Semináře       |       Astro-theo-logie       |      Duchovní spisy      




3. výběr duch. citátů z díla J. Popelky - k meditaci
   
(sestavila HK)



3.část:


Druhý příchod Ježíše Krista už probíhá několik staletí, ale teď již nastala jeho závěrečná fáze. Bude sílit duchovní energie a lidé, kteří nebudou připraveni, budou mít psychické potíže během příštích let. To je také jeden z důvodů, proč je zde astrotheologie, aby všichni, kteří mají touhu poznat Boha, tuto možnost měli.

Hledání Boha je velice intimní záležitost.

Když někdo ve svém srdci cítí potřebu hledat Boha, vždycky Ho hledá mimo sebe a proto Ho nikdo nemůže nalézt. Každý člověk má v centru své bytosti světelnou Božskou Bytost. To je vaše pravá duchovní totožnost. Vy jste touto světelnou Bytostí, která na sebe nabalila další těla. Tato světelná Bytost, kterou máte všichni v sobě, je jeden paprsek velkého Slunce. Kdysi tato prapůvodní tvůrčí Idea začala ze Sebe vyzařovat jednotlivé paprsky. Každý jednotlivý paprsek je světelná Postava, kterou máte v sobě – váš osobní Kristus (tvůrčí Idea, kousek Božské Ideje). Tato duchovní Bytost se obalila: 1) mentálním tělem 2) emočním tělem 3) fyzickým tělem

V samotném středu vaší bytosti je světelná Postava – vaše duchovní individualita, osobní Kristus. Je to úžasná bytost, kterou máte každý v nejhlubším nitru, která je plná Lásky, plná Moudrosti a obrovské Síly. To je Jádro každého člověka, to je váš Duch, který se obaluje v první řadě myšlenkovým tělem (tělem mysli), dále si na toto myšlenkové tělo oblečete pocitové tělo a nakonec ten nejzevnější obal - vaše fyzické tělo (hmotné). Toto je skutečnost každého z nás.

Každý z nás je zosobněním nějakého duchovního Principu (Božského Principu, Božské Ideje).

Jestliže někdo v sobě objeví Světlo, nemusí jezdit někam daleko někoho poučovat, ale právě ve svém nejbližším okolí má ty nejlepší podmínky, jak někoho osvětlit. Vždycky musíte začít zářit na tom místě, kde se zrovna nacházíte a kde momentálně žijete.

Pouze stejné poznává stejné. Jestliže někdo řekne o sobě: Já jsem dobrý matematik, kdo to může poznat? Může to poznat jedině člověk, který buď je stejně dobrý matematik, nebo ještě lepší. Lidé, kteří opravdu prožili Boha, poznají svoje druhy, kteří v tom poznání žijí. Ten, kdo Boha poznal, si naprosto jasně uvědomuje, jak jsou na tom ostatní lidé, jestli Boha znají či jsou mimo Něj.

Proberte si v klidu svůj život a jestliže najdete jednu jedinou věc (ať to jsou děti, majetkové poměry, či cokoliv jiného), které přikládáte stejnou váhu jako vaší touze po Bohu, tak Ho neobjevíte. Dokud nebudete cítit, že Bůh je ve vašem životě na prvním místě, On se vám neodhalí. On musí být první a poslední, On musí být největší touhou vašeho života. Kdo toto dokáže, pozná Ho velice brzy. Neměl by být nikdy moment, kdyby se kolem vás vyskytlo něco, co by mělo takovou moc, aby vaši pozornost vytáhlo z vašeho srdce, i když je to krásné.

Paradox: Bůh je všude přítomen, všem blízko a současně všem daleko.

Naše zvýšená pozornost se musí zaměřit na pocit Já. Zabýváme se naším tělem, ale naše tělo stejně jednou ztratíme, nebo se zabýváme našimi emočními a intelektuálními stavy, ale na Já, které je z nás to nejcennější, na to zapomínáme a přitom díky Němu žijeme. Nejsme trošku nevděční? Kde by byla vaše mysl, vaše psychika, kde by bylo vaše tělo, kdyby to všechno neoživovalo vaše Já? Naše, společné Já. Když tohle pochopíte, začnete správně myslet. To je každodenní práce.

Všudypřítomné Já Jsem to je Bůh neprojevený, je to Bůh mimo veškerou tvorbu. To je éter. Pokud tento neprojevený Bůh chce Sám Sebe projevit, On se jakoby stáhne do ohniska (jednoho bodu), jako kdyby se zahustilo to Jáství a najednou se objeví světelná Bytost, která je plná Lásky, plná Moudrosti, plná Energie, a tato světelná Bytost má potřebu se navenek projevit. Ale aby se navenek mohla projevit, potřebuje nějaké další výrazové prostředky, nástroje. To je vaše mysl, emotivita a vaše fyzično.

Teprve ve stavu nepochopitelné intenzívní Boží Lásky máte pocit, že intenzivně žijete. Pocit životnosti je dán intenzitou Lásky, kterou cítíte. Čím intenzivněji zažíváte Lásku, tím silněji cítíte život. Nemít Lásku v sobě, znamená, že vůbec necítíte žádný život, že jste jenom trpně Někým oživováni.

Rozumem Boha nemůžete poznat.

Když budeme chtít zharmonizovat své partnerské vztahy, musíme si uvědomit, že naše duchovní Část (duchovní složka člověka) je naše mužství a naše mentální část je naše ženství. Protože každý z nás má oheň (svoji duchovní část) a každý z nás má vzduch (svoji mentální část), tak každý z nás má v sobě mužství a ženství a v životě nenavážete kvalitní partnerský vztah, dokud ho neuskutečníte v sobě. Dokud svoje mužství nezasnoubíte se svým ženstvím, dokud v sobě neuděláte tzv. mystickou svatbu, kdy váš Duch a vaše duše se spolu zasnoubí a spojí, nemůžete prožít kvalitní partnerský vztah ani v tomto světě.

Jestliže jste nějakým způsobem odešli od Boha, přesně tím způsobem, jakým jste odešli od Boha (směrem ven), si vytvoříte způsob, jakým se k Němu musíte vrátit. Každé vystoupení ze Sebe navenek automaticky souvisí se způsobem, kdy se musíte vrátit dovnitř, sami k Sobě. To vám také vysvětluje, že každý má jinou karmu. Protože každý se neopakovatelným, specifickým způsobem odtrhl od Boha, proto si každý vytvořil svůj specifický způsob návratu k Bohu (ke své duchovní části).

To, co Duch vyzařuje směrem ven, vyzařuje směrem k duši. Duše přijímá vyzařování ze svého Ducha. Do vašeho mentálního těla (duše) přichází vyzařování z Ducha (z vašeho Ohně), který je v samotném centru vaší bytosti. To, co Duch ze Sebe vyzařuje směrem ven, se zrcadlí v duši (v mysli). Duch tak působí na duši.
Jestliže je vaše duše - zrcadlo čisté, to, co k vám přichází od Boha (vašeho Ducha) do vaší duše, zrcadlíte čistě. Tyto Ideje promýšlíte naprosto pravdivě a dávají ve vaší mysli vzniknout správným myšlenkám, správně uvažujete. Následkem toho budou ve vás vznikat čisté a blažené pocity, vaše emoční tělo bude velice blažené. Cítíte blaženost, štěstí, radost a víte, co se stane? V okamžiku, kdy tyto Ideje správně vyzrcadlujete (máte správné myšlenky), ve vás vznikají blažené pocity, které způsobují to, že duše chce splynout se svým Duchem. To je uskutečnění mystického (či nebeského) manželství v každém z nás (mystická svatba).

Spojte svoji duši se svým Duchem, protože to je to nejkrásnější. Ženství v nás (když vznikají tyto blažené stavy) se touží spojit s naším mužstvím (s Duchem).Tato svatba je snadná, jestliže je vaše duše naplněna správnými myšlenkami a vaše emoce jsou čisté a nemáte špinavé emoční tělo.

Podle toho, jaké máte emoční tělo (a co emočně zažíváte), podle toho si uvědomujete Sami Sebe, že takoví jste. Oheň je vaše pravá totožnost (Duch, pravé Já, vědomí Sebe Sama). Jaké mám emoce, takový jsem. Jestliže máte své emoční zaneřáděné hmotou, prožíváte se jako hmotné bytosti.

Většina lidí se zatím prožívá bezvýhradně a dominantně jenom v té nejzevnější sféře, prožívá se jako fyzický člověk. Naším úkolem je, aby se tento fyzický člověk dostal do kontaktu s duchovním Centrem a uvědomil si, že je Duchem a ne tělo!

K znečištění může dojít v duši. Vzduch – vaše mysl (duše) je svobodná nebo závislá? Je to otrok nebo je to svobodná bytost? Bůh je svoboda. Právě proto to, co Bůh vytváří, je taky svobodné, Bůh nikoho nespoutává, On všem dává svobodu. Duše má svoji svobodnou vůli a může se rozhodnout, jestli se bude neustále obracet ke svému Duchu (ke svému Bohu) a jestli to, co Bůh vyzařuje k ní, bude chtít zrcadlit pravdivě (čistě) nebo to začne komolit a měnit v něco, co Bůh nechce.
Jestliže duše místo, aby směřovala k Duchu a dělala Mu zrcadlo, se začne od Něho odvracet, tak jak dopadají paprsky, už je neodráží přesně zpět, ale začíná je deformovat. Jestliže ve své mysli začnete uvažovat o něčem jiném než o Bohu, začínáte ve své mysli čím dál více vytvářet nepravdy.

Sami si položte otázku, abyste si uvědomili, jak máte čistou duši: Stane se vám někdy ve vašem praktickém životě, že vás napadne myšlenka, která není ve spojení s Bohem? Podle toho, jak odpovíte, si můžete uvědomit, v jakém stavu čistoty je vaše duše, protože čistá duše je neustále směrována k Bohu. Uvědomte si, kolik myšlenek máte bez Boha a kolik s Bohem?

Jestliže se vaše duše začíná odvracet od svého Ducha (Boha), je jasné, že v takové mysli začnou vznikat myšlenky bez Boha a Bůh je Pravda, takže vznikají nepravdivé myšlenky a víte, co se stane? Tím, že se mysl (duše) odvrací od Boha, dochází k odstranění spojení s Duchem.
V okamžiku, kdy duše (mysl) začne uvažovat neduchovní, nebožské myšlenky a ztratila kontakt se svým Duchem, protože se od Něho odvrátila, budou ve vás vznikat nečisté emoce. Pokud je falešná myšlenka, nemůže ve vás vytvořit rozkošné, čisté emoce. Automaticky dochází k tomu (když začnete nesprávně uvažovat a nepravdivě myslet), že si začnete znečišťovat vaše emoční tělo, které začíná hrubnout, stává se nečistým, takže i na emoční úrovni se odříznete od Boha.
Pomocí emocí splýváte s jinou bytostí. Jestliže emoce jsou nečisté, chcete splynout s hmotou jiného těla. To je důsledek toho, když máte znečištěnou duši.
Na základě falešných emocí si začnete sami Sebe uvědomovat falešným způsobem a už si nebudete uvědomovat, že vaše totožnost je Duch, ale ztratíte s Ním kontakt (ztratíte poznání Ducha) a uděláte ze Sebe úplně falešnou individualitu. Vytvoříte si o sobě úplně falešnou ideu a vytvoříte si nějaké falešné já. Vytvoříte ze Sebe ducha nepravdy a stane se z vás duch falše. Vznikne nějaká falešná individualita, která je zbavena své Božské totožnosti, stanete se falešným duchem. Jak se bude tato individualita, kterou jste ze Sebe vytvořili, která už ztratila vědomí totožnosti s Bohem (se svým Duchem), navenek vyjadřovat? Pravdivě nebo nepravdivě? Jaké budou její vnější aktivity? Co bude vyzařovat, Pravdu nebo nepravdu? Nepravdu. Vy se budete (tato falešná individualita) navenek vyjadřovat takovým způsobem, že to nebude v kontaktu s Pravdou (s Bohem) a dojde k přerušení spojení s Ním. Vnější skutečnosti už nebudou pravdivé. Všechny roviny vaší bytosti se odřízly od Ducha a začalo to ve vaší duši (v mysli).

Falešná individualita nakonec způsobí, že vyzařování není duchovní podstaty, není čisté, ale je čím dál tvrdší a tvrdší, brutálnější, až nakonec z toho, co ze sebe tento falešný duch vyzařuje, vznikne hmota, jak ji známe. Tento falešný duch svým vnějším vyzařováním, které je čím dál více zbavováno Lásky a čím dál více zbavováno Moudrosti, je to jenom sobectví, sebeláska, zhrubne natolik, až se ve stvoření objeví hmota. Původně taková hmota vůbec neexistovala. Tuto hmotu stvořil až tento falešný duch, který se zpočátku jmenoval Lucifer a dnes se jmenuje satan.

Lucifer byl první vyzářený Duch ze Slova, které bylo na počátku. To byl první Duch, která vzešel z Boha. Tento první Duch byl skoro stejně tak velký jako Zdroj, který ho vyzářil. Lucifer zpočátku spolupracoval s Bohem a vytvářeli spolu fantastické věci. Protože byl skoro tak velký jako ten samotný Zdroj (kotouč), vznikla v něm falešná myšlenka, která neodpovídala Pravdě. Myslel, že když je skoro stejně velký, jako prapůvodní Idea, nepotřebuje tuto prapůvodní Ideu. Nechtěl připustit, že je zde pořád Něco, co ho o kousek překonává, takže v něm vznikla falešná myšlenka a začal se postupně ve své duši odvracet od ústřední Ideje, začaly v něm vznikat falešné emoce, ztratil svoji Duchovní totožnost, začal se navenek projevovat nesprávným způsobem, až nakonec toto vnější vyzařování Lucifera ( kdy udělal sám ze sebe satana) bylo příčinou toho, že se jeho vnější vyzařování stalo hmotou. To, co vidíte kolem sebe jako hmotu, je největší nepravda, největší sobectví, jaké existuje, protože to je produkt satana.

Hmotný vesmír a hlavně tato země a hmotné tělo z této země nejvíce popírá Ducha a Boha. Žádné jiné tělo ve vesmíru nepopírá Ducha tak, jako hmotné tělo, které máte na Sobě. Je to produkt snah satana. Jestliže principem Ducha je dávání, vyzařování Lásky, jak působí vaše tělo? Všechno se snaží strhávat k sobě. Přesně naopak. Abyste přežili, potřebujete neustále někde spát, jíst, pořád musíte něco dostávat. Někomu musíte brát, abyste mohli přežít. Tak je budováno toto tělo, které se snaží jenom brát a všechno strhávat k sobě a na sebe. Toto tělo je přesný opak Ducha. Duch chce jenom dávat, nechce nic přijímat, chce jenom dávat.

Když nejvyšší tvůrčí Duch na sebe vzal toto tělo, automaticky se tato hmota snažila deformovat jak jeho duši, tak jeho emoční tělo a jeho Duchovní identitu. Kristus se mohl inkarnovat kdekoliv ve fyzickém vesmíru, protože veškerá hmota tohoto vesmíru je produktem satana (výsledkem jeho snah). Ale On se inkarnoval k nám, protože toto tělo je nejvíce antiduchovní. Kristus zde musel podstoupit největší boj, jinde by takový boj nemohl podstoupit. Tím, že hmota chtěla zlikvidovat jeho duši, jeho emoce a jeho Duchovní identitu a taky to, aby se navenek projevoval nesprávným způsobem. Tím, že Kristus tomu všemu odolal a přemohl působení hmoty a působení satana a zachoval si čistotu své duše, čistotu svých emocí a naprosto jasně si zachoval svoji Duchovní identitu, nikdy neztratil spojení s Bohem. Tím nám všem ukázal, že tohoto ducha nepravdy a jeho produkt – hmotu lze překonat, lze nad ním zvítězit, stal se naším příkladem a současně nám ukázal, jak to lze učinit! To je to jednoduché přikázání: Miluj Boha z celého srdce svého, z celé duše své, z celé mysli své a miluj bližního jako sebe sama. V tom je esence Jeho nauky. Tohoto ducha zla překonáte pouze Láskou, ničím jiným. On nám ukázal, že to lze – překonat hmotu a tohoto ducha, který toto způsobil, a současně nám ukázal způsob, jak.

Pobytem v tomto fyzickém těle na této planetě se původně nejvíce neosobní Duch stal nejvíce osobním. Když má hmota nejvíce negativní vlastnost, že nás nejvíce vzájemně izoluje, separuje, dává tím vzniknout největší osobnosti (být „soukromník“), současně toto umožnilo nejvyššímu, nejvíce neosobnímu Duchu, že se zde stal (tím, že přijal tělo této planety) nejvíce osobním.

Na počátku jakékoliv tvorby u Boha je to, že Bůh pojme určitou tvůrčí Ideu. Bible popisuje: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh a skrze toto Slovo jsou učiněny všechny věci. To nám popisuje okamžik, že na počátku jakékoliv tvorby Bůh pojme určité Slovo - určitou tvůrčí Ideu, která je příčinou vzniku všeho ostatního. Oheň symbolizuje oblast těchto tvůrčích Idejí. Duch, nebo-li určitá tvůrčí Idea, souvisí s určitou duší (myslí). Je to celkem pochopitelné, že určitá Idea může být ve spojení s myslí, která je schopna tuto Ideu promýšlet. Kdyby duše (mysl) nebyla na patřičné úrovni, tato Idea nemůže být v této mysli promýšlena.

Každá duše potřebuje určité specifické duchovní Energie (své zvláštní vyzařování od Ducha). Každý z nás (každá lidská duše) potřebuje svou vlastní duchovní potravu. Každý Duch si vytváří zvláštní, specifické hmotné tělo (specifické hmotné prostředí), do kterého umisťuje svou duši. Každá duše se tedy potřebuje nacházet v určitém fyzickém prostředí.

Daleko důležitější než to, co si myslíte, je to, co cítíte. Pokud se chcete ze své duše dostat ke svému Bohu - k uvědomění si Sebe sama, k poznání toho pravého Jáství, nemůžete se vyhnout svému emočnímu tělu (vodě).

Většina lidí si myslí, kým jsou. Nesmíte si myslet, kým jste, musíte to prožít. Prožitek Sebe sama je přímo to, kdy cítíte vlastní, samotný pocit Já. Samotný pocit Jáství je Duch ve vás. 99% lidstva se nachází ve stavu, kdy prožitek Já a pocit fyzického těla je spojen v jeden pocit. Všichni byste měli pracovat na tom, abyste si aspoň jednou v životě uvědomili tyto dvě skutečnosti samostatně (odděleně), že existuje pocit těla a existuje pocit, prožitek vás samotných.

Duše musí jít niternou cestou, jinak se k Bohu nedostanete, můžete sednout na raketu, můžete procestovat celý vesmír, ale Boha nikdy nenajdete. Boha můžete nalézt jedině někde uvnitř sebe samotných. Můžete celý život žít na ploše 2x2 m a Boha můžete kdykoliv nalézt. Někdo může procestovat celý vesmír a nemusí se s Bohem setkat, to znamená, že pokud duše chce najít svého Boha a setkat se s Ním, musí jít skrze vodu (voda symbolizuje naše emoce) a také směrem dovnitř.

Na cestě k Bohu (svému Já) musíte hodně zjemňovat svoji mysl, aby byla schopna čím dál větší abstrakce. Jestliže svoji schopnost abstrakce nebudete posilovat, budete se velice těžce dostávat ke svému Duchu. Když začne Duch k vám promlouvat, bez vaší schopnosti abstraktně uvažovat nebudete vůbec chápat, co vám sděluje, protože Duch (Idea) vždy hovoří v symbolech. Jestli si vzpomínáte, když Ježíš Kristus měl slavné kázání na hoře: Jestliže tě pohoršuje pravé oko, vyloupni ho, jestliže tě pohoršuje pravá ruka, utni ji, a po skončení toho kázání Mu lidi začali říkat, že je blázen, že Království Nebeské je jenom pro mrzáky a právě proto se Ho Jeho učedníci zastávali: Cožpak nevíte, že Duch mluví neustále v podobenstvích? Ano, Bůh (Duch) neustále hovoří v podobenstvích. Všechno, co vidíte kolem sebe, je podobenství. Nemyslete si, že když vidíte něj. dům, že chápete, co to znamená. Dům je symbol pro něco. Pokud nemáte tuto schopnost abstrakce, těžko budete rozumět řeči Ducha. Jednou důležitou věcí, kdy k vám promlouvá Duch, jsou vaše sny. Kdo rozumí řeči snů? To je dáno tím, že neznáte tyto duchovní principy a máte slabou schopnost abstrakce.

Jestliže chcete léčit komplexně člověka dle správných postupů, nejdříve musíte vyléčit jeho uvažování (mysl). Nemoc nám nesesílá Bůh proto, aby nás trápil, ale to, že máte něj. nemoc, znamená, že je třeba se nad sebou zamyslet. Abychom začali ve své mysli fungovat lépe, měli bychom se snažit věcem lépe rozumět, správně je chápat.

Když začnete správně myslet, dáváte do pořádku své emoce. Můžete okamžitě ve své mysli něco pochopit, můžete v tuto chvíli změnit chápání nějaké skutečnosti, můžete ihned změnit způsob svého uvažování, ale velice těžko okamžitě změníte způsob fungování vašich emocí (vašeho emočního těla). To je stěžejní moment. Veškerý váš duchovní vývoj či rychlost vašeho duchovního postupu není ani tak brzděn vaší duší (mentalitou), ale vaší emotivitou. Právě proto všechny duchovní nauky zdůrazňují, že se musíte zříct své žádostivosti (nižších emocí).

Hlavní funkce tvůrčího Ducha je schopnost oživovat (činit živým). To je to nejzásadnější. Můžete si automaticky učinit další závěr: Nemůžeme hledat nikde jinde Zdroj života v člověku ( a nejenom v člověku, ale čehokoliv), než v tomto tvůrčím Duchu.

Boha naleznete pouze ve středu své vlastní bytosti (v nejhlubším nitru), protože On sám je středem. Oheň je střed a střed je nejhlubší nitro. Oheň je nitro nitra. Vůči středu (vůči vašemu srdci) je všechno směrem navenek. Jestliže srdce symbolizuje váš samotný střed, všechno ostatní je už vůči srdci směrem ven. tvůrčího Duch je v srdci (v centru vaší bytosti) a vyzařuje z vás Lásku, Moudrost a Vůli. Co dělá vaše duše? Bere to? Oheň ve vás neustále vyzařuje, ale otázka je, jestli to vaše duše přijímá. To je zásadní moment.

Symboly v přírodě:
Hvězdy na obloze: Hvězdy říkají, že je nekonečné množství tvůrčích Duchů. Každá hvězda je Slunce. Přesto nesmíme nikdy zapomínat, že všechna tato Slunce pocházejí z jednoho jediného Prapůvodního SLUNCE.
Když svítí Slunce, proč nevidíme hvězdy? Slunce svítí silněji, protože je nejblíže. Co nám to říká? Až budete mít dostatečně vyvinutou schopnost abstrakce, zjistíte, že všechno má hluboký duchovní význam. Kterého tvůrčího Ducha si máte všímat? Toho, který je nejblíže. Který tvůrčí Duch je vám nejblíže? Ten, který je přímo ve vás. Nemáte se dívat na nějaké jiné hvězdy (nějaké jiné tvůrčí Duchy).
Plamen ohně: Každý oheň vyzařuje svoji energii všemi směry, ale současně plamen ohně směřuje nahoru. To je důležitý symbol, který se nám snaží říct, že oheň je tvůrčí Duch, který je v nebi (Oheň je duchovní podstaty), snaží se dostat od země pryč (do Ducha).
Teplá kapalina stoupá nahoru. Protože teplo je symbolem Lásky.
Vzduch, myšlenky, které jsou proteplené Láskou, směřují k nebi (k Duchu), kdežto studený vzduch - myšlenky, které jsou bez Lásky, jdou ke hmotě, protože hmota umrtvuje, ubíjí Lásku, kdežto Duch oživuje. To nejsou náhodné symboly.

Oheň symbolizuje vašeho Ducha, ale ten může být pravý, ale také může být falešný. To je dáno tím, že oheň na obvodu čtverce vám ukazuje na intenzitu, s jakou si uvědomujete svůj střed (svého Ducha) V každém člověku v jeho středu se nachází božská Bytost (světelná postava). Světelné postavy jsou stejně kvalitní. Můj Bůh je stejně tak kvalitní jako osobní Kristus kohokoliv jiného, to je božská záležitost. Ale ne každý člověk si uvědomuje svůj vnitřní Oheň!

Duch, který je v centru naší bytosti, je Láska sama. Představte si, kdyby byl jen tvůrčí Duch, který má potřebu milovat (protože je Láska sama) a nebude nikdo, s kým by Lásku mohl prožívat, co by se stalo? Zažil někdo z vás stav, kdy jste byli naplněni Láskou a nebyl nikdo, s kým byste ji mohli sdílet? Zažil někdo, jaká je to bolest? Je jasné, že tvůrčí Duch musí mít někoho, komu může dávat svoji Lásku, potřebuje někoho, na koho může vyzařovat svoji Lásku a to je duše. Duše je nádoba, do které se shromažďuje to, co vyzařuje Duch.

Duch má tendenci ze Sebe vyzařovat směrem ven (je dárce), Bůh je dávání samo. Bůh neumí nic jiného než dávat. To je obrovský rozdíl mezi Duchem a hmotou, hmota chce jen brát a Duch chce jen dávat.

Není větší Dárce než Bůh. Jestliže existuje nějaký dárce, potřebuje, aby existoval nějaký příjemce. Představte si vztah mezi Duchem a duší. Duch je ten, který ze Sebe vyzařuje a duše je příjemce, který to přijímá. Duch nemůže své dary, své Energie vyzařovat do vzduchoprázdna, potřebuje někoho, kdo je přijímá. Skrze duši může Duch prožívat vzájemnost – vztahovost. Existence duše umožňuje Duchu prožívat vztah.

Kromě vzájemnosti Duch potřebuje duši k velice důležité věci. Když jste Duchové a vystupujete ze Sebe (vyzařujete) ven, vidíte se? Kdyby Duch neměl duši, nemůže se vidět. Tím, že Duch je samotné Centrum, nic hlouběji už nemůže být a povaha Ducha je taková, že může vystupovat jen ze Sebe směrem ven, On by se nikdy neviděl. Když chcete spatřit svoji tvář, potřebujete zrcadlo, kde se teprve odráží vaše podoba. Duše slouží jako zrcadlo Duchu a teprve v duši Duch spatřuje Sám Sebe. Duch se odívá svou duší, duše je tělem pro Ducha a tím Duchu umožňuje mít podobu.

V každém z nás je tvůrčí Idea (tvůrčí božský princip). V tvůrčím Duchu je nekonečné množství tvůrčích principů. V každém z nás je jeden tvůrčí princip. Hvězdná obloha se spoustou hvězd vám ukazuje, že každé Slunce představuje jednoho konkrétního tvůrčího Ducha a všechny tyto principy mají Zdroj v jednom prapůvodním Slunci.

Určitá tvůrčí Idea potřebuje mysl, ve které se může promýšlet (zrcadlit). Je rozdíl mezi Ideou a myšlenkou. Idea je nějaký určitý princip, který v sobě obsahuje potenciál být promýšlena do různých myšlenkových podob. Jestliže konkrétní osobní Kristus je zosobněním nějaké božské Ideje (tvůrčí Duch ve vás), potřebuje duši (lidskou mysl), ve které se tato Idea může promýšlet do různých myšlenkových podob.

Obraz v přírodě: Oheň bez vzduchu nehoří. Jestliže oheň představuje Teplo, Lásku, (Ducha – Boha) tak kdyby Láska nemohla být sdílena ( s myslí – duší), nemohla by existovat. Každý oheň potřebuje vzduch. Láska (Duch) musí mít možnost být sdílena, prožívána ve vztahovosti. V přírodě je dále vyobrazeno: Když vyletí raketa za zemskou atmosféru, kolik tam je světla v kosmickém prostoru? Je tam tma. Přesto tam jsou energie, které vyzařuje Slunce – oheň a proč tam není světlo? Protože tam není vzduch. Teprve, až záření Slunce vstoupí do zemské atmosféry (do vzduchu), tam se to vysvítí. To je další poukaz na to, že se Duch bez duše nemůže projevit.

Další velmi důležitou funkcí, kterou nabízí duše Duchu, je schopnost se pohybovat. Bez duše by se Duch nemohl pohybovat. Kdyby nebyla duše, nebyl by příjemce toho, co Duch ze Sebe může vyzařovat, tím pádem by nebyla možnost něco někomu dávat a uvědomte si, že pohyb souvisí vždycky se změnou, pohyb je automaticky změna. Kde není změna, tam nemůže být žádný pohyb.
Bůh je neměnný, jeho principy jsou věčné, neměnné a nemůže tam docházet k žádné změně, k žádnému pohybu. Platón říkal, že existuje svět věčných Idejí, existuje svět nějakých archetypů, pravzorů a tyto archetypy jsou věčné, neměnné, čili v tom Duchu nemůže nastat pohyb. Protože Bůh je dokonalý, tak jak může zdokonalovat dokonalost? To nejde. Teprve v duši (v mysli) se mohou tyto prapůvodní Ideje odívat do různých myšlenkových podob, teprve ve sféře mysli se mohou tyto Ideje různým způsobem promýšlet, může docházet k různým změnám a teprve tyto změny umožňují pohyb.
Kristus říkal: Země i nebe pominou, ale Má slova nepominou. To jsou věčné Pravdy, věčné principy, na nich nemůžete nic změnit, tam nemůže být žádný pohyb, ale teprve ve sféře mysli můžete tyto věčné Pravdy promýšlet různým způsobem.

Jednotlivá tvůrčí Boží Idea (vaše osobní) může být v mysli (v duši) promýšlena do nekonečného množství myšlenkových forem. Každá duše se může do nekonečna myšlenkově vyvíjet, protože duše vždycky bude žasnout nad tím, čím jí její Duch překvapí. Tím vlastně umožňuje svému Duchu být neustále v pohybu, ve vývoji. Duch se tak může pohybovat, vyvíjet právě skrze svoji duši. Tím, jak Ho duše (mysl) čím dál více chápe, nebo čím dál více chápe určitou Ideu, tím se vyvíjí.
Duše ale nemusí zůstat čistá, může se pošpinit. Není svobodnější Bytosti, než je Bůh. Bůh je svoboda sama. Duch dává své duši svobodu nebo otroctví? Svobodu. Jestliže Bůh (Duch) sám je svoboda, činí svobodnou i svoji duši. Každá duše se může rozhodnout, že bude dělat zrcadlo svému Duchu nebo-li Bohu, že bude opravdu Jeho tělem a že se bude neustále ve své mysli zaobírat Ideou Boha anebo ta duše to nemusí dělat a může se ve své mysli zaobírat něčím jiným, může zrcadlit úplně jiné skutečnosti, než je Bůh. Každá duše je svobodná a může se rozhodnout, s kým bude prožívat svoji vzájemnost. Duše se nemusí zaobírat Bohem, v ten moment ale dochází k degradaci té duše.

Každý opravdový vztah Lásky může být vybudován pouze na svobodě, i když tato svoboda může být příčinou toho, že někdo od vás odpadne. Láska bez svobody není myslitelná. Právě proto Duch své ženě (své duši) dává naprostou svobodu, jestli Ho chce zrcadlit, nebo ne. I když je život duše naprosto závislý na jejím Duchu (protože jak bylo řečeno, Duch je jediný oživující činitel a jediný Zdroj života, nikdo nemůže brát životnost jinde než z Ducha), je přesto duši dána jejím Duchem svoboda. Každá duše si může sama určovat, s kým a s čím chce být ve vztahu (co chce zrcadlit). Každý člověk si může svobodně určovat, čím se zaobírá ve své mysli (jakými tématy), co naplňuje jeho mysl, čili jeho duši.

Když vstoupí určitá Idea (Oheň) do mysli (duše), vyvolává v mysli různé myšlenkové obrazy (myšlenky). Mysl (duše) nemusí chápat, co tyto obrazy znamenají, protože Duch je vždycky moudřejší a vždycky převyšuje svoji duši. Duše nemusí chápat, co vlastně zrcadlí, co zobrazuje a proto cítí potřebu se ptát svého Ducha na vysvětlení těchto myšlenek a Idejí. Teprve vzduch a duše umožňuje vznik komunikace (dialogu). Duch (Bůh) je Moudrost sama, která chce být sdílena s někým. Každá Moudrost potřebuje mít někoho, kdo se bude ptát, proč to tak je? A Duch se může uplatnit. Duše se ptá, protože nechápe, co ta Idea, když do ní vstoupí, zobrazuje, ptá se Ducha: Pověz, co to vlastně přišlo od Tebe ke mně? Duch jí odpoví. Všichni to znáte, jak vedete rozhovor sami se sebou, vaše duše se ptá a váš Duch vám v tichosti odpovídá. Tento dialog je umožněn právě tím, že máte jak Ducha, který je zdrojem veškeré Moudrosti, a máte svoji duši, která teprve se snaží Ho čím dál více chápat, aby jednou byla stejně tak božská jako Duch sám.

Symboly v přírodě:
Jasná, prosluněná obloha - čistá mysl, která zobrazuje Boha (nejvyšší Pravdu). Mysl, zaměřená na Boha.
Teplý vzduch – laskavé myšlenky (vzduch je mysl a teplo je Láska)
Bezvětří – klidná mysl, není tam žádné zčeření, tím, jak se zčeří mysl, vzniká proces myšlení.
Jemný vánek – uklidňující myšlení
Uragán, vichřice – destruktivní myšlenky, také revoluční myšlení, které odstraňuje stávající pořádek a stávající věci.
Zapáchající plyn – lživé, smradlavé, nízké myšlenky, nízký způsob uvažování.
Jedovatý plyn – smrtonosné, zhoubné myšlenky, které vás duchovně usmrcují.
Studený vítr, severák – bezcitné myšlení, uvažování zbaveno Lásky.
Zaprášený vzduch – vzduch jsou myšlenky, prach je hmota, země, to je myšlení, které se zaobírá převážně hmotnými věcmi. Kristus říkal: Jestliže přijdete do nějakého města, či do vesnice a budete hlásat Mé evangelium a oni vás nepřijmou, setřeste si prach ze sebe a jděte pryč, čili odhoďte tyto přízemní myšlenky ze sebe, které jste museli vyslechnout, zapomeňte na to a běžte dál.
Ptáci – velmi důležitý symbol – pták je obyvatelem vzduchu: Jestliže to je obyvatel vzduchu (mysli), tak kdo obývá mysl? Myšlenky a ideje. Představte si, kolik je druhů ptáků, každý druh ptáka představuje určitou myšlenku, určitou ideu. Jakou ideu bude symbolizovat pták, který neumí lítat, třeba slepice? Přízemní myšlenku. Jsou ptáci, kteří mají možnost chodit po zemi, ale mají také možnost se odpoutat a vzlétnout k nebi, to symbolizuje, že vaše myšlení je schopno se od něj. nízké úrovně dostávat čím dál výš a výš. Všechno, co vidíte kolem sebe, jsou jenom symboly těchto duchovních věcí.
Pták symbolizuje schopnost vzlétnout, čili ve svých myšlenkách jste schopni se dostat výš a dívat se na pozemské věci z vyššího hlediska.
Nejkrásnějším symbolem pro mysl je zrcadlo. Špinavé zrcadlo bude symbolizovat špinavou mysl.
Vypouklé a nerovné zrcadlo – zkreslené myšlenky.

Málo lidí v tomto životě dosahuje, či si uvědomuje skutečnost, že se v jeho nejhlubším nitru nachází světelná Bytost (osobní Kristus), 90% lidí má svůj oheň nebo-li svoji osobní identitu ztotožněnou s něčím jiným, než s touto duchovní částí (světelnou Bytostí). U většiny lidí je tato osobní identita ustanovena tím, že člověk se ve svém vědomí ztotožňuje se svým fyzickým tělem.

Bůh se nikomu nevnucuje. Ukazuje se tomu, kdo má o Něho zájem. Ježíš říkal: Kdo Mně nemiluje jako nevěsta svého ženicha, k tomu Já nepřijdu. Vy opravdu můžete Boha milovat jako svého přítele, můžete Ho milovat jako svého pravého rodiče, ale Ježíš to říkal jasně: Kdo Mne nemiluje jako nevěsta svého ženicha, k němu nepřijdu. Musíte být posedlí mileneckou láskou k Němu, taková to pro vás musí být atraktivní záležitost. Kdo ve svém srdci dokáže lásku k Bohu až takto vybičovat, že Ho bude vnímat jako svého Milence (Milenku), Bůh nenechá na Sebe dlouho čekat. On na tento cit velice dobře slyší.

Jestliže duše (mysl) promýšlí něj. myšlenku pouze krátkodobě, tak emoce, která vzniká na základě takové myšlenky, nemá dostatečnou intenzitu a tím pádem taková slabá emoce nemá schopnost člověka moc ovlivnit.

Čím déle duše (mysl) promýšlí nějakou myšlenku, tím je emoce, která souvisí a je důsledkem této myšlenky (která je dlouhodobě promýšlena), velmi intenzivní a má velkou schopnost ovlivňovat náš život. Je to jednoduché. Pokud v lidském životě existuje silná, negativní emoce, která člověka silně negativně ovlivňuje, člověk musí pochopit v první řadě, jaká nesprávná myšlenka byla kořenem (původcem) vzniku této emoce. Potom je třeba pochopit, v čem je tato myšlenka nesprávná, musíte pochopit obraz, který je za tou emocí, jinak se té emoce nezbavíte. Každá emoce je důsledkem nějakého myšlení. Musíte pochopit, v čem je tato myšlenka nesprávná, potom musíte místo ní dosadit myšlenku správnou a je velice důležité: Když máte emoční potíže v životě, musíte vědět, že původcem emocí byl nějaký proces myšlení, který byl někde předtím, musíte pochopit, která myšlenka je příčinou této emoce, kterou zažíváte, musíte pochopit, v čem je tato myšlenka nesprávná, místo ní dosadit správnou myšlenku a tuto správnou myšlenku je třeba tak dlouho promýšlet, až právě vznikající pozitivní emoce, která je důsledkem této správné myšlenky, získá takovou intenzitu, která rozpustí (zlikviduje) ve vás negativní emoci. To je důležitý mechanismus.

V procesu rozpouštění falešného ega, protože kdybyste podrobně řešili a sledovali svůj život, zjistíte (tak, jak v životě fungujete, co děláte, nad čím uvažujete, co vás láká), že za vším je myšlenka – já jsem tělo. Tím vás to neustále nutí žít v nepravdě a chovat se nesprávně, myslet nesprávně a emočně nesprávně zažívat, protože všechno je odvozeno od této jediné nesprávné myšlenky – já a tělo jedno jsme. Tak dlouho jste mysleli tuto myšlenku, že už se cítíte jednotní s tímto tělem. Pokud chcete tento stav odstranit, musíte začít správně, pravdivě myslet o sobě, to znamená myslet si to, co opravdu jste a nemyslet si to, co nejste.

Jestliže jednou budete chtít zrušit pocit falešného ega, ono si to nebude chtít nechat líbit, ono chce žít, chce mít nad vámi moc a bude se vždycky snažit vytvářet takové okolnosti, aby proces, kdy začnete myslet pravdu o sobě, pořád nějak nabourávalo. Tím, jak myslíte, vytváříte emoce (protože každá myšlenka musí být doprovázena emocí) a tím, že tato emoce není mrtvá či jen nějaká prociťovaná skutečnost, stává se emoční bytostí a žije ve vašem emočním světě (vašem emočním vesmíru), je inteligentní a chce žít pořád. Všechno, co vzniklo a se narodilo, ať je to negativní či pozitivní, touží být nesmrtelné. Tyto nesprávné emoce a nesprávné myšlenky vás chtějí pořád držet ve svém zajetí, v tomto procesu musíte také hodně zapojit svoji vůli a nenechat se ovlivnit.

O co se snaží satan? Co se snaží ve vás vyvolat? To, že hmota je nejdůležitější a hlavně hmota vašeho těla, protože vy jste se dostali do stavu (falešné ego), že jste si mysleli, že jste zajedno s tělem a dokonce to zažíváte, že jste zajedno s tělem, takže satan vás v tom udržuje a chce vás v tom stavu udržet navěky, protože když on udržuje ve vás ztotožnění s tělem, má nad vámi moc, protože vaše tělo potřebuje jíst, pít, někde bydlet a jestliže vy se stanete tělem, potřeby tohoto těla jsou vaše potřeby a budete žít jenom proto, abyste tyto potřeby naplňovali, ve skutečnosti to jsou potřeby těla a máte pocit, že to jsou vaše potřeby a díky tomu vás satan ovládá. Bůh je přesně opačný. Bůh říká: Buďte v tomto světě (neodmítejte svoje tělo, je důležité), ale nebuďte z tohoto světa. Tělo tu nechte a prožijte pravdu o sobě, že nejste toto tělo, že tělo je jenom váš nástroj, abyste díky němu mohli v tomto světě něco vykonat. Bůh se snaží, abyste si nejvíce cenili svého Ducha, ne své hmoty.

Jestliže prožíváme negativní emoce, cítíme se nešťastni a nespokojeni, je to neklamný důkaz toho, že s naším životem není něco v pořádku. Protože emoce jsou důsledkem určitého myšlení, díky této zpětné vazbě, že se cítíme nespokojeni, musíme hned vypátrat, kde jsme blbě mysleli ve svém životě, když jsme vytvořili takový pocit nespokojenosti či pocit neštěstí, musíme tyto nesprávné myšlenky jednak pochopit, vyhodit je, nahradit je správnými myšlenkami a promýšlet tyto myšlenky tak dlouho, až ten správný pozitivní pocit zlikviduje pocit neštěstí. Uvědomte si, že emoce vám slouží jako zpětná vazba, která vás upozorňuje na to, zda jste v souladu sami se Sebou (se svým Duchem), se svým určením (posláním).

Ten, kdo se bojí své samoty, nemůže poznat Boha, protože setkat se s Bohem znamená se dostat do stavu maximální samoty. Je to velice příjemná samota, možná to zní smutně, ale kdybyste měli zkušenost této samoty, už byste nechtěli zažívat nic jiného, než tuto nádhernou samotu.

Jestliže chcete být pro někoho vnímatelní, musíte sami ze sebe vystoupit a nastoupit cestu směrem ven.

Bůh je Jednota a když Bůh je Láska, současně Láska nemůže být zažívána v podmínkách, kdy jste sami. Láska může být zažívána pouze tehdy, když je někdo a ještě někdo a tato Láska může být sdílena. Láska automaticky předpokládá stav nebo situaci, kdy Láska může být s někým sdílena.

Bůh musel tvořit, protože kdyby netvořil, zůstal by jenom On Sám a když by zůstal jen On Sám, nemůže Milovat, nemůže zažívat Lásku a protože On je tou Láskou, tak by nemohl zažívat sám Sebe, přestal by existovat. Uvědomte si to. Všichni jste důsledkem procesu Lásky (nebo nějakého procesu, který inspirovala Láska). Pokud jsou lidé (a není jich málo), kteří ve svém srdci neprožívají Lásku, zapomněli na důvod, proč zde jsou, proč vznikli. Zapomněli na svého Tvůrce, protože Tvůrce nás všech je LÁSKA a abychom se mohli nazývat dětmi tohoto Tvůrce, museli bychom být taky Láskou a museli bychom v sobě zažívat Lásku.

Člověk, který chodí po zemi a není fascinován každým stéblem trávy, není fascinován takovou záležitostí jako je mravenec nebo včela, nemůže nikdy opravdově milovat Boha. To jsou všechno zázraky nad zázraky. Lidé už jsou dnes tak otupělí, že zázraky nevnímají. Mají je dennodenně před sebou. Je dobré si uvědomit - že Bůh se zviditelňuje svojí tvorbou.

Když se řekne - vnější prostředí, které je právě symbolizováno živlem země, nepředstavujte si fyzickou hmotu. Ta vzniká až mnohem později, anebo dokonce nemusí vzniknout vůbec. Vnější prostředí znamená prostředí, které je vně (mimo) nejvyšší Centrum (Boha). Všechno, co je mimo Boha, je vnější prostředí, kterých může být nekonečné množství, v závislosti na tom, jaká je jejich vzdálenost či blízkost k tomuto nejvyššímu Centru - Bohu.
Po smrti taky budete v nějakém vnějšku, budete mít nějaké tělo a budete v nějakém vnějším prostředí (potůček, travička, stromy, ovoce, to všechno tam je a v mnohem pestřejší formě, než zde), těch prostředí může být nekonečné množství. Bude jenom záležet na stavu vašeho srdce. Čím více budete mít ve svém srdci Lásku, tím více toto vnější prostředí bude blízko tomuto Centru. Čím méně Lásky v srdci, tím méně budete vzdáleni tomuto Centru a vaše vnější prostředí bude mít zase jinou povahu. Ani tak nerozhoduje, kolik toho budete vědět, kolik duchovních knih jste pročetli, jestli znáte Bibli nazpaměť nebo neznáte, to vůbec nebude mít žádnou cenu. Jedinou cenu bude mít schopnost vašeho srdce milovat.

Každá bytost má vnější tělo a jak už jsme si řekli, tyto bytosti vznikly procesem externalizace, kdy se Bůh snaží zviditelnit, aby mohlo dojít ke sdílení Lásky a současně aby se Láska mohla neustále zvyšovat. Takže i tyto bytosti (které vzešly z Boha) musí být maximálně viditelné a maximálně uvědomitelné jak pro Boha, tak pro další bytosti, které z Boha vzešly. Tím tyto bytosti slouží jako prostředek zvyšování Boží Lásky. To je umožněno díky vnějšího těla. Protože tím, že máte vnější tělo, se stáváte naprosto konkrétní, nejenom ve stavu k vašim spolubližním, ale i vůči Bohu. Stáváte se konkrétní vůči Bohu a o to víc On může s vámi sdílet Svoji Lásku.

Kdo Mne nemiluje jako nevěsta svého ženicha, k tomu Já nepřijdu. To je nejsilnější láska. K Bohu musíte mít ne lásku jakože to je něj. autorita, ne lásku, že to je někdo Moudrý, laskavý, že si uvědomíte Jeho úžasné schopnosti, takovou lásku ne. Vy Ho musíte milovat mileneckou láskou. To musí být váš miláček, milenec.

Bůh (Duch) je příčinou všeho existujícího. Nemůžeme hledat Zdroj bytí jakékoliv skutečnosti nikde jinde, než v Bohu.

V každém stvoření se ukrývá přímo uvnitř Stvořitel. Stvořitele vesmíru a čehokoliv nemůže člověk najít nikdy mimo sebe, vždy ho může nalézt pouze uvnitř sebe.

Pokud se chce člověk (stvořená bytost) setkat se svým Stvořitelem, nemůže toto setkání uskutečnit nikde jinde, než jedině ve svém srdci.

V duchovní hantýrce to nejvnitřnější představuje to nejvyšší a to nejzevnější představuje to nejnižší. Tak je to i ve skutečnosti, ale u většiny lidí to je přesně naopak. To nejzevnější je to nejvyšší v jejich vědomí a to nejniternější je to nejnižší v jejich vědomí.

Člověk musí cítit, že nejlepší pokrm je Boží Moudrost a nejlepší nápoj je Boží Láska. Člověk musí cítit, že nejkrásnějším oděvem a nejkrásnějším tělem je vibrace Lásky a Moudrosti, která z něho vyzařuje do okolí.

Čím více jdete nahoru, to znamená, že jestliže někdo se vám snaží pomoct se dostat nahoru, vždycky se bude snažit o to, jestliže hledáte něco vyššího, nějaký vyšší smysl, vyšší bytost, tak to nesmíte hledat nikde jinde kolem sebe, ani v kostele ne, musíte to hledat přímo v sobě, čili budete poučeni v tom smyslu, že prostředí, ve kterém musíte pracovat, je vaše nitro.

Duch je to nejniternější a to nejzevnější je lidská duše (mysl).

Duše má svobodnou vůli a může se svobodně rozhodnout, jestli bude zrcadlit a sdílet Moudrost, která do ní vstoupila od jejího Ducha (Boha) nebo bude zrcadlit a sdílet moudrost, která do ní vstupuje z jiného zdroje, to znamená z něj. negativního ducha či od jiné duše.

Vaše mysl se může snažit získávat informace tím (a to je případ většiny lidí), že mysl většiny lidí je orientována směrem ven a myslí si, že Moudrost získá někde kolem sebe, ale ten, kdo už pochopil podstatu problému, udělá jednu věc: Svoji mysl obrátí směrem dovnitř, protože uvnitř nás sídlí náš božský Duch a božský Duch ví všechno.

Každá živá bytost vznikla jako duchovní skutečnost. Podstatou každého člověka je jeho Duch.

Když se narodí člověk na planetu Zemi, zapomíná na svůj duchovní původ. Po určitou dobu žije ve ztotožnění se svým pozemským tělem, což má za úkol to, aby lidská duše žila nějakou dobu bez vědomí svého Ducha. Tím, že si lidská duše neuvědomuje svého Ducha, musí se (obrazně řečeno) postavit na vlastní nohy a tím si začne vyvíjet svoji samostatnost. Když si lidská duše tuto samostatnost dostatečně osvojí, je připravena k tomu, aby se vrátila ke svému Duchu. Jinými slovy: Lidská duše je připravena k tomu, aby její božský Duch vstoupil znovu do jejího života.

Bůh je absolutní tvořivost. Nejvíce tvůrčí Bytostí je Bůh, veškeré tvůrčí procesy mají svůj zdroj v Bohu. To je třeba si uvědomit, protože neexistuje více tvůrčí skutečnost, než je Bůh.

Skrze emoční stav, jaký prožíváte ve svém životě, dáváte svému Tvůrci najevo, jak oceňujete Jeho Život. Pozitivní kvalitní emoce vás přivádějí k Bohu, negativní emoce vás odvádějí od Boha. Emoce jsou bezprostřední činitel, který vás přivádí k prožívání Boha daleko více než myšlenky.

Astrologové vůbec nechápou pravý význam 90° úhlu ve zvěrokruhu (kvadratury), protože většina astrologů si myslí, že tento úhel je problematická záležitost a tedy, že kvadratura je ten nejhorší aspekt, ale to není pravda. 90° úhel (úhel přechodu) říká, že musíte být schopni přecházet mezi jednotlivými úrovněmi. Nejste jedna bytost (jenom z masa a kostí), ale jste bytost, která má čtyři úrovně. Máte svůj vnějšek, svoji emocionalitu, svoji mentalitu a máte svoje duchovno. Kvadratura po vás jenom chce, abyste uměli přecházet z jedné úrovně do druhé. Kvadratura (90° úhel) není sama o sobě špatná, ale jestliže se člověk (a to je drtivá většina dnešních lidí), snaží fungovat jen na fyzické rovině, kvadratura mu bude dělat problémy. Člověk, který umí s lehkostí přecházet mezi těmito čtyřmi rovinami existence (z Ducha do vnějšku, do mentality, emocionality), tak kvadratura mu nemůže dělat problémy. Kvadratura nás nutí, abychom byli komplexní bytosti, protože nejsme jenom tělo a krev, ale máme čtyři úrovně a musíme všichni umět fungovat v těchto čtyřech úrovních. To je poslání kvadratury.
Zvěrokruh má duchovní pozadí a je nutno si toto duchovní pozadí uvědomovat. Proto tím, že si astrologové neuvědomují toto duchovní pozadí, tak vykládají, co vykládají.

Ti, kteří se zabývali astrologií, mají pořád zafixováno, že Beran je první znamení zvěrokruhu. Není to tak. Beran je sice prvním znamením zvěrokruhu, ale to platí pouze pro bytost, která byla již Bohem stvořena, čili to platí pro tvora. Pokud hovoříte přímo o Bohu, který všechno vytváří, zde začínáte vždycky od Lva. Ohnivá Láska (Boží Láska - Lev) je to nejniternější, co vůbec existuje. Samozřejmě, Bůh je všudypřítomný, ale když si nakreslíte Jeho tvůrčí princip, který si znázorníte sluníčkem, což je krásný symbol pro Boha – Stvořitele, tak tento Bůh – Stvořitel v samotném centru má právě Lásku. Proto, když hovoříme o Bohu a o Jeho tvorbě, první krok, který musíme učinit, je – obrátit pozornost na Boží Lásku. Jestliže vysvětlujete něco z pozice (úrovně) Boha, začínáte vždycky Lvem (Boží Láskou). Pokud byste začali hovořit z pozice tvora, který byl Bohem vytvořen, můžete říct, že první je Beran.

Vajíčko je symbol Boha a to, co je uprostřed vajíčka (žloutek), je Boží Láska. Kolem žloutku je bílek (mezivrstva mezi žloutkem a skořápkou), což je Moudrost. Skořápka je Vůle. Vyplývá z toho jedna zásadní věc: Láska je u Boha nejdůležitější proto, protože to je centrální skutečnost v Bohu. Moudrost Boha je už trošičku víc směrem ven a Vůle je úplně nejvíc ven (v Bohu). Právě proto, když začneme hovořit o Bohu, vždycky musíme začínat u Lásky, protože Láska postupuje k Moudrosti, Moudrost postupuje k Vůli. Láska je to nejcentrálnější, nejniternější v Bohu, proto musíme vždy začínat Láskou.

Vše, co Bůh tvoří, musí být v souladu s Jeho Moudrostí. U Boha je Láska vždy současně Moudrostí. Vše, co existuje, nebo bylo stvořeno Bohem, odpovídá moudrému Božímu záměru. Láska Boha tvoří skrze Moudrost a touto Moudrostí se začíná zviditelňovat.

Láska u Boha tvoří skrze Moudrost a Moudrost u Boha tvoří skrze Jeho Vůli. Jestliže Boží Láska (Lev) touží něco stvořit, obrací se na svoji Moudrost (Střelec) a když Boží Moudrost uzná něco za moudré, co chce Láska stvořit, se obrací na svoji Vůli a tato Boží Vůle (ohnivá Vůle – Beran) způsobí to, že v duchovním světě začne něco existovat. Vůle a bytí jedno jest. Vůle je síla, která něco uskutečňuje. Kdo má silnou vůli? Ten, který jde za něčím tak dlouho, až se objeví výsledky. Ten, kdo má slabou vůli, má jen nějakou myšlenku, která se nikdy neuskuteční, ale ten, kdo má silnou vůli, tak ta myšlenka se uskuteční, že začne nějakým způsobem hmatatelně existovat.

My všichni jsme začali existovat v duchovní úrovni. Existence každého z nás začala někdy někde v duchovní úrovni, pozemská rovina je až to poslední. Začátek (počátek bytí) čehokoliv byl uskutečněn Boží Vůlí a tedy vše začalo nejdříve existovat v duchovní rovině.

Jestliže Boží Moudrost tvoří skrze Boží Vůli, Boží Vůle tvoří skrze duchovní (Boží) Lásku. Vy máte Vůli, já mám Vůli, čili máme schopnost ve svém životě něco uskutečňovat. Proč třeba já nebo vy budete mít více síly něco uskutečnit, než já? Protože jestliže Vůle (schopnost uskutečňovat) chce něco tvořit, tak tvoříte tím, že něco milujete. Jestliže chcete uskutečnit něco, co máte rádi, půjdete přes všechny překážky, dokud toho nedosáhnete. Ale jestliže chcete svoji Vůli použít pro něco, co je vám úplně jedno, tak když přijde první malá překážka, přestanete mít o to zájem. Jakákoliv Vůle vždycky tvoří skrze Lásku. Jestliže chcete něco v životě uskutečnit a nemáte k tomu srdečný vztah, nikdy nic nedokážete a neuskutečníte to. Láska tvoří skrze Moudrost, Moudrost tvoří skrze Vůli a Vůle tvoří skrze Lásku.

Hlavní podstatou Boha je Láska. Když má někdo Lásku, po čem touží? Protože Láska = štěstí, blaženost, tak se chcete o tuto blaženost, o toto štěstí podělit s jinými bytostmi. Ale protože Bůh je zpočátku jakoby sám, žádné bytosti nejsou a On má plno Lásky, o kterou se chce dělit s někým, co musí udělat? Musí si bytosti stvořit. Láska je úzce spojena s tvořivostí. Veškerou tvorbu u Boha iniciovala Jeho Láska. Když mám Lásku a jsem šťastný, chci to předat někomu jinému, chci se o to s někým podělit, to je automatická povaha Lásky a když nikdo není, musí si ho Bůh stvořit, aby se mohl podělit o toto své štěstí, takže Láska a tvořivost jedno a to samé jest.

Jestliže se nějaká vnější inteligence tvořivě realizuje tím způsobem, že uskuteční něco ve hmotě (ve světě, vnějším prostředí) a začne něco existovat, tato fyzická (vnější) skutečnost automaticky vyvolává existenci mysle a tedy tato vnější realita začne vstupovat do vaší duše (mysli).

Lev (Boží Láska) chce tvořit. Pokud chce Boží Láska tvořit, aby docházelo ke konkrétním výsledkům, první, co udělá, je, že začne vyzařovat směrem ven svoji Moudrost. To je to: Budiž světlo! Světlo je symbol pro Moudrost. Jestliže začne vyzařovat svoji Moudrost, co musí logicky následovat? Mysl, ve které se zračí nějaké myšlenky. K čemu by vám bylo vyzařování Moudrosti, když by nikdo nad tím nemohl přemýšlet.

Pokud chce být duše dostatečně moudrá, musí se neustále obracet na Boha, jinými slovy – spolupracovat s Bohem, protože Bůh je zdrojem veškeré Moudrosti. Duše musí s Bohem komunikovat a chodit k Němu do školy a tahat z Něho tu Jeho Moudrost a klást Mu otázky. Teprve když takto komunikujete (vaše duše, mysl) s Bohem, musíte vaši mysl stále více a více obracet k Bohu, který je ve vás, aby vám něco sdělil ze své Moudrosti. Teprve když vás Bůh počastuje svojí Moudrostí a začne tuto Moudrost odhalovat ve vaší mysli, potom můžete vyhledávat jiné duše a můžete si tuto Moudrost vzájemně předávat.

Každá zviditelněná Láska, když chce tvořit takovým způsobem, aby došlo ke konkrétním výsledkům, začne duši (mysl) nutit k tomu, aby chápala, v čem spočívá Moudrost myšlenek, které se v ní zobrazují, tzn.: aby duše – mysl byla čím dál více inteligentnější.

Tím, že Bůh něco navenek dělá a se projevuje (něco vytváří), zajišťuje, že vaše duše musí přemýšlet a tím, že v přírodě (a z vnějšku) do vás vstupují nějaké myšlenky, vás nutí přemýšlet, v čem je Moudrost těchto myšlenek. Bůh vlastně všechno dělá (to, co se děje v přírodě) za jediným účelem: Aby naše duše byly čím dál moudřejší.

Věci jsou takové, jak o nich smýšlíš.

Jestliže vaše mysl pochopí Moudrost nějaké myšlenky, která v ní je, jak se bude tvořivě realizovat? Tak, že této myšlence dovolí přebývat ve vaší mysli. To je důležitá věc. Jestliže vaše mysl pochopí Moudrost nějaké myšlenky, tak tato duševní Moudrost se realizuje (tvořivě) tím, že dovolí této myšlence existovat ve vaší mysli. Ve vaší mysli zůstávají pouze takové myšlenky, o kterých se duše domnívá, že jim rozumí. Kdyby duše měla pocit, že myšlenku nechápe, nebo že je hloupá, nebudete ji vůbec udržovat ve své mysli.

Ve vaší mysli můžou žít a existovat pouze ty myšlenky, které přinutí vaši emocionalitu pracovat. Myšlenky, které nemají schopnost přinutit vaši emoční složku pracovat, čili vytvářet nějaké emoce, do vaší mysli ani vstupovat nebudou. To je zbytečné.

Jestliže do vaší mysli vstoupí nějaká myšlenka, automaticky ve vás vznikají emoce, které vám dají procítit samotnou existenci této myšlenky. Pokud jsou tyto emoce příjemné, bude se duše snažit splynout se zdrojem existence této myšlenky. Pokud jsou tyto emoce nepříjemné, bude se duše (mysl) snažit od sebe odvrhnout zdroj, který způsobuje existenci této myšlenky.

Emoce jsou zpětná vazba. Skrze emoce prožíváte (vaše duše prožívá) kvalitu jakékoliv skutečnosti.

Pokud přemýšlející mysl se chce tvořivě realizovat, aby docházelo ke konkrétním výsledkům, musí vznikat emoce, které duši - mysli umožňují prociťovat Moudrost myšlenek, s kterými pracuje.

Nikdo se nedostane k Bohu, dokud nezačne intenzivně prociťovat nádheru Jeho Moudrosti. Nemůžete prociťovat jenom Jeho Lásku. Bůh není jenom Láska. Bůh je Láska a Moudrost a Vůle. Na cestě k Bohu se člověk musí naučit i prociťovat Jeho Moudrost.

Sděluji zde nějaké myšlenky, snažím se vám sdělit nějakou myšlenkovou Moudrost a pokud chci touto myšlenkovou Moudrostí být nějak hmatatelně tvůrčí, co bych měl udělat? Aby tyto myšlenky Moudrosti, kterou vám sděluji, ve vás vytvořily silné emoce, tyto myšlenky by vás měly hodně emočně zasáhnout. Pokud vás tyto myšlenky silně emočně nezasáhnou, tak jenom samotný fakt, že tato myšlenka je a pokud ve vás nevyvolá silnou emoční reakci, garantuji vám, že to za hodinu nebudete vědět. Každá duševní Moudrost by se měla snažit vyvolávat emoce, které jí umožňují prociťovat samotnou existenci myšlenky.
Jestliže myšlenka ve vás nevyvolává silnou emoční reakci už jenom tím faktem, že tato myšlenka existuje, nikdy takovou myšlenku nebudete udržovat ve své mysli. Ve své mysli udržujete (dlouhodobě) pouze ty myšlenky, které ve vás vyvolávají (pouze svou přítomností) silné emoce.

Bůh – to je všudypřítomná Skutečnost. Máme dvě podoby Boha: Jedna podoba Boha je Bůh neprojevený. Když chceme popsat, jak zažíváme neprojeveného Boha, tak je to JÁ JSEM. Je to živé JSEM, které existuje. Je to JSEM, které je všudypřítomné. A toto JSEM si může každý člověk v sobě uvědomit a uvědomuje si Ho, aniž to ví, že si Ho uvědomuje. Když se tento neprojevený Bůh rozhodne tvořit, tak jak to říká Bible: pokud Bůh chce tvořit, tak první, co udělá, je, že na počátku musí být SLOVO. A teprve skrze toto SLOVO jsou učiněny všechny věci. Neprojevený Bůh (JÁ JSEM) nemůže sám ze sebe tvořit. První krok, který musí udělat, je, že se jakoby přemění v tvůrčího Boha, nebo že v sobě probudí svůj tvůrčí princip. Bůh to dělá tím způsobem, že toto všudypřítomné JÁ JSEM, které je nekonečné, se soustředí (stáhne) do jednoho bodu (soustředí se na aspekt JÁ). Toto JÁ JSEM tím, že se stáhne do jednoho jediného bodu a protože toto JÁ JSEM je nekonečné, vzniká nekonečně velká Energie. Dovedete si to představit? Vznikne tzv. duchovní Slunce. Toto duchovní Slunce je Bůh již projevený. Tento projevený Bůh se nazývá Kristus. Indové by řekli, že Brahman je to neosobní Božství a že prvorozený syn neosobního Božství je Brahma. To je to duchovní Světlo (Slunce – Kristus).

Každé Slunce, každý oheň vyzařuje paprsky. Každý člověk dostává do svého srdce jeden z těchto paprsků. Každý má svého osobního Krista. Máme univerzálního Krista a každý má v sobě osobního Krista. Dá se říct, že jako kdyby se to Sluníčko drolilo na jednotlivé částečky a každá tato částečka je vložena do srdce člověka. Proto každý má možnost, když se ponoří do svého srdce (a ví, jak na to), objeví tam právě tu Božskou Bytost ze zlatého světla. To má každý a není to tak složité, jak si někdo myslí.

Můžete nalézt Boha a nepotřebujete k tomu Ježíše Krista. Jsou lidi, kteří opravdu nalezli Boha a jsou s Ním v kontaktu a Ježíše Krista nepotřebují. Tento stav je možný. Ale pro nás je důležité vědět, že co se týče tohoto duchovního Slunce (tvůrčího Boha), v Ježíši Kristu, v tomto člověkovi, který zde kdysi žil, žil ten samotný střed tohoto Slunce. Uprostřed Boha, v samotném centru je Láska Boha, více od středu je Moudrost Boha a úplně na hranici je Vůle Boha, která dává něčemu vzniknout. V Ježíši Kristu žil z tohoto duchovního Slunce - střed tohoto Slunce a to je ta nejhlubší, nejvyšší Láska Boha. Proč jsme my, obyvatelé této planety nejvíc spřízněni s Ježíšem Kristem, zatímco obyvatelé jiných světů ne? Protože jestliže v Ježíši Kristu žil přímo střed tohoto duchovního Slunce (nejvyšší Láska v Bohu), tak samozřejmě, že když se toto duchovní Slunce začíná štěpit na jednotlivé částečky a každá ta částečka Boha je vložena do každé živé bytosti, tak lidé této planety dostávají z toho duchovního Slunce tyto částečky, které jsou nejblíže tomuto středu. To znamená, že duchové, kteří se inkarnují zde na tuto planetu, jsou duchové, kteří pocházejí nejblíže z této centrální skutečnosti Boha, která žila v Ježíši Kristu. Právě proto Bůh říká, že my (obyvatelé země) jsme Jeho opravdové děti. Kdybychom byli v jiných světech, a tam jsou samozřejmě duchovně probudilé bytosti, které mají opravdu obrovskou Moudrost a obrovské schopnosti, ale protože my jsme duchové, kteří pocházejí z největší blízkosti toho centra z Boha, kde je Jeho srdce (Láska), tak se od nás očekává, že budeme v prvé řadě rozvíjet Lásku k Bohu. Nemusíme ani tak rozvíjet Moudrost a nějaké mimořádné schopnosti Vůle, ale Bůh od nás očekává, protože jsme nejblíže Jeho srdci, že budeme rozvíjet Lásku k Bohu. Je sice možné poznat Boha a Ježíše Krista k tomu nebudete potřebovat, ale tím nepoznáte nikdy ten nejhlubší, samotný střed Boží Bytosti, kde je ta největší Láska a největší blaženost. I bytosti, které se setkají s Bohem (realizují Boha), tak
Duch jim začne říkat, že existuje ještě větší blaženost, než ta, kterou doposud poznali a tehdy pochopí, že největší blaženost spočívá v tom, když se setkám s Bohem ve formě Ježíše Krista.

Nemůžeme splynout tělesně, jenom určitými místy a stejně to nejde, protože hmota nemůže jedna druhou prostoupit, ale pokud chceme spolu splynout, tak to lze jedině skrze naše emoce. Emočně můžete splynout s jiným člověkem. To je důležitá vlastnost emocí. K čemu dochází tímto procesem, kdy dochází ke zmenšování vzájemné oddělenosti mezi dvěmi bytostmi, čili k snižování dvou samostatných existencí? Tím, že začínají dvě bytosti spolu splývat skrze emoce a dochází tak ke zmenšování vzájemné oddělenosti, dochází ke stavu určitého sjednocování. Emoce vám dávají schopnost s někým splývat. Dvě oddělené existence se začínají spolu spojovat. Ale když s někým splynete, tak dochází ke stavu sjednocení.

To nejvyšší, co máme chtít, je to, že se máme chtít sjednotit s Bohem, kterého máme v srdci. To je oheň v ryzí podobě. Když se sjednotíte s Duchem, který je přímo ve vás, to je ten ryzí oheň (stav sjednocení s Nejvyšším). Problém je v jedné věci: Nejenom, že existuje zdroj nejvyššího Dobra, nejvyšší Lásky, nejvyšší Moudrosti, s kterým se máme sjednotit, taky existuje zdroj, ze kterého pramení zlo, lež, podvod, přesné opaky. Vy můžete dosáhnout stavu sjednocení i s tímto zdrojem. Někdo ho nazývá třeba satan.

Oheň je proces sjednocování. Voda je splývání a skrze splývání dochází ke sjednocování. Oheň je stav, kdy se ze dvou nebo více stává Jeden. Ovšem tento jeden může být jak pozitivní, tak i negativní. To je důležité si uvědomit. Stav nejvyšší Jednoty (nejvyššího sjednocení) nastává tehdy, když se určité bytí sjednotí s nejhlubším nitrem veškerenstva, kde sídlí jediná opravdu živoucí Skutečnost (Bytost) a tou je Bůh. To je stav nejvyššího sjednocení. Bůh je samotný střed veškerenstva. Pouze Bůh je živý sám ze sebe, protože Bůh je přímo Život. Bůh není nikým oživován, On je přímo tímto Životem. Proto je jediná Bytost, která je opravdu živá sama ze sebe. Vše, co je mimo tento absolutní Střed, nemá svůj vlastní život, ale je oživováno tímto absolutním Středem (srdcem). Protože tento absolutní Střed (Bůh) je zdrojem veškeré tvůrčí Energie, veškerá tvůrčí Energie nikdy nepramení z povrchu, ale z Centra a vyzařuje směrem ven. Protože tento absolutní Střed (Bůh) je zdrojem veškeré tvůrčí Energie, tak jakýkoli posun od povrchu ke středu přibližuje bytost k tvůrčí Energii. A protože víme, že emoce vždy duši posouvají směrem dovnitř (voda je směr dovnitř), proto emoce způsobují zvyšování životní vitality. Tím, že emoce vlastně člověka nutí se posouvat směrem dovnitř sebe sama, dochází k přibližování k tomuto tvůrčímu Středu, který máme v srdci, proto emoce v nás zvyšují naši životní vitalitu. Všimněte si, že kolikrát jste někdy doma otupělí, ochablí a najednou, když přijde nějaká silná emoce, tak najednou začnete být vitální. Proto je voda ve zvěrokruhu následována ohněm.

Skrze emoce se posouváme dovnitř a to způsobuje, že se čím dál více sjednocujeme s něčím nebo někým, kdo je obdařen tvůrčí Energií. A touto tvůrčí Energií nás zásobuje.
Jestliže dojdete tak hluboko, že se setkáte až s Bohem, tak budete mít tu nejvyšší životní vitalitu, jakou můžete mít. A tedy se automaticky léčíte.

Tím, jak se bytost posouvá směrem dovnitř (skrze emoce), čímž dochází k jejímu sjednocení s určitým tvůrčím principem (tvůrčím Duchem), se ustanovuje vaše tvůrčí Já. To je logické. Jestliže se posouváte směrem dovnitř, uvnitř je zdroj nějaké tvůrčí Energie, tím, jak se posouváte dovnitř, dostáváte se do čím dál většího kontaktu se zdrojem této tvůrčí Energie a současně se s Ním spojujete (sjednocujete).
Jestliže se čím dál více budete vnitřně přibližovat zdroji zla a začnete s tímto zdrojem zla splývat (sjednocovat), vaše já bude satanské. Sami se stanete satanským já. Jestliže se začínáte vnitřní cestou přibližovat (sjednocovat) s tvůrčím Duchem, který je zdrojem veškerého Dobra, Moudrosti a Lásky, vaše já se stává Božské a vy ucítíte sami sebe jako Božskou Bytost.

Bůh je Život a Život – to je neustálé tvoření, neustálé vytváření něčeho. Při jakémkoliv tvůrčím, nebo-li životním procesu musí vždy spolupracovat Láska s Moudrostí a Vůlí. Kdyby Život nic nevytvářel, tak to není Život, ale smrt. Přesněji řečeno: Život (Bůh) netvoří, On sám je touto tvořivostí. Když je každá bytost čím dál více tvořivější, tím více se stává božskou. Ať si někdo nemyslí, že když dosáhne nějakého duchovního osvícení, nazveme to třeba nirvánou, že spočine v nějakém klidu a míru! Ne. Čím se člověk stává tvořivějším, tím se více podobá Bohu. Neexistuje v celém nekonečném stvoření tak tvůrčí Bytost jako je Bůh, protože On sám je touto Tvořivostí.

Ty nejskutečnější a nejpodstatnější věci nikdy nemůžete vidět očima. I když máte oči, které potřebujete, abyste mohli fungovat v tomto vnějším světě, tak oči vám opravdu přinášejí jenom nějaké vnější obrazy (obrazy vnějšího světa). Ale vy máte ještě druhý zrak - vnitřní a pouze tímto vnitřním zrakem můžete začít vidět skutečnost. Pokud chcete najít svoje pravé Já, neboli Boha, můžete Ho vidět pouze tímto vnitřním zrakem, nikdy Ho neuvidíte tím vnějším. Je velmi důležité se naučit fungovat tímto způsobem. Oči, ať se dívají, ať nám přinášejí informace a obrazy z vnějšího světa, ale já nesmím být tak naivní, abych veškerou pozornost, kterou mám k dispozici, věnoval jenom tomu, co mi přinášejí oči.

Představte si (to už je práce s vaší myslí - duší), že v oblasti nad hrudníkem se nachází Bytost ze zlatého Světla. Musíte se naučit část pozornosti věnovat tomu, co vám dávají oči a část pozornosti věnovat někde do této lokality a pořád si tam uvědomovat přítomnost nádherné, laskavé Bytosti, která je neustále s vámi a neustále se snaží vás upozorňovat o své přítomnosti. To je v podstatě celá duchovní praxe: Neustále věnovat pozornost a vést ji do tohoto místa a nedopustit, aby se stalo to, že veškerou pozornost budeme věnovat jenom vnějšímu světu, tomu, co nám dávají oči nebo sluch nebo co se nám honí v mozku. Je třeba být trvale pozorností v této oblasti a vnímat přítomnost této Bytosti. Vyvrcholení spočívá v tom, že jednou tam vnitřním zrakem uvidíte úžasné Světlo, je to Bytost a když budete v Její přítomnosti, zažijete nepopsatelnou blaženost, ale hlavně si uvědomíte, že tato Bytost jste Vy sami. A když tuto Bytost budete vnímat a budete Ji opravdu prožívat a zjišťovat, že to jste Vy sami, budete vnímat, že to jsem Já a mé tělo je jen obal, nástroj, který používám, abych mohl působit ve vnějším světě; ale když budete sledovat tuto Bytost (nebo-li sami Sebe – svoje duchovní, pravé Já) a ucítíte tu blaženost, která je silná, tak si položíte otázku: Proč je ta blaženost? Proč je ta Láska, to štěstí? Vůbec pro nic. Vaše pravé Já je přímo tímto Štěstím, touto Láskou, nepotřebuje k tomu nějaký důvod, On tím je. On nepotřebuje, aby mu někdo něco dal, nepotřebuje něco mít, On už to má, jen tím, že existuje.
Když říkám v lokalitě nad hrudníkem, tím není řečeno, že jdu pod kůži, do hrudního koše a jdu tam někde dovnitř těla. To je Bytost, která je ve vnitřním, duchovním světě. Ale když si tuto Bytost uvědomuji a cítím nádheru, která z ní pochází, tak když to vztáhnu k tělu, vím, že to nějak souvisí s touto oblastí (nad hrudníkem). Je třeba neustále myslet a věnovat pozornost této Bytosti.

Veškerá snaha každého člověka by měla být ta, aby objevil tuto duchovní, božskou Bytost, kterou nosí ve své hrudi.

To, co motivuje, co vyvolává jakékoliv tvoření, je Láska. V pozadí jakéhokoliv tvůrčího aktu je vždycky Láska. Na to musíme myslet i ve svých praktických životech. V našem životě se můžou dít věci. Tyto věci se nám nemusí líbit, připadají nám hloupé, způsobují nám utrpení, bolest. Ano, tak se to může jevit na povrch. Ale vězte, že za každým dějem, každou událostí, která přichází nebo vstupuje do vašeho života, je v pozadí Láska. Neměli bychom nikdy přestat věřit, že to tak je. Když vidíme, že se někde něco děje, máme mít na mysli, že tento proces vyvolala Láska, to znamená touha nějaké živé bytosti se podělit o své štěstí s jinou živou bytostí. Láska je chuť něco tvořit, něco dělat. Obrazně řečeno: Láska je někdo, kdo se chce hýbat a někam se dostat. Čím větší chuť máte něco dělat či vytvářet, pohybovat se, tím více máte energie. Láska je ve své podstatě Energie. Láska je štěstí, které je zadarmo. Nepotřebujete k tomu nic, jen si potřebujete uvědomit zásadní věc: Kdo jste. Když si to mentálně uvědomíte, musíte se toto svoje Já Jsem naučit vnímat a prožívat Ho. Když si toto Já začnete v sobě uvědomovat, v ten moment si začnete uvědomovat Něco, čím jste vy a je to Něco, co je skutečně Živé. Až toto jednou zažijete, zjistíte, že celý svůj předcházející život jste se ztotožňovali s něčím, co bylo odjakživa mrtvola. Ve vás je živá jenom jedna jediná skutečnost a to, co je ve vás živé, to je přímo toto vaše pravé Já. Když toto Já zažíváte, zažíváte štěstí, nádheru, lásku a automaticky začnete zažívat, že o toto štěstí, o tuto nádheru, lásku, se chcete podělit s jinou živou bytostí.

Láska souvisí se srdcem. Láska je chuť něco dělat, chuť se pohybovat, tvořit. Je to snaha podělit se o své štěstí s jinou bytostí. Vidíme, že srdce je v našem těle ten orgán, který má neustále chuť něco dělat a musí se pořád pohybovat. Srdce je v našem těle ten největší podnikavec. I když ostatní orgány mohou spočívat, srdce buší neustále. To je ten největší podnikavec v našem těle. Ale proč má srdce chuť pořád něco dělat a se hýbat? Aby ze sebe vypuzovalo krev (své štěstí) a aby se o tuto krev dělilo s jinými orgány ( s jinými bytostmi). Vidíme, že tato krev (láska, štěstí) ze srdce neproudí k jiným orgánům (k jiným bytostem) libovolně, ale po určitých cestách. Jsou tam tepny, je tam nějaký cévní systém, nějaké vlásečnice atd., které představují Moudrost. Toto je důležitý mechanismus, že Láska působí skrze Moudrost. Můžeme říci, že pokud má člověk potíže ze srdcem, tak to znamená, že má potíže se svojí Láskou. Takový člověk se nepohybuje životem s chutí a v životě nevytváří věci s chutí. Takový člověk se nechce o své štěstí dělit s jinou bytostí. To je poselství, které se ukrývá, když má někdo nemocné srdce. To jsou problémy s Láskou. Pokud má někdo potíže s tepnami, nebo s cévním systémem, symbolizuje to, že tento člověk má potíže se svojí Moudrostí. To znamená, že se ve svém životě nepohybuje správnými cestami, ale mimo tyto cesty, čili v bláznovství. To znamená, že se v životě pohybuje směrem, který nevede ke správnému cíli. Můžeme říci obrazně, že Moudrost jsou cesty, které vedou ke správnému cíli a tento cíl je dělit se o své štěstí s jinou bytostí. To je důvod, proč vlastně Bůh začal tvořit. A Láska vždy chodí po těchto správných cestách (Moudrosti).
Jestliže někdo nemá ani ze srdcem, ani s tepnami, ale ta jeho krev se loudá a má nějak narušený krevní oběh, má problémy s vůlí.

Moudrost nejenom že umožňuje pohybovat se Lásce, ale pohybovat takovým způsobem, aby se Láska dostala tam, kam chce. Bláznovství člověka spočívá v tom, že jednak tyto cesty nezná, to znamená, že nezná žádnou Moudrost, takže jeho Láska ani nemůže chodit a když člověk nemá cestu (žádnou Moudrost), tak vlastně jeho Láska nemá cestu, po které může chodit. Takže v něm není ani Láska, protože Láska se nemá možnost projevit, ona nemá cestičku, po které by mohla jít. To je jeden aspekt Moudrosti a druhý aspekt Moudrosti spočívá v tom, že Láska může mít nějakou cestu („moudrost“), která ale vede někam, kam se Láska nechtěla dostat. Nějaká cesta tam sice je, ale je to špatná cesta, která vás nedovede k cíli, tam, kam byste chtěli dojít, ale úplně někde mimo.

Moudrost (určitá životní cesta) se tvořivě realizuje skrze Vůli, to znamená, že se po této cestě někdo pohybuje. Abyste se mohli díky své vůli pohybovat po určité cestě, k tomu potřebujete mít Sílu. Vůle je přímo Síla. Tak jako Láska je Energie, Vůle je Síla. Vůle uskutečňuje to, co odhaluje Moudrost. Obrazně řečeno: Moudrost vám ukázala cestu, jinými slovy: Moudrost je přímo cestou a to, že po té cestě musí někdo kráčet, je další tvůrčí krok, že když je cesta, tak po té cestě musí začít probíhat vlastní pohybování se.

Kdybyste v životě neměli žádnou Lásku, to znamená – touhu něco vytvořit, neměli byste ani Vůli, to znamená – Sílu něco uskutečňovat. Jestliže máte slabou Lásku, máte i slabou Vůli. A naopak. To, co zde říkám, platí nejen pro pozitivní Lásku, ale i pro negativní lásku. Láska je touha tvořit a někam se dostat. Vězte, že existují duchové, kteří chtějí vytvořit něco zlého. To, co Duch (pozitivní Duch – Bůh) vnímá tak, jakože se chce podělit o své štěstí, tak i negativní duch se chce podělit o své problémy, o své neštěstí. Princip je pořád stejný. Ale i negativní láska musí mít svoji moudrost a ta je samozřejmě negativní. A negativní moudrost musí mít svoji negativní vůli. A negativní vůle je v souvislosti s negativní láskou. Tyto principy fungují ve všech úrovních, jak ve světě pozitivním, tak ve světě negativním. Jestliže má někdo negativní lásku a jeho štěstí spočívá v tom, že někomu ubližuje, musí mít odpovídající cestu, která mu ukáže, jak toho dosáhnout. A když už má tuto negativní cestu před sebou, musí tuto negativní cestu uskutečňovat, čili má negativní vůli. Tento mechanismus tedy platí jak pro pozitivní duchy, tak pro negativní duchy.

Jestliže se bavíš s nějakým člověkem, který ti odhaluje svoji moudrost, tak věz, že každá idea, každá myšlenka a každá moudrost má za sebou (předchází ji) určitá láska. Každá láska má svoji odpovídající moudrost. Když ti někdo odhaluje nějaké své negativní myšlenky (ideje), je to důsledek jeho negativního srdce (negativní lásky). Jestliže někdo projevuje určitou vůli, vězme, že v pozadí této vůle je určitá moudrost. Jestliže někdo prosazuje pozitivní vůli, tak někde v pozadí to vyvolala nějaká pozitivní moudrost. A v pozadí jakékoliv lásky je určitá vůle. Toto je jeden ze dvou základních rytmů života. Láska, Moudrost, Vůle, Láska, Moudrost, Vůle atd. Jinak život nefunguje.

Každý člověk, jakožto i vše ostatní ve stvoření, je stvořeno ne Otcem, ale Kristem (Synem). Proto musí každý člověk v prvé řadě hledat Krista – Božího Syna, protože to je jeho Stvořitel.

Vztah Otec a Syn můžeme posuzovat z několika hledisek:
1. hledisko: Směr od Boha ke stvoření:
- Je Bůh Otec (Já Jsem), který je mimo veškerou tvorbu.
- Je Bůh Syn (Kristus), který je Stvořitelem veškerého stvoření.
- A je člověk. Takže můžeme říci, že otcem člověka není Bůh (Otec), ale Bůh Syn – Kristus. Když si vezmeme, že jsme součástí stvoření, tak naším otcem není Otec, naším otcem je Bůh Syn, protože On nás stvořil. To jsem vám vysvětloval:

OTEC - počáteční
KRISTUS (Stvořitel) - to, co následuje
ČLOVĚK

Když Kristus je Syn Boží, tak pro nás, protože On nás stvořil, On je náš Otec. Pro člověka je Otec Kristus. A Otec – to je náš dědeček. Obecně můžeme říci, a to je jasné a logické, že Otec je to, co je počáteční a Syn je to, co následuje.

Já Jsem --- Kristus (pravá individualita) --- Člověk (vnějšková bytost člověka)
(Otec)   --- (Syn)      (pravé Já)
                 (Otec)                                --- (syn)

Já Jsem je Otec, když se Já Jsem stáhne do jednoho bodu a změní se v Krista, tak to je Syn, ale protože teprve tento Syn stvořil vesmír, takže vlastně On je Otec vesmíru a všechno, co je ve vesmíru, je vlastně synem vůči svému Stvořiteli. Takže už budete chápat, když Kristus jednou o Sobě říkal, že je Syn Boží, to měl na mysli, když mluvil z pozice Krista a někdy zase mluvil, že je synem člověka, to zase, když mluvil z pozice svého lidství (své vnější osoby).

Nemyslete si, že můžete oddělit stav Ducha, který nazýváme Otec a stav Ducha, který se nazývá Syn (Kristus). To není tak, že by Já Jsem bylo nějakou dobu bez svého Syna a že by Syna stvořil v určitém okamžiku. Ne. To jsou dva stavy jednoho a toho samého Ducha, které jsou věčné. Otec je věčný, ale Syn je také věčný. Já Jsem nikdy nebylo ve stavu, že by netvořilo. Já jsem má neustále v sobě Syna. Kristus nevznikl, když řeknu Boží Syn, jakože si někdo pomyslí, že teprve v určitém okamžiku se Já Jsem stáhlo do jednoho bodu a změnilo samo sebe v Krista. Ne. Tyto dva stavy existují pořád, současně, jsou věčné. To je jedno hledisko stavu Otec a Syn.

2.hledisko: Otec a Syn v trojjedinosti Boha – Stvořitele:
Já Jsem - Otec je bez přívlastků. Teprve Kristus – Bůh Stvořitel je jeden a současně trojjediný. Když se bavíme o trojjednosti, netýká se to tohoto Otce, ale to se týká Krista, Boha, který se stáhnul do jednoho bodu. Trojjedinost se týká Krista, ne Já Jsem. Tato trojjedinost je Láska, Moudrost, Vůle. Pokud tedy máme na zřeteli pouze Boha stvořitele (tvůrčí Já), tak platí, že Bohem Otcem je jeho Láska, Bohem Synem je jeho Moudrost a Duchem Svatým je jeho Vůle.

Živel oheň nesymbolizuje Ducha ve stavu Otce (Já Jsem), ale Ducha ve stavu Syna Božího (Krista) - Boha Stvořitele. Je to Bůh – zahuštěný, zkoncentrovaný do jednoho bodu. To je oheň – symbol hhně. To znamená, že Kristus v srdci člověka je jeho pravé Já, jeho pravá totožnost, jeho pravá individualita. Oheň symbolizuje to, co je v člověku skutečně živé, všechny ostatní složky jsou pouze oživovány. Oheň – váš Duch (Kristus ve vašem srdci) je opravdu živý a další složky jako je mentalita, emotivita, tělo, jsou jenom oživovány tímto Kristem, nemají svůj vlastní život. Je velice dobré si tyto podoby (stavy) jednoho Ducha uvědomit.

Centrum vaší bytosti je vaše srdce. Když se chce tvůrčí Duch zviditelnit, je to to samé, jako když řeknu, že nastává působení směrem ven. Když tvůrčí Duch, to znamená – naše pravá Individualita – chce působit směrem ven, musí k tomuto mít vhodný, příslušný nástroj – vnější tělo a toto tělo je umístěno do jemu odpovídajícího vnějšího prostředí. Živel země proto symbolizuje proces zviditelňování, proces, při kterém nastává působení směrem ven. Měli bychom nyní chápat, proč za živlem Ohně (tvůrčí Duch) je druhý v pořadí živel země čili zviditelňování se.

Jestliže tvůrčí Duch – Kristus – Syn Boží – naše pravé Já představuje Ducha, který je zkoncentrovaný do jednoho bodu, co nastane, když se začne zviditelňovat (působit směrem ven)? Každý proces zviditelňování (externalizace) je ihned spojen s procesem separace. Jednobodová skutečnost (Kristus) je vaše pravé Já – vaše pravá Individualita a jestliže se tato živá skutečnost začne zviditelňovat směrem ven, okamžitě nastává separace – rozdělování. Přesněji řečeno: Proces zviditelňování je přímo procesem separace. Proces zviditelňování způsobuje rozdělování. Jednak se odděluje to, co z tohoto Středu vystoupilo ven (bylo vyzářeno) a to, odkud to bylo vyzářeno. Zde vzniká jedna separace a potom zde vzniká separace mezi dvěmi skutečnostmi, které byly vyzářeny ven. Takže to, co bylo vyzářeno, je odděleno od svého Zdroje, a jednak je separace mezi dvěmi obsahy, které byly vyzářeny z jednoho Zdroje.

Když pochopíme princip, že proces zviditelňování způsobuje separaci (oddělování), bude nám jasné, že jestliže se někdo silně ztotožní z vnějškem, tak se silně ztotožní s procesem separace – rozdělenosti a to je příčinou sobectví. Protože člověk, který se hodně ztotožní s hmotou nebo-li s vnějškem, se stává přímo separací. On bude už hájit zájmy jenom jedné, oddělené částice. Zbytek ho nezajímá. Teprve když někdo pochopí Krista v sobě, zjistí, že všechny separované části byly vyzářeny z jednoho Zdroje, takže separace je jenom zdánlivá, na povrchu, ale uvnitř jsme všichni sjednoceni v jedné skutečnosti, takže teprve duchovní člověk se může stát nesobecký. Ale člověk, který se ztotožní s vnějškem, je separován. Pro něho nabývá hlavní význam separace. Také můžete vidět, že jestliže společnost (systém), který preferuje soukromý majetek, je to systém, který preferuje separaci a hned víme, jakého ducha takový systém je.

Každá živá bytost má potřebu se zviditelňovat, protože kdybyste se nezviditelnili, nikdo by o vás nevěděl a to je pro živou bytost nepřirozené, abyste byli živí a nikdo by o vás nevěděl, to je nemyslitelné, každá živá bytost chce, aby se o ní vědělo. Všechno živé se chce zviditelnit a nyní je důležité: Co se zviditelnilo, chce mít podobu (tvar). Když jsem zviditelněný, chci být zviditelněný v nějaké podobě. To, co se snaží (Duch) zviditelnit, to, co vystoupilo z tvůrčího Ducha, musí získat podobu, tvar. Musíme si uvědomit, že cokoliv může získat svoji podobu teprve v mysli. Mysl je to samé, co duše.

V Ohni, který představuje stav jednobodovosti, stav, kdy se Duch zkoncentroval do živého ohniska (Krista), nemůže být podoba, protože mít podobu znamená – vidět nějaký obraz, myšlenku a myšlenka nemůže existovat ve stavu jednoty. Myšlenka může existovat pouze ve stavu rozdělenosti (dualitě). Teprve, když živel země způsobil proces zviditelňování (proces separace), začaly existovat oddělené skutečnosti. Teprve, když existují navzájem od sebe oddělené skutečnosti (separace), může být v mysli (v duši) zobrazeno, jaký mezi nimi existuje vztah.

Živé se chce zviditelnit, to, co se zviditelnilo, získává obraz (podobu) skrze myšlenky. Když se v mysli vytvoří určitý obraz, dochází ke vzniku emoční reakce, tedy emoce na základě vzniku tohoto myšlenkového obrazu. Teprve, když mám nějaký obraz, můžu mít z něho nějaký pocit. Když něco nemá žádnou podobu, nemůžu mít žádný pocit.
Živá bytost (tvůrčí duch) se musí zviditelnit, dále musí získat v mysli nějakou podobu ve formě myšlenek, aby došlo k nějaké emoční reakci. Tato emoční reakce přináší zpětnou vazbu živé bytosti, jinými slovy: přináší potvrzení o vlastní životnosti.

Pocity, které vznikají na základě těchto myšlenkových obrazů v mysli, bezprostředně souvisí s vyzařováním určitého tvůrčího ducha. S duchem bezprostředně souvisí určitá duše.

Když se setkáváte s nějakým člověkem, nesnažte se ho v prvé řadě pochopit, vidět ho myšlenkově, vždycky mějte otevřené srdce (či pocitovou čakru) a snažte se v prvé řadě vnímat pocity, které do vás vstupují, aniž ho ještě myšlenkově znáte. Protože pocity bezprostředně souvisí s zemí (s vyzařováním určitého ducha) a právě tyto pocity vám hned budou dávat najevo, s jakým duchem máte co do činění bez ohledu na to, jaké obrazy vznikají ve vaší mysli.

Každá živá bytost (tvůrčí duch) nezbytně potřebuje potvrzení o své vlastní životnosti. Skrze emoce se němu vrací zpětná vazba o jeho životnosti. To se děje tím, že mysl na základě myšlenek, které v ní vznikají, vyvolává emoční reakce. To znamená, že na základě svých emocí potvrzujete životnost určitého tvůrčího ducha. Jinými slovy: Svými emočními reakcemi vyvoláváte existenci určitého ohně – tvůrčího ducha a musíte si uvědomit, že těchto tvůrčích duchů je spousta. Uveďme si dvě krajní možnosti. Ta nejpozitivnější možnost je tvůrčí Duch – Kristus, ta nejhorší možnost je nejvíce negativní tvůrčí duch – satan. Dalších mezistupňů je obrovské množství.

Satan je také tvůrčí duch, ale je to negativní tvůrčí duch. Satan není jen někdo, kdo nic nedělá. On něco dělá, protože je to tvůrčí duch, on něco vytváří, ale jde mu přesně o to a dělá přesně ty opačné věci, než dělá pozitivní tvůrčí Duch – Kristus, než chcete ve sami ve svém srdci. Jak jsme si řekli, tvůrčí Duch – Kristus je naše pravá Individualita, naše pravé Já. Pokud chápeme, že satan je tvůrčí duch, který je v naprostém rozporu s Kristem, potom, pokud někdo svými emocemi vyvolává, jinými slovy: oživuje satanova ducha, pak se takový člověk prožívá ve své individualitě jako ne-Já. Kristus, světelná Postava ve vašem srdci, je vaše pravé Já. Ale jestliže emočně žijete tak, že nevyvoláváte Krista, ale vyvoláváte satana, který je přesně opačný ve svém působení než Kristus, tak se ve svém ohni dostáváte do rozporu se svým pravým Já a stáváte se ne-Já. Vy jste někým, kdo vůbec nejste Vy. Takže Kristus je vaše Já a satan je vaše ne-Já. Většina lidí žije dnes ve stavu ne-Já, místo, aby žili ve stavu Já.

Satan je v podstatě skoro každý člověk. Někdo třeba je nevěřící, vůbec třeba nevěří v nějakého Krista ani v nějakého satana a přitom je zcela úplně satanický.

Podle toho, jaké má člověk ve své mysli myšlenky, podle toho jsou k němu přitahováni lidé, pomocí kterých bude v určitém vztahu neboli partnerství. Tento partnerský vztah nebude a není nic jiného, než zobrazení myšlenek, které člověk nosí ve své mysli. To znamená, že když se člověk ve své mysli zbaví nějakých starých myšlenek a začne ve své mysli obsahovat jiné myšlenky, dojde k tomu, že původní partner, pomocí kterého se vyobrazovaly staré myšlenky, může odejít z jeho života a začne být k němu přitahován jiný partner nebo jiní lidé, kteří budou vyobrazovat tyto nové myšlenky v jeho mysli. Když si uvědomíte, že myšlenka je opravdu jenom vztah mezi dvěma skutečnostmi, tak opravdu – manželství není nic jiného než vyobrazení určité myšlenky. To znamená, že lidé, kteří jsou kolem vás, jsou nejlepší prostředky, jak vyobrazit myšlenky, které nosíte v mysli. Změňte myšlení (obsah své mysli), dosaďte tam jiné myšlenky a automaticky začnou vstupovat do vašeho života noví lidé, protože tyto myšlenky se potřebují projevit (zobrazit) ve vašem životě právě pomocí jím odpovídajících lidí, protože jenom s určitým člověkem můžete zažít určitý vztah. A tento určitý vztah je přesně to, co nosíte ve své mysli.

Živá skutečnost (oheň) se musí zviditelnit (země). To, co se zviditelnilo, musí získat nějakou podobu, to se děje v mysli a pomocí mysli, ve které vznikají myšlenky, je element vzduchu. To, co získalo nějakou podobu, jinými slovy: začalo nějak vypadat (vznikla myšlenka), má základní životní potřebu v tom, že chce vyvolat nějaký dojem, jinými slovy: chce vyvolat emoce, cítění. To se týká každého z vás. Jestliže máte podobu, vaše nejzákladnější potřeba je: vyvolat dojem. Živý chce být vidět, ten, kdo je viditelný, chce mít podobu a ten, kdo má podobu, chce vyvolat dojem (emoce, cítění). To je životní nutnost.

Když se začne váš Duch neboli Bůh ve vás aktivovat, začne vám postupně otvírat oči a zjistíte, že všechno, co vidíte kolem sebe, je jenom symbol pro určitou duchovní skutečnost. Neposuzujte nikdy věci podle toho, jak se jeví navenek, ale posuzujte věci podle toho, jakou myšlenku či ideu znázorňují. Všechno je znázorněním určité ideje.

Když slyšíme slovo Bůh, musíme si uvědomit, že to není jedna a ta samá skutečnost, ale je to skutečnost, kterou můžete prožívat v několika stavech. Nejzákladnější stav Boha je ten, který se nazývá Bůh – Otec. Stav Boha – Otce je stav, kdy zažíváte prožitek JÁ JSEM. Proto je v Bibli Bůh Otec nazýván Jehova, což v překladu do češtiny znamená: Jsem, kterýž jsem. To není nic jiného, než prožitek toho, že Já existuji, nic víc, nic míň. Jednodušeji se to už říct nedá. Toto vědomí JÁ JSEM je všudypřítomné a je to vědomí toho, že jsem živý, je to vědomí vlastní životnosti. JÁ JSEM je přímo Život. Život a JÁ JSEM je jedno a to samé. Bůh Otec je to ve vás, co vás činí živým, co vás oživuje. Toto je Bůh Otec, čili stav Ducha, který nazýváme Bůh Otec. Podstatná skutečnost spočívá v tom, že i když toto JÁ JSEM je přímo Život, tak je to Život, který nic nevytváří. JÁ JSEM je absolutně nečinné, proto, jakoby bylo mimo veškerou tvorbu.

Toto nekonečné, všudypřítomné a zatím nic nevytvářející (to znamená: žádným způsobem se neprojevující JÁ JSEM) opustí Svoji nekonečnost a ze všech směrů Své nekonečnosti se stáhne (zkoncentruje) do jednoho bodu: Když se nekonečnost a všudypřítomnost zkoncentruje do jednoho bodu, dochází ke vzniku Centra, které obsahuje nekonečně vysoké Teplo (Lásku), nekonečně jasné Světlo (Moudrost) a nekonečně velkou Sílu (Vůli).
Toto Centrum je to, co popisuje Bible jako Slovo, které bylo na počátku, Slovo, které bylo u Boha a které je Bůh. Teprve toto Slovo (tento Syn Boží) je příčinou veškerého tvoření. Takže je nutno vědět, že ne Bůh Otec, ale Bůh syn je Stvořitel.

Nesmíte nikdy dojít k myšlence, že by někdy existoval stav, že by byl pouze Bůh Otec, tedy nějaké nekonečně přítomné JÁ JSEM, které by bylo bez svého Syna. Bůh Syn a Bůh Otec jsou dva stavy téhož Ducha a oba dva tyto stavy existují současně, nikdy nebyl stav, že by bylo pouze JÁ JSEM a že by toto JÁ JSEM nebylo staženo do jednoho bodu. Takový stav nikdy nebyl a ani nikdy nebude. Bůh Syn a Bůh Otec jsou stejně věční. To jsou dva stavy téhož a jediného Ducha. Bůh Otec je JÁ JSEM, které je přítomno v nekonečnu, vše prostupující, všeoživující, kdežto Bůh Syn je JÁ JSEM zkoncentrované do jednoho bodu. Boží Syn nikdy nevzniknul, je stejně věčný jako Bůh Otec, jsou to pouze dva stavy jednoho a toho samého Ducha.

Člověk jako stvořená bytost musí hledat svého Stvořitele a tím je Bůh – Syn (tvůrčí Duch) – Kristus. Ovšem to nestačí, člověk musí nalézt samotný střed – srdce Boha – Božího Syna. Tedy nestačí nalézt jenom Boha – Syna, ale musíme nalézt srdce Boha – Syna a tímto středem je Láska tohoto Božího Syna. Řekli jsme si, že Jeho Láska je přímo střed. Člověk by neměl říkat, že v mém srdci je Kristus, ale měl by říkat: Kristova Láska je mým srdcem. Když člověk objeví své skutečné srdce, je to to samé jako když řeknu, že se v člověku zrodilo Boží Dítě, to znamená Láska tvůrčího Ducha – Krista.

Když Bible říká: A člověk stal se živou duší, je to míněno tak, že v tomto člověku se zrodilo Boží Dítě, neboli tento člověk na své duchovní cestě objevil svůj duchovní střed – své SRDCE. Dokud si člověk neuvědomuje Lásku Kristovu v sobě, je mrtvou duší a jen obyčejným smrtelníkem. Teprve objevením svého duchovního středu dochází ke druhému zrození člověka a takový člověk se stává nesmrtelným (z duchovního hlediska). Skutečným a jedině pravým dítětem člověka je tedy jeho duchovní střed (srdce) – Láska Boha. Stejně tak jako u člověka je tento duchovní střed dítětem i Boha Otce, to znamená: Jak Bůh Otec, tak i člověk mají společné Dítě a tím je Láska Božího Syna.

Slunce je v přírodě nejkrásnější znázornění Boha – Syna (Stvořitele), čili Krista. Existuje nekonečný (živý) prostor, který představuje Boha Otce – všudypřítomné JÁ JSEM. Tento nekonečný prostor není mrtvý, protože nekonečný prostor je přímo tímto JÁ JSEM, který je Život. Tento nekonečný prostor se zkoncentruje do jednoho ohniska a tak se Bůh Otec změní na Boha Syna. Toto ohnisko, do kterého se zkoncentruje nekonečný prostor, představuje Slunce. Slunce je tedy ohnisko, do kterého se zkoncentruje nekonečný prostor (toto JÁ JSEM). A tak jako Bůh Syn má nekonečnou Lásku, nekonečnou Moudrost a nekonečnou Vůli, stejně tak Slunce vyzařuje své Teplo, Světlo a Sílu. Celé Sluníčko představuje Syna Boha – Krista (tvůrčího Ducha). Střed Slunce představuje SRDCE Boha Syna – Jeho Lásku. Pro naše tělo je naším sluncem srdce, ale pro sluneční soustavu je Slunce srdcem této soustavy.

Každá stvořená věc, ať je to člověk, zvíře, sluneční soustava, galaxie, má svůj tvůrčí střed – svoje SRDCE, které ji oživuje svojí Láskou, Moudrostí a Vůlí. A protože v noci na obloze vidíme velké množství Sluncí (hvězd), z toho vyplývá, že těchto tvůrčích ohnisek (Synů Božích) je nekonečné množství. Avšak ze všech Božích Synů je jeden největší, nejvyšší a sice Ten, který žil v těle Ježíše Krista. Musíme si uvědomit, že jeden důležitý symbol vidíme v přírodě. Které Slunce je pro nás nejdůležitější? To, které je nejblíže Zemi, protože toto Slunce oživuje vše na této planetě a protože Země představuje naše fyzické tělo (protože naše fyz. tělo je z této země) a Slunce představuje Syna Boha (Krista) – naše tvůrčí Já, je tímto symbolem naznačeno, že každý člověk má hledat Syna Božího, který se ukrývá přímo v jeho vlastním těle.

Člověk nemá hledat Krista v těle Ježíše, ale musí Ho hledat přímo ve vlastním těle, protože jak jsme si řekli, Syn Boží – Kristus (naše tvůrčí Já) je přímo naším středem – SRDCEM.

Vládnoucí Mocí veškerého života musí být Láska Syna Božího. Když vám někdo řekne, že veškerou moc na zemi i na nebi Otec předal svému Synovi, co tento výrok znamená? Nic jiného, než to, že Bůh Otec – vědomí všudypřítomného JÁ JSEM je sice sám Život, ale současně nic nevytváří a tím pádem je mimo veškerou tvorbu. Teprve až JÁ JSEM se zkoncentruje do jednoho místa (bodu), změní sám sebe na Boha Syna (Krista) a teprve tento Bůh Syn je Bůh – Stvořitel je příčinou a počátkem veškerého stvoření. Kdo může být králem či vládcem jakéhokoliv stvoření? Nikdo jiný, než ten, kdo ho stvořil, protože Bůh Syn je Stvořitelem veškerenstva, všech úrovní stvoření, to znamená duchovní úrovně, vnější úrovně, duševní úrovně a emoční úrovně, je vládcem jak nebe, tak země.
Král je vždy nějaký tvůrce a jeho království je to, co vytvořil. A protože Bůh Syn (tvůrčí, duchovní Já) tvořil přímo anebo tím, že to nechal dopustit (veškeré další stvoření), proto je jeho Králem a Vládcem. Nikdy nezapomeňte, že králem něčeho není ten, kdo něco momentálně vlastní a může o něčem rozhodovat, ale opravdovým králem je pouze ten, kdo tuto skutečnost vytvořil.

Tím, že je to Láska, která ponouká Boha Stvořitele ke tvorbě, tak je to právě jeho nekonečná Láska, která je opravdovým Králem a Vládcem veškerenstva. To se projeví tak, že tato bytost prociťuje nekonečně velké Teplo (Lásku), Světlo a Sílu. Tento stav je stav Boha Syna a je to prožitek takového nezměrného štěstí, blaženosti a radosti, že v tomto Synovi okamžitě vzniká nezměrná touha po tom, aby existovala ještě jiná bytost a správněji řečeno: nekonečné množství jiných bytostí, kterým by bylo umožněno prožívat to samé, co zažívá tento Syn. Když člověk cítí štěstí, automaticky v něm vzniká potřeba se o toto štěstí podělit s jinou živou bytostí. Ovšem jestliže si tento Bůh Syn této své nezměrné touze po tom, aby toto štěstí zažíval i někdo jiný, uvědomí, že kromě něho nikdo neexistuje, okamžitě v něm vzniká nezměrná touha a současně i rozhodnutí, že si musí tyto bytosti sám ze Sebe vytvořit, aby toto štěstí mohl s nimi prožívat. A to je právě tato nezměrná touha Boha Syna po sdílení svého nezměrného štěstí, blaženosti s jinými bytostmi, která je příčinou jakékoliv tvorby a jakéhokoliv tvůrčího procesu kdekoliv ve vesmíru.

Hra je jakákoliv činnost, při které se někdo tvořivě realizuje tak, aby mohl sdílet svoji radost (lásku) s jinou bytostí. Pokud někdo provádí činnost, která je motivována láskou, jde mu vše od ruky, hravě, takže něco činit z pozice lásky je hravost. S láskou (s radostí v srdci) se aktivuje tvořivost, opravdová podnikavost. Podnikatel je člověk, který je svou láskou motivován k určité tvůrčí činnosti. Jakákoliv činnost, která je motivována láskou (radostí), je opravdový koníček. Koníčky, to je jenom aktivita, která vyvěrá z toho, že vaše srdce něco cítí a chce se realizovat, takže vaše srdce vás pohání (aktivuje) v této činnosti a protože je to srdce, tak je vždycky tato činnost pro vás příjemná.

Definice služby: Každý člověk, který svůj tvůrčí potenciál (jinými slovy: svou lásku ve svém srdci) uplatňuje způsobem, který je v souladu se zjevenou Boží Moudrostí (obrazně řečeno: Každý člověk, který kráčí po Božích cestách), slouží jak Bohu, tak svým bratrům i sestrám.

Tvůrčí Duch v člověku představuje mužskou část Boha, kdežto duše představuje ženskou část Boha. Proto jsou ženy (většinou to tak je) obdařeny větší krásou než muži. Tvůrčí Duch je manžel a duše je jeho manželka. Teprve vznikem určité duše se tvůrčí Duch (Bůh-Stvořitel či Kristus nebo Slovo, které bylo na počátku) dostává do situace, kdy může prožívat vztah. Kdyby Duch nevytvořil Duši, nemá možnost být s někým ve vztahu. Duše představuje pro tvůrčího Ducha manželku, ve které nalezl své zalíbení.

Duše není pouze milovanou manželkou Boha, ale rovněž představuje tělo pro Ducha, protože duše mu umožňuje získat něj. podobu. Proto sv. Pavel říká velice správně (a vzpomeňte si, že tvůrčí Duch je vaše mužství a vaše duše je vaše ženství): Muž je hlavou ženy žena je tělem muže. Převeďte si to do duchovní souvztažnosti: Muž (Duch) je hlavou (Moudrostí) ženy (duše) a žena (duše) je tělem (podobou, vyobrazením) muže (Ducha).

Když v mysli vznikne myšlenkový obraz (to jest duše, která vyobrazuje krásu tvořivého ducha), začne se současně vytvářet emoční prožitek této krásy. To je logické, protože když vznikne nějaký krásný obraz a když Bůh se podívá do zrcadla (do své mysli) a tam uvidí svoji nádhernou tvář, samozřejmě musí vznikat emoční prožitek této krásy, který vytváří v duši touhu splynout s Tvůrcem této krásy, která se v ní zrcadlí a současně vytváří i touhu v samotném Tvůrci splynout s duší, která mu umožňuje spatřit vlastní krásu. To, co nazýváme touhou (přáním nebo žádostí), není nic jiného než emoce, která nás nutí splynout nebo maximálně se přiblížit ne k nějaké kráse, ale sjednotit se s Tím, z kterého tato krása vychází, s Tím, kdo je Tvůrcem této krásy čili s určitou láskou. Tak to je ve světě čistých duší (v duch. světě).

Dovedete si představit, že jestliže je něco krásného, co ve vás vyvolává nějaké silné emoce či touhu, jaký musí být prožitek se dostat do kontaktu s tím, kdo je schopen tuto krásu stvořit? A dokonce nejen se dostat do kontaktu, ale dokonce s Ním splynout. To bude teprve slast!

Protože čistá Láska je nejsilnější tvůrčí Energie, vyvolává nejrychlejší vibrace. Všimněte si, že když zažíváte intenzívní Lásku, cítíte, jak vaše vnitřní bytost rychle vibruje. A naopak – být bez Lásky, vibrace se ve vás snižují a jste čím dál lenivější. Určitě znáte prožitek, když zažíváte silné štěstí či silnou Lásku, jak chcete vletět do světa a na každého křičet: Já miluji! Já cítím Lásku!, protože Láska je tvůrčí Energie, která vás nutí něco podnikat, kdežto být bez Lásky – znamená být naprosto lenivý. Protože Láska je nejsilnější tvůrčí Energie, vyvolává nejrychlejší vibrace, což způsobuje existenci na velmi jemných rovinách. Tam, kde slábne přítomnost Lásky, vibrace jsou čím dál pomalejší, což způsobuje vznik čím dál více hutnější, hrubší a hmotnější existence. Zde máte také vysvětleno, proč se původně duševní svět (vesmír) nakonec stal hmotným vesmírem. Hmotný vesmír vznikl právě tím, že když Adam a Eva utekli (odpadli) od Boha-Stvořitele, začali se vzdalovat Lásce, jejich vibrace začaly klesat a oni se stávali (a tím pádem i jejich svět) čím dál hutnější až se nakonec zhmotnil v tuto formu energie, kterou zde vnímáme jako hmotu. Tato hmota, kterou vnímáme kolem sebe, je to největší vypadnutí od Lásky, větší už nikde není.

Bůh je vždycky střed (bod, jednota). Pokud Bůh ze sebe začne vystupovat (vyzařovat) směrem ven, vždy dochází k rozčleňování. Když začne (v Panně) Bůh zjevovat svoji Moudrost, tato Moudrost se začne rozčleňovat na jednotlivé Pravdy (a když použijeme obraz, tak Pravda (Moudrost) je nějaká (životní) cesta, nebo-li cesty, po kterých může kráčet Láska (tvůrčí Energie). Každá z těchto jednotlivých Pravd vstupem do mysli (duše) vyvolává existenci nějaké myšlenky (ve Vahách) a vzniká myšlenkové bytí, takže v mysli (duši) začnou existovat různé myšlenkové obrazy a každý tento myšlenkový obraz souvisí s určitou vyzářenou Pravdou (obrazně řečeno: s určitou životní cestou). Tento myšlenkový obraz (myšlenka), která vyvolá v duši nejsilnější touhu, jinými slovy: nejsilnější emoční reakci na tvůrčí úsilí Boha, v konečném důsledku ukazuje Stvořiteli, že duše touží po určité životní cestě, nebo-li po určité Pravdě.

Tím, že určitá duše začne silně emočně prožívat určitý myšlenkový obraz (myšlenku) a začne pociťovat touhu, jinými slovy: začne reagovat na Lásku, způsobuje to, že se tvůrčí Duch začne zaměřovat na určitou životní cestu nebo-li na určitou Moudrost. To znamená, že podle toho, jakou cítí duše touhu, v ní začne působit určitá duchovní Moudrost, jinými slovy: určitá Moudrost Ducha.

Bůh-Tvůrce (Boží Láska - Lev) obsahuje ve své Boží Moudrosti nekonečné množství božských Pravd. Toto nekonečné množství božských Pravd zjevuje tak, že je (v Panně) začne vyzařovat. Na začátku své tvorby Bůh-Stvořitel (Jeho Láska) neví, kterou z těchto svých božských Pravd nebo-li životních cest bude upřednostňovat. Teprve až duše začne cítit (ve Štíru) silnou emoční reakci na určitou myšlenku a ta myšlenka je důsledkem zjevení určité Pravdy, získává Bůh poznání, která z těchto Pravd (životních cest) vyvolá v duši nejsilnější emoční reakci na Jeho Lásku (tvořivost) a proto tuto životní Pravdu nebo-li určitou duch. Moudrost nechá v duši působit.

Bůh-Stvořitel je Láska. Jestliže se dostane do situace, kdy musí vybírat z více alternativ, volí tu alternativu, kdy dochází k zintenzivňování Jeho Lásky a tedy Jeho samotného a na tuto alternativu se začne zaměřovat a ostatní Ho přestanou zajímat. Láska dělá všechno proto, aby byla čím dál větší. O tom rozhodují vaše touhy. Vaše žádosti Mu ukazují, která z těchto cest bude nejvíce zintenzivňovat Jeho Lásku. Důležité vysvětlení: Ne že žádné touhy bez žádosti, ale maximální touhy, maximální vášně, maximální přání - tím zintenzivňujete Boha. Na takovou alternativu se On zaměří a s touto Pravdou (ve Střelci) se Bůh začne zabývat.

Každá duše je inspirovaná určitou duchovní Pravdou. Každá duše je inspirovaná od té nejvíc negativní pravdy a tedy od toho nejvíc negativního ducha (satana) až po Krista. Tyto pravdy jsou různé, jak na božské úrovni, tak i v tom smyslu vertikálním – od té největší černoty až po to největší světlo. Každá pravda je vždy duchovní pravdou (skutečností). Otázka je, jestli to je skutečnost negativního ducha, nebo pozitivního Ducha. Každá pravda je vždy duchovní fakt. Když vám řeknu něj. pravdu : Holdujte svému tělu. Starejte se jenom o své tělo. To je pravda, a vždycky to je pravda, která vyvěrá z nějakého ducha a vy musíte vědět, z jakého Ducha.

Jestliže se Bůh (tvůrčí Duch) dostane do situace, kdy je postaven před několik alternativ, můžeme říct, že tato (první) třetina tvůrčího procesu, kdy máme Lásku (Lev), zjevování Moudrosti (Panna), vznik myšlenek (Váhy), emoce a touhy (Štír), to je třetina, která se týká Lásky. Další třetina (od Střelce k Rybám) se týká Moudrosti a poslední třetina (od Berana k Raku) se týká Vůle.

Každá lidská duše na základě touhy, kterou v sobě pociťuje, způsobí, že se Bůh-Tvůrce zaměří na určitou Moudrost Ducha (Střelec). Jinými slovy: Duše na základě své touhy určuje tvůrčímu Duchu určitou Pravdu, určitou životní cestu a tím máte vysvětleno duchovní pozadí toho, proč za znamením Štíra následuje znamení Střelce.

Ideál není nic jiného, než to, že máte ve své mysli několik myšlenek a proto to musíte vidět v posloupnosti: Jak vznikly tyto myšlenky? Vzniklo několik myšlenek a pouze jedna z myšlenek ve vás vyvolává nejintenzivnější touhu a přání a pouze na takovou myšlenku na základě touhy a přání se duch pravdy (duchovní Moudrost) začne zaměřovat, (sjednocovat), bude se zaměřovat pouze na určitou duch. pravdu a začne cítit, že jak se s ní sjednocuje, že to je přímo jeho vlastní pravda. Toto je ideál. Všimněte si, že když někdo řekne: Mým ideálem je toto, má na mysli, že to je nějaká myšlenka, která v něm vyvolává nejsilnější emoční reakci a tím pádem to vyústilo, že se začal ztotožňovat s určitou životní pravdou, neboli životní cestou. To je princip ideálu a idealizace. Proto je znamení Střelce princip ideálu. Současně už také víte, proč to je i duchovní Moudrost.

Ideál je taková pravda, nebo-li určitá duchovní moudrost, kterou tvůrčí duch cítí jako svou vlastní pravdu, jako pravdu, která je mu bytostně vlastní. Lidská duše (mysl), která nemá žádný ideál, jinými slovy, která není ztotožněna s určitou duchovní (životní) moudrostí, je jako korouhvička ve větru, protože necítí, že její život souvisí s určitou životní cestou. Proto neustále pobíhá ve svém životě sem a tam; neví, kam patří a kam má ve svém životě dojít. Naproti tomu lidská duše, která má určitý ideál, to znamená, že se ztotožnila s určitou duchovní (životní) pravdou, vidí před sebou svou životní cestu, po které má kráčet ve svém životě a současně vidí, kam tato cesta vede a jaký má cíl. Pouze taková duše, která vidí, že její život má určitý směr (cíl), spatřuje, že její život má smysl a to ji naplňuje optimismem. Proto se Střelec a jeho vládce Jupiter dává do souvislosti s optimismem. Proto se také Střelec v astrologii dává do souvislosti s takovými věcmi, jako je náboženství, správněji by mělo být řečeno – životní filozofie a smysl života.

Smyslem života je, aby duše nalezla svůj ideál, čili duchovní (životní) Moudrost, která bytostně odpovídá její povaze.

Životní filozofie není nic jiného, než to, že určitá lidská duše zastává určitou duchovní pravdu, kterou cítí, že je to její vlastní pravda, protože tato pravda přesně odpovídá povaze určité duchovní moudrosti, která v ní sídlí. Zastávat určitou duchovní pravdu je to samé jako kráčet v životě určitou cestou, která je určena pro určitou duši (jedince).

Moudrost je inteligence, která rozumí a chápe Lásku. To je nejpřesnější definice Moudrosti. Je to inteligence, která ukazuje cesty, kterými může být naplněno to, po čem touží Láska. Láska je ta nejvěrnější podstata Boha. Moudrost je inteligence, která rozumí a chápe Boha. Ten, kdo nechápe Boha, či ten, kdo se Bohem nezabývá, není moudrý, ale je blázen. To je úplně popření veškeré inteligence. Moudrost je inteligence, která ví, jakým způsobem naplní to, po čem touží Bůh. A protože Bůh je pouze jeden, i když je ve stvoření nekonečné množství Jeho projevů, nenechává se Moudrost zmást touto velkou rozmanitostí, kterou vidí ve stvoření, ale snaží se vždy vyhledávat pouze tuto jedinou skutečnost – Boha, který je přítomen ve všech stvořených věcech.
Toto je podstata abstraktního uvažování. Pomocí abstraktního uvažování se lidská mysl snaží objevit jednu jedinou skutečnost, která je přítomná ve všech rozmanitých věcech. Mysl, která objeví a pozná tuto jedinou skutečnost – Boha, začne chápat, že vše, co existuje ve stvoření, je pouze symbolické vyobrazení této jediné skutečnosti.

Čím více lidská mysl stoupá ve svém abstraktním poznávání, čím dál více rozumí principům, nakonec pochopí jeden a nejvyšší princip a dosáhne toho, že porozumí všemu. Pochopením nejvyššího jediného principu začnete rozumět všemu, protože tento nejvyšší princip je obsažen ve všech rozmanitých věcech. Mnohem inteligentnější cesta, než se zabývat tím či oním, což je poznávání do nekonečna, je pochopení nejvyššího principu, který je přítomen ve všech věcech a když pochopíte jednu věc, tak pochopíte také všechny ostatní. Poznáním jedné jediné (základní) skutečnosti poznáte veškerou nekonečnost. To je současně podstatou expanze. Bůh je jeden a současně všudypřítomen. Pochopte Jednoho a expadnujete do všeho (do nekonečna).

Když se snažíte porozumět pouze jednotlivým konkrétním věcem, udržujete se ve světě mnohosti, čili jste v nížině. Když začnete poznávat principy, které jsou společné mnoha jednotlivostem, začnete stoupat vzhůru. Až poznáte nejvyšší princip, který je jediný, dostanete se na samotný vrchol vysoké hory, kde budete mít nejvyšší rozhled. Proto si všimněte, že i ve Starém Zákoně, když se někdo dostal na vysokou horu, bylo řečeno, že je v kontaktu s Bohem. Mojžíš, když vystoupal na vysokou horu, promlouval k židům. Tím bylo jen řečeno, že se Mojžíš nacházel ve stavu, že uvnitř zažíval Boha a z tohoto stavu promlouval k lidem. Je třeba znát duchovní symboliku.

Konkrétní uvažování vás bude vždycky udržovat v nížině (dole). Protože Střelec (v astrologii se Střelec a Jupiter se dává do souvislosti s cizinou, zahraničím) je duchovní Moudrost, což je Moudrost, která se snaží pochopit a rozumět Bohu, ale jak víme, Bůh je Duch a duchovní sféra je tou nejvzdálenější sférou od hmotné sféry, čili od světa konkrétních forem. Duchovní svět je tou nejvzdálenější cizinou pro hmotný svět. Proto lidé, kteří se zaobírají pouze hmotnou realitou, jsou největšími cizinci pro duchovní svět. A naopak lidé, kteří se zaobírají duchovním světem, jsou těmi největšími cizinci pro hmotný svět.

Nejintenzivnější způsob, jak ovlivňovat hmotnou realitu našich životů, je – současně nechat působit určitý ideál a do toho zapojit proces přemýšlení.

Jestliže tvůrčí duch a stejně tak jakákoliv živá bytost začne upřednostňovat určitou duchovní pravdu a současně se s ní ztotožní, jako následný krok v tvůrčím procesu musí následovat to, že se začne projevovat nějaké vnější bytí. Tvůrčí duch začne vyzařovat směrem ven svoji vůli. Začne docházet ke zviditelňování prostředků, pomocí kterých může být tato určitá cesta uskutečněna. Jeden z těch vnějších nástrojů (prostředků), jak uskutečnit tuto duchovní cestu, je vaše tělo. Vaše fyzické tělo je jeden z dopravních prostředků, pomocí kterého se pohybujete na své životní (duchovní) cestě, neboli uskutečňujete určitou duchovní pravdu. Každá životní cesta potřebuje jiný vnější prostředek (jiné tělo, jiné pohlaví), pomocí kterého tato cesta může být uskutečněna.

Kdyby Bůh, centrum všech věcí, zůstal v sobě, existoval by pouze stav jednoty a sdílení Lásky by nebylo myslitelné. Proto musí dojít k procesu, kdy Bůh začne vyzařovat směrem ven svoji Vůli (své bytí). Teprve v procesu externalizace dochází současně k rozdělování, ke vzniku mnohosti a tím pádem i k možnosti sdílení. Kdyby nebyla mnohost, tak by nebyla také možnost sdílení a tím pádem naplnění Lásky.

Každá bytost se ocitá ve vnějším světě proto, aby se stala partnerem Boha v procesu sdílení Lásky.

Každé vnější stvoření je omezené (konečné). To, co Bůh ze sebe vyzáří, se může dostat do takové vzdálenosti od Boha, kdy je ještě možný návrat zpět k Bohu. Překročení této maximální hranice by mělo za následek smrt této vyzářené skutečnosti.

Každé vnější bytí, které bylo vytvořeno Moudrostí tvůrčího Ducha, v následujícím kroku nutí mysl milovat, což je to samé jako že nutí mysl tvořit. Jak tvoří mysl (duše)? Tak, že přemýšlí. Láska – tvořivost mysle (duše) je to samé jako slovo – přemýšlet. Co souvisí bezprostředně a co je partnerem (manželem) pro Boží Lásku? Pracující duše (mysl), která přemýšlí. Ten, kdo jde k Bohu a nechce přemýšlet, se k Němu nikdy nedostane. Každá vnější skutečnost odpovídá určité mysli (duši) a pouze tato mysl (duše) je touto skutečností přinucena k přemýšlení.

Každá hmotná skutečnost souvisí s určitou duší a to tím způsobem, že v té duši se nejsilněji procítí jedna myšlenka, na základě toho se Bůh (Duch) zaměří na určitou duchovní Moudrost a teprve ta začne něco zhmotňovat a to, co zhmotní, přinutí tuto duši k práci (k přemýšlení).

Každá duše (mysl) přemýšlí pouze nad těmi vnějšími skutečnostmi, které jsou v souladu s láskou (tvořivostí) této duše. Každá mysl (duše) je obdařena určitou tvořivostí (Láskou), některá menší, jiná větší, to znamená, že každá mysl může přemýšlet a mohou ji zaujmout pouze ty skutečnosti, na které stačí její tvořivost (její láska). To vám vysvětluje, proč mysl některého člověka přemýšlí nad Bohem a mysl jiného člověka na slovo Bůh nezareaguje. Bůh zatím není v souladu s láskou takové mysli, jinými slovy: tvořivost takové mysli zatím nemá schopnost, aby přemýšlela nad skutečností Boha. Je to duše, která je zatím málo vyvinutá, její schopnosti jsou zatím slabé a proto se musí zabývat a přemýšlet nad věcmi jednoduššími, jako jsou např. tělesné potřeby. Čím je duše slabší a méně vyvinutá, tím více přemýšlí nad hrubohmotnými skutečnostmi. Čím je duše vyvinutější, tím více se zaobírá Zdrojem, ze kterého pochází vše. Jinými slovy: Některá duše (mysl) se zaobírá pouze povrchem věci a jiná se zaobírá samotným středem věci.

Mysl (duše), jejíž největší láskou je Bůh, se neustále snaží zabývat a přemýšlet o Bohu. Mysl (duše) jejíž největší láskou je satan, se neustále snaží zabývat přemýšlením o hmotě ( o svém těle). Mysl, duše, jejíž největší láskou je nicota, se neustále snaží nepřemýšlet vůbec.

Přítelem mysle (duše) je ten, o kom mysl nejvíce přemýšlí. Koho si vybíráte z mnoha lidí za svého přítele? Toho, který je v souladu s tím, o čem vaše mysl (duše) ráda přemýšlí. Za přítele si volíme toho člověka, který je v souladu s láskou naší mysle (duše) a tedy je v souladu s naším přemýšlením, protože pomocí tohoto člověka (nebo s tímto člověkem) se můžeme bavit o věcech, o kterých nejčastěji a rádi přemýšlíme. To je pointa a podstata přátelství.

Duše, která přemýšlí o Bohu (přesněji řečeno: o Lásce v Bohu) jednou dospěje k poznání, že největším přítelem pro lidskou duši je Láska v Bohu. Jestliže si lidská mysl (duše) zvolí za svého největšího přítele Lásku v Bohu, tak i Láska v Bohu si vybírá takovou lidskou mysl (duši) za svou nejlepší přítelkyni.

Lidská duše (mysl), která přemýšlí neustále nad hmotou a svým tělem, si nevybrala skutečného přítele, i když si to sama myslí, že je to její přítel. Ve skutečnosti si taková duše vybrala svého největšího nepřítele. To, o čem lidská duše (mysl) nejčastěji přemýšlí, se stává pro lidskou duši buď jejím přítelem nebo jejím nepřítelem.

Přítelem pro lidskou duši je pouze to, když přemýšlením mysle nad touto skutečností mysl dospívá k poznání Lásky v Bohu. Nepřítelem pro lidskou duši je pouze to, že když lidská mysl nad tím přemýšlí, tak ji to odvádí od Lásky v Bohu.

Princip přátelství můžeme vnímat ještě jiným způsobem. Lidská duše (mysl) se namáhá (čili se rozvíjí) pouze přemýšlením. Z toho vyplývá, že přítelem lidské duše je to, co nutí mysl k největšímu přemýšlení, protože tím způsobuje její největší rozvoj a zesílení.

Pokud začnete rozumět zvěrokruhu, začnete rozumět životu (Boží tvorbě).

Co je pro člověka nejdůležitější? Co je nejdůležitější pro každou živou bytost? Většina lidí se za něčím pachtí, ať je to práce, rodina, cokoliv, ale to nejdůležitější, co je, že jsou živí, je skutečnost: Já jsem živý! a to lidé ignorují. Člověk, který bere svůj život vážně, by si měl klást neustále otázku: Jak to cítím, že jsem živý? Který z pocitů mi dává prociťovat (prožívat), že jsem živý? Člověk by se měl 24 hod denně snažit myslet, přemýšlet a hledat, co je to to ve mně, nebo který pocit, nebo to je myšlenka? Co to je, že vnímám a prožívám skutečnost: Jsem živý.? Člověk, který si dá tuto námahu a začne nad tímto přemýšlet, vlastně začne přemýšlet o Bohu, protože Bůh je přímo ten pocit živosti, On vám dává pociťovat: Jsem živý. Jestliže přemýšlíte nad tím, že jste živí, přemýšlíte nad Bohem a tím Ho začnete velmi provokovat a to Ho nenechává vůči vám lhostejným. Přemýšlení nad tématem: Já jsem živý a co je to, co mi dává prožívat tento stav – moji životnost? – to je největší provokace vůči Bohu.

Máme dva stavy. Stav – jsem živý a stav – jsem mrtvý. Být mrtvý znamená – být v bezvědomí nebo v hlubokém spánku, kdy nemáte sny. Znáte stav – být v bezvědomí, to znamená, že o sobě nevíte, to je – být mrtvý. V tomto stavu nevnímáte svoji existenci. Být mrtvý znamená – nevnímat svoji existenci (nezažívat to, že existujete). Když budete porovnávat tyto dva stavy, zjistíte, že je tam jen jediný rozdíl: Ve stavu mrtvolnosti (kdy jste v bezvědomí) necítíte a neprožíváte pocit JÁ. Když jste živí, zažíváte pocit JÁ. Toto JÁ je přímo Život, toto JÁ je přímo Bůh a toto JÁ jste přímo vy. Kdykoliv jste při Sebe-vědomí, tak zažíváte Boha.

Všichni zažívají Boha. Každý člověk zažívá Boha, akorát málokdo ví, že to je Bůh, protože v průměrném člověku jsou různé myšlenky (na práci, na děti, na peníze, na kulturu, na sport, na cokoliv), různé emoce, ale musí tam být pocit JÁ. Kdyby tam nebyl pocit JÁ, nemůžete už vůbec nic. Pocit JÁ, který je přímo Bůh, všichni tak důvěrně známe, že nám to připadá tak všední, že proč bychom mu měli věnovat zvýšenou pozornost, že, když tento pocit JÁ známe od malička a protože ho známe odmalička, tak co je na něm tak výjimečného? JÁ. No, já cítím, že jsem JÁ, ne? No, v této chvíli na tom není nic výjimečného, ale kdybyste byli poctiví vůči sobě a tedy vůči tomuto JÁ, je na Něm něco výjimečného. Díky Němu žijeme. A to je málo? Já nežiji z jídla, z vody, to všechno jsou potřeby mého těla. Nepiji pro sebe, nejím pro sebe, jím pro tělo, piji pro tělo. Neoblíkám se pro sebe, ale pro tělo. Ale pocit JÁ je Ten, Kdo oživuje bezprostředně mne.

Když objevíte Boha (objevíte, že Bůh je přímo vaše JÁ), zjistíte, že tento pocit JÁ můžete neustále zintenzivňovat. Budete šťastni, budete vědět, že jste našli Boha, odpadne pak další hledání, protože budete vědět, že jste to našli, už víte, kdo to je a budete tak fascinováni touto skutečností, že znáte Boha, že On je Někdo, Kdo je vám tak velmi blízko, že jste přímo vy sami tímto Bohem, nic bližšího už nemůže být, než to, že se Jím sami stanete, a pak začnete do něho ještě více a více navážet (začnete Ho ještě více „lechtat“), ten pocit se začne ještě více zahušťovat, což probíhá tak, že JÁ sestoupí z nebes do vás. Ono se začne stahovat do jednoho bodu a tento jeden jediný bod je v lidské hrudi. Když se toto JÁ stáhne do jednoho bodu ve vašem srdci, tak se tak zintenzivní, že vás zaplaví neskonalý pocit štěstí (začnete to cítit v hrudi) a tehdy pochopíte, že je to Otec, který se změnil v Boha-Syna-Krista a že tento Kristus si vytvořil toto tělo, aby se tímto tělem mohl projevit navenek.

Každá skutečnost, která se nachází v mysli (vzduchu), vyvolává určitou emoční reakci, což je přirozené. Každý obraz musí vyvolat dojem. Pokud obraz (a myšlenka je vždycky obraz) nevyvolá dojem, takový obraz je k ničemu. Máte v sobě myšlenky, které nevyvolávají emoce? Jestli takové máte, vyhoďte je, protože jsou o ničem. Každá myšlenka musí umět vyvolat silné (pozitivní) emoce a to je dobrý obraz (správná myšlenka).

Určitý druh proměňování myšlenek (přemýšlení) vyvolává v duši nejsilnější prociťování Moudrosti. Když přijdu k nějakému člověku a začnu ho nutit měnit jeho myšlenky, buď mi dá facku, anebo mi skočí kolem krku. Protože když ho nutím, aby měnil a pracoval se svými myšlenkami, dochází k emoční reakci na pravdu toho, co mu sděluji. Buď se mu ta pravda nelíbí (vznikají negativní emoce, tak mě třeba uhodí), anebo ty emoce bude vnímat velice příjemně a projeví opak – třeba mě obejme. Tím máte vysvětlenou podstatu víry.

Ve Střelci se tvůrčí Duch sjednotil s určitou Pravdou (Moudrostí), to je proces idealizace. Je několik Pravd, ale Bůh se zaměří pouze na jednu Pravdu, protože ta v předcházejícím kroku byla nejsilněji pociťována (jako žádost), takže se sjednotí s jednou Pravdou (s určitou Moudrostí – ve Střelci). Tento ideál, který pojal Bůh (tvůrčí Duch), se začne zhmotňovat, čili v Kozorohu dochází k vzniku vnějších prostředků, pomocí kterých se tento ideál může naplnit. Každý tento vnější prostředek (Kozoroh jako vnější vůle nebo-li vnější bytí) nutí přemýšlet určitým způsobem (Vodnář). Na základě přemýšlení dochází k emoční reakci na Moudrost (Ryby) a způsob přemýšlení, který vyvolává v Bohu nejsilnější emoční reakci na Moudrost Boha, způsobí, že On se potom začne zaměřovat na určité bytí. Ve Střelci si vybral určitou Pravdu, se kterou se sjednotil a v Beranu se zaměří na určité bytí, s kterým se Bůh sjednotí. To je klíčový moment a tajemství toho jak funguje Bůh.

Tvořivost v rovině Lásky a první separace:
Je Tvůrce, specielně – chuť Tvůrce tvořit, chuť milovat. Láska a tvořivost je jedno a to samé. To, co se děje kolem vás a ve vás, je všechno zintenzivňování Lásky. Je jeden Tvůrce a tím je Láska tvůrčího Ducha (Lev), jinými slovy: Jeho chuť tvořit, podnikat. To je ten největší podnikatel. První, co musí udělat, je, že začne (Panna) zjevovat různé Pravdy (různou Moudrost). Když zjeví různé Pravdy, (v Boží nebo ve vaší mysli – Váhy) tyto Pravdy získávají myšlenkovou podobu. Dále (Štír) tyto myšlenkové podoby vyvolávají různé emoční reakce (přání, touhy), což je emoční reakce na Lásku. To je důležitý moment. Tento podnikatel (Láska) zjevila různé Pravdy, každá Pravda získala myšlenkovou podobu, každá myšlenková podoba vyvolává určitou žádost, ale ta myšlenka, která vyvolává největší žádost (největší emoční odezvu) na tvůrčí úsilí, ve Štíru dochází k filtraci. Myšlenky, které nevyvolaly největší žádost, podnikatel vyškrtne, protože to jsou jakoby jeho nepodařené děti a ty Ho nebudou zajímat, protože ony vyvolávají malou emoční odezvu na Jeho Lásku. Tyto vyfiltruje, ponechá si jen tu největší touhu (přání), protože toto přání je důsledkem určité myšlenky a tato myšlenka je důsledkem určité Pravdy, takže v konečném důsledku na základě této největší touhy, která nejvíc reaguje na toto tvůrčí úsilí a tato touha je důsledkem určité Pravdy, se s touto Pravdou sjednotí (Střelec). Protože tato Pravda, když získala myšlenkovou podobu, vyvolala nejsilnější emoční reakci na tvůrčí úsilí, se stala nejzajímavější, protože tato nejvíce reagovala na Lásku Tvůrce a bylo to důsledkem této Pravdy, tak s touto Pravdou se Bůh sjednotí a vzniká ideál. Bůh se nespokojí s jakoukoliv Pravdou. Bůh se spokojí pouze s ideální Pravdou a to je ta Pravda, která v konečném důsledku vyvolává nejsilnější emoce (žádost) a s touto se sjednotí. Došlo k zintenzivnění Lásky? Protože některé myšlenky odfiltroval, protože vyvolávaly malou žádost, tak to Ho nezajímá, On se zaměří jenom na to, co v Něm vyvolává velkou žádost. Zde v konečném důsledku se ve Střelci Bůh sjednocuje pouze s určitou Pravdou.

Tvořivost v rovině Moudrosti a druhá separace:
Nyní proběhne to samé, ale trošičku jinak. Když se ve Střelci Bůh Tvůrce identifikoval (sjednotil) s určitou Pravdou, čili jsme došli od Lva (jedna Láska) ke Střelci (jedna Pravda) a tedy ve Střelci došlo k idealizaci, že se Bůh (Duch) sjednotil pouze s určitou Pravdou, postupuje stejným mechanismem. Dále (Kozoroh) si tento ideál vytváří různé vnější nástroje (vnější těla). Proto si ideál, který sídlí ve vás, vytvořil taky mnoho fyzických těl, čili prodělal mnoho inkarnací. Ideální Pravda, která je ve vás, nemá jeden vnější nástroj, má několik vnějších nástrojů, to znamená, že každý z vás byl již hodně krát a pokaždé v rozdílném fyzickém těle. Jeden ideál si vytváří různé vnější nástroje, dostává se do různých stavů fyzického bytí. V jedné inkarnaci jste měli jeden nástroj, v druhé inkarnaci druhý nástroj atd., ale pořád je to jedna idea, která sídlí ve vás, jedna Moudrost. Každý tento vnější nástroj (toto tělo) nutí mysl přemýšlet (Vodnář) a vyvolává přemýšlení určitého druhu. Každé toto přemýšlení vyvolává v duši určitou emoční reakci (Ryby) na tuto Pravdu (Moudrost ). Na základě, kde dochází k největší emoční reakci na tuto Moudrost, jinými slovy: na základě toho, kde dochází k největší (nejintenzivnější) víře, zde udělá Bůh ve svém tvůrčím úsilí druhou separaci. Kde jsou malé víry, to odfiltruje a zaměří se pouze na tu linii, kde došlo k nejsilnější emoční reakci na Moudrost a tato víra byla důsledkem určitého přemýšlení (Vodnář) a toto bylo důsledkem určitého vnějšího bytí (Kozoroh), tak na toto se On zaměří a toto vnější bytí vyvolá a s tímto se ztotožní; z těchto různých bytí, které zde jsou, se On ztotožní pouze jenom s tímto jednotlivým bytím (Beran), které vyvolalo tu nejsilnější víru. Potom to jde dál (od Berana k Raku) a v Raku proběhne třetí separace.

Víra (Ryby) je emoční reakce v duši (mysli), která byla vyvolána určitým druhem přemýšlení. Tato emoční reakce v duši (mysli), kterou nazýváme víra, nutí duší splynout s Moudrostí (Pravdou tvůrčího Ducha), nebo-li splynout s určitým směrem tvůrčího působení Boha, jinými slovy: splynout s určitou životní cestou. Moudrost tvůrčího Ducha (Střelec) tím, že zjevuje vnější bytí, způsobuje, že se ve vnějším světě projevuje nekonečné množství vnějších projevů (těl). Proces externalizace je to samé, jako proces rozčleňování. To je velice důležitý princip. Vnitřní skutečnost je vždycky jedna, ale jestliže vnitřní skutečnost začne působit směrem ven, tak v ten okamžik dochází k rozčleňování a vzniku mnohosti. Mnohost je na povrchu, ale uvnitř je jednota. Toto každé projevené vnější bytí (tělo) nutí duši přemýšlet jiným způsobem (Vodnář). Tím pádem každé projevené bytí, každé tělo (Kozoroh) vyvolává v duši různě silnou emoční reakci na Moudrost (Pravdu) tvůrčího Ducha.
Projevené tělo (bytí), které vyvolává v duši nejsilnější emoční reakci na Moudrost Boha-Tvůrce (vyvolává nejsilnější víru), v konečném důsledku způsobí, že se tvůrčí Duch zaměří (sjednotí se s určitým bytím) na určitou vůli tvůrčího Ducha (Beran). To znamená, že duše je obdařena určitým individualizovaným, neopakovatelným bytím, nebo-li individualitou z Boha-Tvůrce. Až v tomto bodě (v Beranu) Bůh-Tvůrce způsobí, že na určitou životní cestu (Boží Moudrost) vstoupí určitý cestovatel (určitá duchovní individualita).

Tři důležité duchovní mezníky: Ve Lvu je chuť cestovat (tvořit). Ve Střelci již dochází k sjednocení s určitou životní cestou a v Beranu dochází ke sjednocení s někým, kdo po této cestě bude kráčet (Individualita).

Každý vesmír, každá galaxie, každý sluneční systém, každé lidstvo, každá rasa, každé pohlaví, každé jednotlivé tělo má svoji víru. Každá z těchto věr vytváří určitou vůli Boha-Tvůrce, vytváří určité duchovní bytí. Každá z těchto věr vyvolává v bytí určitého Syna Božího. Vnější projev, který se nazýval Ježíš Kristus, vyvolal v bytí duchovní bytí nebo-li duchovní Individualitu, nebo chcete-li – Syna Božího, který je výsledkem všech těchto různých vnějších projevů a tím pádem různých věr. Duchovní Individualita, která žila v Ježíši Kristu, je společná celému vnějšímu stvoření, každé galaxii, každému slunečnímu systému, každé planetě, každému lidstvu, každé rase, každému pohlaví, každému jednotlivému lidskému tělu.

Každé vnější tělo (vnější nástroj) vyvolává určitý způsob přemýšlení, každý určitý způsob přemýšlení vyvolává emoční reakci na Moudrost, což je víra a na základě víry vzniká určitá duchovní individualita.

Inspirace není nic jiného než to, že v lidské duši je obsaženo mnoho pravd, které v duši vyvolávají silnou emoční reakci, což je podstatou víry a ta pravda, která vyvolává v duši nejsilnější emoční reakci, přestože si tuto pravdu vědomá nebo-li tělesná mysl (mozek) neuvědomuje, tak tato nejsilněji emočně prociťovaná pravda se nejvíce dere na povrch, až si tuto pravdu vědomá mysl uvědomí. Z toho vyplývá, že inspirace souvisí s nějakou vírou, která se vytvořila v duši v některém z minulých životů, nebo souvisí s vírou, která odpovídá nějakému nadřazenému vnějšímu bytí (národ, rasa, planeta atd.). Takže můžeme říci, že inspirace není nic jiného, než víra, která působí v duši, aby se nějaká pravda stala vědomou.

Jestliže u některého člověka dojde k tomu, že se jeho osobní víra (to znamená – emoční přilnavost k jeho určité osobní pravdě) dostane do rozporu s vírou, která je obecnější povahy (to znamená víra určitého pohlaví, víra určitého národa nebo víra určitého politického systému), může dojít k tomu, že takového člověka jeho kmen nebo stát se bude chtít zbavit. Buď ho dá do vězení, nebo do nějakého ústavu, nebo ho vyžene do vyhnanství (viz Komenský), nebo ho pro jeho víru upálí (Hus), nebo ho ukřižuje (Ježíš).

Počátkem jakéhokoliv tvůrčího procesu je Láska tvůrčího Ducha, který je tvořivost sama. Když se vás někdo zeptá: Kdo to je Bůh? Řekněte mu: Bůh je tvořivost a kdo nevede tvořivý život, tak není v kontaktu s Bohem. Pouze tvůrčí člověk je v kontaktu s Bohem. Čím více je člověk tvůrčí entita, tím více se podobá Bohu. Když se vás někdo zeptá: Co to je – být tvůrčí? Odpovězte: Být tvůrčí znamená, že v životě dělám věci, které mi dělají dobře na srdci. Nemusíte být nějaký mimořádný umělec, ale jakákoliv činnost, kterou budete dělat z Lásky (třeba když myjete nádobí a bude vás k tomu nutit vaše srdce), ukazuje, že jste tvůrčí člověk.

Lidé, kteří dělají něco praktického ve vztahu k Bohu (meditují), začínají docházet k tomu, že v určité fázi se v nich začne probouzet Láska v jejich duchovním srdci. Nějakou dobu tento člověk prožívá euforii, protože když se probudí vaše duchovní srdce a začnete cítit Lásku Boha, tak to nějakou dobu bude probíhat jakoby samovolně. Člověk je nadšen, zažívá obrovské štěstí, ale potom nastupuje další fáze, že Láska, kterou cítíte a kterou vám odhaluje Bůh (On vám tím dává najevo, že ve vás je), v další fázi vás bude učit, že nestačí jen Lásku prožívat ve svém srdci, ale že člověk se v záležitosti Lásky musí začít angažovat. Angažovanost spočívá v tom, že k Lásce, kterou máte v srdci, musíte sami začít mít emoční vztah. Je to paradox: Musíte se zamilovat do Lásky. Protože většina lidí toto nezná a každý chce zažívat Lásku, každý hledá někde nějaký objekt mimo sebe a ve své naivitě se domnívá, že nějaký objekt mimo bude prostředkem, aby do něho vstoupila Láska. Tak to ale není. Láska nemůže do mně vstoupit, protože Láska je přímo ve mně. Láska, která je v nás, se nám neodhalí, pokud nejsme schopni k této Lásce v nás zaujmout aktivní emoční postoj, který spočívá v tom, že Láska, která je ve mně, se stane mým partnerem. Já nechci zažívat rozkoše Lásky s někým, kdo je mimo mně, ale chci zažívat rozkoše Lásky právě s Láskou, která je ve mně.

I když je Bůh bytí samo o sobě a je Zdrojem veškerého bytí, nepovolává v bytí cokoliv, ale pouze to, co nejintenzivněji reaguje na Jeho Moudrost a v konečném důsledku, co reaguje na Jeho Lásku. Když se rozhlédnete kolem sebe, pochopte, že cokoliv vidíte kolem sebe, i když tomu člověk mnohdy nerozumí, protože se zdá, že je tento svět tvrdý, tak všechno existuje jenom proto, že toto bytí zintenzivňuje Moudrost a v konečném důsledku Lásku. Kdyby to, co kolem nás je, nezintenzivňovalo Lásku (Boha), tak by to zde vůbec nemohlo být. Toto mějte na mysli, že ani jediný atom tu není zbůhdarma.

V tvůrčím procesu Boha (v Beranu) je jeden nejvýznamnější okamžik a sice: vznik Individuality – individualizovaného bytí. Protože právě znamení Berana symbolizuje tento proces, při kterém se objevuje Individualita, proto se může z tohoto hlediska považovat za první znamení zvěrokruhu.
Každá Individualita je božská (kristovská) Bytost. Protože je nekonečné množství Individualit, existuje nekonečné množství individuálních Bohů (tvůrčích Duchů), avšak přesto v tomto nekonečném množství rozmanitých individualit sídlí jeden a týž tvůrčí Duch (Kristus). Individualita vám vysvětluje, že existuje velké množství rozmanitých božských bytostí (osobních Kristů), ale že současně je pouze jeden jediný Bůh-Stvořitel. S každým jednotlivým Božím paprskem (Individualitou) souvisí jeden člověk.

Bůh-Stvořitel udělal ze sebe jednoho Božího Syna (osobního Krista), kterého vložil do srdce člověka, přesněji řečeno: tento paprsek je přímo duchovním srdcem v člověku. Povolal v bytí určitou Individualitu, určitého Božího syna, který je pravým Já v člověku.

Dobře si zapamatujte, že když budete někdy slyšet výrazy tohoto druhu: Vyšší Já, pravé Já v člověku, božské Já v člověku (Jáství), tak tímto pravým, vyšším, božským Já v člověku je Něco, co se skládá z těchto tří skutečností:
1. Všudypřítomné Já Jsem (živé jsoucno – bytí – život - Bůh-Otec)
2. Bůh-Syn- Stvořitel - Univerzální Kristus (Já Jsem zkoncentrované do jednoho bodu)
3. Jeden paprsek – Individualita (osobní Kristus) – Jáství (vyšší, božské Já), určitá část Boha-Syna-Krista, čili Boží Syn, který přebývá pouze v jednom člověku jakožto jeho duchovní srdce.
Tyto tři skutečnosti najednou jsou obsaženy pod pojmem pravé Já v člověku.

Falešné ego vzniká tehdy, když si člověk začne o sobě myslet, že je něco jiného, než jeho pravé Já. To je stav falešného ega, takto vzniklo falešné ego a tak se falešné ego udržuje při životě, protože nutí neustále člověka, ať si o sobě myslí, že je vším možným, jenom ne pravým Já. Nejčastěji to falešné ego dělá tak, že nutí člověka, aby si myslel, že je hmotné, fyzické tělo. Ti lidé, kteří se už vymanili ze svého ztotožnění se svým fyzickém tělem, tak je ego nutí myslet, že jsou mysl. Pokud se člověk začne domnívat, že je mysl, nebo že je emotivitou, nebo vnějším tělem, začne vytvářet své ego. Většina lidí si ve své mysli myslí, že jsou přímo svým masitým tělem. Po určité době takového přemýšlení se tyto myšlenky zahustí, až se nakonec stanou emočně prociťovanou skutečností. Lidé si nakonec už ani nemusí myslet, že jsou fyzickým tělem, oni se už emočně prociťují jako fyzické tělo. Tento stav je stav ega v jeho nejintenzivnější podobě. Všechny síly, které jsou nepřátelské vůči duchovnímu probuzení člověka, se snaží všemožnými prostředky udržovat tento stav největšího ega. Současně se tyto negativní síly snaží zamezit člověku, aby pochopil, kdo je jeho pravým Já. Dělají to tím způsobem, že šíří do světa duchovní nauky, že se člověk na cestě k nejvyšší Pravdě musí zbavit - rozpustit svoje Já. Snaží se člověka zbavit jeho Individuality, jeho pravého Já. Na světské (fyzické) úrovni to dělají tím způsobem, že se snaží, aby člověk ztratil svou Individualitu tím, že bude otročit penězům a materiálním věcem, a tedy neměl čas na to, aby se zabýval zkoumáním, kdo je jeho pravé Já. Na duchovní rovině tyto negativní síly šíří ideu, že člověk, aby poznal Boha, se musí zbavit svého Já, což je ten největší podvod! Na duchovní úrovni to dělají tak, že vytvářejí bohy, které musí člověk uznávat jako vnější autoritu více, než svou vlastní Individualitu – své niterné, Božské Já. Vaše Individualita (pravé Já) není to samé jako vaše falešné ego! Žádná vnější autorita nesmí být pro vás více, než vaše vlastní Individualita.

Musíte se naučit správně přemýšlet. Na základě toho, jak se začnete učit a vyvíjíte se ve své schopnosti přemýšlet, se ve vás vyvíjí vaše schopnost prociťovat Pravdu, nebo jinak řečeno: jste schopni emočně zareagovat na Pravdu. Dnes lidi emočně především reagují na lži, ne na Pravdu. Začněte někomu vykládat o Pravdě. Každého to nechává emočně lhostejným. Ale když mu začnete vykládat o nějakém dobrém jídle, začnou mu- téct sliny. To je jeho víra. Když mu začnete hovořit něco o sexualitě, tak mu taky tečou sliny. To je jeho víra, to je pravda, na kterou on emočně reaguje, ale řekněte někomu něco o pravém Já. Myslíte, že to v něm vyvolá nějakou emoční reakci? Ne, protože to je mu úplně jedno. Dokud člověk nezačne emočně reagovat na opravdovou Pravdu, nemůže nikdy do něho být vložena část Boha (Krista), nemůže být do takového člověka vložena Individualita, čili Boží Syn.

Teprve až je dosaženo vývoje takového fyzického těla, které umožní duši (mysli) přemýšlet takovým způsobem, že může dojít k pravdivému a tím pádem k nejintenzivnějšímu prociťování Moudrosti tvůrčího Ducha, teprve tehdy určitá božská Individualita (určitý Boží Syn) vstoupí do takovéto jednotlivé duše a tím pádem získává možnost se vyjádřit i fyzickým tělem, které s touto duší souvisí. Teprve v tomto okamžiku se může plně projevit individuelní bytí této božské Bytosti (jednotlivého Božího Syna). Teprve až se lidská mysl (duše) vyvine tak daleko, že začne pravdivě přemýšlet, tak na základě toho dojde k tomu, že emotivita této duše začne emočně reagovat na nejvyšší Pravdu (čili získává pravou víru), teprve do takové duše může vstoupit tento Syn Boží, a teprve tehdy, když tento Syn Boží vstoupí do této duše a tato duše žije ve fyzickém těle, teprve tehdy má možnost tento jednotlivý Syn Boží plně projevit své individuelní bytí v maximální míře.

Drtivá většina lidí na Zemi (asi 90%) jsou duše smrtelné, ještě nejsou duchovně znovuzrozené. Duše (mysl) se musí vyvíjet tak dlouho, až si začne dostatečně silně uvědomovat své pravé Sebe-vědomí. Lidská duše (mysl) se musí vyvíjet tak dlouho, až dosáhne bodu, kdy začne silně prociťovat Pravdu, Moudrost tvůrčího Ducha (Krista). Tato Pravda je, že tvůrčí Duch (Kristus) vyčlenil pro každou jednotlivou duši část sebe sama (jednotlivého Syna Božího) a že tento jednotlivý Syn Boží je pravým Já každé duše (mysle). Teprve když určitá lidská mysl začne dostatečně silně pociťovat tuto božskou Pravdu, teprve tehdy je připravena k tomu, aby tato božská Individualita (Syn Boží), toto její pravé Já, tento osobní Kristus do ní vstoupil a začal z jejího vlastního nitra řídit její další duchovní vývoj. Tím, že do duše, která je dostatečně vyvinutá, vstoupí individualita z Boha (určitý Syn Boží), již tato duše nemá žádné pochybnosti o existenci Boha. Teprve v tomto okamžiku, když se duše dostatečně vyvine a vstoupí do ní tento Syn Boží, teprve v tomto okamžiku nemá žádné pochybnosti o existenci Boha a nemá pochybnosti o tom, kdo Bůh je. Taková duše již Boha nehledá, ale naopak, pod vedením tohoto Syna Božího (svého pravého Já) je vedena k tomu, aby se v ní prohlubovala přítomnost Boha, Jeho Láska a Jeho Moudrost.

Okamžik, kdy do lidské duše vstoupí její pravé Já (Syn Boží), je v souvislosti se zvěrokruhem přechod ze znamení Ryb do znamení Berana. Ryby jsou vodní znamení a Beran je ohnivé znamení. Proto Ježíš říkal: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha (ohně), nemůže vejít do království nebeského. Teprve v okamžiku vstupu Syna Božího do lidské duše (mysle) je tato duše skutečně pokřtěna. Toto je jediný a pravý křest, který může zažít člověk. Pravé pokřtění je okamžik, kdy do dostatečně vyvinuté lidské duše vstoupí její pravé Já (určitý Syn Boží, který souvisí s určitým člověkem). Žádný jiný křest neexistuje. To, co dělají různé církevní organizace a spolky a nazývají to křest, nemá s pravým křestem nic společného. Oni si jenom na něco hrají. Člověk nemůže být pokřtěn člověkem, lidskou duši může pokřtít pouze Bůh sám a sice tím, že do lidské duše vloží část sebe sama, to znamená jednoho ze svých Synů Božích, který je pravým Já této duše. Jak se pozná, že člověk je pokřtěn přímo Bohem? To znamená, že do duše vstoupí její pravé Já, čili Syn Boží.

Křest – to je tak jednoznačný prožitek, to je největší prožitek vašeho života. Člověk po určitou dobu hledá duchovní Pravdu. Snaží se pochopit, kdo je to Bůh a kde se nalézá. Během tohoto duchovního hledání se v jeho duši začnou probouzet určité pocity a jednoho dne (může to být během meditace, či to proběhne naprosto spontánně) se dostane do změněného stavu vědomí a svým vnitřním zrakem z ničeho nic vidí před sebou neskonale jasné Světlo, ze kterého vychází obrovská nepochopitelná Láska. Současně okamžitě ví, že to není pouze Světlo, ale že je to živá Bytost a že tato Bytost je božská. Současně si člověk může uvědomit, že tato božská Bytost není někdo, kdo je od něho odlišný, ale že touto božskou Bytostí neskonalého jasu je On sám, že tato božská Bytost je jeho pravým Já. Současně člověk během tohoto prožitku dostane jasné poselství od této božské Bytosti, že nejdůležitější věcí v životě je Láska. Tak nějak asi proběhne vaše pokřtění. Proto se nesmíte pozastavovat nad tím, že většina lidí se o duchovní věci nezajímá a myslí si, že to jsou naprosto nesmyslné věci, protože většina lidí jsou zatím duše smrtelné (nejsou pokřtěné) a jsou tomuto křestu ještě velmi vzdáleni.

Bez uvědomění si Boha člověk nemůže dosáhnout vědomí vlastní individuality – svého pravého Já. Bez vědomí Boha nemůže člověk dosáhnout skutečného Sebevědomí. Je to paradox, ale je to tak. Pro normálního smrtelníka je to paradox, ale pro člověka, který ví, co hledá, by to paradox neměl být, ale měla by to být samozřejmost, že bez poznání Boha (bez vědomí Boha) nemůže člověk dosáhnout skutečného Sebevědomí. Jestliže nějaký člověk buduje své sebevědomí na základě skutečnosti, které nejsou v souladu s jeho božskou přirozeností, takový člověk si vytváří falešné sebevědomí a je jen otázkou času, než si člověk začne uvědomovat, že i když všemu rozumí, nezná sám sebe.

Každý člověk je obdařen určitou Individualitou z Boha, je naprosto neopakovatelnou a jedinečnou bytostí, avšak svět, ve kterém žijeme, se snaží tuto naši individualitu z Boha potlačit. Tento svět nenávidí opravdovou Individualitu, protože člověka se silnou Individualitou nemůže tento svět ovládat a kontrolovat (naše fyzické tělo svou přirozeností, stát, společenský systém, rodina, dav, tradice - ti všichni se snaží potlačit naši Individualitu). Aby člověk odolal těmto vlivům, které se snaží potlačit a zlikvidovat jeho Individualitu, musí projevit velkou odvahu k tomu, aby dokázal být takový, jaký opravdu je, aby dokázal před světem projevit své vlastní Já.

Vzpomeňte si na výroky Ježíše Krista: To, že vás svět bude nenávidět a pronásledovat, je nejlepším důkazem, že jste Moji učedníci. Největším nepřítelem člověka domácí jeho. Posílám vás na tento svět jako beránky mezi vlky. I kdybyste ve světě o všechno přišli, ale zachovali jste Mé jméno, o nic jste nepřišli. To jsou výroky vašeho pravého Já, protože Ježíš byl člověk, který byl v souladu (v kontaktu) se svým pravým Já (s pravým Já, které je v každém z nás). Když čtete výroky Ježíše, čtete výroky vašeho pravého Já.

Pokud se člověk nesetkal se svým pravým Já, měl by se ve svém životě starat především o to, aby nalezl toto své božské Já.

„Nestarejte se o to, co budete jísti, čím se budete oblékati, ale nejdříve hledejte Království nebeské a všechno ostatní vám bude přidáno. Až do těchto dnů trpí Království nebeské násilí a kdo Ho na sebe násilím nestrhne, ten Ho nezíská.“ Toto je snaha o opravdové Sebeprosazení, jinými slovy: snaha o prosazení Sebe, čili svého pravého Já. Člověk, který své pravé, božské Já nalezl, se musí snažit o to, aby toto pravé Já čím dál více řídilo a ovládalo jeho život, jinými slovy: aby toto pravé Já čím dál více působilo ve vnějším světě. Toto je skutečné Sebeprosazení, jinými slovy: Boha-prosazení.

Opravdovým vůdcem člověka je jeho vlastní božské Já. Člověk se může nechat ovládat různými skutečnostmi, jako jsou tělesné vášně, touha po uznání, mít moc, být bohatý atd. Všechny tyto síly, pokud se jimi nechá člověk ovládnout, se v lepším případě ukážou jako marnost a v horším případě přivedou člověka do neštěstí.

Co to je neštěstí? Absence štěstí, absence Lásky. Protože štěstí = Láska, neštěstí je absence štěstí, čili Lásky. Největší neštěstí, které můžete v životě zažít, je, když necítíte Lásku. Pouze, když člověk následuje svoje vlastní, božské Já, teprve tehdy se člověk dostává do trvalého štěstí. Krásně je to naznačeno ve výroku: Já musím ubývat a Kristus ve mně musí vzrůstat. Anebo: Už nežiji já, ale Kristus ve mně. Chápejte, že Kristus je vaše pravé Já. Vůdce v našem životě by mělo být naše pravé Já.

Na cestě k Bohu je myšlenkové poznání (práce s myslí) velmi důležitá, protože člověk si nemůže uvědomit Boha, pokud má hrubou mysl a hrubá mysl je ta, která hodně přemýšlí jenom o vnějších věcech. Aby mohl do člověka vstoupit Bůh, jeho mysl se musí zjemnit a to tak, že musí přemýšlet o duchovních (abstraktních) věcech. Když se mysl dostatečně zjemní, je to nezbytný předpoklad, ale potom také musí (protože to rozhodne) cítit Lásku a hlavně (především) cítit Lásku k Tomu, koho chci poznat (k Bohu). Nejrychlejší cesta k tomuto poznání je, že začnu cítit hluboký pocit Lásky sám k sobě. Ale ne ke svému tělu! Ne ke své osobnosti! Ale hluboký pocit Lásky k Tomu, který ve mně vytváří pocit Já. K tomuto samotnému pocitu Já (k tomuto pocitu – jsem živá Bytost, který každý z vás zažívá) udělejte aktivní krok a začněte k Němu cítit Lásku. Najednou zjistíte, že ta Láska bude Někým uchopena a začne se ve vás velmi silně zesilovat.

Duchovní Individualita, která sídlí v některém člověku, vyobrazuje určitou specifickou vlastnost Krista, kdežto duchovní Individualita, která sídlí v Ježíši Kristu, vyobrazuje tu nejvyšší, univerzální povahu Krista (Boha Stvořitele), ze které se odvíjejí Jeho všechny ostatní vlastnosti. protože duchovní Individualita v Ježíši Kristu představuje samotný střed Boha Syna (Krista, Boha Stvořitele) a tím pádem místo, kde došlo k největší koncentraci všudypřítomného JÁ JSEM (Boha Otce). V tomto místě došlo JÁ JSEM k svému největšímu zahuštění a tento Bod, to byla Boží Individualita, která sídlila v Ježíši Kristu.

Chcete mít Boha? Dejte si Ho! Chcete mít Lásku? Dejte si Ji. Na co čekáte, že vám Ji někdo dá? To ani nejde. Člověk má a nejenom člověk, ale i Bůh má pouze to, co si dá sám.

Jestliže začnete správně myslet, kořenem správného myšlení je: Jsem Bůh (jsem božská Bytost) a není jiný Bůh než Vy. Čili: Jsem božská Bytost a mám neomezené možnosti. To je kořen veškeré správné tvorby. Když začnete takto správně myslet, může se stát, že žádné výsledky nebudou přicházet a to z jednoho prostého důvodu: Protože jste málo odvážní. To znamená, že když nepřichází ty výsledky, vaše pravé Já vám chce říct: Ano, je to pěkné, co si myslíš, to je pravda, ale musíš myslet ještě víc odvážněji, musíš mít ještě větší myšlenky o Své vlastní velikosti.
On chce, ať máme o svých možnostech neomezené představy. V našich možnostech nesmí být žádné hranice. Uvědomte si, že jste Bůh a co chce Bůh, to se musí stát. Kdo chce vzdorovat Bohu, nikdo nemůže vzdorovat Bohu. Jedná se jenom o to, jak intenzivně se Bohem cítíte, abyste rychleji přišli k výsledkům.

Na cestě k Bohu je důležité jak vědomí, tak mysl.

V prvním kroku musíte udělat to, že začnete Boha brát na vědomí, to znamená, že svou pozorností se začnete na Něho obracet, Bůh už je ve vás, On nevzniknul, On tam je, ale musíte Ho brát na vědomí, to znamená, aby vstoupil do existence a to děláte tak, že obracíte na Něho pozornost, čili uchopíte svou pozornost a místo toho, abyste tu pozornost zaměřovali na něco, tak ji zaměříte tam, anebo na Toho, Kdo je všudypřítomný. A čím více to budete dělat, tím více se On bude stávat součástí vašeho vědomí a tím více bude pro vás reálnější, ale v druhém kroku vy musíte na Něho obracet i svoji mysl. A když budete na něho obracet svoji mysl, tak On získá i konkrétní podobu (může se vám zjevit v určité podobě). A když se vám zjeví v určité podobě, tak je ten vztah s Bohem osobnější, ale hlavně: Když Ho uvidíte v podobě, tak s Ním budete rádi hlavně z toho důvodu, jak jste krásní, protože to je vaše podoba. Protože my ve své podstatě máme dokonalá a nádherná těla, akorát jsou oblečeny někdy do něčeho nevábného.

Vědomí a mysl musí spolupracovat, protože vaším vědomím je způsobeno to, že něco vůbec existuje a díky vaší mysli to něco, co existuje, má určitou podobu a určité kvality.

Každý má takového Boha, jakého si vytvořil ve své mysli, takovou má jeho Bůh podobu. Když toto víte, můžete si vytvořit Boha a můžete si vyhrát, jak chcete. Já se vždycky snažím vytvořit takového Boha, který je v ničem neohraničený a který je hlavně příjemný a dobrý. A On takový je. Protože věci jsou takové, jak si o nich myslíte. Co si myslíte, to v ten moment pro vás začne platit. Nikdo neviděl nikdy nic skutečného, jak to ve skutečnosti je. Každý vidí kolem sebe pouze to, co si o tom myslí ve své mysli, to je celé a právě proto ti černí mágové to ví, že pro každého člověka existuje a má to takovou podobu a takové vlastnosti, co on sám si o tom myslí. Změňte myšlení a hned to má úplně jinou podobu. Myslím si, že Bůh není, no tak není. Myslím si, že Bůh je, no tak je. Chápete? Co si myslíte, to je. Myslím si, že Bůh je a že je takový. No tak takový je. Tam je akorát jedna věc: Existují věčné skutečnosti, ale pořád platí, že pro člověka jsou věci takové, jak on si myslí a když on si v mysli vytvoří obraz (svoji mentální představu) o Bohu, pro vás je tato mentální představa platná a takového Boha máte, jakého jste si vytvořili. Ale ten skutečný Bůh samozřejmě je vždycky neustále v interakci s tímto Bohem, kterého jste si vytvořili.
Na základě této interakce, že tento váš myšlenkový Bůh není v souladu s touto skutečností, ve vás vzniká neklid nebo nějaké takové pocity a tento neklid a těmito pocity jako kdyby Bůh říkal: No, sice teď máš takového Boha, protože sis Ho vytvořil ale Já jsem trošičku ještě jiný. On dává neklid do toho člověka, který je nucen si ve své mysli udělat ještě krásnější model Boha.

Co udělali „černí mágové“? To, že vnutili lidem nesprávnou představu, co má cenu a co nemá cenu. Dnešní lidstvo má zvrácený hodnotový systém. Co nemá pro člověka žádnou cenu, za to musí hodně platit. Co má pro člověka naprosto mimořádnou cenu, to lidstvo vnímá jako bezcenné. Cenná je pouze hmota a tělo. Za to se musí hodně platit. Bezcenný je Duch a Láska, za to není třeba platit, protože to nemá žádnou hodnotu. Černí mágové přivedli naivní lidstvo do situace, kdy lidé uvěřili, že velmi cenná je smrt a satan a že bezcenný je Bůh, Láska a Život. Musíte si uvědomit, že tito černí mágové nenávidí Boha a dělají všechno přesně naopak než to dělá Bůh a než jaká je Jeho přirozenost. Černí mágové přinutili lidstvo, aby místo Lásky zjevovalo nenávist a sobectví. Místo tvořivosti aby zjevovali tupou, namáhavou a stereotypní práci živých robotů. A navíc ještě přitom dělali ze sebe kašpary. Místo života, aby zjevovali smrt a místo Krista, aby zjevovali satana. Jak to dokázali? Přesvědčili lidskou mysl, že hmota a tělo je cennější než Bůh a Láska. A pouze tím dosáhli toho, že v lidském životě je nejdůležitější majetek a peníze. Tito černí mágové dělají tedy všechno pro to, aby zabránili tomu, aby člověk projevoval Lásku (Krista), protože Boha nenávidí. Je smutné, že drtivá většina lidstva je v jejich protikristovském (antikristovském) úsilí následuje a podporuje.

Horoskop vůbec není od toho, aby mapoval nějaké vaše vnější záležitosti, protože vy nejste vnějšek, ale vy jste ten, kdo je uvnitř a horoskop je o vás. Horoskop vám vykládá o vnitřních skutečnostech a ukazuje, abyste co nejrychleji byli u Boha a abyste co nejrychleji Boha začali projevovat. Astrologie, která je založena na jiném principu, je zavádějící.

Aby došlo k opravdovému zjevování Lásky, musí být splněny dvě podmínky:
1. Bůh Stvořitel musí mít k dispozici rovnocenného partnera, to je první podmínka, protože vy sice můžete projevit svoji Lásku, když máte doma pejska, je to také určitý stupeň Lásky, ale když budete mít partnera, tam je potenciál pro prožitek Lásky mnohem větší. Abyste mohli prožívat intenzívní Lásku, ať si to uvědomujete nebo neuvědomujete, nechcete mít někoho, kdo je váš otrok a nechcete někoho, kdo je nad vámi a svým způsobem jste vy jeho otrok. Aby mohlo dojít k prožitku opravdové Lásky, potřebujete rovnocenného partnera, jinak Láska může být, ale není již tak intenzívní a to samé platí i pro Boha.
2. Stvoření se musí dostat na stejnou úroveň jako Stvořitel.
Je velký rozdíl mezi tím, když jednotliví individuelní Kristové spočívají přímo v duchovním Slunci (to je, jako kdyby nebyli) a mezi tím, když individuelní Kristové jsou viditelní (protože vystupují z tohoto duch. Slunce jako jednotlivé duch. paprsky), čili reálně existují.

Jednotlivý paprsek z duch. Slunce (individuální Kristus) se nevyzáří směrem ven, dokud nebude mít k tomu důvod nebo jinými slovy: se o co opřít. Energie nemůže způsobit nějaké účinky, pokud nenarazí na nějaký odpor. K čemu by vám byla např. energie vašich nohou, když by vám podlaha nekladla odpor (kdyby nebylo tření). Vůbec byste si nedávali tuto námahu, abyste tuto energii použili, protože byste moc dobře věděli, že pokud není tření, tak byste stejně nic neušli a to projevení energie by bylo úplně zbytečné, stejně byste nemohli chodit, pokud nedojde ke tření. Každá energie, aby vyvolala účinky, potřebuje odpor. Sluneční paprsek nezačne svítit a ohřívat, pokud nenarazí na něj. překážku. Dříve než individuelní Kristus vystoupí z duch. Slunce směrem ven, se musí vyvinout prostředek, který bude dělat tomuto jednotlivému paprsku duchovního Slunce odpor. Nejdříve musí probíhat vývoj určité duše, vývoj určitého vnějšího těla a až se duše a vnější tělo vyvine dostatečně daleko, teprve potom jednotlivý individuelní Kristus (tento Syn Boží) vstoupí do takto vyvinuté duše a teprve se stane duší živou (míněno z duch. hlediska). Teprve potom tento paprsek z duchovního Slunce má k dispozici prostředek, který mu klade odpor a může svítit, to znamená: zjevovat této duši svoji Moudrost a může ji ohřívat, čili předávat této duši svoji Lásku.

Každý Syn Boží pochází z jednoho Zdroje, z duchovního Slunce a tento Zdroj je Bůh Stvořitel (Bůh Syn nebo-li Kristus, nebo-li Slovo, které bylo na počátku), ale každý jednotlivý Syn Boží pochází a představuje určitou část (bod), přesněji řečeno určitou součást tohoto duchovního Slunce. Jestliže toto duchovní Slunce je Bůh Stvořitel, každý Syn Boží představuje určitou specifickou individuální kvalitu Boha Stvořitele. Jinými slovy: v každém z vás je kousek Boha Stvořitele, ale protože každý dílčí (individuelní) Bůh Stvořitel pochází z jiného místa, znamená to, že každý z vás je obdařen speciální tvůrčí schopností, každý má svůj specifický tvůrčí talent. Každý jednotlivý Syn Boží představuje schopnost tvořit (milovat) neopakovatelným, jedinečným způsobem, každý jednotlivý Syn Boží umí milovat a tvořit tak, že už to nedokáže jiný Syn Boží.

Mysl je stejné podstaty, jako tvůrčí Duch (Kristus). Ale je to tvůrčí Duch, vyzářený tak daleko od svého Zdroje, že zchladnul (znehybněl), že brání dalšímu pohybu, ale tím získal schopnost zrcadlit. Ne hmota, ne tělo je to nejvzdálenější od tvůrčího Ducha (od Krista), ale mysl. To je ta mezní vrstva a hmota je někde mezi myslí a tvůrčím Duchem.

Na samém počátku své tvorby z Boha Stvořitele (z Krista) vystoupil nejvyšší Syn Boží (individuelní Kristus), který se jmenoval Lucifer. Lucifer byl nejvyšším spolupracovníkem Boha Stvořitele a společně tvořili celé vesmíry. Ovšem v průběhu této tvorby začal Lucifer špatně myslet a začal se domnívat, že může být větší než samotný Bůh Stvořitel.
Izaiáš, kap. 14, verš 12-15:
Jakž jsi spadl s nebe, ó, světlonoši v jitře vycházející? Poražen jsi na zem, ještos zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění ke straně půlnoční. Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. Ty pak svržen jsi do pekla, pryč na stranu do jámy.

V Bibli je takový symbolický obraz, že zde takový duch existoval a že se snažil dostat (povýšit) až nad samého Boha a že byl potom sražen dolů. To znamená, že když Lucifer (jeden z tvůrčích Duchů) začal špatně myslet, jako následek špatného myšlení byly negativní emoce. Špatné cítění Lucifera způsobilo, že se zpočátku pozitivní tvůrčí Duch začal proměňovat na negativního tvůrčího Ducha, který začal ze sebe vyzařovat směrem ven negativní tvůrčí energie. On (zpočátku pozitivní tvůrčí Duch) se na základě negativních emocí začal přeměňovat na negativního tvůrčího ducha, to znamená, že z Lucifera se stal satan. Pozitivní tvůrčí Duch byl Lucifer a když se potom přeměnil na negativního tvůrčího ducha, stal se z něho satan, který začal potom vyzařovat ven negativní tvůrčí energii, která v určité vzdálenosti od svého tvůrčího zdroje (od satana) dostatečně zchladla, znehybněla a tím vznikla okrajová vrstva, která měla schopnost zrcadlit, čili vznikla mysl, ale úplně jiná mysl, než byla ta původní. Tím, že začal špatně myslet, začal cítit negativní emoce, nenávist vůči Bohu anebo že je víc než Bůh atd., a změnil se na negativního tvůrčího ducha, začal tím pádem vyzařovat negativní energie a tato negativní energie taky zase od určité vzdálenosti (od svého tvůrčího centra) zchladla a vznikla mezní vrstva, která měla schopnost zrcadlit (vznikla mysl). Ovšem tato satanská mysl tím, že vznikla z vyzařování negativního tvůrčího ducha, získala takovou přirozenost, že všechno začala zrcadlit převráceně, než jak jsou skutečnosti zrcadlené v mysli, která je vyzařována z pozitivního tvůrčího Ducha (z Krista).

Duše, která se rodí do tohoto světa, který je vytvořen z vyzařování satana, získávají mysl, která má tendenci všechno zobrazovat obráceně.

V zahradě Eden, v pozitivním hmotném světě (ne zde na Zemi) rostl strom vědění dobra a zla. Vědění dobrého je stav, kdy člověk ve svém vědomí a ve své mysli zažívá Boha, přesněji řečeno: kdy si uvědomuje svou jednotu s Bohem. Vědění zlého je stav, kdy člověk ve svém vědomí a ve své mysli nezažívá Boha, přesněji řečeno: kdy si neuvědomuje svou jednotu s Bohem, to znamená, že v tomto pozitivním světě se vznášela idea – mít možnost porovnat tyto dva rozdílné stavy. Tito Synové Boží zatím jedli pouze z vědění dobra (byli neustále v jednotě s Bohem). Tito Synové Boží se ve své mysli čím dál více zabývat myšlenkou po jezení z vědění zla, to znamená poznat stav, kdy neexistuje Bůh. Je přirozené, že když něco znáte, tak vás vaše touha po poznání nutí hledat něco, co ještě neznáte. Bůh měl pravdu, když říkal lidem, že v ten den, kdy budou jísti ze stromu vědění dobrého a zlého, zemřou smrtí. Když člověk začne jíst z vědění zla, zanikne v něm vědomí Boha, člověk přestane zažívat svou jednotu s Bohem, ztratí své pravé Já, duchovně zemře. Bůh i Synové Boží věděli, že když k tomu dojde, v konečném důsledku to přinese možnost zažívat opravdovou Lásku skrze plnohodnotný vztah. Bůh nemohl lidem nic vnucovat, protože musel respektovat jejich svobodnou vůli.
První Mojžíšova, 3 kap., verš. 1-6:
Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? I řekla žena hadu: Z ovoce stromů rajských jíme. Ale o ovoci stromu, kterýž jest uprostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí. Ale ví Bůh, že ve který den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu, i příjemný že jest očím, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také muži svému s sebou, a on jedl.

Nejchytřejší ze všech živočichů polních, had je touha po vědění, zvědavost. Tento had nabídl nově vzniklé mysli (nové ženě, která byla přivedena k Adamovi) myšlenku (ovoce), že ve stvoření se nalézá něco k poznání, co nelze poznat ve světě, kde je přítomen Bůh a tím pádem vědomí Jednoty. Protože buďto Bůh před člověkem tají a nechce, aby to věděl, anebo to za přítomnosti Boha ani nejde poznat. Samozřejmě, že toto ovoce (myšlenka), kterou nabídl had (zvědavost) této nové mysli, která vznikla ve stavu nepřítomnosti Boha a proto měla v sobě přirozenou tendenci se od Boha odvrátit, se této nové mysli (ženě) líbila a byla pro ni zajímavá a lákavá. Vidouce tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný že jest očím, podtrženo: a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. To znamená, že když tato myšlenka zcela ovládla na základě zvědavosti tuto novou mysl, rozhodla se, že bude získávat poznání svým vlastním úsilím a že nebude získávat pouze to poznání, které jí dává její muž (její božský Duch). Proto se tato žena (mysl) začala odvracet od svého muže (božského Ducha) a začala se čím dál více obracet a zaobírat samotným stvořením bez vědomí Stvořitele. Její muž (božský Duch) jedl společně s ní, to znamená, že na tuto myšlenku přistoupil, protože věděl, že v konečném důsledku to přinese prospěch všem, Bohu Stvořiteli, individuálnímu Kristovi i duši samotné. Tím, že tato mysl přistoupila na tuto myšlenku, kterou jí nabídl had (zvědavost) a nedodržela radu, kterou jí dal Bůh, došlo k tomu, že tato mysl porušila poslušnost vůči svému muži (božskému Duchu) a začala naplno uplatňovat svoji svobodnou vůli.

Aby člověk měl dobrý intelekt, aby znal Moudrost, která se nachází v určitých vztazích, v prvé řadě musí vědět, co to je:
1. Bůh a člověk
2. Duch a duše
3. muž a žena
4. člověk a jeho bližní
Pokud si neujasníte tyto čtyři druhy vztahů, nemůžete mít nikdy dobrý intelekt, čili nebudete vědět, v čem je Moudrost určitého vztahu a nebudete vědět, jak ten vztah uspořádat tak, aby výsledná Láska byla větší, než před tímto vztahem, když jste byli sami.

Pouze bytost, která má vysoký intelekt a ví, jak se skrze vztahy naplňuje Láska, tak v sobě vytváří blažené, emoční bytí a zažívá krásné emoce, buduje si zdravé a krásné emoční tělo. Bytost, která má nízký intelekt, jako nějaké zvíře, nebo primitivní člověk, nemůže zažívat krásné pocity, např. z přírody, z hudby, z obrazu, z knihy, z přátelství atd. Satan je velmi inteligentní bytost, ale nemá blažené pocity, protože nemá vysoký intelekt právě v tom smyslu. Satan ve vztazích nenaplňuje Lásku, ale zlo, i když je velmi inteligentní. Nenechte se zmást tím, že to, že někdo je znalý v nějakém technickém oboru, že má vysoký intelekt. Stupeň intelektu je dán stupněm chápání, jak skrze jakékoliv vztahy (muž-žena, rodiče-děti, člověk-Bůh) naplňovat Lásku. To je míra intelektu. Jestliže je člověk a má nějakého bližního a neumí toho bližního využít k tomu, aby zažíval větší Lásku než když je sám, to je známkou nízkého intelektu.

Pokud má člověk negativní emoce, jinými slovy: má špatný emoční dojem ze svého individuelního Života, dává tím Bohu neklamný důkaz, že Bůh je špatný a nekvalitní Tvůrce, protože člověk z toho nemá dobré emoce. Proto se Bůh v takovém člověku stáhne do pozadí a zeslabí v něm svou přítomnost. Bůh jakoby říkal: Jestli Já jsem špatný Tvůrce, tak si vytvářej svůj život sám a uvidíme, možná že jsi opravdu lepší tvůrce svého života, než Já-Bůh. A jak to končí? Návratem ztraceného syna. Člověk začne utvářet svůj život podle sebe a jeho emoční prožitky vlastního života jsou čím dál horší. Až jsou tyto emoce nesnesitelné, začne hledat Zdroj štěstí. Nakonec nalezne Boha a pochopí, že jeho negativní emoční dojem z vlastního života si způsobil sám, protože nebyl v souladu s Bohem, který vytváří všechno dobře. Naopak: Individualita, která má příjemný emoční dojem z vlastního života, dává Bohu-Tvůrci neklamný důkaz, že Bůh je dobrý Tvůrce. Bůh-Stvořitel má z toho velkou radost a chce se v takovém člověku čím dál více zpřítomňovat. Takový člověk začne zažívat čím dál větší prožitky Blaženosti, Lásky a Radosti, protože jestliže existujete a máte z toho dobrý pocit (z vlastní existence), tak chválíte Tvůrce, který vám tu existenci dal, ale ne že Mu říkáte: Bože děkuji atd., na to On neslyší, Bůh slyší na to, jaký máte emoční dojem ze svého života, to je chválení nebo odpuzování Boha. Chápete, že svým emočním bytím (tím, jaké emoce prociťujete každý den ve svém životě) buď Boha odpuzujete anebo Ho přitahujete?

Lidská duše (mysl) je komplex mnoha a mnoha věcí a všechny součásti lidské duše se nevyvíjejí v člověku rovnoměrně a stejně, některé součásti naší duše se vyvíjejí rychleji, některé pomaleji, některé v počáteční fázi vývoje jdou zpět nebo úplně pryč od Boha, to znamená, že když se lidská duše (mysl) vyvíjí skrze emoční tělo, je to vždycky nějaký takový nerovnoměrný proces, kdy některé emoce jsou dále od tohoto tvůrčího Centra, některé jsou blíže k Němu, a každý člověk je konglomerát (ve svém emočním těle) různých emocí, některých pozitivních, některých negativních a každý člověk má proto specifickou lidskou osobnost.

Odpadnutí od Boha, ale i návrat k Bohu začíná v mysli, ale praktické uskutečnění odpadnutí od Boha i návrat k Bohu se dokončuje emočním bytím. Teprve, až člověk svým pobytem v tomto hrubohmotném vesmíru a hrubohmotném těle vyvine dostatečně silný pocit oddělené existence od Boha a všeho existujícího, jinými slovy: začne se pociťovat jako naprosto samostatná a od všeho oddělená jednotka, začne Boží Duch, který sídlí v srdci člověka aktivovat proces, při kterém se člověk začne navracet k Bohu, dříve ne.

Když se člověk vrátí k Bohu a uvědomí si, že Bůh sídlí přímo v jeho srdci (že člověk je s tímto Bohem v Jednotě, že on sám je božskou Bytostí, že Bůh je přímo jeho vlastní Já), uvědomí si, že v celém vesmíru je jedna jediná živá Bytost, ale současně bude (díky emočnímu tělu, ve kterém se vyvinul pocit samostatné existence) pociťovat, že je bytostí více. Člověk začne prožívat (a s ním i Bůh) zvláštní vztah, že je jedna živá Bytost a současně že je Bytostí nekonečné množství. Z toho vyplývá, že teprve duše, která projde tělem, které jí umožní vyvinout pocit absolutní oddělenosti od čehokoliv, umožňuje Bohu projevit maximálně jeho lásku.

Na cestě k Bohu je nutno mít komplexní přístup. Samozřejmě na prvním místě je Láska. Láska je v podstatě všechno. I Moudrost je Láska, i Vůle je Láska. Láska je chuť tvořit, Moudrost je Láska, která probíhá určitým směrem a Vůle je Láska, která něco uskutečňuje. Člověk musí mít komplexní přístup na cestě k Bohu – Láska, Moudrost, Vůle. Na cestě k Bohu začínáme v mysli, uskutečňuje se to prakticky v emocích, a samozřejmě se to musí projevit i konkrétními činy (člověk to musí projevovat navenek).

Aby Bůh - Láska, nezanikl, musí vytvořit podmínky, aby mohlo dojít ke sdílení Lásky. Láska bez možnosti sdílení je nemyslitelná. Proto veškerý tvůrčí proces, který je motivován Láskou a současně tato Láska je i samotnou tvůrčí Energií, směřuje k tomu, aby z původní jediné živé Bytosti (Boha) vznikly další živé Bytosti, které umožní proces sdílení Lásky.

Když Bůh vytvoří samostatné a individuální duše (mysle) a potom individuální a samostatného života schopná těla (uvědomte si, že některá těla nejsou schopná vést samostatný život, pouze v nějakém stavu a některé druhy živočichů jako je hmyz nebo ryby žijí v nějakém hejnu, které se zdá, jakoby to byla jedna živá bytost) a tedy když Bůh vytvoří takové hmotné tělo, vloží do něho část sám sebe, přesněji řečeno: některou Svoji tvůrčí schopnost - jednotlivého Syna Božího. Tvůrčí Duch, kterému říkáme Kristus (Bůh-Stvořitel) v Sobě obsahuje nekonečné množství tvůrčích vlastností, ale na počátku jsou všechny v jednotě, takže nejsou poznatelné a jako kdyby neexistovaly. Je to to samé jako Slunce, které je Zdrojem nekonečného počtu slunečních paprsků, ale dokud není paprsek ze Slunce vyzářen, nikdo o něm neví a to je to samé, jako kdyby neexistoval. Tato tvůrčí vlastnost Boha-Stvořitele, kterou vloží do určitého vhodného těla, je naprosto neopakovatelnou, specifickou individuelní kvalitou. Nazvali jsme si tuto tvůrčí vlastnost z Boha-Stvořitele duchovní Individualitou, neboli individuálním Kristem neboli Synem Božím, neboli Duchem Svatým.

Kdykoliv se přistihneme, že se cítíme normálně, všedně (nebavím se o nějakých negativních pocitech) a vyšťaveně, je to jenom z toho důvodu, že nevěnujeme pozornost místu v naší hrudi, čili že toto místo pro vás neexistuje. Účelem života je, aby člověk svojí pozorností byl trvale, ale opravdu trvale usídlen v tomto místě.

Podpůrný prostředek, jak mít ustálenou pozornost na jednu věc, je Láska, nebo emoce. Stabilizátorem pozornosti jsou vaše emoce.

Tvůrčí Energie, když vystoupí a opustí Stvořitele, se stává stvořením. Jakákoliv tvůrčí Energie, která vystoupí z tvůrčího Ducha, se stává stvořením, jinými slovy: hmotou.
Čtyři druhy hmoty:
- duchovní hmota
- venkovní (fyzická) hmota
- myšlenková hmota
- emoční hmota

Jakékoliv vzdělávací procesy a studium (myšlenkový vývoj, co se týče intelektu – mentální vývoj) slouží v konečném důsledku k tomu, aby váš tvůrčí Duch s vámi mohl lépe a lépe komunikovat. Bůh také s vámi nemůže dostatečně kvalitně komunikovat, pokud nezačnete plně chápat a myslet v dimenzích astrotheologie. To, o čem se zde bavíme, je božská řeč. Bůh opravdu v prvé řadě komunikuje v duchovních principech a o duchovních principech. Lidský život není nic jiného než jeden velký studijní proces a individuelní bytí musí rozvíjet své myšlenkové porozumění (intelekt) především v oblasti schopnosti komunikace a s tím souvisí oblast procesů, pomocí kterých se zvyšuje myšlenkové poznání (vzdělávací procesy).

Každý člověk pomocí vztahů s ostatními lidmi má a může rozvíjet své myšlenkové poznání (intelekt) a tím pádem i komunikační schopnosti, až nakonec dosáhne stupně, že bude schopen komunikovat se svým tvůrčím Duchem (svým individuelním Kristem).

Uvědomte si spojitost komunikace a rozvíjení intelektu (vzdělávací procesy). Komunikace (myšlenková) se nemůže rozvíjet bez myšlenkového pochopení (intelektu) a naopak: Bez myšlenkového chápání intelektu není možné rozvíjet myšlenkovou komunikaci. Komunikace a intelekt spolu úzce souvisí, jsou to spojené nádoby.

Bez schopnosti myslet (přemýšlet) by Bůh nemohl projevit Své tvůrčí možnosti. Bůh by nemohl projevit Své tvůrčí možnosti, kdyby neměl možnost spolupracovat s duší (myslí), která pracuje (přemýšlí). Díky schopnosti duše (mysle) přemýšlet dochází k čím dál většímu sdílení Lásky mezi tvůrčím Duchem a Jeho duší. Díky funkci přemýšlení dochází ke sdílení Lásky (tvořivosti) mezi Bohem a člověkem a rovněž mezi lidmi navzájem.

Každá individualita se musí snažit, aby rozvíjela a zdokonalovala svou schopnost přemýšlet, protože jí to umožňuje prožívat čím dál více Lásky (tvořivosti), ale co to je – rozvíjet přemýšlení? To není schopnost přemýšlet o mnoha věcech najednou, nebo mít široký záběr, že jste schopni volně přebíhat od kultury přes počítače k politice atd. k čemukoliv. Rozvoj přemýšlení spočívá v tom, že mysl je schopna přemýšlet o Bohu, o tvůrčím Duchu, o duchovních pravdách, čili o abstraktních tématech!

Čím více tvůrčí Duch-Kristus vyzařuje směrem ven Svou tvůrčí Energii (Lásku), tím více začíná rozumět Své vlastní niterné přirozenosti. To samé platí i pro člověka: Čím více se člověk snaží projevovat svou lásku a tvořivost, tím více začne rozumět svému vlastnímu nitru.

Aby mohl člověk naplnit svou schopnost ve vnějším světě vést láskyplný a tvůrčí život, musí v prvé řadě pochopit vnitřní roviny své bytosti a vnitřní roviny života obecně. Čím více člověk rozumí vnitřním úrovním života a čím lépe umí komunikovat se svým nitrem, tím více může naplnit svou schopnost projevit ve světě svou lásku a tvořivost.

Podle toho, jaká je vnitřní úroveň člověka (podle toho, co má člověk uvnitř), taková se mu zjevuje, jinými slovy: takovou lásku vnímá a podle toho také projevuje určitý životní styl.

Abychom mohli projevit opravdovou lásku, musíme se snažit porozumět jak nitru vlastnímu, tak i nitru svého partnera. A současně lásku v partnerství máme směřovat nitru - k nitru partnera a ne k jeho povrchu. V pracovní oblasti má člověk dělat takovou práci, která je v souladu s jeho vnitřní úrovní a vnitřní přirozeností.

Aby člověk mohl plně projevit svůj intelekt a schopnost komunikace, musí v prvé řadě porozumět tomu, co je to skutečná Láska, musí porozumět duchovnímu Srdci a musí se naučit se svým duchovním Srdcem komunikovat. To znamená, že intelekt se zvětšuje tím, jak duše (mysl) chápe Lásku a duchovní Srdce.

Aby člověk uskutečňoval zdravé vnitřní bytí a tím pádem i zdravý emoční život, musí se neustále svým intelektem snažit chápat, jaká moudrost k němu přichází ze světa (TV, rádio, noviny atd.) a od jiných lidí. Ale hlavně: Jaká Moudrost se nachází v jeho vlastní fyzickém vědomí. Jestliže ve vašem vědomí a ve vaší mysli najdete špatnou moudrost, hned ji nahraďte správnou Moudrostí a tím se dostáváte do správného vnitřního světa, do správných emocí. Jednou poznanou Pravdu neustále udržuj v mysli. Čili: Nevydáš křivého svědectví.

Každý tvůrce se neustále snaží rozmnožovat svou myšlenkovou bohatost, čím více existuje myšlenek, tím větší je prostor pro lásku a tvořivost. Člověk myšlenkově chudý nemůže být tak šťastný a tvořivý jako člověk myšlenkově bohatý. Proto se tvůrčí Duch-Kristus v prvé řadě zaměřuje na vytváření myšlenkového bytí. Aby tvůrčí Duch mohl naplnit svou Lásku (tvořivost) musí těmto svým myšlenkám rozumět, musí rozumět myšlenkovému bytí. To provádí tím, že jednotlivé myšlenky, čili jednotlivé duše nechává vstupovat do rozličných vztahů mezi sebou navzájem. Tím, jaké vznikají vztahy a vazby mezi jednotlivými myšlenkami (jednotlivými dušemi), tvůrčí Duch poznává jejich kvalitu. Proto se každá lidská duše rodí do určitého prostředí a mezi určité lidi, vstupuje do určitých vztahů, aby její tvůrčí Duch poznával a současně rozvíjel její kvalitu.

Čím více rozumíte svým touhám, tím více se vám zjevuje moudrosti. Jinými slovy: Tím více vidíte cesty a způsoby, jak můžete tyto touhy uskutečnit ve vnějším světě. Podle toho, jaké člověk ve svém nitru chová touhy, je mu zjevována moudrost, čili takovou moudrost vnímá. Člověk, který vnímá pouze tělesné touhy, dejte mu Bibli a Moudrost mu nikdy nebude zjevena, neuvidí ji. Ale jestliže má člověk duchovní touhy, vezme Bibli a Moudrost mu je hned zjevena. Člověk, který má pozemské touhy, si uvědomuje tu moudrost, která mu umožňuje uskutečňovat pozemské cíle a současně pouze pozemskou moudrost bere jako skutečnou moudrost. Člověk, který má duchovní touhy, je mu zjevována a uvědomuje si duchovní Moudrost a tu považuje za skutečnou Moudrost.

Každé myšlenkové bytí, každá mysl se čím dál více naplňuje, čím více chápe duchovní Moudrost. Člověk má ve své mysli čím dál dokonalejší a pozitivnější myšlenky, čím více rozumí duchovní Moudrosti. Každý člověk má šťastnější a plnější partnerské vztahy, když chápe, že nejvyšším ideálem každého partnerského vztahu je sdílení Lásky a že všechny bytosti jsou v nejhlubším nitru (v Srdci) jedinou Bytostí. To je ta duchovní Moudrost, ona ví, že je základem všeho sdílení Lásky, ale současně, že v nejhlubším nitru (v duchovním Srdci) se všechny bytosti stávají jednou jedinou Bytostí. Takže už víte, jak můžete mít šťastné vztahy.

Podle toho, jak člověk rozumí hmotnému bytí a podle toho, jak rozumí tomu, co má projevovat ve hmotném světě (jakou Vůli má projevovat), podle toho také cítí touhy. Pokud člověk nerozumí účelu, proč jsme zde přišli na svět, protože jestliže člověk chápe hmotný svět a svůj hmotný život jako hmotu, má pouze nízké hmotné tělesné touhy a velmi slabě prociťuje Lásku. Jestliže člověk chápe hmotný svět a svůj hmotný život jako cestu, která vede k Bohu a jako něco, co projevuje Boží Vůli, má duchovní touhy a hluboce prociťuje Lásku.

Láska není dosažitelná bez Moudrosti. V životě žádný člověk nemůže dosáhnout Lásky, pokud také neudělá něco pro to, aby se stal moudrým.

Aby člověk v životě dosáhl Lásky, neobejde se bez toho, aby dospěl ke své Moudrosti. Pokud Láska a Moudrost spolu souvisí, nikdo nedosáhne ve svém životě Lásku a Moudrost, pokud nevyvine určité úsilí. Nemůže nikdo dosáhnout Lásku a Moudrost, pokud si myslí, že to přijde samo, že mu to spadne do klína, to nejde.

Vnitřní skutečnosti jsou neviditelné tělesnému vědomí. Nejvíce Moudrosti je člověku zjeveno, když přemýšlí o neviditelných a tím pádem nehmotných skutečnostech.

Člověk, který chce dosáhnout určité duchovní Pravdy, musí bedlivě sledovat, jaké myšlenky se nachází v jeho mysli, protože závadné nebo-li nesprávné myšlenky překážejí, aby se v jeho mysli zobrazovaly čisté duchovní Pravdy, neboli čisté Ideje. Dále se musí neustále snažit, aby se jeho mysl čím dál více zaplňovala pravdivými myšlenkami, aby se jeho mysl čím dál více zjemňovala, protože Ideje tímto budou mít k dispozici více kvalitnější materiál, pomocí kterého se můžou zobrazit (projevit), jinými slovy: se můžou obléci.

Pro člověka, který chce dosáhnout Ideje nebo-li duchovní Pravdy v co nejčistší podobě, je velmi důležité, jaké myšlenky vpouští do své mysli a jaké myšlenky nechává ve své mysli přebývat. Proto si velmi pečlivě vybírá, co čte, nad čím přemýšlí, ale hlavně: s jakými lidmi se stýká a o čem s nimi hovoří.

Moudrost je Láska, působící určitým směrem neboli určitá Idea. Láska nemůže být prožívána bez vztahu. Láska nemůže být prožívána z pozice donucování, ale z pozice svobody. Proto jakákoliv Idea musí vstoupit do mysli, protože teprve mysl vyobrazuje vztahy. Láska nemůže být prožívána bez vztahu a proto jakákoliv Idea, která je ve světě jednoty, musí vstoupit do mysli. Teprve mysl vyobrazuje vztahy. Idea může vstoupit pouze do svobodné mysli, to znamená: do mysli, která si svobodně přeje, aby se v ní tato určitá idea vyobrazila. Z tohoto důvodu musí mít tvůrčí duch k dispozici svobodnou mysl neboli svobodnou duši, která je obdařena svobodnou vůlí k tomu, aby se sama rozhodovala, jaké Ideje se v ní budou zobrazovat. To znamená, že i člověk, který usiluje o duchovní Pravdy, musí respektovat myšlenkovou svobodu jiných lidí a nesmí jim nic vnucovat násilím.

Všechny Ideje jsou pouze různé aspekty jedné ústřední a hlavní Ideje. Touto ústřední Ideou je Láska. Problém spočívá v tom, že tvůrčí Energie nebo-li Láska může mít dva charaktery: První charakter odpovídá povaze tvůrčího Ducha nebo-li Krista, který používá svou tvůrčí Energii na základě své Moudrosti a Vůle, tato tvůrčí Energie není v rozporu s tvůrčím Duchem, ze kterého pramení, ale vždy tvoří skutečnosti, které jsou v souladu s Láskou, Pravdu, Krásou a Štěstím. Druhý charakter odpovídá povaze tvůrčího ducha, který se dostal do rozporu s kristovským tvůrčím Duchem a od Něho odešel. Vzpomínáte si na příběh o padlém andělovi, kdy tento satanský tvůrčí Duch se snaží působit z pozice, že stvoření je důležitější než samotný Stvořitel. To v konečném důsledku vytváří stav, kdy hmota nebo-li vnější svět se jeví jako důležitější než tvůrčí Duch. Chápejte, že žijete v satanském světě, v satanské společnosti, která preferuje, že nějaký výrobek (hmota) je důležitější než člověk. To se projevuje na kvalitě fyzického světa, ve kterém žijeme.

To, že většina lidí podléhá působení satanského tvůrčího Ducha, dokazuje skutečnost, že většina lidí touží výhradně po hmotných věcech a pouze po uspokojování svých tělesných tužeb. Pokud má člověk touhy, které jsou výsledkem jeho emoční satanské tvůrčí energie, čili satanské lásky, dochází k tomu, že takový člověk se čím dál více se ztotožňuje se svým hmotným tělem a hmotným světem, stává se jeho otrokem a zajatcem a čím dál více je zbavován svých vlastních tvůrčích schopností. Konečným důsledkem je, že takový člověk se čím dál více vzdaluje od svého tvůrčího Ducha, který sídlí v jeho duchovním SRDCI, proto každý člověk, který uskutečňuje vnější bytí, musí velice pečlivě přemýšlet o svých touhách.

Každý člověk, který něčemu věří (uvědomte si, že každý člověk něčemu věří, protože každý člověk emočně reaguje na určitou moudrost), musí v prvé řadě přemýšlet o svém vnějším bytí a o vnějším světě, což je to samé jako o bytí a světě, které si uvědomuje svým fyzickým vědomím. Každý věřící člověk musí v prvé řadě přemýšlet, jestli vnější svět, který si uvědomuje, odpovídá vůli kristovského nebo satanského tvůrčího ducha. Tento člověk musí přemýšlet, jestli jeho vnější svět a jeho fyzické tělo je zdrojem Lásky a tvořivosti anebo zdrojem nelásky, utrpení, starostí a mechanické tupé činnosti. Podle toho pozná, zda jeho víra je správná nebo falešná. Podle toho pozná, zda se přimyká ke správným Idejím nebo falešným idejím.

Bůh (Duch) je to nejdůležitější v našich životech. A proč? To, co se ukrývá za slovem Bůh, je naše vlastní Já. To jsme my sami,.to je náš Život. Jsem opravdu čím dál více rozhořčen nad lidskou tupostí. Jak může být někdo lhostejný vůči svému vlastnímu Životu? To je totální neúcta k sobě samému, že se někdo nezajímá o svůj vlastní život. Když to přeženu, to je absolutní prostituce, že každého zajímá všechno možné, jenom on sám k Sobě je lhostejný. Nevím, jak to ještě jinak nazvat, je to prostě drzost, ignorace.

Všichni, kteří jsme přišli na tuto planetu, jsme se narodili v nevědomosti. To neznamená, že když jsme se zrodili jako nevědomci, že v této nevědomosti musíme zůstat. Každý člověk, pokud je aspoň trošku duševně (a duchovně) normální, zdravý, musí v průběhu života začít cítit, že něco je zde, co nezná a je to něco, co překračuje tento pozemský život. Já sám za sebe můžu říct, že pokud člověk, který cítí toto vnitřní nutkání hledat něco, co přesahuje náš život, a následuje ho, dostává se do velikého problému, protože není dostatek kvalitních informací. Je zde dostatek informací, ale ne kvalitních.

Každý člověk, který začne hledat něco, čemu říkáme Bůh (Duch) nebo pravé Já, se dostává v tom okamžiku, kdy začne hledat Boha, do obrovského problému, který spočívá v tom, že hledám něco, co odjakživa znám. V tom je největší problém. Ať chcete nebo ne, v tom samotném rozhodnutí „já začnu hledat Něco“ je obrovská překážka. To rozhodnutí je svaté, že chci poznat Něco, co je vyšší než můj přízemní lidský život, ale v tom rozhodnutí je velká překážka, protože máte pocit, že objevíte něco, co neznáte. Buďte filozoficky laděni. Hledáte Něco, co je všudypřítomné a věčné. Pokud věříte, že to je všudypřítomné a věčné, tak to s vámi muselo být a je celý život, každou chvíli vašeho života. Musí to být v této místnosti, musí to být ve vás. Zásadní problém při hledání Pravdy je ten, že lidé si myslí, že najdou něco, co neznají. Hledáme Něco, co všichni známe.

Skrze složitost jsme obyvatelé stvoření a skrze jednoduchost jsme součástí Boha (přímo Bohem). Bůh nemůže být bez stvoření a stvoření nemůže být bez Boha. To nemůžete oddělit.
Jestliže chápeme, že Tvůrce je jednoduchý, stvoření je nekonečně složité, musíme být v tom i v tom. Nesmíme odmítat ani jednoduchost, ani složitost. V této jednoduchosti a složitosti je pořád Jeden a to je Já, to jsme my.

Reálně existující pro každého z nás je pouze to, čemu věnujete pozornost. Pozornost je ruka vašeho vědomí. To, na co se zaměříte, je, jakoby jste rukou vtáhli do svého vědomí a tím pádem to pro vás existuje. Vaším prvořadým úkolem je – zapíchnout vaši pozornost přímo do vašeho pocitu Já. Musíte se po určitou dobu omezit (nevěnujte pozornost vašim myšlenkám, emocím, vjemům), ale zaměřte svou pozornost výhradně na samotný pocit, že máte Já. Až budete po určitou dobu svou pozornost během dne (třeba několikrát denně, zpočátku po několika minutách, později, když vás to začne bavit, to zvýšíte na několik hodin, je to zajímavá práce), tak nejenom zjistíte, že máte Já a že je to nejdůležitější skutečnost vaší bytosti, ale hlavně zjistíte, že Já jsem Já, že Vy přímo jste tímto Já a že toto Já (vy sami) jenom toto tělo používáte. Řeknete si: Já jsem byl hloupý, já jsem si myslel, že jsem tělo! Ne! Já jsem Já! Já jsem živé Já, jenom toto tělo používám.

Konec třetí části

HK Ostrava dne 21.4.2007

(zatím bez odbor. korekce)


Poznámka pro čtenáře:
Tyto texty jsou přepsaným záznamem z přednášek (výběr ze seminářů), nechť čtenáři laskavě prominou tematickou gradaci a styl řečnického projevu.