Semináře       |       Astro-theo-logie       |      Duchovní spisy      




2. výběr duch. citátů z díla J. Popelky - k meditaci
   
(sestavila HK)



2.část:


Pokud chce někdo něco pochopit, nikdy to nebude v hlavě, ale v srdci. To platí ve veškerém poznávání, ale speciálně v duchovních věcech. Skutečné duchovní pochopení je v srdci.

Bůh není nic složitého, to je opravdu velmi jednoduchá a logická záležitost. Bůh je ve své podstatě jednoduchý, ale v okamžiku, kdy se začne manifestovat (projevovat navenek), vzniká nekonečné množství Jeho projevů.

Bůh jako takový je jednoduchý, ale když Ho začneme hodnotit podle projevů, tak vám garantuji, že než prozkoumáte jeden atom, nebude vám stačit věčnost. V tom je Boží logika a současně Boží pojistka: Nejenom že nikdy plně nepochopíme stvoření, ale v prvé řadě ani plně nepochopíme Boha, ale co se týče osobního setkání s Bohem, nikdo Ho nedosáhne jinak, než skrze srdce. Pozoruji to sám na sobě (zažil jsem to mnohokrát), protože jsou určité věci, které mi nejsou jasné (co se týče stvoření) a vždycky prosím Boha, ať mi pomůže tyto věci myšlenkově ujasnit a On mi to postupně servíruje.

Boží výstraha: Já mám osobní zájem na tom, aby člověk věděl čím dál víc a více, aby se rozvíjel, co se týče Moudrosti, speciálně, co se týká Mé osoby – Boha. Ale za všech okolností musíš mít na zřeteli, že Láska je u mě to nejdůležitější. V okamžiku, kdy ucítím, že jsem ti dal nějaké poznání, které tě ohromilo tak, že jsi zapomněl na Mou Lásku, tato inspirace skončí. Poznávejte, rozvíjejte se, co se týče Moudrosti, ale nikdy nesmí dojít k tomu, abyste vnímali poznání, které jste dosáhli, jako důležitější než je Láska.

Jestliže se jednou dostanete do stavu, kdy vaše touha po poznání je pro vás zajímavější než stav vašeho srdce, dostanete se do problémů. Spokojit se s Láskou znamená – spokojit se s tím nejpodstatnějším z Boha. Poznávání vám bude postupně dáno, ale znáte to určitě z vlastní zkušenosti, já si také mohu říci, že co se týče duchovních věcí, vím mnohem více než průměrný člověk, ale jsou situace v mém životě, kdy se cítím nešťastný, kdy se najednou dostanu do situací, ať je to způsobeno čímkoliv, kdy se necítím v pohodě, cítím se špatně a v tom okamžiku, kdy se cítím špatně, si začnu ve své hlavě probírat nějaké duchovní knihy, které jsem četl a které mne obzvlášť posilovaly, ale v tu chvíli mi to stejně nepomáhá. Když jste v nesnázích, žádná duchovní Moudrost vám nepomůže. Pokud vám něco pomůže a pokud se chcete posilnit ve stavu, kdy jste v nějaké nesnázi a dostat se z toho ven, je to vždycky záležitost toho, že ve svém srdci začnete cítit Lásku.

Každý člověk instinktivně ví, že když je v nesnázích, měl by se obrátit o pomoc právě v této srdeční oblasti. V okamžiku, kdy tam obrátíte svoji pozornost, se bolest vystupňuje a každý člověk instinktivně utíká pryč, protože si řekne: Aha, zde můžu očekávat pomoc, ale když se tam obrátím, bolí to ještě více. Víte třeba, jak se prožívá nešťastná láska, byli jste někdy nešťastně zamilovaní? Každý člověk hned ucítí, že místo toho, aby mu jeho srdce pomohlo, když se mu začne věnovat pozornost, bolí to ještě více, a utíká ihned od něj pryč. Ale kdybyste neztratili odvahu, bolest přijali a snažili se do srdce vstoupit hlouběji, tak se to ještě více vystupňuje. Čím dál hlouběji půjdete, tím více se to bude stupňovat. Až se dostanete do určité hloubky vlastního srdce, jako kdyby mávnutím kouzelného proutku se bolest změní na obrovskou euforii, štěstí. Zažil jsem to několikrát v životě, že najednou z té nejhlubší temnoty (kdy vám mozek říká, že jste v koncích a nevíte, jak z toho ven), když se dostanete hluboko do svého srdce, máte pocit, že jste nejšťastnější člověk na světě. To je princip, proč první křesťané, když šli na smrt, (protože Římané je likvidovali za to, že začali hlásat nové náboženství), měli takový zápal pro „nového“ Boha, že i smrt pro ně nic neznamenala, oni šli na tu smrt se zpěvem na rtech!

Je doba milosti. Je to pravda, taková doba nyní je. Dnes nemusíte být zasvěcováni v nějakých chrámech, jako to bylo dříve v Egyptě, protože dříve byly takové možnosti, abyste byli zasvěceni v nějakých chrámech, které na to byly zařízeny, ale dnes tuto možnost nemáte, dnes máte být zasvěceni pomocí reálného praktického života a pokud se necháte zasvětit tímto normálním reálným praktickým životem, můžete dosáhnout takové duchovní mety, o které se zasvěcencům v minulosti ani nesnilo.

Realizace Božství je záležitost každého z nás. Každý z nás to musí uskutečnit vlastními silami.

Bůh není žádné šílené mystérium, ale je to naprosto logická věc. A ne že Bůh je naprosto logická věc, ale Bůh je ta nejlogičtější věc, je logičností samotnou.

Bůh je všudypřítomný a protože je všudypřítomný, je přítomný i ve vás, v každé buňce vašeho těla, v každé vaší myšlence, v každé vaší emoci, a kdyby byl člověk trošičku filosof, meditoval by nad touto ústřední myšlenkou: Jestliže Bůh je všudypřítomný, musí být všudypřítomný v každé buňce, v každém atomu mého těla, v každé mé myšlence, pozitivní i negativní, v každé emoci – pozitivní i negativní, ve zdraví, v nemoci, všude je Bůh. Tím pádem Bůh musí být přítomný i v každém znamení. Bůh musí být přítomný i v tom, co by nikdo nedával do souvislosti s Bohem, to znamená, i v určitém úhlu. Bůh je i v každém úhlu (ve zvěrokruhu).

Bůh má několik rovin (aspektů). Jedna věc je to, že Bůh je v tom stavu, které můžeme nazvat čisté bytí, to znamená, že je Bůh, který se žádným způsobem neprojevuje, On jenom je. To je jenom jeden aspekt Božství. Ten, kdo hledá tento aspekt Božství (které jenom je), říká, že vesmír je iluze, mája, nepodstatná záležitost. Hledejte bytí a to, co je zde projevené, o to se nestarejte. To je do určité míry zavádějící. Bůh v neprojeveném stavu je velice jednoduchá záležitost a není problém tohoto stavu dosáhnout. Někdo dělá velké mystérium z toho, že hledá neprojevené Božství. Ale to je ta úplně základní škola. Věci jsou trošičku složitější, když začnete vnímat projevený svět, protože projevený svět je také Bůh. V procesu, kdy Bůh sám sebe zjevuje formou vesmíru, už není Bůh jednoduchý. To už je něco, kdy můžeme (a také budeme) takto projeveného Boha poznávat do nekonečna.

Každá hmotná skutečnost je projevením se určité Ideje. Pokud nevnímáte a nerozumíte Moudrosti, tedy světu Idejí, nemůžete pochopit záležitosti tohoto světa.

Každý člověk je idealista, protože každý člověk následuje určitou ideu.

Každý opravdu duchovní hledač (ten, který chce jít do duchovního, vnitřního světa), si dá v první fázi tu námahu, že se seznamuje s určitými idejemi, prostuduje si různé knihy (každý duchovní směr je jinak ideově zaměřený) a teprve potom si vybere ten směr, jehož ideologie je mu nejbližší. To také vysvětluje, že duchovno není pro naivní lidi, kteří se jenom k něčemu přimknou. Duchovno vyžaduje tolik Moudrosti, tolik rozumu, jako nic jiného!

Chceš dosáhnout niterného bytí, chceš jít do svého nitra? Chceš jít do vnitřního světa? Tak se snaž v prvé řadě najít Moudrost v určitých Idejích. Protože není Idea jako idea. A každá idea vás dostane úplně někam jinam.

Kdybychom se dostali do jednoho bodu – k Bohu, tak se budeme vnímat, že jsme jedna Bytost. Teprve tím, že se octnete ve vnějším světě, je nás více. Ale díky tomu, že máme hmotu, máme možnost prožívat, že je nás více. Když je nás více, můžeme sdílet Lásku nebo ne? Ano. Kdo vytváří možnost sdílet Lásku? Hmotný svět. Jestliže našemu srdci (naší Lásce) záleží na sdílení (protože nemůže být bez sdílení), tak toto sdílení umožňuje hmotný svět.

Jestliže chcete spolupracovat s jinými lidmi a sdílet svoji Lásku, musíte v prvé řadě rozumět - vnímat Moudrost hmotných poměrů, ve kterých se nacházíte. Nemůžete nikdy naplnit svoji Lásku, tvořivost, ani to, co s tím souvisí (možnost spolupracovat a sdílet Lásku), pokud nebudete vnímat Moudrost, která je v hmotném světě.

Jestliže připustíte myšlenku, že Bůh je v každém člověku, ale že přesto byl jeden člověk, skrze kterého se Bůh projevil obzvlášť silně (mám na mysli Toho, který se narodil před asi 2000 lety), a jestliže tento člověk projevil tuto božskou Bytost tak vehementně, intenzivně, že bychom ho vnímali (a vnímáme), že to byl přímo Bůh ve fyzickém těle, tak proč si myslíte, že přišel na tuto planetu? Jak by mohl sdílet svoji Lásku s námi, kdyby plně na vlastním těle neprožil tuto Moudrost, která zde panuje? V tomto světě, který je totálně odlišný od světa, který stvořil On a kde On je. Jak by nám Bůh mohl rozumět a jak by s námi mohl sdílet svoji Lásku – srdce, kdyby nevnímal Moudrost této hmotné reality? Jak by to mohl duchovně vnímat? On to prožil sám na své hmotě a hmotným způsobem.

Bůh je Tvůrce vesmíru a připravuje nás na to, že s Ním jednou budeme spolupracovat na tvorbě vesmírů! A speciálně s lidmi této planety bude tvořit úplně nové vesmíry, které tu ještě nebyly.

Víte, jak dostanete od Boha nejvíce Moudrosti? Když se budete snažit si uvědomit Moudrost, jak co nejúčinněji být prospěšný jiným lidem. Když se budete snažit s lidmi sdílet Lásku nebo budete hledat Moudrost, jak co nejúčinněji s jinými lidmi sdílet Lásku nebo jak být co nejvíce tvůrčí a spolupracovat s jinými lidmi, věřte, že Bůh vás obdaří neskutečnou Moudrostí. Někdo může získat určitou moudrost, když bude chodit do různých škol. Když bude mít jednu, dvě vysoké školy, bude se říkat, že mu bylo zjeveno obrovské poznání, ale někdo do školy vůbec nemusí chodit a bude mít jenom základní školu, ale tím, jak svůj život zasvětí službě jiným lidem, protože chce sdílet své srdce s jinými lidmi a chce spolupracovat s jinými lidmi na jejich životech, v té chvíli vás začne vyučovat ne nějaký vysokoškolský profesor, ale samotný Tvůrce vesmíru vám začne odhalovat čím dál více Moudrosti.

Co to je život? To je tvůrčí proces. Proč jsme zde všichni pohromadě? Abychom se na tomto tvůrčím procesu nějak spolupodíleli.

Málokdo si uvědomuje to, že být v mysli znamená – být ve světě partnerství, protože jakákoliv myšlenka je jenom vztah mezi dvěmi skutečnostmi. Zamysleli jste se nad tím, že jakákoliv myšlenka souvisí s nacházením vztahů? Myšlenka není vůbec nic jiného než nacházení vztahu mezi dvěmi věcmi. Chápete, že to, jakého máte partnera, spolu souvisí? Jaké máte myšlenky, takový partner k vám přijde. Mentální, myšlenkový svět je svět vztahů. Jaké udržujete ve své mysli myšlenky, takové partnery k sobě přitahujete a takové vztahy máte.

S čím souvisí bezprostředně vztahy? S vaší Individualitou. Vaše Individualita potřebuje vstupovat do vztahů s určitými lidmi.

Co to je Individualita? To je něco, nebo někdo, kdo má neopakovatelné (nenahraditelné) vlastnosti. Tato kvalita nemůže být vyjádřena někým jiným, pouze vámi nebo mnou. Mohl by si někdo uvědomit a poznat svoji Individualitu, kdyby neměl možnost být ve vztazích? To nejde. Kdybyste byli každý den svého života jen sami se sebou, už se znáte, pořád se prožíváte, máte pocit, že jste mimořádní? To, co jste, je pro vás úplná samozřejmost. Teprve až v kontaktu s jinými lidmi vás začnou jiné Individuality upozorňovat na to, že máte nějaké jiné kvality, které oni nemají. Kdyby Individualita neměla možnost být v kontaktu s někým jiným, ani by si neuvědomila, v čem je její specifická kvalita. Svět vztahů je naprosto nemyslitelný bez Individuality a současně, Individualita potřebuje svět vztahů, protože jinak by si Individualita neuvědomila, v čem je specifická.

Vaše víra vytváří vaši Individualitu. Jste tím, v co věříte, že jste. Neexistuje žádné omezení, to si můžete vytvořit jenom vy sami. Jestliže někdo uvěří, že je bytost pouze z masa a kostí, tak jí bude. Jestliže někdo uvěří, že je Bůh, jak jím bude. Jste takovou Individualitou, podle toho, v co věříte.

Protože vztahy se neobejdou bez Individuality a Individualita, kterou potřebují, je vytvářena vírou, v prvé řadě každý z nás, který je účastníkem světa vztahů, by se měl snažit vidět Moudrost, v čem spočívá víra. Víra není o tom, že věřím v katolickou církev. Každý je věřící, každý emočně reaguje na nějaká fakta. Chcete mít spokojené vztahy? V čem musíte v prvé řadě nacházet Moudrost? V esoterních, vnitřních Pravdách. Pokud lidé nezažívají spokojenost ve vztazích, je to poukaz na to, že tito lidé vstupovali do nějakého vztahu bez vnímání Moudrosti, co se týče niterných Pravd. Oni vstupovali do vztahu na základě nějakých tělesných či hmotných požadavků, na základě vnějších pravd. Nemůžete mít spokojené manželství a mít dobré vztahy, pokud nerozumíte mystice.

Harmonie: Každý z nás je neopakovatelná kvalita, takovou kvalitu už nikdo jinde nenajde, pouze ve vás. To je podstata harmonie: Vy svoji neopakovatelnou kvalitu umístíte do světa vztahů, kde můžete tuto neopakovatelnou kvalitu prezentovat. Měli byste si vyhledávat takové podmínky a vztahy, takové lidi kolem sebe, abyste mohli plně projevit svoji neopakovatelnou kvalitu – vaši Individualitu.

O přizpůsobování se: Harmonie s přizpůsobením nemá vůbec nic do činění, ale naopak, to je popření harmonie. Protože jestliže se začnete přizpůsobovat jiným lidem, popíráte vlastně svoji Individualitu, tím pádem se stáváte tuctový člen stáda a tím pádem ani nenutíte ostatní lidi, aby začali projevovat svoji vlastní specifickou kvalitu. Je důležité: Kdo vám dal vaši Individualitu, vy nebo Bůh? Vaše Individualita je specifické projevení se Boha. Bůh tvoří pouze originály, nedělá žádné kopie. Jestliže se snažíte svoji Individualitu omezit (neprojevit) v kontaktu s jinými lidmi a začnete se jim přizpůsobovat, nepopíráte Boha jenom v sobě, ale i v nich. Protože tím, kdybyste nekompromisně znali svoji Individualitu a začali byste projevovat to, co vám nadělil Bůh, budete automaticky aktivovat stejný projev, který je v jiných lidech.

O touze: Východní směry tvrdí, že máte být bez žádostí. Ale to není pravda. S čím souvisí touha? Bez čeho se touha neobejde? Bez praktického konání. Víte, co to říká? Ani byste nezvedli ruku, kdyby ve vás nebyly touhy. Každá vnější činnost je ve spojení s touhami a každá touha se chce projevit vnější činností. Touha jako taková není špatná, kdybyste neměli tužby, nehnete ani malíčkem. Bez touhy by ani Bůh nestvořil vesmír. Zde se jedná o něco jiného: Máte toužit po správných věcech. Když chápeme, že touha nemůže existovat bez fyzického činu a že vnější čin nemůže existovat bez touhy, tak se ptám: Kdo uskutečňuje vnější činy? Jednotlivci. Protože touha ví, že s ní souvisí vnější čin, ale že čin je realizován skrze jednotlivce (určitou Individualitu), tak každá touha by měla v prvé řadě chápat (vnímat, v čem spočívá) Moudrost určitého jednotlivce a Individuality obecně. Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Na základě toho, jakou má někdo Individualitu, je automaticky určen k jiným vnějším aktivitám. Každá Individualita by se měla projevit jinými vnějšími činy (jinou prací). Aby se touha mohla maximálně účinně projevit vnějšími činy, musí perfektně vnímat, v čem je Moudrost určité Individuality, musí rozumět Individualitě. Pokud silná touha nebude vnímat Moudrost určité Individuality, projeví se malými činy, nebude plně projevena (nějakou činností).

Každý člověk by měl v prvé řadě objevovat Moudrost v sobě samém, ve své Individualitě. Když každý člověk začne objevovat Moudrost, co se týče jeho vlastní Individuality, dostane se nakonec k tomu, že zjistí, že je přímo božskou Bytostí, že je v podstatě celý Bůh, a současně kousek Boha. Každá lidská Individualita není něco, co by si dal člověk sám, ale je to neopakovatelným způsobem projevený Bůh. Individualita vzniká přímo v Bohu (– Tvůrci). Lidská Individualita souvisí s tím (a Bůh je trojjediný, je Bůh-Otec, Bůh-Syn), co se nazývá Duchem Svatým. Proto vždycky Ježíš říkal: Kdo Mne miluje a Mých přikázání dodržuje, za toho Já budu prosit u svého Otce a On vám pošle jiného Utěšitele, který s vámi zůstane navěky. A tento jiný Utěšitel, tento Duch svatý vám připomene všechna slova, které jsem vás učil. Tento Duch svatý je vaše Individualita, to je ta jedna božská Bytost, kterou Bůh ze Sebe vyčlenil a dal ji přímo jednomu, či druhému, a třetímu zase jinou část.

Nynějších 2000 let byl věk Ryb – věk víry. Těchto 2000 let bylo určeno k tomu, abychom v něco uvěřili. Ne v Ježíše Krista jako spasitele, my jsme měli uvěřit v Ježíše Krista, ale speciálně Jeho základní myšlence: Já a Otec jedno jsme. Měli jsme v to uvěřit tak, že jestliže jeden člověk tohoto stavu dosáhl (ztotožnil s Bohem tak, že o sobě začal autoritativně prohlašovat: Já a Bůh jedno jsme), je to možné i v nás, když to On dokázal. Proč bychom toho nedosáhli i my? Proto, když Ho ukřižovali Židové, říkali: Co si On o sobě myslí? On se prohlašuje za Boha? Ježíš jim říkal: Proč vám to vadí? Vždyť ve vašem zákoně je napsáno: Cožpak nevíte, že Bohové jste? Vždyť Já jenom naplňuji to, co máte ve svém zákoně. Oni Ho nechápali. Ne že jenom On to může říct, že Já a Otec jedno jsme, ale to můžeme říct všichni, protože všichni toho můžeme dosáhnout. A tento věk – věk víry, který zde byl 2000 let, sloužil k tomu, že jsme všichni měli uvěřit, že je to možné, že bychom o sobě mohli říci: Já a Bůh jedno jsme. Nyní toto období končí a ve věku Vodnáře budeme muset prakticky dokázat, že to tak je.

Z duchovního hlediska ve věku víry jste měli v něco uvěřit (že Já a Bůh jedno jsme) a protože ve věku Vodnáře bude důležitá spolupráce, nyní už bude muset každý jednotlivec dokázat, že umí s Bohem spolupracovat a ten, který s Bohem spolupracovat neumí, zde nebude.

Pokud chcete, ať se vaše mentální schopnost přemýšlet maximálně projeví, a ať jste opravdoví myslitelé, ale hlavně: ať vaše schopnost přemýšlet se rozvíjí do takové úrovně, že zjistíte, že myslet znamená tvořit, tak se snažte vyhledávat Moudrost, co se týče vašeho vnitřního světa. Víte, co objevíte? Nejenom to, že myslet znamená tvořit, ale hlavně – budete nemile překvapeni, když zjistíte, že za celý svůj život jste nikdy nemysleli. Zjistíte šokující skutečnost, že celý život za vás myslel úplně někdo jiný. Ale neříkám to, že je to negativní. Negativní na tom je, že jste si to neuvědomili, že někdo myslí za vás, ale až si to uvědomíte, zjistíte že Ten, kdo za vás myslel, byl vždycky Bůh, protože ve vás může myslet jedině Bůh, nikdo jiný. Kdo myslí, mrtvá bytost nebo živá bytost? Ten, kdo vás oživuje, kdo je ve vás živý, je Bůh. Je to On, kdo ve vás myslel, aby vás provedl určitými životními skutečnostmi, a On jen ve vás nechal domněnku, abyste uvěřili, že ten, kdo myslí, jste vy.

Kdo je to ten, kdo přemýšlí? Když se budete pozorně sledovat, první, co se ve vás dostaví, je: No přece já – hlava (tělo). Většina lidí tomu věří, ale to je fikce. Kdybyste to pořádně zkoumali, zjistíte, že ten, kdo ve vás přemýšlí, není hlava, ale pocit Já. To je přímo Bůh. Je jenom Jeho hra, že dopouští tuto vaši víru, že ten, kdo přemýšlí, je vaše tělo. Je to Jeho hra, že si myslíte, že pocit já je přímo vaše tělo. Pocit Já je naprosto reálný, ale zkuste Ho někdy zažít sám o sobě, bez ztotožnění s tělem. Potom se vám otevřou oči. Potom už se nenecháte ohlupovat.

Poznámka před Vánocemi: Snažte se Vánoce prožít duchovním způsobem. Člověk, který duchovně pracuje, by měl mít Vánoce každý den, ne jenom jeden den v roce.

Pokud člověk nastoupí cestu hledání vlastního vyššího Já, nebo někdo tomu dá jiný název – Bůh, na cestě ke svému pravému Já je vyžadováno, aby byl člověk opravdu komplexní. Říkám to proto, že i když se zde bavíme o nějakých informacích, které můžeme čerpat ze zvěrokruhu, někomu to připadá zbytečné, protože má pocit, že na cestě k Bohu stačí jen Láska.
Láska je to nejpodstatnější, ale Bůh není jenom Láska, Bůh je i Moudrost a Bůh je i Vůle. A pokud někdo chce dosáhnout nejvyššího poznání, musí používat všechno – Lásku, Moudrost i Vůli.

Kdyby Bůh zůstával jenom ve své Lásce, zpočátku to byl euforický prožitek, protože když se Bůh poprvé dostal do Lásky, byl v euforii, ale po určitém čase, pokud je něco pořád stejné, omrzí to. Je to právě Moudrost, která dává Bohu mnoho podob a tím pádem Mu dává pestrobarevnost. My chceme, aby náš život byl pestrý a bohatý. Na cestě k vyššímu Já člověk musí být i filozof.

Každý správný filosof by si měl dát první základní otázku: Existuje něco věčné a všudypřítomné? Četli jste nějaké filosofické knihy? Já ano a hodně. Každý autor vytváří svou vlastní filosofii, některé ideje jsou krásné, člověka hned chytnou a unášejí ho, ale většina filosofií má jeden zásadní problém: Řeší nějaká témata, která jsou jakoby mimo nás, anebo které souvisí s námi, ale nějak vzdáleně. Opravdový filosof a opravdová filosofie musí řešit témata, která se dotýkají bezprostředně nás samotných. Pokud řešíme téma, co je věčné a všudypřítomné, musíme řešit, co v nás je věčné a všudypřítomné.
Kdyby člověk začal v první fázi věřit, že něco takového v nás existuje, co je věčné a všudypřítomné, kdyby v to uvěřil a začal to hledat, myslím, že by nemusel dlouho čekat, aby si začal v sobě uvědomovat, co to vlastně je.

Myslím, že když člověk dostane základní informace, nalezení svého pravého Já je otázka ne několika roků, ale měsíců a kdyby tuto věc bral člověk opravdu vážně a se zanícením, nemusí moc dlouho čekat. Mám obavy, že málo lidí je schopno nasadit svoji veškerou energii nebo větší část své energie na to, aby nalezli to nejpodstatnější, co je v jejich životech.

Kdo se naučil vidět Boha otevřenýma očima, uvidí Ho i se zavřenýma očima. Kdo se Ho naučil vidět se zavřenýma očima, vidí Ho i s otevřenýma očima.

Řešil někdo z vás, co je ve vašem životě věčné, že jste to přímo Vy? Řešil někdo z vás, že jste neměli nikdy ani otevřené, ani zavřené oči, že ten, kdo má někdy otevřené oči a sem tam má zavřené oči, že to nejste vy, ale je to něco, k čemu máte opravdu důvěrný vztah a budete mít k tomu důvěrný vztah po celou dobu existence na této Zemi. A přestože k tomu máte důvěrný vztah - ke svému tělu, nejste to Vy! Člověk je opravdu (a vždycky to tak bude) pouze tím, co si o sobě myslí a v co věří, nikdy nebude ničím jiným.

Každý, kdo nastoupil proces meditace (která může mít mnoho podob, protože někomu se třeba vybaví, že někde sedí v klidném prostředí, je sám a má zavřené oči), tak když si sednu v klidu a zavřu oči, v ten moment přestane většina lidí meditovat, i když si myslí, že medituje, protože zrak je základní zdroj informací pro naši lidskou (tělesnou, zevní) mysl, a jestliže člověk zavře oči (mysl začne mít pocit, že nedostává žádné informace), tato mysl začne lenivět, začne ztrácet pozornost. Přirozenost naší tělesné mysli je taková, že chce získávat a zpracovávat informace, které přicházejí z vnějšku. V okamžiku, kdy zavřete oči (nepřicházejí žádné informace zvenčí), mysl má najednou pocit, že je zbytečná, začne vadnout, ztrácet na své ostrosti – už jen tím samotným faktem, že vidíte tmu. Fakt, že vidíte tmu, nutí vaši mysl ochabovat na její pozornosti a postupně přecházet do absolutní tmy, což je spánek. Nedovolte to mysli! Když máte zavřené oči (působí to na každého – zavřít oči znamená otupit vaši mysl), první, co musíte udělat, je, že musíte tuto mysl zaktivovat a zaktivujete ji tím, že začnete přemýšlet. Máte zavřené oči a klidně si přemýšlejte, o čem chcete, ale přemýšlejte. Postupně se musíte naučit zažívat, že pro ostrost, bdělost vaší mysli není podstatné, jestli máte otevřené nebo zavřené oči. Vaše mysl musí být naprosto bdělá i se zavřenýma očima. Nelze nalézt pravé Já s nějakou unylou, ospalou a potlačenou myslí. To nejde, protože mysl souvisí s vědomím a jestliže necháte otupit vaši mysl, současně s ní se otupí i vaše vědomí. Mysl souvisí s vědomím, to nejsou dvě oddělené kategorie. Teprve když se zavřenýma očima jste schopni svoji mysl udržovat neustále bdělou, jste také schopni si zajistit naprosto ostré vědomí. Garantuji vám, že když nemáte dostatečně ostré vědomí, nebudete schopni si uvědomit to nejpodstatnější, co ve vás je a to je vaše pravé Já.

Pozemšťan je uzpůsoben tak, že k tomu, co je nejméně reálné (to je paradox), nepotřebujete ani ostrou mysl ani ostré vědomí, a hned si to uvědomujete a hned to na vás působí, hned o tom přemýšlíte, ale to, co je nejpodstatnější, tak k tomu potřebujete co nejvíce ostrou mysl a co nejvíce ostré vědomí.

Když při meditaci zavřu oči a vidím tmu, musím si nejdříve položit otázku: Kdo vidí tuto tmu? To, že je tma, je naprosto jasné. Ale lidé nejdou dál. Lidé by měli jít dál a měli by si položit tuto otázku: Tma je reálná, ale jestliže tma je naprosto reálná, tak musí být reálný i Ten, kdo tuto tmu vidí. A kdyby si někdo položil tuto otázku, musí uznat, že to je fakt, a kdyby si tuto otázku člověk neustále kladl a následoval tuto otázku, začne se ve vás najednou něco aktivovat, protože vám něco ve vás začne vevnitř říkat, že to je důležitá věc: Zjistit Toho, kdo vidí tuto tmu!
Když si začnete klást tuto otázku, najednou ve vás dojde k procesu, že místo toho, co jste dělali celý život (že jste svoji pozornost upínali směrem ven), najednou začnete pozornost obracet sami do sebe, protože tento pozorovatel tmy je přímo někde ve vás, ve vašem nitru. Čím více budete takto obráceni sami do sebe, tím více začnete vyciťovat, kdo to ten pozorovatel je, že jste to přímo Vy sami, že to je vaše Já. Když začnete takto vyciťovat svoje Já, začnete si uvědomovat zvláštní věci, že když se díváte kolem sebe, vidíte okna, domy, ulice, lidi, slunce, nebe, vůbec nepochybujete o tom, že to jsou reálné objekty a skutečnosti, ale na základě této meditace, když jsem meditoval, že vidím tmu a že tuto tmu někdo vidí, a začnu vyciťovat pozorovatele tmy, začnu si také uvědomovat, že všechno, co v mém životě existuje, je reálné jedině díky Tomu, který je ve mně. Je to zvláštní stav, že si začnete uvědomovat, že bez Vás by nic nemohlo existovat.

Většina lidí vůbec nic nehledá, myslím něco podstatného, většina lidí se spokojí s tím, že zajišťuje tělu základní věci, teplo, jídlo, sem tam nějaké tělesné rozkoše, ale většina lidí už nejde dál. Pokud se ale najdou jedinci, jejichž duše instinktivně cítí, že mají potřebu hledat něco dál, většina z nich celý život hledá něco, co je někde mimo ně samotné, a když už někdo dosahuje poznání, že to, co se hledá, je někde v mém nitru, celý život hledají v nitru něco (a něco tam najdou), ale to podstatné jim většinou vždycky proklouzne mezi prsty.

Upanišády říkají: Toto Já je jemnější než to nejjemnější, a mají pravdu. To je přímo ten paradox, ke kterému musíte dojít na závěr hledání: Ten, kdo hledal smysl života, ten, kdo hledal Boha, či vyšší Já, je přímo Ten, kdo měl být nalezen. Kdo hledá Boha, nikdy Ho nenajde. Je to zdánlivý paradox, ale je to tak.

Jednou bude každý z nás postaven do situace (či to začne cítit), že musí zanechat hledání. Jak můžu najít něco, co už znám? Až objevíme svoje pravé Já, zjistíme, že jsme Ho znali pořád, celý život! Akorát jsme ve své mysli nevěděli, že to je přímo To, co se mělo najít. Otázka nějakého duchovního hledání není otázkou, že mám najít něco nového, takhle není otázka vůbec postavena. Pokud si to někdo postaví takto, že mám najít něco nového, dosáhne tím stavu, že to nikdy nenajde. Problém spočívá v tom, že to, co už mám, a co znám, musím (tento pocit) postupně čím dál více zesilovat!

Každý pravý duchovní mistr nebo učitel vám začne říkat: Nic nehledejte. Už to znáte. Vždycky jste to znali. Problém je někde jinde: To, co už znáte, musíte zažívat čím dál silněji.
Aby to člověk mohl zažívat čím dál silněji, musíte k tomu použít tři věci:
1. Pravdivě myslet
2. Umět pracovat se svojí pozorností
3. Být citlivý ve smyslu – umět prociťovat intenzivně svoje emoce (neblokovat je)
Na cestě k zesilování svého pravého Já musíme použít všechny tyto tři skutečnosti.

Základní věc, ke které má dojít ve věku Vodnáře, je to, že musí dojít ke smetení stávajících náboženství. Tak, jak jsou dnes uzpůsobena a jak fungují dnešní náboženství, místo, aby lidi k Pravdě přiváděla, je od Pravdy odvádějí. S věkem Vodnáře musí dojít k tomu, že tyto náboženské pověry musí přestat hrát nějakou roli. Lidé musí být přivedeni k poznání (ti, co zde zůstanou), že Bůh není nějaké téma, nebo něco, v co máme věřit a nějak uctivě se tomu klanět, ale lidé budou věřit tomu, že Bůh je naprosto přirozená součást našich životů (a vždycky byla), a že jen ve své naivitě a hlouposti jsme po tom, co je v našich životech nejdůležitější, šlapali, že jsme to ignorovali, že jsme to zanedbávali, a že všemu jsme dávali přednost, kdejaké maličkosti, a To, co bylo v nás to nejkrásnější a nejdůležitější, nás vůbec nezajímalo. Jak mohou být lidé ve svém životě šťastni, když Zdroj svého štěstí ignorují? Jak mohou být lidi zamilovaní a prožívat Lásku, když Zdroj Lásky v sobě ignorují? Všechno, co chceme, si musíme dát sami. Ale abychom si všechno, co chceme, dali sami, k tomu potřebujeme jednu důležitou věc, vědět, že existuje Zdroj přímo v nás, který nám to všechno může zajistit a že tím dotyčným není nikdo jiný než naše vlastní Já.

Pokud začne člověk správně rozumět zvěrokruhu, je to nejkrásnější náboženství, nejkrásnější filozofie, kterou mají lidé k dispozici. Náboženství si někdo může vymyslet, nějakou filozofii si někdo může vymyslet, může být na ní něco pravdivého anebo tam nic pravdivého být nemusí, ale zvěrokruh si nevymyslel nikdo, protože zvěrokruh, to je přímo Bůh. Zvěrokruh je přímo ŽIVOT. Bůh není nějaké dogma, Bůh je přímo Život.
Jestliže máme ve zvěrokruhu dvanáct znamení, která nejsou nic jiného než dvanáct základních duch. principů Života, každé toto znamení má určité vztahy se zbývajícími jedenácti znameními.

Potíž je v tom, že nás civilizace a tento systém přivedl do takového stavu, že jsme se dostali do pozice, že něco je duchovní a něco je reálné (hmotné). Vymažme toto ze svých myslí! Všechno je duchovní. Úplně všechno. I to, co nazýváme hmotou, není nic jiného než Duch. Ale na rozdíl od ryzího Ducha hmota není nic jiného než Duch, který vystoupil ze sebe směrem ven, a stal se projeveným. Hmota není nic jiného než projevený Duch.

Každý člověk je v područí Idejí. I ten nejjednodušší materialista, který si řekne, že Ideje nepotřebuje, protože Ideje zavání filozofií a k čemu mu je nějaká filosofie, když on potřebuje vydělat peníze, tak i tento zarytý materialista si neuvědomuje, že i on je ovládán idejemi. Co to je tzv. materialista, nebo člověk, který veškeré svoje ambice a veškeré svoje konání spojuje s hmotou a majetkem? To je také jenom díky tomu, že tento člověk zastává ideu, že hmota je to nejdůležitější, nebo že fyzické tělo je pro něho to nejdůležitější, co v životě má. To je také idea. I Tvůrce vesmíru (než se stal vesmír viditelným), první, co udělal, bylo, že musel pojmout nějaké Ideje. Dokud nemáte Ideu, nemůžete očekávat, že se vám něco ve vašem životě zhmotní, to nejde. První, co člověk musí udělat, je to, že musí pojmout nějakou Ideu, potom začnete tuto Ideu promýšlet, teprve na základě promýšlení této Ideje jí dáváte konkrétní myšlenkovou podobu a teprve potom může dojít k tomu, že se vám něco zhmotní ve vašem životě. To je postup veškeré tvorby.

Paradox: Bůh je štěstí a nikdo nemůže být v životě šťastný, pokud nepozná Boha (naše vyšší Já). Proto jsem nešťastný. Uvědomil jsem si, že pravé Já má několik poloh, to není jenom o tom (a už to je fantastická věc), když se někdo setká s tím, co se nazývá Bůh, ale potom zjistíte, že Bůh má dvě krajní polohy: Jedna poloha je, že On je všudypřítomné a věčné bytí, a druhá Jeho poloha je (a ta je právě velmi zajímavá), že má velkou chuť tvořit. Ve své nejhlubší podstatě naše pravé Já je někdo, kdo si velice rád hraje, tvoří a velice rád projevuje Svůj tvůrčí potenciál. V této souvislosti chci říct, že jsem hluboce nešťastný, protože nemohu projevovat maximálně svoji tvořivost.

Síly, které zatím vládnou této planetě, ví, že když chtějí zlikvidovat Boha (Bůh je tvořivost) – naše pravé Já, musí v prvé řadě v lidech zabít tvořivost. Jestliže v lidech zabijete tvořivost, vymažete z jejich života Boha. Oni ví, že nesmí dopustit to, aby lidé pracovali s Láskou, aby měli práci, která by je opravdu bavila. Protože kdyby to dopustili, že by lidé dělali věci, které mají od srdce rádi, které je opravdu baví a kde mohou projevit svůj tvůrčí potenciál, věděli by, že najednou by se tato planeta dostala pod nadvládu Boha. To oni nechtějí. Proto se tento systém snaží (a daří se mu to), aby lidé chodili do práce z povinnosti, aby tam dělali aktivity, které je nebaví, aby tam chodili jen proto, aby za to měli peníze na základní životní potřeby. Netvrdím, že se nenajdou lidé, kteří mají obrovské štěstí, že mají jako zdroj obživy takovou činnost, která jich maximálně uspokojuje a je šitá na míru toho, co umíte a toho, co vás baví. Jsou takoví jedinci, ale moc jich není. Tento systém se opravdu stará o to, aby lidé nepracovali tvůrčím způsobem.

Bůh rád tvoří, rád vymýšlí, poznává, je to opravdu tvůrčí Bytost ve všech ohledech a když chci něco vysvětlit či poznat, objevit, bolí mne z toho hlava a říkám si, že to je neřešitelné, ale pořád mě zase něco chytá, abych od toho neutíkal, pořád nad tím medituji. Říkám Mu: Pane Bože, vždyť Ty jsi vševědoucí, proč mi to neřekneš, vždyť přece pro Tebe to není problém, abys mi řekl, kde je ten zakopaný pes nebo kde dělám chybu a jak to vlastně je. On mi řekl: Ne, ne, ne, to by bylo moc jednoduché, kdybys Mi položil jen otázku a Já bych ti všechno řekl, tak bych zůstával jen ve své vševědoucnosti a to by nebylo ono. Tím, že se budeš x roků trápit, kolikrát budeš podléhat beznaději, že to je neřešitelné, ale časem na to nakonec přijdeš a budeš nadšený, že jsi něco vymyslel podstatného. Kdo si myslíš, že bude mít s tebou radost (z vynálezu)? No přece Já! Já nejsem jenom Bůh vševědoucí, ale Já jsem taky Ten, kdo chce prožívat radost z vynálezu!

Když něco v životě řešíte a něco řešit znamená – hledat nějakou Ideu, nějaký princip, tak abyste to vyřešili, musíte se naučit pracovat s Láskou. Každá bytost, která chce tvořit nějaké Ideje (protože Idea není nic jiného než nějaký životní princip), musí v prvé řadě k životu přistupovat s Láskou.

Ve všem, co chcete řešit a nejde vám to, začněte cítit, že tento neřešitelný problém je váš milenec, nebo milenka, začnete k němu cítit Lásku a uvidíte, že najednou do vaší mysli začnou přicházet nějaká řešení.
V souvislosti s tím, když řeším nějaké Ideje, principy, vím, že řešení bude dáno podle toho, jak moc budu tento problém milovat a také, jak budu milovat lidi (a jak budu milovat sám sebe).

Horoskop zrození není ani tolik o vašem hmotném životě, je to spíše duševní horoskop, kde je ukázáno, co máte dělat, na čem máte pracovat, aby se vaše duše dostala do kontaktu s vaším pravým Já – s Bohem.

Veškeré konání a tvorba vždycky vyvěrá z Lásky. Znovu je třeba si uvědomit (a většina lidí to nechápe), že Láska není to, že se dva vedou na procházce za ruce, ale podstata Lásky je, že Láska je přímo chuť tvořit, tvořivost. Kdybyste se ve svém životě vrátili zpět a vzpomněli jste si, kdy jste něco vytvořili a dělali věci, které vás opravdu bavily, můžete říct, že to byly okamžiky, kdy jste byli šťastni, čili jste v sobě zažívali lásku. Tak to probíhalo i u Tvůrce vesmíru. Nejdříve byl obrovský prožitek štěstí – Lásky, která, když se čím dál více stupňovala, v určitém stupni intenzity vystoupí ze Sebe směrem ven, jinými slovy: z Lásky něco vystoupí. Co to je? Není to nic jiného než určitá Idea. Sami si to ověřte, že to tak je. Když se svojí pozorností zaměříte do vaší hrudi, do vašeho duch. srdce, samozřejmě většina lidí, když se v nich najednou rozhoří oheň, začínají cítit Lásku, štěstí. Někdo se uspokojí s tím, že se mu to vůbec daří, že je schopen dle své vlastní Vůle dostat se do tohoto prožitku a už mu to stačí, protože pochopil, že nalezl něco podstatného, ale kdybyste se s tím nespokojili a začnete tuto Lásku v sobě čím dál více zesilovat, v určitém stupni intenzity toho prožitku vás najednou něco napadne, do vašeho vědomí vstoupí nějaká Idea, nápad. Potom si položte otázku: Odkud vznikla ta Idea, nápad? Nakonec nemůžete dojít k jinému řešení, než k tomu, že tento nápad jako kdyby vystoupil přímo z vašeho srdce (z vaší Lásky).

Pokud chcete mít hodně nápadů, pokud chcete být Tvůrcem mnoha Idejí, musíte v sobě intenzivně prociťovat Lásku. To je podstata tvořivosti.

I kdybyste neřešili nějaké problémy, protože nejste nějací vědátoři a filozofové, ale kdybyste ve svém normálním praktickém životě fungovali tak, že se snažíte pomáhat jiným lidem, ne proto, že vás k tomu někdo nutí, ale že chcete pomáhat, protože vás to uspokojuje, či budete dělat jiné věci, které budete dělat opravdu od srdce, najednou zjistíte, že do vás vtéká čím dál více nějakých tvůrčích nápadů. Pracujme s Láskou, projevujme Lásku, a nakonec zjistíte, že odněkud ve vás se bude brát čím dál více nějakých dobrých Idejí, které vám budou ukazovat, jak žít, co dělat a co vytvářet, jak uzpůsobovat svůj život.

Láska, která je motorem a motivátorem veškeré tvorby, by nikdy nemohla nic udělat, kdyby nevytvářela Ideje, nápady. Žádný podnikatel nemůže podnikat, pokud si jako první krok nevytvoří podnikatelský záměr. Bůh je ten největší podnikatel a právě proto potřebuje hodně podnikatelských záměrů. Láska tvoří Ideje, potom to pokračuje dál, až nakonec je konkrétní, hmatatelný výsledek. Uvědomte si, že každá živá skutečnost má potřebu se navenek projevit. Když se budeme bavit o živé skutečnosti, která se jmenuje Láska: Jakým způsobem se Láska projevuje? Tím, že z Ní vystupují Ideje.

Pokud neumíte svoji Lásku projevit, jakoby ve vás zanikne. Je to logika věci: Jestliže máte k dispozici nějaký nástroj, který nepoužíváte a necháváte ho ležet někde ladem, tak nástroj jakoby zmizne. Pokud chcete zažívat štěstí, Lásku, tvořivost, musíte ji v prvé řadě umět projevit navenek ve svém hmotném konkrétním životě a pokud to neděláte, vaše srdce se zablokuje. A jak tvůrce projevuje svoji Lásku? V prvé řadě tak, že vytváří ideje. Ale protože filosof ví, že Ideje vznikly tak, že Láska se projevuje směrem ven, Ideje si uvědomují, že v prvé řadě musí být rozumné v tom, jak projevit Lásku. Proces vzniku nápadů (kdy vznikají určité Ideje), je současně procesem, že se Láska zviditelňuje směrem ven nějakými tvůrčími činy. Každá Idea si uvědomuje, že vznikla jakožto důsledek toho, že Bůh (Láska) se manifestoval směrem navenek nějakou činností.

Každá Idea (aby mohla existovat) v prvé řadě musí perfektně vnímat Moudrost, v čem spočívá projevování Lásky. Projevování Lásky není nic jiného než že člověk vede tvůrčí radostný a spokojený život. Aby váš život byl plný tvůrčích nápadů a inspirací, musíte se snažit v prvé řadě porozumět, v čem spočívá projevování Lásky, projevování tvůrčího života. Pokud to nebudete vnímat, pokud nebudete vědět, jak projevit laskavý, tvůrčí, šťastný život, nemůžou ve vás vznikat tvůrčí ideje, protože tvůrčí Idea je sama produktem toho, že Láska se snaží projevit směrem ven.

Jestliže chceme ve svém životě uskutečnit a zhmotnit co nejvíce věcí a co nejlépe, zvěrokruh nám říká, že si musíme uvědomovat Moudrost v oblasti intelektu a v oblasti komunikace (sdílet s někým Moudrost). Zde je vlivem staletí a tisíciletí nepochopeno, co to je intelektuál. Většina lidí má představu, že když je někdo inteligentní, že je současně až moc chytrý, že se s nikým nebude bavit a že všechno bude řešit na vysoké úrovni a je skoro až odlidštěný. To ale není pravda! Intelekt ve své podstatě není nic jiného než naše schopnost rozumět, pochopit, jak ve vztazích sdílet Lásku. Čím více dokáže člověk s lidmi sdílet Lásku, ví, jak na to, můžeme říci, že tento člověk je čím dál inteligentnější. Intelekt je naše schopnost vědět, jak sdílet Lásku s jinými lidmi, to je podstata intelektu.
Jestliže chcete, aby do vašich hmotných životů, do vašeho tělesného světa vstoupilo co nejvíce věcí nebo aby to vstoupilo co nejrychleji, v prvé řadě musíte být rozumní, co se týče intelektu, intelekt je schopnost myšlenkově něčemu rozumět a je to schopnost vědět, jak sdílet Lásku ve vztazích.

Intelekt (schopnost sdílet s někým Moudrost, schopnost něčemu myšlenkově rozumět a chápat to) v konečném důsledku zesiluje vaši Lásku. Jestliže chceme něco hmotně projevit a zrealizovat, v prvé řadě musíme být rozumní a vědět (vnímat), jak neustále zvyšovat svůj intelekt. Nikdo nad tím neuvažuje, ale já vám říkám, že čím lepší je myšlenkové pochopení, tím větší je ve vás Láska (možnost zažívat větší Lásku) a tím pádem v konečném důsledku o to rychleji a snadněji jste schopni realizovat věci ve svém hmotném životě.

Jsou dva tábory: Jeden tvrdí, že Moudrost je důležitější než Láska a druhý tvrdí, že Láska je důležitější než Moudrost. Ale obě tyto skutečnosti jsou stejně důležité, z určitého pohledu je Láska důležitější, protože i Moudrost je produktem Lásky. Obě tyto skutečnosti jsou stejně důležité a jedna nemůže být bez druhé.

Tento náš pozemský život není nic jiného než škola. Zde ve hmotě nejsme proto, abychom si odžili svých povinných cca 80 let a potom se ocitli někde jinde. Všichni jsme zde přišli do hmoty (narodili jsme se do fyzického těla) proto, abychom něco pochopili a něco se naučili. Pokud chcete něco hmotně zrealizovat a naplnit, v prvé řadě byste se měli stát rozumnými v tom, jak být čím dál více myšlenkově bohatší a jak čím dál více myšlenkově chápat. A mít schopnost myšlenkově chápat je – mít intelekt a umět komunikovat, což s tím souvisí. V konečném důsledku - čím jsme myšlenkově bohatší a čím myšlenkově něco chápeme, tím více v nás narůstá Láska. Je to vlastně Láska, která nám v konečném důsledku zajistí, že něco do našich životů vstoupí.

Abychom se dostali k Pravdě (samozřejmě, že k tomu potřebujeme pokud možno zdravé tělo a předpokládám, že všichni máme relativně zdravá těla), potřebujeme Vůli, mysl, emotivitu, to je všechno. Pravdu si nikdo nekoupí. K tomu potřebujete svoji emotivitu, svoji mysl a svoji Vůli.

Pochopit nějakou Ideu znamená – se touto Ideo přímo stát. Ideu nemůžete pochopit myšlenkově, myšlenkově můžete pochopit nějakou myšlenku, ale pochopit nějakou Ideu znamená – se Jí stát.

Intelekt je součást naší mysli, je to naše schopnost se od povrchu myšlenky dostat do samotného středu myšlenky. V samotném jádru každé myšlenky je určitá Idea, což je vždycky duchovní skutečnost, a duchovní skutečnost je život sám, určitý životní princip, životní fakt.
Lidé, kteří mají slabý intelekt, vždycky budou jenom pátrat na povrchu určité myšlenky, ale nikdy nepoznají její živé jádro, které je vždycky ukryto v každé myšlence. Lidé, kteří mají dobrý (vyspělý) intelekt, jsou schopni se na základě intelektu přemísťovat od povrchu myšlenky až do samotného jádra myšlenky, a najednou určitý myšlenkový fakt se stane pro ně určitou živoucí skutečností.

Mysl je náš zrak. Nikdo nevidí očima. Vždycky vidíte všechno svojí myslí. Jak je možné, že když je zde určitá fyzická skutečnost, každý z vás ji vidí jinak. Jak je to možné, že mne každý z vás vnímá úplně jinak? To není vašima očima, ale je to dáno vaší myslí. Oči zajišťují jenom nějaké vibrace, které jdou do vašeho mozku, ale obraz vzniká až ve vaší mysli. Nevidíte obraz přímo v očích, ale vždycky ve vaší mysli.
Duch, naše Já – Bůh by bez mysli nic neviděl. Naše mysl jsou oči pro Ducha. Když definuji, že mysl je náš skutečný zrak, tvrdím, že intelekt díky této schopnosti je zrakem mysli. Je to zrak na druhou. Materiálním symbolem mysli je zrcadlo a to, že ženy tráví u zrcadla mnohem více času než muži, jen dokazuje, že jsou myšlenkově daleko aktivnější než muži, protože mysl hledá symboly, které odpovídají mysli. Jestliže mysl je náš skutečný zrak, intelekt je zrakem zraku (mysli). Nikdo nemůže ve svém životě mít praktický prožitek svého pravého Já (Boha), pokud má slabý intelekt. Křesťané si myslí, že stačí jenom víra, ale nestačí. Poznat Boha znamená – mít dobrý intelekt.

Každá niterná skutečnost má základní potřebu a sice, že se chce materializovat, a každá vnější skutečnost se chce zniternit. To je naprostý životní fakt, na základě toho je vybudován život. Každý hmotný člověk, ať se mu to líbí nebo ne, se chce zniternit. Nikdo si to neuvědomuje. Když si vezmete nějakého materialistu, který uznává jen dobré jídlo, dobré pití, co to je – dobré jídlo a pití? To jsou hmotné skutečnosti nebo je to emoční prožitek? Je to emoční prožitek. Emoce jsou vždycky součástí niterného světa. Každé vnější bytí vždycky musí mít niterné bytí. Dobré jídlo je hmotný fakt, ale dobré jídlo potřebuje mít prožitek dobré chuti, což je niterný fakt. I když je hmotná skutečnost stejná pro deset lidí, souvisí s tím určité pocity, je to stejně intelekt, jak tomu jídlu rozumíte, co si o něm myslíte, který nakonec vytváří, jaké z toho budou emoční prožitky. Každého zajímá hmotná realita proto, že s každou hmotnou realitou souvisí určité pocity (nějaké niterné skutečnosti). Proto musí materialista v prvé řadě porozumět funkci intelektu a naučit se pracovat s intelektem, protože to mu nakonec zajišťuje procítění hmotné reality.

Je to váš intelekt (vaše myšlenkové pochopení), které vytváří to, jaké zažíváte emoce ve svém životě. Je to váš intelekt, který vytváří vaše niterné stavy. Protože Bůh je vždycky niterná skutečnost (nejniternější skutečnost), takže bez intelektu Ho nikdo nemůže najít.

Každý člověk má duchovní srdce a přitom toto srdce pro lidi neexistuje. Jestliže víme, že existuje vnější skutečnost, existuje také niterná skutečnost a vaše srdce je vytvářeno vaší schopností vcházet do nitra. Pokud někdo neumí sestupovat do vlastního nitra, nemůže se mu vytvořit srdce. Toto srdce je zdroj vaší radosti, štěstí, tvořivosti, a všeho možného, co cítíte, že vás činí šťastným. Je to niterné bytí, kdo vytváří vaše štěstí, tvořivost (srdce).
Problém veškerého duchovního hledání je v tom, že abyste se dostali do kontaktu se svým vlastním duchovním srdcem, nejenom že musíte sestoupit do svého nitra, ale musíte sestoupit až na dno vašeho nitra! Vaše duchovní srdce není někde hluboko, ono je v té největší hlubině. Problém je, že jsou sice lidé, kteří cítí potřebu sestupovat někde do hloubky, meditují, dělají různé praktiky, ale nemusí se jim podařit dojít až na samotné dno svého nitra (duše). Stejně jako myšlenka má někde ve středu Ideu, která je přímo životem myšlenky, tak každý člověk má ve svém středu (což vaše největší hlubina) zdroj Lásky. Tento střed je vaše duchovní srdce.

Paradox: Bůh není jedna skutečnost, to je x prožitků. Jak jsem říkal, život (Bůh) není nic jiného než intenzifikace Boha. I Bůh sám sebe činí čím dál více intenzivnějším. A skrze nás, lidi, Bůh dosáhne té nejvyšší intenzifikace.

Kde by měl hledat Moudrost přemýšlející člověk? Každá živá bytost, která je obdařena schopností přemýšlet, by měla hledat Moudrost ve svém nitru.
Proto se bude ve věku Vodnáře hlavní směr přemýšlení zaobírat hledáním podstaty nitra. Člověk, který je obdařen schopností přemýšlet, a hledá Moudrost všude možně jenom ne ve svém nitru, svoji schopnost přemýšlet promrhal a promrhává.

Nehledáte určitou vnější Moudrost (Panna) pro samotnou vnější Moudrost, hledáte ji proto, protože z Ní máte nějaký pocit (Ryby). Tomu se říká víra. Každá Pravda, která se nějak projevila a navenek manifestovala, souvisí s určitým prožitkem této Pravdy. Hledáme určitou Pravdu proto, ne že něčemu rozumíme, nebo že ji vnímáme, protože to je rozdíl, Blíženci znamenají myšlenkově pochopit nějakou Pravdu, kdežto Panna je samotný fakt, že si uvědomujete (vnímáte) nějakou Pravdu. Někdo může vnímat nějakou Pravdu, ví, že to je moudré, ale nemusí tomu ještě myšlenkově rozumět. Dnes vám zjevuji nějaké Pravdy a vy si je uvědomujete, protože je posloucháte, děláte si poznámky, ale až přijdete domů, tak se stane, že tyto Pravdy pochopíte. Tyto Pravdy už ve světě existují, protože je máte na papíře, máte je i ve své mysli, ale myšlenkové pochopení může přijít až doma, kdy je budete znovu pročítat.

Víra neboli emoční prožitek z Pravdy nemůže existovat bez toho, že by se nějaká Pravda projevila.

Když vám zde říkám nějaké Pravdy, tak pokud na tyto Pravdy nebudete emočně reagovat a jestliže tyto Pravdy ve vás nevyvolají příjemné dojmy, už sem podruhé nepřijdete, protože jste tomu neuvěřili. Víra není nic jiného než že máte určitý emoční prožitek z určité Pravdy. Pokud Pravda, i když jí ještě myšlenkově nerozumíte, ve vás vyvolává příjemné pocity, hned v ni věříte a hned se k této Pravdě emočně připoutáváte. Tato Pravda se stává součástí vaší bytosti, protože emoce vás něčím spojují. Ryby nemůžou existovat bez Panny a Panna nemůže existovat bez Ryb (aspekt opozice – dvě polarity se navzájem ovlivňují a jedna nemůže být bez druhé). Projevená Pravda nemůže existovat bez toho, že by na tuto Pravdu nebyl nějaký emoční dojem, a emoční dojem z určité Pravdy nemůže existovat bez toho, aby se tato Pravda neprojevila navenek. Jestliže tzv. věříte v nějakou Pravdu, ještě ani nevíte, ale už máte nějaký pocit, a je jen otázka času, kdy se tato Pravda musí projevit. Ona se projeví a hned ji uvidíte kolem sebe.

Všechno záleží na tom, co si o sobě myslíte a v co věříte, že jste. Jste tím, co je výsledkem vašeho myšlení a vaší víry.

Je to vaše srdce, nebo-li stav vašeho srdce, jaká se vám zjevuje Pravda. Stav vašeho srdce vytváří Pravdu, která se vám (ve vás) zjevuje a kterou si uvědomujete. Jestliže má někdo zablokované srdce, vidí pravdu (on si myslí, že to Pravda je), ale je to obrovská lež. Protože opravdovou Pravdu, skutečnou Pravdu vám může zjevit jedině vaše srdce, nikdo jiný.

Každý mystik a psycholog by měl v prvé řadě hledat Moudrost, která se týká duchovního srdce.

Když máte zablokované duchovní srdce, toto zablokované duchovní srdce odhaluje také nějaké pravdy, ze kterých nebudete mít ale nikdy moc příjemné pocity. Když máte aktivované duchovní srdce, najednou vám toto srdce zjevuje úžasné Pravdy, protože to jsou božské Pravdy a z božských Pravd máte vždy silné emoční zážitky. Tak jako má někdo silné zážitky, když se dívá na nějaký film v kině, nebo když někdo poslouchá muziku, někdo má silné prožitky na základě vnímání Pravdy.

Abyste měli emoční prožitky (Ryby) Pravdy, musíte nějakou Pravdu vnímat (Panna). Čili musíte být rozumní a čím více jste rozumní, tím větší máte emoční prožitky a když si uvědomíte, že je to bezprostředně stav vašeho srdce (Lev, který vytváří Pravdy, které vnímáte), tak by řekl: Labužníci na Pravdy by se měli v prvé řadě snažit být rozumní, co se týká srdečních záležitostí.

Když člověk pochopí esenci každého znamení ve zvěrokruhu, pochopí lépe Ducha, protože vidí, že je to všechno logicky poskládáno, nic není v rozporu, ale vše se dotváří, je to taková pestrá, mnohočetná jednota. Celé tyto vývody, které se dotýkají života v mnoha jeho aspektech, jsou udělány jenom na základě pochopení trojjedinosti (Láska, Moudrost, Vůle) a čtyřjedinosti (Duch, hmota, emoce, mysl). To je podstata veškerého života a veškeré tvorby, kterou můžeme poznávat s pomocí zvěrokruhu.

Naše Já je obrovský přítel poznávání, protože ONO je poznání samo.Ono nechce, aby lidé měli strach, že sahají do nějakých božských mysterií, že hledají něco, na co nemají právo, ale Bůh má zájem, aby se lidé nebáli poznávat cokoliv. ON je rád, když se to člověk snaží pochopit. Nicméně je pořád v tomto procesu poznávání velice pozorný a neustále sleduje člověka, jestli, když mu dá nějaké drobty poznání, se tento člověk náhodou nedostane do stavu, že je tím poznáním tak unesen, že zapomene na své srdce (zapomene milovat). Toto naše Já bedlivě sleduje, aby při veškerém poznávání byla Láska (uvědomování si vlastního srdce) na prvním místě. Jestliže člověk začne být pyšný nebo samotný fakt, že něco ví, je pro něho důležitější než jeho srdce, které necítí, proces přísunu dalšího poznání se zablokuje, další poznání nepřijde, anebo přijde další poznání, které bude falešné, ale hlavně – s tím zablokovaným srdcem i poznatky, které člověk dostal, se nakonec mohou stát i prokletím pro tohoto člověka.

Pokud začne člověk v sobě aktivovat svého Ducha, pravé, božské Já, sami ucítíte, že to je tvůrčí Bytost, která chce tvořit, poznávat, protože to je Jeho život. Sami začnete čím dál více cítit, že chcete rozumět mysteriím života, co je v pozadí života, co rozhoduje o tom či to, proč se to děje atd., Duch vás bude k tomu popouzet a když si budete klást otázky, budete dostávat odpovědi a budete žasnout, že se ve vás objevily takové Pravdy, které jste ani netušili, že by mohly ve vás být. Při veškerém poznávání by člověk nikdy neměl zapomenout, že Láska je vždycky to nejdůležitější. Je to Láska, která, když se dostane do určitého stupně intenzity, z Ní vycházejí ideje, nápady. Láska je tvůrcem nápadů a Idejí. Nikdy na to nezapomínejme. Idea nestvořila Lásku, ale Láska stvořila Ideu.

Nesmíme nikdy zapomenout, že jakýkoliv výtvor, ať je to myšlenkový výtvor nebo nějaký fyzický výtvor, nesmí být pro nás důležitější než Láska v našem srdci. Všechno bylo vytvořeno jenom díky existence Srdce (Lásky). To je celý problém toho, co se týká duchovní pýchy. Jakákoliv nejfantastičtější skutečnost nesmí ve vás vyvolat dojem, že to je podstatnější a důležitější než Láska ve vašem srdci. Když člověk bude vnitřně zachovávat tento postoj, že Láska v mém srdci je vždycky pro mě na prvním místě, tato Láska všechny skutečnosti ve vašem životě požehná.

Zvěrokruh je úžasná věc, protože odhaluje podstatu života a život není nic jiného než samotný Bůh. Zvěrokruh v konečném důsledku odhaluje podstatu Boha.

Skutečnost je taková, že v Bohu se scházejí vždycky dva extrémy. Bůh není nikdy jenom jeden extrém, ale je to místo, kde se setkávají veškeré extrémy. Nikdo nemůže říct, že Bůh je tak velký, až je nekonečný. Ano, Bůh je nekonečně velký, ale je také nekonečně malý. Bůh není jenom absolutně jednoduchý, Bůh je i absolutně složitý. Kdo jde k Bohu cestou jednoduchosti a najde jednoduchého Boha, nezná celého Boha. Ten, kdo jde k Bohu cestou složitosti, hledá složitého Boha a zapomene na jednoduchost Boha, taky nezná celého Boha. Poznat Boha znamená uvědomit si, že Bůh v sobě slučuje veškeré extrémy. Nemůžeme nikdy říct, že Bůh je jen takový, On je takový a i přesně opačný. Bůh není jenom Láska, Bůh je taky i Moudrost.

Klíčový moment je, že když se člověk nastartuje, ucítí potřebu hledat něco, co se skrývá za pojmem Bůh (to je rozhodující), a pokud člověk hledá správně (skutečnost Bůh není pro člověka jenom nějaká teorie), tato skutečnost v něm začne postupně ožívat a stává se pro něho naprosto konkrétní a reálnou věcí, člověk se neustále k tomu vrací, upíná svoji pozornost a Božství v jeho nitru neustále roste, sílí a najednou začne vnímat skutečnost, že nejenom Bůh má obrovskou touhu se zpřítomnit v člověku, že to nebyla ani tak touha člověka, jako spíše touha Boha, že se chce zpřítomnit v člověku, a když to zpřítomnění je čím dál silnější a silnější, člověk najednou začne vnímat, že Bůh nechce být prožíván jenom jakožto Láska, ale Bůh chce, ať Mu člověk i rozumí. Chce, ať rozumí Boží přirozenosti, protože rozumět Boží přirozenosti znamená – rozumět přirozenosti života.

Přitažlivost vůči jinému pohlaví je duchovní fenomén, to není tělesný fenomén. Abychom to pochopili, musíme pochopit podstatu pohlaví a pochopit podstatu pohlaví znamená pochopit podstatu života a pochopit podstatu života je stejné jako pochopit podstatu Boha.

Veškeré stvoření není vybudováno nějak nahodile, že si někdo něco vymyslel a začal to prosazovat, veškeré stvoření (povaha stvoření) přesně kopíruje Boha Tvůrce – Stvořitele. Jaká je přirozenost Stvořitele, taková je přirozenost stvoření.

Jestliže člověk prožívá (a člověk je součást stvoření) svůj život neradostně, bez blaženosti atd., je to jen z jednoho prostého důvodu, že zapomněl na Stvořitele.

Veškerý vesmír, veškeré stvoření bylo stvořeno Někým, kdo je neskonale blažený, radostný, hravý, tvůrčí, veškerý vesmír byl stvořen na základě těchto atributů.

Abychom rozuměli podstatě stvoření, musíme v prvé řadě porozumět podstatě Stvořitele, tvůrčího Já.

Stvořitel je jeden, a současně tři. Tento Stvořitel je jeden a bude vždycky jeden a vždycky bude současně trojjediný. Má tři kvality (schopnosti): Láska, Moudrost, Vůle. Když jsme si podrobně rozebírali proces, kdy vlivem pozornosti na Já, kdy to Jáství sílilo, až explodovalo, se objevila složka Vůle, potom, když došlo k větší koncentraci, se objevila složka Moudrost a v té nejvyšší koncentraci se objevila složka Láska, říkali jsme si, že pokud chceme tento duchovní fenomén, že každé jedno je trojjediné (a tím pádem i Stvořitel jestliže je jeden, je současně trojjediný), geometricky znázornit, nemáte jinou možnost než použít rovnostranný trojúhelník.
Všechno ve stvoření je trojjediné, protože stvoření kopíruje Boha-Stvořitele. Když vezmeme takovou skutečnost, jako je čas, musí být trojjediný – minulost, přítomnost, budoucnost. Když si vezmeme nějakou skutečnost, např. rodina, je otec, matka, dítě. Protože Stvořitel je trojjediný, všechno ve stvoření musí být taky trojjediné. Kdybyste se zabývali nějakou fyzikální skutečností, jako je pohyb, víte, že je trojjediný: rychlost, dráha, čas. Tento trojúhelník vysvětluje velice důležitou duchovní skutečnost, že Stvořitel je jeden (protože trojúhelník je jeden), ale současně tím, že má tři vrcholy, tento jeden trojúhelník má tři kvality a víme, že to je Láska, Moudrost a Vůle.

Tvůrce není nějaká statická záležitost, už slovo Tvůrce automaticky říká, že Tvůrce je navýsost dynamická záležitost, Tvůrce nějakým způsobem pracuje.
Jestliže si uvědomíte, že Tvůrce vznikl tak, že všudypřítomné a nekonečné Bytí se stahovalo do jednoho bodu (vznikl tvůrčí střed), tento tvůrčí střed v přírodě vidíme vždycky jako slunce, protože slunce není nic jiného než určité tvůrčí centrum pro nějakou oblast v prostoru, v našem těle je tento tvůrčí střed symbolizován srdcem. Pro tvůrčí střed je vždycky symbolem srdce a kde by byl život, kdyby naše srdce netlouklo, protože srdce právě tím, že tluče, pracuje a oživuje nás. Oživuje nás v tom smyslu, že se vyvíjíme. I toto tvůrčí Já stejně jako srdce pulsuje.

Tvůrce pulsuje, stejně jako srdce tímto způsobem: Když si do trojúhelníku nakreslíme menší trojúhelník, to nám ukazuje, že jsou čtyři možné stavy (funkce – čtyři trojúhelníky) Stvořitele, tvůrčího Já a protože ve Stvořiteli mohou být čtyři funkce, čtyři stavy bytí, proto máme čtyři živly a zase – neberme živel jako živel, když řekneme voda, neberme skutečnou vodu, ale toto je symbolické znázornění čtyř duchovně-psychických skutečností.
Vnitřní, středový rovnostranný trojúhelník: U tohoto Tvůrce v tom prapočátečním stavu, kdy On se stáhl a přebýval v samotném středu své Bytosti, má Láska, Moudrost a Vůle stejnou hodnotu. V tomto stavu je takový zvláštní tvůrčí stav, že tyto tři schopnosti (kvality) se jeví jako jedna jediná skutečnost. V tomto stavu Láska = Moudrost = Vůle. Všechny tyto tři kvality jsou jedno. Tohle Bůh zažívá, když se nachází v samotném jádru své Bytosti. Středový trojúhelník symbolizuje živel ohně. Protože zvěrokruh nám popisuje nejenom Boha, ale také Jeho stvoření, a my jako lidé jsme součástí stvoření, tak živel ohně, protože souvisí s tímto prvním trojúhelníkem, nám ukazuje naši složku, která představuje střed naší bytosti a tímto středem (čímž se míní naše srdce, tento oheň vždycky souvisí se srdcem) je naše tvůrčí Já.
Druhý rovnostranný trojúhelník: Druhý krok, který udělá srdce, je, že se začne stahovat. Bůh opouští svůj výchozí stav, který změní na tento (druhý) stav. Tak jako srdce opustí svůj výchozí stav a začne se stahovat, tak díky tomuto stahování je ze srdce vytlačována krev, která ze srdce vystupuje a proniká do celého stvoření a celého těla. Co je na tomto druhém stavu zvláštní a pozoruhodné? V čem se tento druhý trojúhelník liší od těch zbývajících tří? V čem je jeho mimořádnost? Tento druhý trojúhelník se bezprostředně dotýká a souvisí s kvalitou Moudrosti. Když ve Stvořiteli začne dominovat Moudrost, stane se velice důležitá věc (tak jako srdce, když se stahuje, začne ze sebe vytlačovat krev), že vznikne hmota. Když dominuje Moudrost, spustil se proces externalizace (opuštění středu a odchod ze středu směrem někam ven), z Tvůrce jsou vyzařovány energie, které nazýváme hmota. Druhý trojúhelník, který představuje dominanci Moudrosti v Bohu, dává vzniknout druhému živlu, který se jmenuje země.

Když v tvůrčím Já začne dominovat Moudrost, je to stav, kdy v tvůrčím Já začnou vznikat Ideje. Každá božská Idea, která se zrodí ve sféře Božské Moudrosti, musí být zhmotněna. Ani jedna jediná Idea, kterou pojal Bůh, nemůže zůstat ve stavu bez-zhmotnění. Tato schémata vysvětlují, že tvorba (vznik) Idejí v tvůrčím Já je automaticky proces vyzařování hmoty.

Každá hmotná skutečnost v sobě obsahuje určitou Ideu. Je jenom druhá věc, jestli je člověk na takové úrovni, že je schopen nevnímat hmotu jenom jako hmotu, ale jestliže je v něm Duch hodně aktivovaný a začne vám otvírat oči, začne vám ukazovat, že v každé banální věci, i v tom jednoduchém stolu je nějaká Božská Idea. A to se nebavím o takové skutečnosti jako je Slunce, Měsíc, hvězdy, strom, to všechno jsou navenek projevené (zhmotnělé) Ideje, které vznikly v Tvůrci.

Pokud člověk trvale udržuje nějakou Ideu, je jenom otázka času, kdy se ta Idea musí zhmotnit (i v našich životech). U Tvůrce je to tak, že když v Něm vznikne Idea, zákonitě musí dojít k jejímu zhmotnění. Lidé si musí uvědomit, co to je Idea. To není nějaká myšlenka, je to tvůrčí princip, tvůrčí energie, která nabrala určitý tvůrčí směr. Když energie působí určitým směrem, je jasné, že to musí přinést nějaký tvůrčí výsledek.

Třetí stav, který může nastat ve Stvořiteli, symbolizuje třetí rovnostranný menší trojúhelník: To je stav, kdy ve Stvořiteli začne dominovat Vůle. Když srdce bylo ve výchozím stavu, pak se začalo smršťovat a díky tomuto smršťování začne ze srdce být vytlačována krev do stvoření (prostoru), a smršťování nemůže pokračovat do nekonečna, ale probíhá pouze do určitého stupně, hranice. Jestliže druhý stav, kdy dominovala Moudrost, představoval vyzařování energie, která se jeví jako hmota, je to stav, kdy se srdce smrštilo, ale toto jedno smrštění má svoji hranici (limit), a to je tento stav, kdy ve Stvořiteli začne dominovat Vůle. Když se podíváte, jak je strukturován Tvůrce, vidíte, že aspekt (schopnost) Vůle je okrajová vrstva Tvůrce. V okamžiku, kdy začne tvůrci dominovat jeho třetí složka – Vůle, je to důkaz, že Bůh se dostal na okraj své Bytosti. Veškeré stvoření nedělá nic jiného než že kopíruje podstatu a povahu svého Stvořitele. Jestliže dominance Moudrosti způsobuje vznik hmoty (vyzařování energií) z Tvůrce směrem ven, tak v okamžiku, kdy začne v Tvůrci dominovat Vůle (a Tvůrce se dostal na okraj své vlastní bytosti), se to ve stvoření projevuje tím způsobem, že vyzařovaná energie, která se nám jeví jako hmota, se dostane do svého limitního bodu (po svůj okraj), protože další zhmotňování už není možné. To představuje tento třetí stav (dominance Vůle), že vyzařování hmoty dosahuje svého kulminačního bodu, jinými slovy: zastaví se na určité hranici. Proto dominance Vůle souvisí se vznikem živlu vzduchu (a víme, že vzduch představuje mysl). Tak jako Vůle představuje hraniční vrstvu Stvořitele, tak vzduch (mysl) představuje hraniční vrstvu stvoření.

Z určitého hlediska, pokud chápeme, že hmota není nic jiného než stav existence ve vnějšku, a že mysl představuje v procesu zvnějškovění ten kulminační bod, hraniční vrstvu, takže to můžeme chápat tak, že mysl je hmotnější než hmota, což je u většiny lidí ve sporu s jejich přirozeností, či s jejich instinktivním cítěním, ale mysl je to nejhmotnější z hmoty.
Hmota je proces, kdy vystupujete ze sebe směrem ven. Jestliže mysl v procesu externalizace představuje okrajovou vrstvu, znamená to, že mysl představuje to největší vystoupení v nějaké skutečnosti ze své domovské základny směrem ven. Mysl je to nejhmotnější, co vůbec existuje. Můžete si to dokázat tím způsobem (že mysl je hmotnější než hmota), že můžete přemýšlet o hmotě. Tím, že můžete přemýšlet o hmotě, je jasné, že hmota je obsahem ve vaší mysli. A obsahem může být jen to, co je menší než to, co to obsahuje. To, že vzduch (mysl) představuje nejvyšší stupeň externalizace, zhmotnění, tím pádem je taky největší a díky tomu můžeme obsáhnout ve své mysli všechno.

Pohlavnost: Být v samotném středu určité skutečnosti znamená – být ve stavu mužství. Pokud se někdo dostane do samotného jádra (středu) své bytosti, je mužský, bez ohledu, jaké máte na sobě tělo. Protože když se stvořená bytost (člověk) dostane do samotného středu své vlastní bytosti (jinými slovy: pro střed je synonymum srdce), ať je to muž či žena a tam se setká s Ohněm Lásky, v té chvíli jsou všichni muži.
Ženství je opačný stav. Je to stav, kdy se dostáváte na okraj, nacházíte se přímo na okrajové vrstvě, už dál nemůžete jít ven. Jestliže někdo opustí své srdce (svůj střed – mužství) a plně se ztotožní se svojí hmotou (se svým tělem a vnímá se jako hmota, tělo), bez ohledu na to, jaké máte pohlaví, jste všichni ženy. To, jaké máte tělesné pohlaví, vám jenom ukazuje, jaká je vaše duše. Jestliže má někdo mužské pohlaví, je to duše, která daleko více tíhne ke stavu být ve středu. Jestliže je to duše, která má ženské pohlaví, je to duše, která daleko více tíhne ke stavu – být na okraji.

Pohlavnost Stvořitele. Jestliže víme, že v nejbližším okolí středu Stvořitele se nachází Láska (a střed je mužský), jednoznačně můžeme definovat, že Láska je mužská kvalita. Uprostřed Stvořitele je Moudrost, která je neutrální. Je to přechodový bod mezi plus (mužským) a mínus (ženským). Okrajová vrstva Stvořitele je jeho Vůle (a víme, že okraj je slabý a plodivý), což je ženská kvalita.

Jestliže někdo je ve středu (je mužský), tak přitahuje směr jít ven a víme, že proces externalizace je totéž jako hmota, protože jedině díky hmotě se můžeme projevovat navenek. Čeho si mužská kvalita v prvé řadě všímá na ženské kvalitě? Povrchu. Ženská kvalita, která představuje stav být na okrajové vrstvě, je fascinována směrem – jít do středu, čili setkat se s mužem. Ženská kvalita ani tak nesleduje povrch muže, spíše se snaží vnímat, co v něm je. Mužská kvalita, která je ve středu, je přitahována k povrchu, má potřebu vystupovat ze sebe směrem ven, proto i mužský pohlavní orgán je pronikající, kdežto ženská kvalita, která představuje stav – být na povrchu, je přitahována jít do středu, jinými slovy: jít do nitra, proto i ženské orgány jsou uvnitř, přijímající. Vidíte, že v každé hmotné skutečnosti jsou znázorněny určité duchovní principy.

Kde se projevuje plnost bytí? Ve vašem Duchu nebo ne vaší mysli? V mysli se maximálně projevuje bytí. Právě proto duchovní směry, které opomíjejí mysl, anebo dokonce mysl degradují a podceňují, jsou naprosto neduchovní směry, protože mysl je důležitou součástí stvoření, protože teprve v mysli se stvoření plně projevuje.
Teprve ve své mysli Bůh vidí, co stvořil. Každý to cítí, když se vnímáte, že jste živá bytost, každá živá bytost chce vidět, jak vypadá. Každá živá bytost hledá zrcadlo. Toto zrcadlo je mysl. Teprve ve své mysli Bůh vidí, co stvořil. To je jedna ze základních funkcí Vůle, což je vznik mysli, je to mysl, ve které můžete vidět a nejenom vy, ale i Tvůrce. Chápejme tento princip mysli tak, že existuje nějaká centrální skutečnost (oheň – tvůrčí Já, které máme ve svém srdci), tento tvůrčí Duch (Oheň) je žhavý a plný energií, které začne vyzařovat směrem ven, a tyto energie, které jsou vyzařovány směrem ven, nazýváme hmotou, ale kdyby nebylo dosaženo krajního stavu (hranice), tak co bychom viděli? Představte si, že byste byli v kině, měli byste promítačku a vyzařovali byste z té promítačky film a ty paprsky by šly dál a dál a dál, do nekonečna, tak co byste viděli? Energie, které jsou vyzářeny, se musí setkat s nějakou hranicí. V rámci kina to je s určitým plátnem, protože když se setká světelné vyzařování s plátnem (hranicí), teprve ta plátně vidíte ten film. Tuto funkci plátna (zrcadla) ve stvoření představuje mysl, která je hraniční, okrajová vrstva stvoření. Nikdo nevidí očima, ale všichni vidíme svojí myslí. To, co vidíte, vidíte ve své mysli, ne očima ve svých očích. Je důležitý fenomén, že nikdo ještě neviděl hmotu, jak vypadá, všichni vidíme nějaký obraz ve své mysli. I mne každý vnímá jinak, protože každý máte jinou mysl. Vůle je síla k uskutečnění, uskutečnění znamená, že něco existuje, a teprve existence něčeho se plně projevuje ve vaší mysli. Proto ať nikoho nemate, že Vůle a mysl úzce spolu souvisí.
Mysl, která je to největší vzdálení od Ducha nebo-li od středu, má nejméně energie a je tedy klidná, teprve v té mysli vidíte jako v zrcadle (či na plátně) nějaký obraz (realizace bytí). Když vidíte obraz, bytí se plně projevilo a proto je okrajová vrstva plodivá.

Čtvrtý stav, který vzniká ve Stvořiteli znázorňuje čtvrtý rovnostranný menší trojúhelník: Tak jako se srdce maximálně smrštilo, a dosáhlo určitého hraničního stavu, nastává roztahování srdce, a když se srdce začne roztahovat, tak krev, kterou předtím vytlačilo do těla, začne zase vtahovat zpět do sebe. Čtvrtý trojúhelník souvisí s vrcholem Lásky, jinými slovy: tento trojúhelník představuje stav, kdy ve Stvořiteli začne nad Moudrostí a nad Vůlí převažovat Láska, která je dominantní. Jestliže začne působit Láska, která je v centru Stvořitele, tak to, co dosáhlo limitní vrstvy, začne být vtaženo zpět, ke svému středu. Jestliže v Tvůrci začne dominovat Láska, začne být z Tvůrce vyzařována energie, kterou nazýváme voda, což jsou emoce. Emoce jsou energie, které vás táhnou od vašeho povrchu směrem do vašeho středu. Co je největším povrchem naší bytosti? Mysl. Co je středem naší bytosti? Duch, tvůrčí Já, které je v srdci. Emoce (energie, která vznikla tehdy, když v Tvůrci dominuje Láska) je energie, která vás táhne od vašeho povrchu směrem dovnitř (do středu), jinými slovy: je to energie, která vás táhne z vaší mysli směrem do vašeho Ducha, který sídlí ve vašem srdci.

Přirozenost Tvůrce je velice jednoduchá, v Tvůrci jsou možné čtyři stavy, což způsobuje vznik čtyř živlů (stavů ve stvoření). Tvůrce je koncipován tak, že Láska přebývá uprostřed, potom je mezivrstva (Moudrost) a potom je okraj. složka (Vůle). Bůh je ve středu, pak opouští střed, vzniká hmota, když dosahuje Vůle, dosahuje okrajové vrstvy a vzniká mysl, a když začne dominovat Láska, je to snaha toho, co se dostalo na okrajovou hraniční vrstvu, aby bylo vtaženo zpět, do středu, kde vše začalo.

Ohnivá znamení představují vždycky střed. Jestliže chcete procítit svůj oheň, znamená, že se musíte svým vědomím stáhnout do samotného jádra vaší bytosti (do vašeho srdce), protože ve svém srdci se můžete setkat se svým ohněm, s vaším vyšším Já.
Zemská znamení. Protože oheň představuje váš střed, vyšší Já, které se nachází ve vašem srdci, a pokud váš oheň se chce projevit - protože představuje střed - nemá jinou možnost než působit směrem ven. Působit směrem ven – to je živel země.
Vzdušná znamení. Jak vyzařuje živel země, dostane se do vzduchu (mysli) a teprve v mysli vzniká nějaký obraz. Současně mysl (vzduch) představuje okraj.
Vodní znamení. Z tohoto okraje vystupuje ještě něco směrem ven, a to je voda, vaše emotivita, a tato vaše emotivita je síla, která vás táhne dovnitř a snaží se vás přivést zpět, kde vše začalo – k vašemu Já, do vašeho středu.

To, jak jsou ve zvěrokruhu umístěny živly, odhaluje důležitou věc: Jak funguje život. Sledujte, jak funguje, tluče a dýchá život!

Duch skrze hmotu působí na vaši duši a vy skrze emoce působíte na svého Ducha. Bezprostředně svojí emotivitou ovlivňujete vaše vyšší Já, do jaké míry a jakým způsobem se vám zjevuje. Střed může působit na okraj pouze tím, že vystupuje směrem ven (zviditelňuje se), kdežto okraj může působit na střed tím, že jde dovnitř, protože střed je vždycky uvnitř.

Veškerá hmota tu je proto, aby váš Duch zasáhl vaši mysl, kdežto emotivita je tu proto, aby vaše mysl (duše) zasáhla oheň (Ducha v nás – naše Já).

Duch (oheň) nemůže existovat bez mysli (vzduch) a mysl nemůže existovat bez Ducha. Hmota (země) nemohou existovat bez emocí (voda) a emoce nemůžou existovat bez hmoty.

Duch – mysl spolu souvisí, chtějí na sebe působit (opozice Oheň – vzduch) a hmota + emoce jsou prostředky tohoto působení (opozice země – voda). Opozice oheň – vzduch je obsah, opozice země – voda je forma, jinými slovy – tělo. Všimněte si, že na úrovni opozice Oheň – vzduch jsou dva obsahy, které na sebe působí skrze těla. Kdežto těla na sebe působí skrze obsahy.

Symbolika živlů: Oheň symbolizuje našeho Ducha, vzduch symbolizuje naši mysl, což není nic jiného než naše duše. Země představuje hmotu (také naše hmotné tělo), kdežto voda představuje emoce, voda představuje naše emoční, astrální tělo.

Problém mezi mužstvím a ženstvím je problém mezi Duchem a duší (myslí).

Jestliže je bytost, kde Duch je dominantnější nad duší, tak taková bytost se rodí do mužského pohlaví, a jestliže v bytosti převažuje duševní složka, rodí se tato bytost do ženské tělesné formy. Protože v mužích ohnivá (duchovní) složka převažuje, proto je muž přitahován k ženám, protože ženy představují duševní složku, muž potřebuje rozvíjet svoji duševní složku, proto ho fascinují ženy, kdežto žena, která má rozvinutou svoji duševní složku, potřebuje rozvíjet ohnivou (duchovní), proto je přitahována k muži, protože muž je větší egoista. Egoismus bezprostředně souvisí s duchovnem (s Jástvím).

Naše fyzické tělo nemůže být bez astrálního těla a astrální tělo touží po fyzickém těle. Každé emoční tělo souvisí s určitým fyzickým tělem, protože voda souvisí se zemí a jelikož vaše duše, která se chtěla vyvíjet, se musela v prvé řadě obléci do vašeho astrálního (emočního) těla, což souvisí vždycky s určitou zemí (hmotou), takže jste se mohli narodit pouze do určité země a určitým rodičům. Kdybyste se pohybovali nad planetou Zemí, zjistili byste, že každá fyzická krajina, každé fyzické místo má svoji jinou emoční atmosféru. A protože jste jako duše přesně věděli, jaké emoční tělo potřebujete, automaticky jste byli přitaženi k té krajině, k tomu místu, které tuto emoční atmosféru má. Určité emoce souvisí s určitou hmotou. Pokud jste chtěli na sebe dostat určité emoční tělo, nemohli jste se narodit nikde jinde než na této planetě. Mohli byste se třeba narodit na nějaké jiné planetě, ale protože tak specifické emoční tělo, jaké má tato planeta, nenajdete v celém vesmíru, proto jste se rozhodli inkarnovat právě na tuto planetu. To vše vyvozuji z toho, že každý Duch je přitahován k určité duši, každá duše je přitahována k určitému Duchu (opozice mezi ohněm a vzduchem) a každá voda je přitahována k určité zemi a každá země k určité vodě, každé fyzické tělo souvisí s určitým emočním tělem. To, že existují určitá fyzická těla, mužské a ženské, ukazuje, že s každým z těchto těl souvisí určitá rozdílná emotivita. Už to, že máme rozdílná fyzická těla, nám dokazuje, že na vnitřní úrovni jsme úplně jiní.

Informace, které nevedou k poznání sebe sama, jsou k ničemu. K něčemu možná jsou, ale neslouží k tomu nejpodstatnějšímu, aby člověk pochopil, kým je. Nepřednáším proto, abych zdůrazňoval, jak jsem chytrý a moudrý, ale v prvé řadě to říkám proto, aby to pomohlo lidské mysli (když tyto informace do sebe dostává) k nalezení sebe sama.

Kdo se naučí počítat do dvou, zná veškerou matematiku. Kdyby člověk neuměl nic jiného, ale naučil se počítat do dvou, zná všechno.

V Bohu (našem vyšším Já) je obsaženo všechno. Přirozenost Boha je svým způsobem paradoxní. Paradoxnost Boha se ukrývá v takových myšlenkách, že Bůh je absolutně jednoduchý, ale současně je absolutně složitý. Kdo nepochopí absolutní jednoduchost Boha, nemůže pochopit Jeho absolutní složitost a kdo nepochopí absolutní složitost Boha, nepochopí Jeho absolutní jednoduchost.

Protože Bůh je tak snadno jednoduše nalezitelný, právě proto je tak snadno ztratitelný a protože Bůh je těžce ztratitelný (je to až nemožné), proto je tak těžce nalezitelný.
Pokud někdo jednou ztratí vědomí Boha, je jasné, že musel absolvovat velice složitý, komplikovaný a zdlouhavý proces, protože ztratit skoro neztratitelné, to dá námahu. Právě proto, když se někdo dostal do stavu, kdy Boha nezná, vězte, že má před sebou složitý a komplikovaný proces, aby toho Boha našel. Když se mu podařil takový husarský kousek – ztratit neztratitelné, musí si dát zase opačnou námahu – získat to neztratitelné. Problém je jen v jedné věci, že proces, při kterém neztratitelné bylo ztraceno, zinscenoval a režíroval samotný Bůh.

Spousta lidí, kteří jsou na tzv. duchovní cestě, si na něco hrají, nejdou cestou nalezení sebe sama proto, aby nalezli sebe sama. To je důvod (protože lidé na duch. cestě nejsou upřímní), proč málokdo Boha nalézá. Je to zvláštní (mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti), že jsou lidé, kteří cítí nějaké ambice, co se týká duchovního života, ale jsou tak zamilováni do hmoty, že je pro ně neřešitelné se dostat do Ducha, protože hmotu milují. Kdo miluje hmotu více než-li Mne (své Já), tak Mne nenajde, před ním se budu skrývat.

Celá pointa duchovní cesty spočívá v tom, že člověk by měl od prvního okamžiku této cesty uznat jednu zásadní skutečnost. Ne, že já se chci stát duchovní bytostí nebo ne že já chci být čím dál duchovnější, od prvního okamžiku člověk musí uznat, připustit si a respektovat tuto skutečnost: Já už jsem duchovní bytost, vždycky jsem byl duchovní bytost. To jenom mé špatné smýšlení, mé špatné víry mě přesvědčily o tom, že jsem bytost z masa a kostí.
Nikdy jste nebyli nic jiného než Duchem. I nyní jste Duchem. Problém je v tom, že lidská mysl si myslí, že Duch je nereálný a hmota je reálná, že Duch je nepraktický a hmota je praktická. Ale je to přesně naopak.

Všechno, co je, nějakým způsobem vyobrazuje určitý aspekt (vlastnost) Boha. Když existuje nějaká věc, skutečnost, automaticky je podmíněna existencí přesně opačné skutečnosti.

Kde se vyskytuje číslo jedna, automaticky se vyskytuje číslo tři. V této souvislosti, kde existuje číslo dvě, automaticky existuje číslo čtyři. Člověk, který pochopil tyto dvě skutečnosti (dva axiomy), že kde je jednička, je současně trojka a kde je dvojka, je současně čtverka, kdo to na sobě procítil, je člověk, který zná Boha. Veškeré počítání vychází z těchto skutečností. Proto, když se naučíte počítat do dvou, tak vám to stačí.

Matematika je navýsost absolutně duchovní záležitost. Každé číslo symbolizuje určitý duchovní stav.

Jednička symbolizuje stav vašeho (vyššího) božského Já. Symbolizuje stav, kdy jste schopni se stáhnout do jednoho bodu, je to váš stav, kdy sebe zažíváte jako bod. Tento stav, kdy sebe zažíváte jako bod, je stav – být Tvůrcem vesmíru. Stvořitelem vesmíru je to, co sebe samo vnímá jako bod. Jednička je geometricky tečka. Tento stav, kdy živá bytost zažívá sebe jakožto bod (jedničku), je výsledný stav, je to produkt (dítě). Tomuto stavu předcházel jiný stav, kterému matematicky říkáme nula.
Nula je stav, kde je nic. Ale to není nic, jakože by nic neexistovalo, ale ono existuje. To něco, co existuje, se ještě žádným způsobem neprojevuje. Nemůžete říct, že tento předpočáteční stav je nic, tam je jakoby nulové projevení se. Není tam ani velikost, ani malost, ani světlo, ani tma, není tam projevená žádná kvalita, tam je jen ta samotná nahá čistá existence. Tento předpočáteční stav musel sám sebe transformovat do stavu jedničky (stavu bodu). Nula je také náš určitý duchovní stav. V nule nemůžete o sobě nic říci, nic víc, nic míň, a kdyby se vás někdo zeptal: Jaký to je stav, odpovíte mu: Já ti nemůžu nic jiného říct, jen to, že když jsem v tom stavu, tak jen jsem, už nic jiného tam není, jen samotné JSEM. V okamžiku, kdy nula prodělá určitý proces (na základě tohoto procesu se stává jedničkou), tak ještě než se nula stane (transformuje) jedničkou, se v rámci tohoto přechodu odehrají tři věci a to je právě důvod, že v okamžiku, kdy se nule podaří se transformovat a projevit se jedničkou, zákonitě tato jednička musí být trojjediná.
Protože jejímu vzniku předcházel průběh tří procesů:
a) stav nuly, samotné prapůvodní vědomí - pocit JSEM.
b) Sebe-vědomí. Najednou si předpočáteční vědomí začalo uvědomovat, kdo je tímto vědomím. Proto je to Sebe-vědomí. Prožitkově je to stav, kdy už nezažíváte původní JSEM, ale zažíváte stav JÁ JSEM.
c) třetí, závěrečný stav, který vytváří tuto jedničku, jsem nazval super vědomím, zní to moc vznešeně, česky – vědomé Sebe-vědomí. To je stav, kdy JÁ JSEM si uvědomuje, že si Sebe uvědomuje a to je ta závěrečná blaženost.

Nestačí si uvědomovat, kdo jsem, to je málo. Mistrovský stav je, že si uvědomujete, že si Sebe uvědomujete. To je velký rozdíl. Prožitkově vědomé Sebe-vědomí nemůžeme jinak definovat než tak, že JÁ JSEM JÁ. Když se budeme dostávat do kontaktu s duchovní literaturou, vědomé Sebe-vědomí je to, čemu by křesťan řekl – Kristus. Teprve v tomto okamžiku, kdy se původní čisté vědomí dostalo do stavu, že si uvědomovalo, že si Sebe uvědomuje (čili že JÁ JSEM JÁ), se dostalo do prožitku neskonalé blaženosti a teprve v tomto prožitku mělo neskutečnou chuť a současně i potřebu tvořit.

Jednička v sobě obsahuje hned od první vteřiny svého bytí tři kvality, nebo-li tři schopnosti. Lásku, Moudrost (inteligence, způsob tvorby) a Vůli. Vůle je samotná existence, schopnost něco zrealizovat, uskutečnit, jinými slovy: něco povolat v bytí. Vůle vždycky souvisí s existencí a víme, že za a) byla samotná existence. Moudrost není nic jiného, než inteligence, to je totéž. Když řekneme Moudrost, máme na mysli inteligenci. Inteligence není intelekt, intelekt je jedna věc a inteligence je druhá věc. Když řekneme Moudrost, máme na mysli určitý způsob, ale způsob čeho? To vyplývá z tohoto: Láska, jak již víme, nesouvisí s tím, že jsou na procházce nějaký mladík s nějakou dívkou, že se drží za ruce, ale Láska je tvořivost. Moudrost (inteligence) je určitý specifický způsob tvoření. Podle toho, jak jste způsobní, poznám, jak jste inteligentní. Tím jsme si vysvětlili a dali do určitých souvislostí, proč je jednička trojjediná (protože je výsledkem třífázového procesu) a současně tato jednička je Tvůrcem vesmíru.

Protože jednička je produktem z nuly a je produktem procesu, který je třífázový, proto je okamžitě trojjediná (jsou v ní možné čtyři stavy bytí a ne víc ani méně) a dojde k tomu, že tento trojjediný Tvůrce tyto čtyři možné potencionální stavy začne projevovat a uskutečňovat, vzniká stav 2. Jaký je rozdíl mezi stavem jedna a stavem dvě? Co symbolizuje jednička a co symbolizuje dvojka? Jednička symbolizuje Tvořitele, Tvůrce, a dvojka je stav, kdy už není jenom Tvořitel, ale je tam ještě něco – stvoření.

Stav nula: Když je nula, neexistuje ani Stvořitel, ani stvoření.
Stav jednička: symbolizuje samotného Stvořitele, který je trojjediný, protože sám je procesem, který je třífázový.
Stav dvojka: Symbolizuje stav, kdy je Stvořitel + stvoření. Stvoření je to, že Stvořitel projevuje potencionální stavy bytí, které jsou obsaženy přímo v Něm. Tyto potencionální stavy bytí jsou čtyři. Zákonitě číslo dvě – duchovní stav, že již je Stvořitel i stvoření, musí být jedině čtyřjediné. Číslo dvě automaticky souvisí se čtverkou nebo-li se čtvercem.
V tom je principiálně celý život. Nic jiného už více nenajdete. Protože Tvůrce symbolizuje jednička, která je trojjediná, dvojka symbolizuje stav, kdy je stav Tvůrce a stvoření, proto nemůže být dvojka nikdy jiná než čtyřjediná, protože v samotném Tvůrci jsou možné pouze čtyři stavy bytí.

Duchovní systémy ve světě:
0 – Buddhismus apod.
1 – křesťanské nauky
2 – nauky, které řeší, že je třeba brát v potaz jak Stvořitele, tak i stvoření.

0: Existují duchovní systémy, které se snaží Boha nebo-li život vnímat a realizovat ve stavu nula. S tím souvisí buddhismus a tomu podobné záležitosti, což jsou duchovní nauky, které hovoří, že není ani Stvořitel, ani stvoření. Dopřejme jim to potěšení.

1: Potom existují duchovní nauky, které básní jenom o Stvořiteli. Patří zde křesťanství a většina tradičních náboženství.

2: Dále (a těchto nauk je velmi málo) jsou nauky, ve kterých se učí, že nestačí znát Boha ve stavu ani Stvořitel, ani stvoření, že nestačí znát Boha jenom jakožto Stvořitele, ale že je nutno brát v potaz jak Stvořitele, tak stvoření a že bez možnosti, že bychom vnímali a chápali proces tvorby, nemůžeme pochopit ani samotného Stvořitele, což je samozřejmě už daleko více blíže k Pravdě. Tvorba není nic jiného než samotný projevený Stvořitel. Tyto nauky, které hovoří o dvojce, jsou nejblíže Pravdě.

Skutečný milovník Pravdy musí život a Boha chápat v nule, jedničce i ve dvojce. Protože Tvůrce je trojjediný, musíte mít trojjediné pochopení Boha – vnímat Ho jako samotné bytí (0), vnímat Ho jako Stvořitele (1) a současně chápat, že je Stvořitel a stvoření současně (2). Musíme mít komplexní pochopení Boha ve všech těchto třech Jeho stavech existence.

Jsou čtyři stavy bytí: Milenec (Beran - oheň), milenka (Váhy - vzduch), otec (Kozoroh-země) a matka (Rak-voda).

Kdo pochopí čtverec, že dvě a dvě se rovná čtyři a že dvakrát dva jsou také čtyři, a kdo zrealizuje čtverec v sobě, stane se mistrem života, protože dosáhne plností bytí, života.

Nechte se vyučit samotným zvěrokruhem.

Je problém najít Boha, protože většina lidí miluje být ne ve svém středu, ale na povrchu své bytosti, jinými slovy: milují pobyt ve hmotě a nerady se ho vzdávají. Být ve středu znamená – být sjednocen sám se sebou, je to stav, kdy si uvědomujete své Já (Boha), tehdy se stáváte skutečnou Individualitou (někým jedinečným).

Mysl není nic jiného než forma vědomí, pomocí kterého si uvědomujete odlišnost. Svým Duchem si uvědomujete stejnost (jednotu), ale svou myslí si uvědomujete odlišnost, rozdílnost, co se týče kvalit.

Do hmoty jste ponořeni proto, abyste získali samostatnost vědomí oddělenosti. Teprve když se jednota rozdělí a vznikne hmota, až máte vědomí rozdělenosti, nastupuje vědomí odlišnosti. Myslíte si, že byste mohli zažívat odlišnost, kdyby předtím nebyla oddělenost? To nejde.

Stav rozdělenosti je přitahován dosažením stavu spojení. Co je paradoxní? Že když je stav spojení, je nejvíce přitahován stavem rozdělení.

K tomu, aby se mohla zažívat stejnost a odlišnost, musíme mít určité prostředky (procesy), tento proces spočívá v tomto: Stejnost vyvolává rozdělenost, když zažíváte rozdělenost, vstupuje do vás pocit odlišnosti, když ve vás vznikne pocit odlišnosti (Proč ženu přitahuje muž? Protože je od ní odlišný.), vědomí odlišnosti ve vás vyvolává touhu po spojení a jestliže cítíte touhu po spojení a začnete se spojovat, maximálního stavu spojení dosáhnete jednoty (sjednocení). To je podstata veškerého života.

Nestačí jen zažívat odlišnost a nestačí jen zažívat vědomí spojení, ale musíte zažívat všechny tyto čtyři stavy vědomí současně a v maximální intenzitě. Kdo toho dosáhne, začne vnímat plně život. Když to aplikujete sami v sobě, začnete zažívat: Jsem v jednotě s Bohem, jinými slovy: Já jsem Bůh, současně budete ve stavu, že budete zažívat, že jste odděleni od Boha, současně budete zažívat, že Bůh je bytost, odlišná ode mě, a současně musíte zažívat stav, že jste ve spojení s Bohem.
Nestačí zažívat jenom jeden z těchto čtyř stavů, to ani nelze zažívat. Všechny stavy zažíváte, ale člověk, který na sobě vědomě nepracuje, některý z těch čtyř stavů je zdůrazněný a ostatní jsou potlačeny. Musíte všechny tyto čtyři formy vědomí zažívat všechny stejně silně. To je mistrovství života.

Nenechte se ovlivnit nějakým duchovním vůdcem, který vám bude jen neustále zdůrazňovat, že je jen Duch - Bůh a nic jiného. Nenechte se ovlivnit materialisty, kteří vám budou tvrdit, že je jenom hmota a nic jiného. Nenechte se ovlivnit vědci, kteří jen sledují, jak se věci navzájem od sebe liší a nenechte se ovlivnit nějakými senzibily nebo umělci, kteří říkají, že je jen nějaký cit, emoce a nic jiného. To všechno musíte zažívat současně!

Protože původní. obyvatelé na této planetě před mnoha miliony lety měli extrémně zdůrazněnou složku jednoty, muselo být vědomí jednoty nabouráno, Bible to popisuje krásně symbolicky: Nejdříve byla Adamovi stvořena Eva – dostal novou mysl, tam už byla potence odpadnutí – rozdělenosti, a nakonec byli tito lidé vyhnáni z ráje, jinými slovy: postupně lidstvo došlo do stavu, že ztratilo vědomí jednoty a začalo dominovat vědomí oddělenosti čím dál více, lidé se stávali čím dál hmotnější, hmotnější a hmotnější, až jste došli do stavu, kde jste dnes, kdy v mnoha lidech vědomí oddělenosti kulminuje. Bylo to nutné. Teprve vědomím oddělenosti se automaticky vyvolalo vědomí odlišnosti a touha po spojení.

Jaký je rozdíl mezi myslí a inteligencí? Mysl je naše schopnost uvědomovat si vztahy mezi určitými skutečnostmi a uvědomovat si, v čem se jednotlivé skutečnosti od sebe liší. Inteligence (Moudrost) je určitý způsob působení tvůrčí energie.

Protože tvůrčích procesů je spousta, protože každý člověk je obdařen určitým tvůrčím potenciálem a talentem, je zákonité, že každý člověk musí být vybaven specifickou inteligencí (schopností působit určitým způsobem), aby mohl projevit svůj tvůrčí talent. Nejenom každý člověk, ale každý živý tvor je obdařen určitou inteligencí, která mu umožňuje projevit jeho tvůrčí potenciál.

Ostrava HK 29.3.2007 – konec druhé části

Odborná korekce – Jan Hošek.

Poznámka pro čtenáře:
Tyto texty jsou přepsaným záznamem z přednášek (seminářů), nechť čtenáři laskavě prominou tematickou gradaci a styl řečnického projevu.