Semináře       |       Astro-theo-logie       |      Duchovní spisy      




4. výběr duch. citátů z díla J. Popelky - k meditaci
   
(sestavila HK)



4.část:


Pokud chce někdo něco pochopit, nikdy to nebude v hlavě, ale v srdci. To platí ve veškerém poznávání, ale speciálně v duchovních věcech. Pokud jsou určité věci, které vám nejsou jasné (co se týče stvoření), vždycky proste Boha, ať vám pomůže tyto věci si myšlenkově ujasnit a On to postupně učiní. Ale vždycky dostanete od Něho výstrahu:
Já mám osobní zájem na tom, aby člověk věděl čím dál víc a více, aby se rozvíjel, co se týče Moudrosti, speciálně, co se týká Mé osoby – Boha. Ale za všech okolností musíš mít na zřeteli, že Láska je u mne to nejdůležitější. V okamžiku, kdy ucítím, že jsem ti dal nějaké poznání, které tě ohromilo tak, že jsi zapomněl na Mou Lásku, tato inspirace skončí. Poznávejte, rozvíjejte se, co se týče Moudrosti, ale nikdy nesmí dojít k tomu, abyste poznání, které jste dosáhli, vnímali, že je důležitější než Láska.

Realizace Božství je záležitost každého z nás. Každý z nás to musí uskutečnit vlastními silami.

Bůh není žádné šílené mystérium, ale je to naprosto logická věc. A ne že Bůh je naprosto logická věc, ale Bůh je tou nejlogičtější věci.

Bůh má několik rovin - aspektů. Jedna věc je to, že Bůh je stavem, které můžeme nazvat čisté bytí, to znamená, že je Bůh, který se žádným způsobem neprojevuje, On jenom je. To je jenom jeden aspekt Božství. Ti, kdo hledají tento aspekt Božství, který jenom je, říkají, že vesmír je iluze, mája, nepodstatná záležitost. Hledejte bytí a to, co je zde projevené, o to se nestarejte. To je do určité míry zavádějící. Bůh v neprojeveném stavu je velice jednoduchá záležitost a není problém tohoto stavu dosáhnout. Někdo dělá šílené mystérium z toho, že hledá neprojevené Božství. Ale to je ta úplně základní škola. Věci jsou trošičku složitější. Musíte vnímat i projevený svět, protože projevený svět je také Bůh. V procesu, kdy Bůh sám sebe zjevuje formou vesmíru, už není Bůh jednoduchý. To už je něco, kdy můžeme (a také budeme) takto projeveného Boha poznávat do nekonečna.

Každý opravdu duchovní hledač (ten, který chce jít do duchovního, vnitřního světa), si dá v první fázi tu námahu, že se seznamuje s určitými idejemi, prostuduje si různé knihy (každý duchovní směr je jinak ideově zaměřený) a teprve potom si vybere ten směr, jehož ideologie je mu nejbližší. To také vysvětluje, že duchovno není pro slabomyslné, pro nějaké naivky, které se jenom tak k něčemu přimknou. Duchovno vyžaduje tolik Moudrosti, tolik rozumu jako nic jiného! Ale právě proto, že lidé neznají tento důležitý princip, satan většinu těch prostých duší nachytá na materialismus, a na další skupinu lidí, kterých je samozřejmě méně, a kteří se zaobírají duchovnem, satan udělá zase takovou fintu, že předkládá různé duchovní směry, a každý vede trošičku někam úplně jinam (ne k Bohu), a lidé to vůbec nechápou, oni mají pocit, že se zabývají duchovnem a přitom jdou někam do háje. Satan je duchovní velmistr, to není žádný neználek v duchovních věcech. On dokonce dává i fantastické duchovní směry, které jsou z 90% správné, ale vloží tam jednu zásadní ideu, která vás ve finále odvede pryč. Pozor na to! A kdo toto nesplňuje, že každé niterné bytí musí vnímat Moudrost Idejí, tak nakonec sejde ze správné cesty.

Chceš dosáhnout niterného bytí, chceš jít do svého nitra? Chceš jít do vnitřního světa? Tak se snaž v prvé řadě najít Moudrost v určitých Idejích. Protože není Idea jako idea. A každá idea vás zavede úplně někde jinde.

Proč stvořil Bůh vesmír? Proč nezůstal sám? Bavilo by vás, kdybyste všechno dělali sami? Nemáte větší radost, když máte nějaké přátelé a kolegy, se kterými byste pracovali na společném díle? Bůh nechtěl tvořit sám a jestli chce někdo být sám, tak rozhodně ne Bůh. Každý Tvůrce chce mít spolupracovníky, protože daleko větší radost máte, když můžete s někým spolupracovat.

Je srdce plocha nebo bod? Ve své podstatě je to bod. Když jste v bodě, jste ve světě jednoty. Pokud chcete své srdce sdílet, tak co musíte udělat, zůstat v jednotě nebo opustit jednotu? Opustit. Když opustíte jednotu, vzniká svět mnohosti. A opustit jednotu znamená – jít ze středu směrem ven – do hmoty. Teprve tím, že se octnete ve vnějším světě, je nás více. Kdybychom se dostali do jednoho bodu – k Bohu, tak se budeme vnímat, že jsme jedna Bytost. Ale díky tomu, že máme hmotu, máme možnost prožívat, že je nás více. Když je nás více, můžeme sdílet Lásku nebo ne? Ano. Takže kdo umožňuje tu možnost sdílet Lásku? Hmotný svět. Jestliže našemu srdci (Lásce) záleží na sdílení (protože nemůže být bez sdílení), tak toto sdílení umožňuje hmotný svět. A musí Láska rozumět hmotnému světu nebo ne? Musí. To znamená, že jestliže chcete spolupracovat s jinými lidmi a sdílet svoji Lásku, musíte v prvé řadě rozumět - vnímat Moudrost hmotných poměrů, ve kterých se nacházíte. Nemůžete nikdy naplnit svoji Lásku, tvořivost, ani to, co s tím souvisí (možnost spolupracovat a sdílet Lásku), pokud nebudete vnímat Moudrost, která je v hmotném světě.

Abyste se mohli realizovat – projevit svoji Lásku, tvořivost v nějakém zaměstnání, tak se vám také snaží ve škole nejdříve ukázat nějakou Moudrost, která zde je v tomto hmotném světě – ve fyzice, matematice atd. To má samozřejmě ještě jiné významy (duchovní). Jestliže připustíte myšlenku, že Bůh je v každém člověku, ale že přesto byl jeden člověk, skrze kterého se Bůh projevil obzvlášť silně (mám na mysli Toho, který se narodil před cca 2000 lety) a jestliže tento člověk projevil tuto božskou Bytost tak vehementně, intenzivně, že bychom ho vnímali (a vnímáme), že to byl přímo Bůh ve fyzickém těle, tak proč si myslíte, že přišel na tuto planetu? Jak by mohl sdílet svoji Lásku s námi, kdyby plně na vlastním těle neprožil tuto Moudrost, která zde panuje? V tomto světě, který je totálně odlišný od světa, který stvořil On a kde On je. Jak by nám Bůh mohl rozumět a jak by s námi mohl sdílet svoji Lásku – srdce, kdyby nevnímal Moudrost této hmotné reality? Jak by to mohl vnímat, nějak duchovně? On to prožil sám na své hmotě a hmotným způsobem.

Bůh je Tvůrce vesmíru a připravuje nás na to, že s Ním jednou budeme spolupracovat na tvorbě vesmírů! A speciálně s lidmi této planety bude tvořit úplně nové vesmíry, které tu ještě nebyly!

Víte, jak dostanete od Boha nejvíce Moudrosti? Když se budete snažit si uvědomit Moudrost, jak co nejúčinněji být prospěšný jiným lidem. Když se budete snažit s lidmi sdílet Lásku nebo budete hledat Moudrost, jak co nejúčinněji s jinými lidmi sdílet Lásku nebo jak být co nejvíce tvůrčí a spolupracovat s jinými lidmi, věřte, že Bůh vás obdaří neskutečnou Moudrostí. Někdo může získat určitou moudrost, když bude chodit na různé školy. Když bude mít jednu, dvě vysoké školy, bude se říkat, že mu bylo zjeveno obrovské poznání, ale někdo do školy vůbec nemusí chodit a bude mít jenom základní školu, ale tím, jak svůj život zasvětí službě jiným lidem, protože chce sdílet své srdce s jinými lidmi a chce spolupracovat s jinými lidmi na jejich životech, tak v té chvíli už vás začne vyučovat ne nějaký vysokoškolský profesor, ale samotný Tvůrce vesmíru vám začne odhalovat čím dál více Moudrosti.

Vaše Individualita potřebuje vstupovat do vztahů s určitými lidmi. Co to je Individualita? To je něco, nebo někdo, kdo má neopakovatelné (nenahraditelné) vlastnosti. Tato kvalita nemůže být vyjádřena někým jiným, pouze vámi nebo mnou. Mohl by si někdo uvědomit a poznat svoji Individualitu, kdyby neměl možnost být ve vztazích? To nejde. Kdybyste byla každý den svého života jen sama se sebou, už se znáte, pořád se prožíváte, máte pocit, že jste mimořádná? To, co jste, je pro vás úplná samozřejmost. Teprve až v kontaktu s jinými lidmi vás začnou jiné Individuality upozorňovat na to, že máte nějaké jiné kvality, které oni nemají. Kdyby Individualita neměla možnost být v kontaktu s někým jiným, tak by si ani neuvědomila, v čem je její specifická kvalita.

Co je to víra? Víra není o tom, že věřím v nějaké náboženské dogmata. Každý je věřící! Všimněte si emoční reakce: Když potkám nějakého člověka, řeknu mu, že v knihkupectví mají vynikající duchovní knihu. Co to udělá s jeho emocemi? Nic. A když mu dám informaci, že za rohem je kufr plný peněz? Tam poletí určitě. Každý člověk emočně reaguje na určitou pravdu, když řeknu nějakému prostoduchému člověku o duchovní knize, nenastane žádná emoční vibrace, ale když mu řeknu, že za rohem je kufr s penězi, tak jak zavibruje! Každý je věřící, každý emočně reaguje na nějaká fakta.

Chcete mít spokojené vztahy? V čem musíte v prvé řadě nacházet Moudrost? V esoterních, vnitřních Pravdách. To je ten nářek spousty lidí, že se zajímají o esoteriku, mystiku a jejich partner ne a proto mají problémy. Tito lidé vstupovali do nějakého vztahu bez vnímání Moudrosti, co se týče niterných Pravd. Oni vstupovali do vztahu na základě nějakých tělesných požadavků, na základě vnějších pravd. Proto následně s jejich transformací vznikly problémy.

Nemůžete mít spokojené manželství a mít dobré vztahy, pokud nerozumíte mystice.

Každý z nás je neopakovatelná kvalita, takovou kvalitu už nikdo jinde nenajde, pouze ve vás. To je podstata harmonie: Vy svoji neopakovatelnou kvalitu umístíte do světa vztahů, kde můžete tuto neopakovatelnou kvalitu prezentovat. Měli byste si vyhledávat takové podmínky a vztahy, takové lidi kolem sebe, abyste mohli plně projevit svoji neopakovatelnou kvalitu – vaši Individualitu.

Harmonie ve vztazích není přizpůsobení se lidem. Harmonie s přizpůsobením nemá vůbec nic do činění, ale naopak, to je popření harmonie. Protože jestliže se začnete přizpůsobovat jiným lidem, popíráte svoji Individualitu a tím pádem se stáváte tuctový člen stáda a tím pádem ani nenutíte ostatní lidi, aby začali projevovat svoji vlastní specifickou kvalitu. Kdo vám dal vaši Individualitu, vy nebo Bůh? Vaše Individualita je specifické projevení se Boha. Bůh tvoří pouze originály, nedělá žádné kopie. Jestliže se snažíte svoji Individualitu omezit (neprojevit) v kontaktu s jinými lidmi a začnete se jim přizpůsobovat, nepopíráte Boha jenom v sobě, ale i v nich. Protože tím, kdybyste jasně znali svoji Individualitu, a začali byste projevovat to, co vám nadělil Bůh, budete automaticky aktivovat stejný proces i v jiných lidech.

Východní směry tvrdí, že máte být bez žádostí. Ale to není pravda. S čím souvisí touha (Štír)? Bez čeho se touha neobejde? Bez praktického konání (Býk). A víte, co to říká? Ani byste nezvedli ruku, kdyby ve vás nebyly touhy. Každá vnější činnost je ve spojení s touhami a každá touha se chce projevit vnější činností. Touha jako taková není špatná, kdybyste neměli tužby, tak nehnete ani malíčkem. Bez touhy by ani Bůh nestvořil vesmír. Zde se jedná o něco jiného: Máte toužit po správných věcech. Když chápeme, že touha nemůže existovat bez fyzického činu a že vnější čin nemůže existovat bez touhy, tak se ptám: Kdo uskutečňuje vnější činy? Jednotlivci. A protože touha ví, že s ní souvisí vnější čin, ale že čin je realizován skrze jednotlivce (určitou Individualitu), tak každá touha by měla v prvé řadě chápat a vnímat, v čem spočívá Moudrost určitého jednotlivce a Individuality obecně. Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Na základě toho, jakou má někdo Individualitu, je automaticky určen k jiným vnějším aktivitám. Každá Individualita by se měla projevit jinými vnějšími činy (jinou prací). A aby se touha mohla maximálně účinně projevit vnějšími činy, touha musí perfektně vnímat, v čem je Moudrost určité Individuality, musí rozumět Individualitě. Pokud silná touha nebude vnímat Moudrost určité Individuality, projeví se malými činy, nebude plně projevena (nějakou činností). Z duchovního hlediska nám to říká důležitou skutečnost: Každá touha by se měla v prvé řadě snažit pochopit (vnímat Moudrost) lidskou Individualitu.

Z duchovního hlediska ve věku víry (věku Ryb) jste měli v něco uvěřit (že Já a Bůh jedno jsme) a protože Vodnář je spolupráce, tak nyní už bude muset každý jednotlivec dokázat, že umí s Bohem spolupracovat a ten, který s Bohem spolupracovat neumí, zde nebude.

Pokud chcete, ať se vaše mentální schopnost přemýšlet maximálně projeví, a ať jste opravdoví myslitelé, ale hlavně: ať vaše schopnost přemýšlet se rozvíjí do takové úrovně, že zjistíte, že myslet znamená tvořit, tak se snažte vyhledávat Moudrost, co se týče vašeho vnitřního světa. Víte, co objevíte? Nejenom to, že myslet znamená tvořit, ale hlavně – budete nemile překvapeni, když zjistíte, že za celý svůj život jste nikdy nemysleli. Zjistíte šokující skutečnost, že celý život za vás myslel úplně někdo jiný. Ale neříkám to, že je to negativní. Negativní na tom je, že jste si to neuvědomili, že někdo myslí za vás, a až si to uvědomíte, zjistíte že Ten, kdo za vás myslel, byl vždycky Bůh, protože ve vás může myslet jedině Bůh, nikdo jiný. Kdo myslí, mrtvá bytost nebo živá bytost? Živá. Vy jste oživováni někým živým a Ten, kdo vás oživuje, kdo je ve vás živý, je Bůh. To znamená, že je Boží finta, že je to On, kdo ve vás myslel, aby vás provedl určitými životními skutečnostmi, a On jen ve vás nechal domněnku, abyste uvěřili, že ten, kdo myslí, jste vy. Všimněte si, že větší část vašich životů je na nevědomé úrovni. Je to reálná věc, že myslíte? Běžte někdy po ulici, procházejte se a nad něčím přemýšlejte. Přemýšlejte třeba nad abstraktními věcmi, jako je třeba tato nauka, nebo přemýšlejte nad svojí manželkou, co jí koupíte na Vánoce a řekněte si: To, že nyní přemýšlím, je reálná věc? Samozřejmě, je to reálná věc. Položte si otázku: Kdo je to ten, kdo přemýšlí? Když se budete pozorně sledovat, první, co se ve vás dostaví, je: No přece já – hlava (tělo). Většina lidí tomu věří, ale to je fikce. Kdybyste to pořádně zkoumali, zjistíte, že ten, kdo ve vás přemýšlí, není hlava, ale pocit Já. A to je přímo Bůh. Je to jenom Jeho hra, že dopouští tuto vaši víru, že ten, kdo přemýšlí, je vaše tělo. A je to Jeho hra, že si myslíte, že ten pocit já je přímo vaše tělo. Pocit Já je naprosto reálný, ale zkuste Ho někdy zažít sám o sobě, bez ztotožnění s tělem. Potom se vám otevřou oči. Potom už se nenecháte ohlupovat.

Pokud člověk nastoupí cestu hledání vlastního vyššího Já, nebo někdo tomu dá jiný název – Bůh, tak na té cestě ke svému pravému Já je vyžadováno, aby byl člověk opravdu komplexní. Říkám to proto, že i když se zde bavíme o nějakých informacích, které můžeme čerpat ze zvěrokruhu, někomu to připadá zbytečné, protože má pocit, že na cestě k Bohu stačí Láska.
Láska je to nejpodstatnější, ale Bůh není jenom Láska, Bůh je i Moudrost a Bůh je i Vůle. A pokud někdo chce dosáhnout nejvyššího poznání, musí používat všechno – Lásku, Moudrost i Vůli. Kdyby Bůh zůstával jenom ve své Lásce, zpočátku to je euforický prožitek, protože když se Bůh poprvé dostal do Lásky, byl v euforii, ale po určitém čase, pokud je něco pořád stejné, omrzí to. A je to právě Moudrost, která dává Bohu mnoho podob a tím pádem Mu dává pestrobarevnost. A my chceme, aby náš život byl pestrý a bohatý. Na cestě k vyššímu Já člověk musí být i filosof.

Každý správný filosof by si měl dát první základní otázku: Existuje něco věčné a všudypřítomné? Každý autor nějaké filozofické nauky vytváří svou vlastní filosofii, některé ideje jsou krásné, člověka hned chytnou a unášejí ho, ale většina filosofií má jeden zásadní problém: Řeší nějaká témata, která jsou jakoby mimo nás, anebo které souvisí s námi, ale nějak vzdáleně. Opravdový filosof a opravdová filosofie musí řešit témata, které se dotýkají bezprostředně nás samotných. Pokud řešíme téma, co je věčné a všudypřítomné, musíme řešit, co v nás je věčné a všudypřítomné.

Kdo se naučil vidět Boha otevřenýma očima, uvidí Ho i se zavřenýma očima. A kdo se Ho naučil vidět se zavřenýma očima, vidí Ho i s otevřenýma očima.
Řešil někdo z vás, co je ve vašem životě věčné, že jste to přímo Vy? Řešil někdo z vás, že jste neměli nikdy ani otevřené, ani zavřené oči, že ten, kdo má někdy otevřené oči a sem tam má zavřené oči, že to nejste vy, že to je sice něco, k čemu máte opravdu důvěrný vztah a budete mít k tomu důvěrný vztah po celou dobu existence na této Zemi. Ale přestože k tomu máte důvěrný vztah - ke svému tělu, tak to nejste Vy! Člověk je opravdu (a vždycky to tak bude) pouze tím, co si o sobě myslí a v co věří, nikdy nebude ničím jiným.

O meditaci: Každý, kdo nastoupil proces meditace (meditace může mít mnoho podob, protože někomu se třeba vybaví, že někde někdo sedí v klidném prostředí, je sám a má zavřené oči), tak když si sedne v klidu a zavře oči, v ten moment přestane většina lidí meditovat, i když si myslí, že medituje, protože (a znovu se opakuji) zrak je základní zdroj informací pro naši lidskou (tělesnou, zevní) mysl, a jestliže člověk zavře oči, čili mysl začne mít pocit, že nedostává žádné informace, tak tato mysl začne lenivět. Ona začne ztrácet pozornost. Je to její přirozená funkce, protože přirozenost naší tělesné mysli je taková, že chce získávat a zpracovávat informace, které přicházejí z vnějšku. V okamžiku, kdy si zavřete oči (čili nepřicházejí žádné informace zvenčí), mysl má najednou pocit, že je zbytečná a začne vadnout, začne ztrácet na své ostrosti – už jen tím samotným faktem, že vidíte tmu. Fakt, že vidíte tmu, nutí vaši mysl ochabovat na její pozornosti a postupně přecházet do absolutní tmy, což je spánek. Nedovolte to této mysli! Když máte zavřené oči (to působí na každého – zavřít oči znamená otupit vaši mysl), první, co musíte udělat, je, že musíte tuto mysl zaktivovat a zaktivujete ji tím, že začnete přemýšlet. Máte zavřené oči a klidně si přemýšlejte, o čem chcete, ale přemýšlejte. Postupně se musíte naučit zažívat, že pro ostrost, bdělost vaší mysli je úplně podstatné, jestli máte otevřené oči nebo nemáte otevřené oči. Vaše mysl musí být naprosto bdělá i se zavřenýma očima. Nelze nalézt pravé Já s nějakou unylou, ospalou a potlačenou myslí. To nejde, protože mysl souvisí s vědomím a jestliže si necháte otupit vaši mysl, tak současně s ní se otupí i vaše vědomí. To spolu souvisí. Zapamatujte si, že mysl souvisí s vědomím. To nejsou dvě oddělené kategorie, vědomí a mysl, ale souvisí spolu. Teprve když se zavřenýma očima jste schopni svoji mysl udržovat neustále bdělou, tak jste také schopni si zajistit naprosto ostré vědomí. Garantuji vám, že když nemáte dostatečně ostré vědomí, nebudete schopni si uvědomit to nejpodstatnější, co ve vás je a to je vaše pravé Já.

Většina lidí vůbec nic nehledá, myslím něco podstatného, většina lidí se spokojí s tím, že zajišťuje tělu základní věci, teplo, jídlo, sem tam nějaké tělesné rozkoše, ale většina lidí už nejde dál. Pokud se ale najdou jedinci, jejichž duše instinktivně cítí, že mají potřebu hledat něco dál, tak většina z nich celý život hledá něco, co je někde mimo ně samotné, a když už někdo dosahuje poznání, že to, co se hledá, je někde v mém nitru, tak zase celý život hledají v nitru něco (a něco tam najdou), ale to podstatné jim většinou vždycky proklouzne mezi prsty. Jak říkají Upanišády: Toto Já je jemnější než to nejjemnější, a mají pravdu. To je přímo ten paradox, ke kterému musíte dojít na závěr hledání:
Ten, kdo hledal smysl života, ten, kdo hledal Boha, či vyšší Já, je přímo Ten, kdo měl být nalezen. Kdo hledá Boha, nikdy Ho nenajde. Je to zdánlivý paradox, ale je to tak. Protože jednou každý z nás bude postaven do situace, či to začne cítit, že musí zanechat hledání. Jak můžu najít něco, co už znám? Až objevíme svoje pravé Já, zjistíme, že jsme Ho znali pořád, celý život! Akorát jsme ve své mysli nevěděli, že to je přímo To, co se mělo najít. Otázka nějakého duchovního hledání není otázkou, že mám najít něco nového. Takhle není otázka vůbec postavena. Pokud si to někdo postaví takto, že mám najít něco nového, tím dosáhnete stavu, že to nikdy nenajdete. Problém je v něčem jiném. Problém spočívá v tom, že to, co už mám, a co znám, musím (tento pocit) postupně čím dál více zesilovat! Cítíte ten rozdíl? Ne že něco teprve najdu, ale já už to znám, už to zažívám, ale já musím tento prožitek jen zesilovat.

Každý pravý duchovní mistr nebo učitel vám začne říkat: Nic nehledejte. Už to znáte. Vždycky jste to znali. Problém je někde jinde: To, co už znáte, musíte zažívat čím dál silněji.
Aby to člověk mohl zažívat čím dál silněji, musíte k tomu použít tři věci:
1. Pravdivě myslet
2. Umět pracovat se svojí pozorností
3. Být citlivý ve smyslu – umět prociťovat intenzivně svoje emoce (neblokovat je)
Na cestě k zesilování svého pravého Já musíme použít všechny tyto tři skutečnosti.

Když začne působit Věk Vodnáře (on už působí), a když začne působit plnou vervou, základní věc, ke které musí dojít, je to, že musí dojít k smetení stávajících náboženství. Tak, jak jsou dneska uzpůsobena a jak fungují dnešní náboženství, místo, aby lidi k Pravdě přiváděly, je od Pravdy odvádějí. Musíme si uvědomit, jak je dnešní doba paradoxní. Na jedné straně je čím dál vyspělejší technika (a samozřejmě, že nemáme vůbec ponětí o tom, jaká technika dneska existuje, a že to, co máme k dispozici my, jako řadoví občané a co vidíme kolem sebe jako techniku, je jen zlomeček toho, co někde už ve skrytu existuje a je to používáno proti nám, lidem) a na druhé straně vidíme, že lidstvu hrozí kolaps a války kvůli nějakých náboženských přesvědčení. Muslimové nemají rádi křesťany, křesťané se bojí muslimů, že jsou fanatici, Židy (Judaisty) nemá rád skoro nikdo, takže na jedné stránce vyspělá technika, na druhé stránce takové přízemní náboženské pověry a lidé jsou schopni se kvůli tomu zabíjet a nenávidět.
S věkem Vodnáře musí dojít k tomu, že náboženské pověry musí přestat hrát nějakou roli. Lidé musí být přivedeni k poznání (ti, co zde zůstanou, budou přivedeni k poznání), že Bůh není nějaké téma, nebo něco, v co máme věřit a nějak uctivě se tomu klanět, ale lidé budou věřit tomu, že Bůh je naprosto přirozená součást našich životů (a vždycky byla), a že jen ve své naivitě a hlouposti jsme po tom, co je v našich životech nejdůležitější, šlapali, že jsme to ignorovali, že jsme to zanedbávali, a že všemu jsme dávali přednost, kdejaké prkotině, a To, co bylo v nás to nejkrásnější a nejdůležitější, to nás vůbec nezajímalo. Jak můžou být lidé ve svém životě šťastni, když Zdroj svého štěstí ignorují? Jak můžou být lidi zamilovaní a prožívat Lásku, když Zdroj Lásky v sobě ignorují? Všechno, co chceme, si musíme dát sami. Ale abychom všechno, co chceme, si dali sami, k tomu potřebujeme jednu důležitou věc, že existuje Zdroj přímo v nás, který nám to všechno může zajistit a že tím dotyčným není nikdo jiný než naše vlastní Já.

Zvěrokruh, pokud mu začne člověk správně rozumět, je to nejkrásnější náboženství, nejkrásnější filozofie, kterou mají lidé k dispozici. Náboženství si někdo může vymyslet. Nějakou filozofii si někdo může vymyslet, na té filozofii něco může být pravdivého anebo tam nic pravdivého být nemusí, ale zvěrokruh si nevymyslel nikdo, protože zvěrokruh, to je přímo Bůh. Zvěrokruh je přímo ŽIVOT. Bůh není nějaké dogma, Bůh je přímo Život.

Zvěrokruh v konečném důsledku odhaluje podstatu Boha.

Zvěrokruh je neskutečná studna nejvyšší Moudrosti.

Horoskop zrození není ani tolik o vašem hmotném životě, ale je to spíše duševní horoskop, kde je ukázáno, co máte dělat, na čem máte pracovat, aby se vaše duše dostala do kontaktu s vaším pravým Já – s Bohem.

Každý člověk je v područí Idejí. I ten nejjednodušší materialista, který si řekne, že Ideje nepotřebuje, protože Ideje zavání filosofií a k čemu mu je nějaká filosofie, když on potřebuje vydělat peníze, tak i tento zarytý materialista si neuvědomuje, že i on je ovládán idejemi. Co to je tzv. materialista, nebo člověk, který veškeré svoje ambice a veškeré svoje konání spojuje s hmotou a majetkem? To je také jenom díky tomu, že tento člověk zastává ideu, že hmota je to nejdůležitější. Řeknu to ještě jinak: To, že fyzické tělo je pro něho to nejdůležitější, co v životě má, je také idea. I Tvůrce vesmíru, než se stal vesmír viditelným, první, co musel udělat, musel pojmout nějaké Ideje. Dokud nemáte Ideu, nemůžete očekávat, že se vám něco ve vašem životě zhmotní, to nejde. První, co člověk musí udělat, je to, že musí pojmout nějakou Ideu, potom začnete tuto Ideu promýšlet, teprve na základě promýšlení této Ideje jí dáváte konkrétní myšlenkovou podobu a teprve potom může dojít k tomu, že se vám něco zhmotní ve vašem životě. To je postup veškeré tvorby.

Bůh je štěstí a nikdo nemůže být v životě šťastný, pokud nepozná Boha (naše vyšší Já).

Síly, které zatím vládnout této planetě, ví, že když chtějí zlikvidovat Boha (a Bůh je tvořivost) – naše pravé Já, musí v prvé řadě v lidech zabít tvořivost. Protože jestliže v lidech zabijete tvořivost, vymažete z jejich života Boha. Oni ví, že nesmí dopustit to, aby lidi pracovali s Láskou, aby měli práci, která by je opravdu bavila. Protože kdyby to dopustili, že by lidi dělali věci, které mají od srdce rádi, které je opravdu baví a kde můžou projevit svůj tvůrčí potenciál, tak by věděli, že najednou by se tato planeta dostala pod nadvládu Boha. To oni nechtějí. Proto se tento systém snaží (a daří se mu to perfektně), aby lidi chodili do práce z povinnosti, aby tam dělali aktivity, které je ani nebaví, aby tam chodili jen proto, aby za to měli peníze na základní životní potřeby. Netvrdím, že se nenajdou lidi, kteří mají obrovské štěstí, že mají jako zdroj obživy takovou činnost, která jich maximálně uspokojuje a je šitá na míru toho, co umíte a toho, co vás baví. Jsou takoví jedinci, ale moc jich není. Tento systém se opravdu stará o to, aby lidé nepracovali tvůrčím způsobem.

Když něco v životě řešíte a něco řešit znamená – hledat nějakou Ideu, nějaký princip, tak abyste to vyřešili, musíte se naučit pracovat s Láskou. Každá bytost, která chce tvořit nějaké Ideje, protože Idea není nic jiného než nějaký životní princip, musí v prvé řadě k životu přistupovat s Láskou. Všechno, co chcete řešit a nejde vám to, začněte cítit tento problém způsobem, jakože to je váš milenec, či milenka, začnete k němu cítit Lásku a uvidíte, že najednou do vaší mysli začnou přicházet nějaká řešení.

Veškeré konání a tvorba vždycky vyvěrá z Lásky. Láska není to, že se dva vedou na procházce za ručičku, ale podstata Lásky je, že Láska je přímo chuť tvořit, tvořivost. To je Láska. Kdybyste se ve svém životě vrátili zpět a vzpomněli jste si, kdy jste něco vytvořili a dělali věci, které vás opravdu bavily, můžete říct, že to byly okamžiky, kdy jste byli šťastni, čili jste v sobě zažívali lásku. Tak to probíhalo i u Tvůrce vesmíru. Nejdříve byl obrovský prožitek štěstí – Lásky, která, když se čím dál více stupňovala (a to je důležitý moment), najednou v určitém stupni intenzity Lásky vystoupí ze sebe směrem ven, jinými slovy: z Lásky něco vystoupí. Co to je? Není to nic jiného než určitá Idea. Sami si to ověřte, že to tak je. Když se svojí pozorností zaměříte do vaší hrudi, do vašeho duch. srdce, samozřejmě většina lidí, když se v nich najednou rozhoří oheň, začínají cítit Lásku, štěstí, a někdo se uspokojí s tím, že se mu to vůbec daří, že je schopen dle své vlastní Vůle dostat se do tohoto prožitku a už mu to stačí, protože pochopil, že nalezl něco podstatného, ale kdybyste se s tím nespokojili a začnete tuto Lásku v sobě čím dál více zesilovat (a vysvětloval jsem, jak se to dělá), v určitém stupni intenzity toho prožitku vás najednou něco napadne, najednou do vašeho vědomí vstoupí něj. Idea, nápad. Potom si položte otázku: Odkud vznikla ta Idea, nápad? Nakonec nemůžete dojít k jinému řešení, než k tomu, že tento nápad jako kdyby vystoupil přímo z vašeho srdce (z vaší Lásky). Pokud chcete mít hodně nápadů, pokud chcete být Tvůrcem mnoha Idejí (Střelec), musíte v sobě intenzivně prociťovat Lásku. To je podstata tvořivosti.

Láska, která je motorem a motivátorem veškeré tvorby, by nikdy nemohla nic udělat, kdyby nevytvářela Ideje, nápady. Žádný podnikatel nemůže podnikat, pokud si jako první krok nevytvoří podnikatelský záměr. To nejde. Bůh je ten největší podnikatel a právě proto potřebuje hodně podnikatelských záměrů. Láska tvoří Ideje, potom to pokračuje dál až nakonec je konkrétní, hmatatelný výsledek. Uvědomte si, že každá živá skutečnost má potřebu se navenek projevit.

Aby každá Idea mohla existovat, v prvé řadě musí perfektně vnímat Moudrost, v čem spočívá projevování Lásky. Projevování Lásky není nic jiného než že člověk vede tvůrčí radostný a spokojený život. Aby váš život byl plný tvůrčích nápadů a inspirací, musíte se snažit v prvé řadě porozumět, v čem spočívá projevování Lásky, projevování tvůrčího života. Pokud to nebudete vnímat, pokud nebudete vědět, jak projevit laskavý, tvůrčí, šťastný život, nemůžou ve vás vznikat tvůrčí ideje, protože tvůrčí Idea je sama produktem toho, že Láska se snaží projevit směrem ven.

Pracujme s Láskou, projevujme Lásku, a nakonec zjistíme, že odněkud v nás se budou brát čím dál více nějaké dobré Ideje, které nám budou ukazovat, jak žít, co dělat a co vytvářet, jak uzpůsobovat svůj život.

Kde vznikají Ideje? Přímo v Duchu, v Bohu. Idea je vždycky duchovní podstaty. Je to součást Ducha – Boha. Ideu nikdo nemůže pochopit. Idea prostě je. To je to, proč hovořil Platón o světě Idejí. Tvrdil, že existuje svět věčných Idejí, které jsou. Teprve tato Idea se obalí nějakým materiálem získá tělo a víte, co je tělo Idey? Myšlenka.

Zažíváte každý den, každou vteřinu vašich životů, že se vždycky setkáváte s tím, že do vaší mysli vstupují různé myšlenky. Některé myšlenky vás osloví, jiné ne. Ty, které vás neosloví, hned vypouštíte z mysli pryč, ale ty, které vás oslovují, přechováváte ve vaší mysli a stávají se nezbytnou součástí vaší paměti. Ale co vás oslovilo? Myšlenka? Ne. Vás oslovilo úplně něco jiného – to, co bylo uvnitř myšlenky a tím je Idea.
Co bylo, co mi umožnilo od povrchu myšlenky se dostat do samotného jádra té myšlenky? Která schopnost mi to umožnila se dostat do jádra té myšlenky a zažít její Pravdu? To mi umožnil můj intelekt.

Intelekt je součást naší mysli, je to naše schopnost se od povrchu myšlenky dostat do samotného středu té myšlenky. V samotném jádru každé myšlenky je určitá Idea, což je vždycky duchovní skutečnost, a duchovní skutečnost je život sám, určitý životní princip, životní fakt.
Lidé, kteří mají slabý intelekt, vždycky budou jenom pátrat na povrchu určité myšlenky, ale nikdy nepoznají to živé jádro, které je vždycky ukryto v každé myšlence. Lidé, kteří mají dobrý (vyspělý) intelekt, jsou schopni se na základě intelektu přemísťovat od povrchu myšlenky až do samotného jádra té myšlenky, a najednou se určitý myšlenkový fakt stane pro ně určitou živoucí skutečností. Za to vděčíte pouze intelektu. Vidíte, že intelekt je velice důležitý.

Mysl je náš zrak. Nikdo nevidí očima. Vždycky vidíte všechno svojí myslí. Jak je to možné, že je zde určitá fyzická skutečnost a každý z vás to vidí jinak. Jak je to možné, že mne každý z vás vnímá úplně jinak? To není vašima očima, ale je to dáno vaší myslí. Oči zajišťují jenom nějaké vibrace, které jdou do vašeho mozku, ale obraz vzniká až ve vaší mysli. Nevidíte obraz přímo v očích, ale vždycky ve vaší mysli.

Duch, naše Já – Bůh by bez mysli nic neviděl. Naše mysl jsou oči pro Ducha. Když definuji, že mysl jsou náš skutečný zrak, tvrdím, že intelekt díky této schopnosti je zrakem mysli. Je to zrak na druhou. Mysl jako taková tím, že je schopna zrcadlit a materiálním symbolem mysli je zrcadlo a to, že ženy tráví u zrcadla mnohem více času než muži, jen dokazuje, že jsou myšlenkově daleko aktivnější než muži, protože mysl hledá symboly, které odpovídají mysli. Symbolem mysli je zrcadlo. Jestliže mysl je náš skutečný zrak, intelekt je zrakem zraku (mysli). To vám vysvětluje velice důležitou věc: Nikdo nemůže ve svém životě mít praktický prožitek svého pravého Já (Boha), pokud má slabý intelekt. Křesťané si myslí, že stačí jenom víra, ale nestačí. Poznat Boha znamená – mít dobrý intelekt.

Každá niterná skutečnost má základní potřebu a sice, že se chce materializovat, a každá vnější skutečnost se chce zvnitřnit. To je naprosto životní fakt, na základě toho je vybudován život. Každý hmotný člověk, ať se mu to líbí nebo ne, se chce stejně zvnitřnit. Nikdo si to neuvědomuje. Když si vezmete nějakého materialistu, který uznává jen dobré jídlo, dobré pití a pokud možno nějaký dobrý sex, ale co to je – dobré jídlo a pití? To jsou hmotné skutečnosti nebo je to emoční prožitek? Emoční prožitek. Emoce jsou vždycky součástí niterného světa. Každé vnější bytí vždycky musí mít niterné bytí. Dobré jídlo je hmotný fakt, ale dobré jídlo potřebuje mít ten prožitek dobré chuti, což je niterný fakt.

Problém veškerého duchovního hledání je v tom, že abyste se dostali do kontaktu se svým vlastním duchovním srdcem, tak nejenom že musíte sestoupit do vašeho nitra, ale musíte sestoupit až na dno vašeho nitra! Vaše duchovní srdce není někde hluboko, ono je v té největší hlubině, ale problém je, že jsou sice lidé, kteří cítí potřebu sestupovat někde do hloubky, meditují, dělají různé praktiky, ale nemusí se jim podařit dostat se až na samotné dno svého nitra (duše). Stejně jako myšlenka má někde ve středu Ideu, která je přímo životem myšlenky, tak každý člověk má ve svém středu (což vaše největší hlubina) zdroj Lásky. Tento střed je vaše duchovní srdce.

Když hledá někdo Boha, nemůže Ho najít. Pokud si někdo myslí, že najde něco, co nezná, není to pravda, protože Boha znáte všichni. Všichni zažíváme Boha. Znáte určitě všichni stav, kdy spíte a nemáte právě sny. Nebo máte zkušenost, že jste upadli do stavu bezvědomí. Když spíte hlubokým spánkem, anebo když jste v bezvědomí, to je stav bez Boha. Když nyní bdíte a vnímáte, to je stav, kdy si uvědomujete Boha. A řekněte mi, kdybyste měli dostatečný intelekt, jaký je rozdíl mezi tím stavem, kdy jsem byl v bezvědomí a stavem, kdy jsem při vědomí? Ne teoreticky, ale prožitkově? Je zde jeden zásadní rozdíl: V bezvědomí nemáte pocit Já a když jste při vědomí, máte pocit Já. Kdo mě teď poslouchá, kdo mě vidí? Já, já, já. A toto Já, které mne poslouchá, toto Já, které mne vidí, je přímo Bůh. Nemluvím o vašich tělech, ale mluvím k Tomu, kdo mě poslouchá a kdo mě vidí. To je přímo Bůh. Nikdo nemůže říct, že v toto chvíli nemá pocit Já, akorát každý Ho zažívá v jiné intenzitě. Nějaký pocit Já musíte mít, protože kdybyste neměli pocit Já, upadli byste do bezvědomí, protože bezvědomí není nic jiného než nemít pocit Já. Bezvědomí je stav – být bez Boha. Být při vědomí – znamená mít pocit Já, to znamená – uvědomovat si Boha. Když pochopíte, že pocit Já je přímo Bůh, nehledejte jiného Boha, protože jiného Boha než je pocit Já, už nikde nenajdete. Pocit Já je přímo Bůh.

Kde by měl hledat Moudrost přemýšlející člověk? Každá živá bytost, která je obdařena schopností přemýšlet, by měla hledat Moudrost ve svém nitru. Proto se ve věku Vodnáře bude hlavní směr přemýšlení zaobírat hledáním podstaty nitra. Člověk, který je obdařen schopností přemýšlet a hledá Moudrost všude možně jenom ne ve svém nitru, vlastně svoji schopnost přemýšlet promrhal a promrhává.

Nehledáte určitou vnější Moudrost pro tu samotnou vnější Moudrost, hledáte ji proto, protože z té Moudrosti máte nějaký pocit. A tomu se říká víra. Každá Pravda, která se nějak projevila a navenek manifestovala, souvisí s určitým prožitkem této Pravdy.

Jste tím, v co věříte, že jste. Neexistují žádné hranice. Jestliže si budete myslet, že jste jen člověkem, budete jen člověkem. Jestliže budete věřit, že jste božským Já, budete božským Já. Všechno záleží na tom, co si o sobě myslíte a v co věříte, že jste. Jste tím, co je výsledkem vašeho myšlení a vaší víry.

Víra neboli emoční prožitek z Pravdy nemůže existovat bez toho, že by se nějaká Pravda projevila. Kdo vytváří Pravdu, která se projevuje napovrch? Stav vašeho srdce (Lev). Když máte doma nějakou krásnou duchovní knihu, ze které jste úplně nadšeni, protože tam vidíte projevenou obrovskou Pravdu a dáte to kolegovi v práci, on přečte prvních pár řádku a řekne, že ho to vůbec nezajímá, tak to není dáno tím, na jaké je intelektuální rovině, ale to je dáno stavem jeho srdce. Je to vaše srdce, nebo-li stav vašeho srdce, který určuje, jaká se vám zjevuje Pravda. Stav vašeho srdce vytváří Pravdu, která se vám (ve vás) zjevuje a kterou si uvědomujete. Jestliže má někdo zablokované srdce, vidí pravdu (on si myslí, že to Pravda je), ale je to obrovská lež. Protože opravdovou Pravdu, skutečnou Pravdu vám může zjevit jedině vaše srdce, nikdo jiný.

Každý mystik a psycholog by měl v prvé řadě hledat Moudrost, která se týká duchovního srdce. Když máte zablokované duchovní srdce, odhaluje vám nějaké pravdy, ze kterých nebudete mít nikdy moc příjemné pocity. Když máte aktivované duchovní srdce, najednou vám toto duch. srdce zjevuje úžasné Pravdy, protože to jsou božské Pravdy, a z božských Pravd máte vždycky silné emoční zážitky. Tak jako má někdo silné zážitky, když se dívá na nějaký film v kině, nebo když někdo poslouchá muziku, tak někdo má silné prožitky na základě vnímání Pravdy.

Naše Já je obrovský přítel poznávání, protože ON je poznání samo. On nechce, aby lidé měli strach, že sahají do nějakých božských mystérií, že se vrtají v něčem, na co nemají právo, ale On má zájem, aby se lidé nebáli poznávat cokoliv. A ON je rád, když se to člověk snaží pochopit. Nicméně pořád v tomto procesu poznávání Bůh je velice pozorný a neustále sleduje člověka, jestli, když mu dá nějaké drobty poznání, se tento člověk náhodou nedostane do stavu, že tím poznáním je tak unesen, že zapomene na své srdce (zapomene milovat). Toto naše Já bedlivě sleduje, aby při veškerém poznávání byla Láska (uvědomování si vlastního srdce) na prvním místě. Jestliže však člověk začne být najednou pyšný nebo najednou ten samotný fakt, že něco ví, je pro něho důležitější než jeho srdce, které necítí, se proces přísunu dalšího poznání zablokuje, další poznání nepřijde, anebo přijde další poznání, které bude falešné, ale hlavně – se zablokovaným srdcem i poznatky, které člověk dostal, se nakonec mohou stát i prokletím pro toho člověka.

Pokud začne člověk v sobě aktivovat svého Ducha, svoje pravé, božské Já, sami ucítíte, že to je tvůrčí Bytost, která chce tvořit, poznávat, protože to je Jeho život. Sami začnete čím dál více cítit, že chcete rozumět mystériím života, co je v pozadí života, co rozhoduje o tom či onom, proč se to děje atd., Duch vás bude k tomu popouzet, a když si budete klást otázky, budete dostávat odpovědi a budete žasnout, že se ve vás objevily takové Pravdy, které jste ani netušili, že by takové Pravdy mohly ve vás být. Při veškerém tomto poznávání by člověk nikdy neměl zapomenout, že Láska je vždycky to nejdůležitější, co je. Je to Láska, která, když se dostane do určitého stupně intenzity, tak z Ní vycházejí ideje, nápady. Láska je tvůrcem nápadů a Idejí. Nikdy na to nezapomínejme. Idea nestvořila Lásku, ale Láska stvořila Ideu.

Nesmíme nikdy zapomenout, že jakýkoliv výtvor, ať je to myšlenkový nebo nějaký fyzický výtvor, nesmí být pro nás důležitější než Láska v našem srdci. Protože všechno bylo vytvořeno jenom díky existence Srdce. To je celý problém toho, co se týká duchovní pýchy. Jakákoliv nejfantastičtější skutečnost nesmí ve vás vyvolat dojem, že to je podstatnější a důležitější než Láska ve vašem srdci. Pokud člověk bude vnitřně zachovávat tento postoj, že Láska v mém srdci je vždycky pro mě na prvním místě, tato Láska všechny skutečnosti ve vašem životě požehná.

V Bohu se scházejí vždycky dva extrémy. Bůh není nikdy jenom jeden extrém, ale je to místo, kde se setkávají veškeré extrémy. Nikdo nemůže říct, že Bůh je tak velký, až je nekonečný. Ano, Bůh je nekonečně velký, ale je také nekonečně malý. Bůh není jenom absolutně jednoduchý, Bůh je i absolutně složitý. Kdo jde k Bohu cestou jednoduchosti a najde jednoduchého Boha, tak nezná celého Boha. Ten, kdo jde k Bohu cestou složitosti, hledá složitého Boha a zapomene na jednoduchost Boha, taky nezná celého Boha. Poznat Boha znamená uvědomit si, že Bůh v sobě slučuje veškeré extrémy. Nemůžeme nikdy říct, že Bůh je jen takový, On je takový a i přesně opačný. Když to přeneseme na nějaké duchovní kategorie, Bůh není jenom Láska, Bůh je taky i Moudrost.

Přitažlivost vůči jinému pohlaví je duchovní fenomén, to není tělesný fenomén. Abychom to pochopili, musíme pochopit podstatu pohlaví a pochopit podstatu pohlaví znamená pochopit podstatu života a pochopit podstatu života je to samé jako pochopit podstatu Boha.

Veškeré stvoření není vybudováno nějak nahodile, že si někdo něco vymyslel a začal to prosazovat, veškeré stvoření (povaha stvoření) přesně kopíruje Boha Tvůrce – Stvořitele. Jaká je přirozenost Stvořitele, taková je přirozenost stvoření.

Abychom rozuměli podstatě stvoření, musíme v prvé řadě porozumět podstatě Stvořitele - tvůrčího Já.

Stvořitel je jeden, a současně tři. Tento Stvořitel je jeden a bude vždycky jeden a vždycky bude současně trojjediný. Má tři kvality (schopnosti). Tyto tři kvality jsou: Láska, Moudrost, Vůle. Když jsme si podrobně rozebírali ten proces, kdy vlivem pozornosti na Já, kdy to Jáství sílilo, až explodovalo, se objevila složka Vůle, potom, když došlo k větší koncentraci, se objevila složka Moudrost a v té nejvyšší koncentraci se objevila složka Láska, tak jsme si říkali, že pokud chceme tento duchovní fenomén, že každé jedno je trojjediné (a tím pádem i Stvořitel jestliže je jeden, je současně trojjediný), geometricky znázornit, nemáte jinou možnost než použít rovnostranný trojúhelník.

Tvůrce ale není nějaká statická záležitost, už to slovo Tvůrce nám automaticky říká, že Tvůrce je navýsost dynamická záležitost, a Tvůrce nějakým způsobem pracuje. Jestliže si uvědomíte, že Tvůrce vznikl tak, že všudypřítomné a nekonečné Bytí se stahovalo do jednoho bodu, čili vznikl nějaký tvůrčí střed, tento tvůrčí střed v přírodě vidíme vždycky jako slunce, protože slunce není nic jiného než určité tvůrčí centrum pro nějakou oblast v prostoru, v našem těle je tento tvůrčí střed symbolizován srdcem. Pro tvůrčí střed je vždycky symbolem srdce a kde by byl život, kdyby naše srdce netlouklo, protože srdce právě tím, že tluče, pracuje a oživuje nás. Oživuje nás v tom smyslu, že se vyvíjíme. I toto tvůrčí Já stejně jako srdce pulsuje. Symbol pro Tvůrce je rovnostranný trojúhelník, který má tři kvality (Lásku, Moudrost a Vůli) a v tomto trojúhelníku jsou možné čtyři stavy bytí (existence).

Mužství a ženství: Být v samotném středu určité skutečnost znamená – být ve stavu mužství. Pokud se někdo dostane do samotného jádra (středu) své bytosti, je mužský, bez ohledu, jaké máte na sobě tělo. Protože když se stvořená bytost (člověk) dostane do samotného středu své vlastní bytosti (jinými slovy: pro střed je synonymem srdce), ať je to muž či žena a tam se setká s Ohněm Lásky, v té chvíli jsou všichni muži. Ženství je opačný stav. Je to stav, kdy se dostáváte na okraj, nacházíte se přímo na okrajové vrstvě, už dál nemůžete jít ven. Jestliže někdo opustí své srdce (svůj střed – mužství) a plně se ztotožní se svojí hmotou (se svým tělem a vnímá se jako hmota, tělo), tak bez ohledu na to, jaké máte pohlaví, jste všichni ženy. To, jaké máte tělesné pohlaví, vám jenom ukazuje, jaká je vaše duše. To je podstata pohlavnosti.

V mysli se maximálně projevuje bytí. Duchovní směry, které opomíjejí mysl anebo dokonce mysl degradují a podceňují, jsou naprosto neduchovní směry, protože mysl je důležitou součástí stvoření, protože teprve v mysli se stvoření plně projevuje. Myslíte si, že Bůh dělá stvoření, které by bylo k ničemu? A kdyby stvoření nebylo ani vnímatelné? Dovedete si představit situaci, že dáte malíři nějaký rám, ve kterém nebude plátno, bude tam prázdno, a dáte mu paletu s barvami a štětcem a řeknete mu, aby vám namaloval obraz, tak namaluje vám něco? Nejenom, že to nejde, ale dovedete si představit nějakého Tvůrce, který by chtěl stvořit stvoření, které by bylo neviditelné? To by byl blázen a ani by Ho to nebavilo! To plátno, které používá malíř, na které nanáší barvy, je mysl. Každý to cítí, když se vnímáte, že jste živá bytost, a každá živá bytost chce vidět, jak vypadá. Každá živá bytost hledá zrcadlo. Toto zrcadlo je mysl. Teprve ve své mysli Bůh vidí, co stvořil. To je jedna ze základních funkcí Vůle - vznik mysli. Je to mysl, ve které můžete vidět a nejenom vy, ale i Tvůrce.

Duch skrze hmotu působí na vaši duši a vy skrze emoce působíte na svého Ducha. Svojí emotivitou ovlivňujete vaše vyšší Já, do jaké míry a jakým způsobem se vám zjevuje. Veškerá hmota tu je proto, aby váš Duch zasáhl vaši mysl, kdežto emotivita je tu proto, aby vaše mysl (duše) zasáhla oheň (Ducha v nás – naše Já).

V Bohu (našem vyšším Já) je obsaženo všechno. Přirozenost Boha je svým způsobem paradoxní. Paradoxnost Boha se ukrývá v takových myšlenkách, že Bůh je absolutně jednoduchý, ale současně je absolutně složitý. Kdo nepochopí absolutní jednoduchost Boha, nemůže pochopit Jeho absolutní složitost a kdo nepochopí absolutní složitost Boha, nepochopí Jeho absolutní jednoduchost. Bůh je tak snadno jednoduše nalezitelný a právě proto je tak snadno ztratitelný a protože Bůh je těžce ztratitelný (je to až nemožné), proto je tak těžce nalezitelný. To dokonale vystihuje Jeho přirozenost.

Pokud někdo jednou ztratí vědomí Boha, je jasné, že musel absolvovat velice složitý, komplikovaný a zdlouhavý proces, protože ztratit skoro neztratitelné, to dá dřinu. Právě proto, když se někdo dostal do stavu, kdy Boha nezná, vězte, že má před sebou složitý a komplikovaný proces, aby toho Boha našel. Když se mu podařil takový husarský kousek – ztratit neztratitelné, musí si dát zase tu opačnou námahu – získat to neztratitelné. Problém je akorát v jedné věci, že proces, při kterém neztratitelné bylo ztraceno, zinscenoval a režíroval samotný Bůh.

Kdo miluje hmotu více než-li Mne (své Já), tak Mne nenajde, před ním se budu skrývat.

Celá pointa duchovní cesty spočívá v tom, že člověk by měl od prvního okamžiku této cesty uznat jednu zásadní skutečnost. Ne, že já se chci stát duchovní bytostí nebo ne že já chci být čím dál duchovnější, ale od prvního okamžiku člověk musí uznat, připustit si a respektovat tuto skutečnost: Já už jsem duchovní bytost, vždycky jsem byl duchovní bytost. To jenom mé špatné smýšlení, mé špatná víra mě přesvědčily o tom, že jsem bytost z masa a kostí.

Jednou, až budete na plné pecky zažívat, kdo jste, dáte mi všichni za pravdu, že jste vždycky byli duchovní bytostí. Nikdy jste nebyli nic jiného než Duchem. I nyní jste Duchem. Jenomže problém je v tom, že lidská mysl si myslí, že Duch je nereálný a hmota je reálná, že Duch je nepraktický a hmota je praktická. Ale je to přesně naopak.

Všechno, co je, nějakým způsobem vyobrazuje určitý aspekt (vlastnost) Boha.

Duch. význam čísla 0,1.2:
Stav nula - Když je nula, neexistuje ani Stvořitel, ani stvoření.
Stav jednička - symbolizuje samotného Stvořitele, který je trojjediný, protože sám je procesem, který je třífázový.
Stav dvojka - symbolizuje stav, kdy už je Stvořitel + stvoření. Víme, že stvoření je to, že Stvořitel projevuje potencionální stavy bytí, které jsou obsaženy přímo v Něm. Tyto potencionální stavy bytí jsou čtyři. Proto zákonitě číslo dvě – duchovní stav, že již je Stvořitel i stvoření, musí být jedině čtyřjediné. Proto číslo dvě automaticky souvisí se čtverkou nebo-li se čtvercem. Dvojka nemůže být nikdy jiná než čtyřjediná, protože v samotném Tvůrci jsou možné pouze čtyři stavy bytí.

Duchovní systémy ve světě:
0 – Buddhismus apod.
1 – křesťanské nauky
2 – nauky, které řeší, že je třeba brát v potaz jak Stvořitele, tak i stvoření.

Skutečný milovník Pravdy musí život a Boha chápat v nule, jedničce i ve dvojce. Protože Tvůrce je trojjediný, musíte mít trojjediné pochopení Boha – vnímat Ho jako samotné bytí (0), vnímat Ho jako Stvořitele (1) a současně chápat, že je Stvořitel a stvoření současně (2). Musíme mít komplexní pochopení Boha ve všech těchto třech Jeho stavech existence.

Je problém najít Boha, protože většina lidí miluje být ne ve svém středu, ale na povrchu své bytosti, jinými slovy: milují pobyt ve hmotě a nerady se ho vzdávají. Víte, co to znamená – být ve středu? Znamená to – být sjednocen sám se sebou, je to stav, kdy si uvědomujete své Já (Boha), tento stav nazývám, že tehdy se stáváte skutečnou Individualitou (někým jedinečným).

Do hmoty jste ponořeni proto, abyste získali samostatnost, tzn. vědomí oddělenosti.

Oddělenost vám dává důležitou skutečnost. Když jste odděleni, víte, jaký ve vás vzniká důležitý dojem? Samota. Proces oddělenosti je proces osamostatňování a s tím úzce souvisí pocit samoty. Nebojte se samoty! Samota je božská vlastnost. Bez pocitu samoty nikdo nemůže Boha dosáhnout! Proces, který symbolizuje země, což je rozdělování, rozčleňování, být čím dál více vyhraněný, je samozřejmě vždycky spojen se samotou.

Všechno je symbol. Nesnažme se stavět svoji existenci jen na tom, že vidíme symbol, pracujeme se symbolem a všechno je symbol. Musíme se snažit pochopit, koho ten symbol zastupuje. Tento symbol je jenom zástupný prostředek pro něco.

Jaký je rozdíl mezi myslí a inteligencí? Mysl není nic jiného než naše schopnost si uvědomovat vztahy mezi určitými skutečnostmi a uvědomovat si, v čem se jednotlivé skutečnosti od sebe liší. Kdežto inteligence (Moudrost) není vůbec nic jiného než určitý způsob působení tvůrčí energie. Je jasné, protože tvůrčích procesů může být spousta a také jich je spousta, protože každý člověk je obdařen určitým tvůrčím potenciálem a talentem, proto je zákonité, že každý člověk musí být vybaven specifickou inteligencí (schopností působit určitým způsobem), aby mohl projevit svůj tvůrčí talent. A nejenom každý člověk, ale každý živý tvor je obdařen určitou inteligencí, která mu umožňuje projevit jeho tvůrčí potenciál.

Život je koncipován tak, že chce poznat maximální odlišnost – opačnost sebe sama. A proč to chce poznat? Protože jestliže dosáhnete stavu opačnosti, což je v kruhu polarita nebo průměr, dosáhnete jednoho stavu a to je – stav atraktivity.

Mysl ve své podstatě není nic jiného než forma vědomí, pomocí které si uvědomujeme odlišnost. Teprve když vnímáte odlišnost, teprve potom můžete vytvářet vztahy. Nezapomínejme na to, že každá skutečnost se chce setkat s max. odlišností, tedy opakem, protože teprve skrze svůj opak získává svou maximální sebereflexi a tím zesílení vědomí sebe sama. To vysvětluje, proč Duch nemůže existovat bez mysle. Je to planeta Země, kde se Bůh dostává do kontaktu s podmínkami, které jsou v přesném opaku s jeho přirozeností. Skrze lidí této planety dostává Bůh svou největší sebereflexi.

Je to díky existenci naší mysli, že vnímáme odlišnost nejenom od svého ducha, tedy od našeho pravého JÁ, ale současně odlišnost od ostatních lidí. A protože naše JÁ potřebuje být v kontaktu s vědomím odlišnosti od něho, můžeme říci, že vědomí JÁ je stejně důležité jako vědomí Ne-JÁ. Na duchovní cestě musíme rozvíjet jak vědomí JÁ, tak vědomí Ne-JÁ, čili vědomí odlišnosti od našeho pravého JÁ a odlišnosti od ostatních lidí. A to je důvod proč jsem vás pořad na těchto seminářích varoval před duchovními směry, které podceňují a degradují lidskou mysl.

Život není nic jiného, než vědomí, které samo sebe uvádí do různých stavů a forem vědomí.

Jestliže někdo chce poznat pravdu, nemůže očekávat, že pravdu mu dají pouze prožitky štěstí, blaženosti (protože každý instinktivně chce být šťastný a blažený), což souvisí s Láskou, ale člověk musí být také inteligentní. Pravda nemůže být pouze jako Láska, musí být i Inteligencí a Vůlí.

Chybou lidí je, že si myslí, že bez rozvoje Inteligence mohou poznat pravdu. To ale nelze. Lidé se nechtějí rozvíjet a projevovat Inteligenci. Nemůžete něco projevovat, co si neuvědomujete. Jestliže někdo nechce být inteligentní v duchovních věcech, nemůže očekávat, že bude něco duchovního zažívat.

Co se týká inteligence vůči hmotným věcem, lidé nejsou leniví, ale v okamžiku, kdy mají rozvíjet Inteligenci, která se týká duchovních záležitostí, cítí, že to nepotřebují. V tom případě nepotřebují poznat pravdu. Pak ať se nikdo nediví, když něco hledá a nenalézá. Kořenem Inteligence v duchovních věcech je to, že musíte být inteligentní, co se týká vědomí.

Pro každého jedince, který chce být duchovně inteligentní (což je nezbytná součást, aby se člověk s pravdou setkal), je důležité, aby v prvé řadě řešil podstatu vědomí. Vědomí není nějaká hypotetická skutečnost, vědomí je život sám. Jestliže někdo používá pojmy: nejvyšší pravda, vyšší Já, Bůh, tak všechny tyto pojmy souvisí s vědomím.

Inteligence nemůže být bez Lásky a Láska nemůže být bez Inteligence. Nebezpečí je v tom, že když člověk má touhu hledat nějaké pochopení, duchovní Moudrost, často se stává, že pokud má zablokované srdce, bude číst spousty knih, bude mít pocit, že je čím dál moudřejší, ale tato Moudrost nikam nepovede. Teprve otevřené srdce ukazuje, která Moudrost je ta pravá.

Na duchovní cestě musí být Láska (srdce) a Moudrost (Inteligence) a Vůle. To, co vám říká Láska a ukazuje Inteligence, musíte začít realizovat (aplikovat svoji Vůli). Musíte být komplexní.

Když vidíte kolem sebe obrovskou rozmanitost života, velké nebezpečí je, že když se ponoříte do světa rozmanitosti, můžete se v něm ztratit. Pokud budete něco hledat kolem sebe, budete to řešit a snažit se to pochopit, a když pochopíte jednu věc a budete mít pocit, že jste to dostatečně pochopili, hned se budete zabývat další věcí, potom třetí, čtvrtou, pátou, a nikdy neskončíte, protože Bůh ve svých projevech je nekonečný. Je dobré se zabývat rozmanitostí, protože Bůh je jak jednoduchý, tak složitý a kdo hledá jednoduchého Boha a ignoruje rozmanitost, nezná celého Boha, a ten, kdo zná nekonečnou rozmanitost a nezná jednoduchost Boha, také nezná celého Boha. Pokud se chceme ponořit do světa rozmanitosti, dělejme to jediným způsobem: Vnímejme v tom jednoduchost. Pokud si vezmete jako svůj nejmocnější nástroj jednoduchost, nikdy vám mnohost neublíží a neztratíte se v ní.

Člověk nemůže rozumět astrologii, pokud se nesnaží pochopit podstatu života. Současně nemůže nikdo pochopit podstatu života, pokud nerozumí (pravé) astrologii. Astrologie a život nejsou dvě oddělené skutečnosti, ale život je astrologie a astrologie je život.

Super-vědomí v sobě ukrývá, že si někdo uvědomuje, že si je sám sebe vědom. Málokdo chápe, že v tom je úplně nejzásadnější podstata života. Nestačí mít vědomí sebe sama – JÁ JSEM, ale musíte mít uvědomění si toho, že si sebe uvědomujete. To je teprve ten stav, který ve vás vyvolává obrovskou euforii. Vědomé sebevědomí nemůže dosáhnout žádné zvíře, ale jedině člověk.

Duchovní technologie: Když začnete vnímat JSEM, obrátíte pozornost pouze na samotné JSEM (v JSEM ještě JÁ není), až ve vědomí existuje JÁ JSEM, tam máte možnost obrátit pozornost na své JÁ a když neucuknete a necháte svoji pozornost zaměřenou na toto JÁ, JÁ začne sílit, až exploduje v naprosto jasný prožitek JÁ JSEM JÁ. Tak poznáte svého Boha – Tvůrce.

Horoskop je prostředek, jak dosáhnout vědomí sebe sama! Ascendent vám říká, jaké kvality musíte vědomě projevovat, abyste se stali sebevědomými, abyste poznali a uvědomovali si sebe sama. Všichni lidé si myslí, že sebe sama znají, ale to si jenom myslí. Vědomým sebe sama je jen málokdo, protože vědomí sebe sama se dá pouze zažít, ne si myslet.

Nemůžete pochopit a porozumět tomu, co se odehrává ve stvoření, pokud v prvé řadě nepochopíte, co se odehrávalo v samotném životě (Bohu). I Bůh, ještě než začal tvořit, sám v sobě prožíval různé procesy (vývoj), a pokud to nepochopíte, nemůžete ani chápat vývoj ve stvoření. Pochopte přirozenost Stvořitele a potom také pochopíte přirozenost jeho stvoření.

Meditace není jenom o tom, aby se člověk dostal do určitého stavu přebývání. Meditace je také o tom, aby člověk rozvíjel svoji inteligenci, a také slouží k tomu, aby člověk rozvíjel nejen svoji inteligenci, ale aby také v sobě rozvíjel i své srdce.

Když jsem přemýšlel nad astrotheologií, vyšší Já mi řeklo, že postupně by se to už nemělo jmenovat astrotheologie, ale mělo by se to blížit k názvu kristologie, protože je to jednoduché a přehledné učení o Boží podstatě, jaké zde ještě nebylo. V této souvislosti mi bylo sděleno, že za ta tisíciletí a staletí astrologie prodělala nějaký proces, až dospěla do dnešního stavu, kdy existuje nějaké povědomí o astrologii, jsou různé variace a podoby astrologie, takže ten, kdo se dnes zabývá aktivně astrologií, se duchovně zatemňuje a blokuje a těžce bude odhalovat své Já. Já říkám ( a stojím si za tím): Astrologie je nejdokonalejší duchovní nauka. Negativní síly věděly, že astrologie je nejdokonalejší duchovní nauka, a protože negativní síly ovládají tuto planetu, protože jim velmi záleží na této planetě a moc dobře ví, že tato planeta má nejvyšší duchovní určení v celém stvoření, tak si samozřejmě velice dobře pohlídaly speciálně astrologii (jako to nejdokonalejší duchovní poznání) a postupně ji zatemňovali. Vlivem tohoto zatemňování je dneska astrologie taková, jaká je. Vyšší Já mi řeklo, že je záslužný čin tuto astrologii očistit od těchto škvárů a ukázat její pravou podobu a je mi vděčno, že jsem se k takovému úkolu propůjčil.

Lidský život je z větší části ovlivňován nevědomými faktory. Lidé z 99% nežijí, ale jednají jako automaty, kterými hýbou podvědomé tendence. Když vidíte lidská těla, nedávejte jim hodnotu, že to jsou živé lidské bytosti, protože to jsou automaty.

Podstata ohně je – být sám sebou. Problém spočívá v tom, že stav být sám sebou nemůže člověk dosáhnout, pokud sobě nerozumí, pokud si člověk zcela jasně neuvědomí, kým je. Je to patrné čím dál více. Je skoro nemožné pro většinu lidí, aby tohoto stavu dosáhli. Lidstvo už je tak zatemnělé, že zatemňující faktory mají dnes nad lidmi takovou moc, že se už skoro nikdo z toho nemůže vyhrabat. Většina lidí už ani vůbec nemá a necítí tu instinktivní potřebu řešit, kým vlastně jsou. Těch pár lidí, kteří mají tu potřebu se zabývat a instinktivně cítí, že se chtějí zabývat poznáním sama sebe, je manipulováno různými filozofiemi, náboženstvími, které jim v podstatě zabraňují, aby toho dosáhli. Nebezpečí těchto různých duchovních cest a praktik je v tom, že tyto duchovní směry se tváří, že v tomto směru pro vás něco dělají (to znamená, že vás vedou k poznání sebe sama), ale ve své podstatě je to praktika, která vám zabraňuje dosáhnout sebe sama.

Na naší planetě se jedná o to – dosáhnout stavu maximální Lásky. Protože podstatou Lásky je, že Láska chce a také současně musí být sdílena, protože Láska bez sdílení by neexistovala, tak tato nejvyšší Láska se samozřejmě chce dostat do stavu maximálního sdílení. Protože řešíme podstatu opozice, maximální sdílení může nastat jedině v setkání dvou protikladů. To znamená, že pokud chce nejvyšší Láska naplnit nejintenzivnějším způsobem svoji vlastní podstatu, musí dopustit (nemůže to sama vytvořit), aby vznikly podmínky, které jsou v přesném protipólu s její podstatou. To znamená – nechat dopustit, aby vznikl stav maximální ne-Lásky. To je vysvětlení, proč si lidé kladou otázku: Kdyby byl Bůh, tak nedopustí, aby se odehrály tyto věci (např. koncentrační tábory atd.). Mu se jedná o to, aby vznikl stav, který je přesně protipólný vůči jeho podstatě. Až toho stavu dosáhne, tak to bude ukončeno.

Nikdo se nemůže dostat do stavu - být sám sebou, dokud vnitřně v sobě nebude prožívat postoj, že Já jsem pro sebe to nejdůležitější, že v mém životě absolutně neexistuje věc, co se týče důležitosti, srovnatelná s mým Já. Jestliže si někdo myslí, že se v jeho životě nachází jediná věc, která má pro něho stejnou hodnotu a důležitost jako jeho Já, tak toto Já nemůže zažít. Naše skutečné pravé vyšší Já (Bůh) nemůže vstoupit do lidského vědomí, pokud nevidí, že člověk si ho vybral jako svoji největší metu.

Pokud chce někdo dosáhnout stavu ohně (chce být sám sebou), musí se dostat do situace, kdy si bude uvědomovat, že On sám pro sebe je tou nejdůležitější skutečností. To je celé tajemství cesty k Bohu.

Proč Křesťané nepoznávají Boha? Protože Ježíš Kristus se pro ně stal důležitějším objektem než jsou oni sami pro sebe, proto nemůžou Boha najít. Ani Bůh v jakékoliv formě nesmí být pro vás tak důležitý jako Vy sami pro sebe. Když je člověk v sobě schopen aktivovat postoj, že Já jsem pro sebe tou nejdůležitější věcí, tak jedině s tímto přístupem má člověk šanci objevit Boha. Jiný přístup k Bohu nevede.

Když člověk hledá sám sebe, vyvrcholením tohoto procesu bude samotný prožitek, kdy zažijete, že Já nejsem nikým jiným než samotným Já.

V souvislosti s Bohem se dávají do spojitosti takové atributy jako je všudypřítomnost a věčnost. Kdybyste se zamýšleli, co ve vašem životě bylo s vámi neustále přítomno, co vás neustále doprovázelo, a kdybyste se dívali kolem sebe a snažili se vidět věc, která je všudypřítomná, tak byste za chvíli museli Boha vidět.

Kdyby si člověk položil otázku: Jsem živá bytost? A když už tedy jsem živá bytost, tak jsem živý, protože si to myslím, že jsem živý, anebo jsem živý, protože to cítím, že jsem živý? Samozřejmě, že proto, že to cítím. Kdyby si člověk položil otázku: Co to je za pocit, že jsem živý? Jaký to je konkrétní pocit, že jsem naživu?, tak kdybyste tento pocit vypátrali, najdete Boha, protože přímo ten pocit, že jste naživu – je Bůh. Ve vás je jenom jeden jediný pocit – prožitek, že jste živí. Kdybyste ho vypátrali, znáte Boha. Tento pocit byl s vámi vždycky, kdy si uvědomujete, že jste naživu. Když byste tento pocit rozvíjeli, zjistili byste, že tento pocit necítíte jenom v rámci svého těla, ale že tento pocit je všudypřítomný. Celý vesmír je ponořen v pocitu: JSEM NAŽIVU.

Většina lidí si svoji pravou životnost uvědomuje bezděky, proto mají velice slabou životní energii, proto jsou často nemocní, či velice snadno onemocní. Ale člověk, který si svoji životnost uvědomuje vědomě, velice se mu zesiluje životní energie a tím pádem je o to méně náchylnější k onemocněním. To je nejsprávnější způsob léčení se – stupňovat životní energii, protože nemoc je zeslabená životní energie či nepřítomnost dostatečné životní energie. Ale vy nemůžete v sobě stupňovat životní energii, pokud vědomě neprožíváte a neprociťujete svoji životnost, svůj pocit: Jsem naživu.

Život nám nedal fyzické tělo proto, abychom byli viditelní. Život nám dal fyzické tělo proto, abychom byli samostatní a fungovali jako samostatné jednotky. Kdyby Život zůstal Životem, je sám, ale díky tomu, že začal ze sebe něco vyzařovat (vytvářet hmotu), tím pádem začal proces rozčleňování (osamostatňování). Klíčovým slovem pro zemi je – být venku, což je to samé jako – být samostatný, izolovaný. To je duchovní esence země (hmoty) – umět se projevovat navenek za účelem být samostatnou částicí.

Pokud chcete zrušit svoji samotu a chcete mít nějakou sounáležitost s jinou lidskou bytostí (nebo s jakoukoliv jinou bytostí), musíte vcházet dovnitř, do světa citů, emocí a teprve skrze prociťování vaší emotivity začínáte brát v potaz i životy jiných lidí a stávají se součástí vašeho života a vy se stáváte součástí jejich života a tím pádem se z izolovaných částic stává určitý celek. Říkáme tomu třeba rodina, národ, světoobčan. Nemůžete vnímat celek jinak než tím, že začnete brát v potaz své vnitřní vědomí.

Moudrost je – tvořit určitým způsobem pomocí určité techniky. To je podstata Inteligence – Moudrosti. Chápejte, že Inteligence souvisí s určitým zákonem, řádem, ale to ještě není to přesné vyjádření, ale spíše je to určitá tvůrčí technik. Když pochopíte, že tvořivost nemůže působit bezprostředně bez Moudrosti, pokud chce tvořivost působit, jako první krok si musí zvolit nějakou techniku. Pokud je nějaký podnikatel, musí si nejdříve vytvořit podnikatelský záměr, jinými slovy – najde si způsob tvoření.

Každá Individualita (jedinečná bytost) má potřebu být výjimečný a odlišovat se. Jestliže jste v jednotě sami se sebou a uvědomujete si, kým vlastně jste, v ten moment se dostáváte do obrovského tvůrčího stavu, jste plni Lásky, plni Inteligence, plni potřeby realizace, a automaticky máte potřebu tuto energii sdílet. Bez sdílení této energie je to o ničem. Každá existující živá Individualita zákonitě cítí potřebu být sdílena.

Duch je vždycky stav – být sám sebou. Jak Duch dosahuje světa odlišnosti, světa vztahů? Jedině skrze svoji duši (mysl). Když budete meditovat, můžete dosáhnout stavu, že se začnete intenzivně cítit jakožto živé Já, začnete se cítit jako Bůh. Tím se stáváte ohněm. Tento stav ale není tak blažený jako stav, kdy máte oheň a ještě si uvědomujete, že nejenom že jste Bůh (Já jsem Já), ale také si uvědomujete, že ten Bůh je jako kdyby od vás oddělený, že jsem Já a je ještě něco odlišného a to je Bůh. To je vědomí odlišnosti (Váhy). Vy jako lidská duše si uvědomujete své pravé Já, svého Boha. Teprve v tomto stavu, kdy si uvědomujete, že Já jsem přímo Bůh a současně máte pocit, že Bůh je od vás odlišný, dosahujete plné realizace. Nesmíte být jen ve stavu, kdy máte vědomí vlastní Božskosti, a nesmíte být ve stavu, že Bůh existuje a je to někdo odlišný ode mne. Musíte být ve stavu opozice a prožívat, že dvě věci nezbytně k sobě patří, takže současně máte vědomí, že Bůh jsem přímo Já a současně vnímám Boha jako někoho odlišného. Teprve tehdy dosahujete stavu – jsem Duch a duše současně, a můj Duch a má duše mají spolu interakci. Teprve to je dosažení plnosti života.

Podstata života je vybudována na jednoduchých věcech: Být sám sebou, být odlišný od sebe sama, být částí celku a být celkem.

Horoskop by měl být prostředek k přemýšlení o životě. A když člověk přemýšlí o životě, nesmí zapomínat na to podstatné, aby pracoval především na uvědomění si Boha, svého pravého Já.

Člověk by měl svou nejvyšší životní snahu zaměřit na to, aby se duchovně probudil. To se děje velmi málo. Každý člověk je ve své podstatě dokonalá bytost. Je důležité tuto dokonalost také umět projevit. To, co neumíte projevit, jako byste ani neměli. Pokud chcete něco projevit, potřebujeme k tomu určité nástroje. Naší dokonalou podstatou je náš Duch a pokud chce Duch projevit svoji dokonalost, potřebuje k tomu určité prostředky. Tímto prostředkem je naše duše a tělo. To, co se v lidském životě odehrává, není nic jiného než to, že Duch si neustále zdokonaluje svoji duši a svoje tělo, aby mohl co nejlépe projevit svoji podstatu. Jestliže není dostatečně vyvinuta duše a dostatečně vyvinuté tělo, Duch nemůže sebe sama projevit a tím pádem jako kdyby neexistoval. Člověk má dvě možnosti: Buď se o tento vývoj své duše a svého fyzična nestará (nedělá to vědomě), to znamená, že život sám si vezme tento vývoj do svých rukou, ale tento vývoj je potom velice plynulý a pozvolný. Pokud člověk vezme do svých rukou tento vývoj své duše a fyzična a začne na tom pracovat vědomě, může být tento vývoj hodně urychlen.

Život má jednu zásadní věc: Každá živá bytost potřebuje být šťastná, toho se nikdo nemůže zbavit. Dá se říct, že jakýkoliv život jakékoliv bytosti je proces, při kterém se hledá štěstí. Proti tomu nikdo nemůže nic namítat. Proč je základní podstatou života, že každá bytost hledá štěstí? To do živé bytosti někdo naočkoval? Každá živá bytost hledá štěstí z jednoho důvodu, protože život sám o sobě je přímo štěstím.

Jestliže existuje živoucí bytost, v té bytosti je život. Život je štěstí. A protože život je štěstí, je jasné, že prioritní funkcí jakéhokoliv života je prožitek štěstí. Nenechme se ovlivnit tím, že když se porozhlédnete kolem sebe, z 95% si lidé zvykli na to, že prožívají svůj život bez štěstí, berou to už jako standart. Ale to je život, který je veden proti životu.

Člověk nebo bytost, která nezažívá radostný a šťastný život, je nepřítelem života. Člověk nemusí být ve stavu, že je hluboce nešťastný, ale je ve stavu, kdy nezažívá ani hluboké neštěstí, ani hluboké štěstí, je neutrální. Lidé si zvykli na to, že sice nejsou v nějaké šílené euforii, ale aspoň je nic nebolí, a tak se spokojí s takovým stavem. Ale to životu nestačí. Život se nedá oblbnout, podstatou života je štěstí. A štěstí je Bůh – naše pravé Já! Stále platí: V každém člověku je štěstí! Naší podstatou je štěstí, radost, Láska! Ale pokud neumíme tuto naši podstatu projevit navenek, tak jako kdyby to neexistovalo. Lidé nezažívají každodenní štěstí a pro většinu lidí je nemyslitelné, že by mohli být každý den hluboce šťastni, ale lidé nemohou tohoto stavu každodenního štěstí dosáhnout, pokud nebudou řešit svého Ducha. A řešit svého Ducha – to znamená, že člověk musí svému Duchu rozumět! Musí vědět, co to je – Duch, jak je Duch v člověk přítomen.

Lidé neprožívají prožitky štěstí z toho důvodu, že ve své nevědomosti se snaží štěstí k sobě strhnout. Myslí si, že štěstí lze dosáhnout tím, že ho najdou někde kolem sebe anebo skrze něco, co je v jejich okolí. Ale to je cesta, jak štěstí v sobě zabíjejí. Čím více se člověk bude rozhlížet kolem sebe, a bude se snažit skrze nějaké prostředky, které jsou kolem něj, se snažit vyvolávat pocity štěstí, radosti, tak tím více bude v sobě vyvolávat pocity neštěstí, protože to je naprosté popření vlastního života. Ať je to dovolená u moře, ať je to partner, ať to jsou nějaké tělesné prožitky jakéhokoliv druhu, tím nemůžete získat štěstí. Člověk se musí dopracovat k tomu, že přímo on je štěstím! Jak může štěstí získat štěstí skrze něco jiného? To je neřešitelné, to nejde. Když něco jsem, tak tím jsem. A ne že to, co jsem, budu získávat skrze něco jiného.

Většina lidí se snaží získat štěstí skrze hmotu. Myslí si, že když začnou hmotu přitahovat k sobě samému (oni neví, že ke svému Duchu), že tím získají štěstí. Tak to ale není. Hmota nemá jiný účel, než abyste na ni aplikovali svoje štěstí, čili sami sebe. Hmota je tu proto, abyste mohli někomu dávat svoje štěstí – sami sebe. Musíme změnit úplně a radikálně svůj postoj k životu. Ne že skrze hmotu budu mít prožitky štěstí, ale naopak – hmota je zde proto, abych já do ní své štěstí investoval.

Cítím, že je zde velká duchovní nevědomost, lidé si dostatečně neuvědomují (když hovoří o Bohu), kdo to Bůh je. Nechápou, že Bůh má dvě složky, že Bůh se nachází ve dvou základních stavech:
1. Existuje netvůrčí Bůh, který pouze přebývá, existuje.
2. Existuje Bůh ve stavu, kdy je navýsost tvůrčí.
Mnoho lidí, se kterými jsem se setkal, si myslí, že nejvyššího naplnění dosáhnou tehdy, když se setkají s tím Bohem netvůrčím. Ale to je zásadní omyl. Můžeme (ale to je pouze hypotetická možnost) říct, že tento tvůrčí Bůh je sám výsledkem tohoto netvůrčího Ducha. A kdybychom si to takto položili, má to určitou logiku: Jestliže tento tvůrčí Duch (Kristus) je produktem (následkem) něčeho, tak pokud chci poznat nejvyšší podstatu, tak by asi bylo logické hledat tu podstatu, ze které vznikl i samotný Kristus ( tedy - hledat Já Jsem). Ale tento tvůrčí Duch nikdy v podstatě nevznikl. Mohlo by se zdát, že byl stav, kdy tento tvůrčí Duch nikdy neexistoval, ale On existoval stejně tak věčně jako Já Jsem (netvůrčí Duch). Proces vzniku tvůrčího Ducha jsem vysvětloval z jednoho důvodu, protože my to takto zažijeme. Když se v člověku probouzí Duch, tak to začne prožívat přesně v těchto fázích: nejdříve objevíte JSEM, Já JSEM, nakonec objevíte Já JSEM Já. Ale i kdybychom připustili, že i u samotného Boha to tak proběhlo (že bylo Já Jsem, ze kterého vznikl tvůrčí Duch), a říkal jsem, že tento tvůrčí Duch není nic jiného než orgasmus Boha. A jestliže jednou Bůh zažije orgasmus, tak už bez něho nemůže být (jednou zkusíš, podruhé už musíš). Když se Bůh dívá na tyto dvě složky (existenční polohy) impotentního a potentního Boha, Tak samozřejmě Boha samotného daleko více uspokojuje jeho tvůrčí složka, protože i v Bibli je napsáno (když si vezmeme tu existenční složku (Bůh-Otec), a tu tvůrčí složku nazveme Bůh-Syn), že veškerou moc na nebi a na zemi Otec předal svému Synu. To znamená, že jedině tento Syn – tvůrčí Duch je schopen tvořit.

Nemá smysl se zaobírat složkou netvůrčí – Já Jsem, ale veškerou svoji pozornost a mysl bychom měli zaměřit právě na tohoto tvůrčího Ducha – na tvůrčí Já a uvědomit si, že má tyto tři složky, a o jaké složky se jedná. Je zde Láska – chuť tvořit, ale pokud máte chuť tvořit, tak nic nevytvoříte, protože nestačí jen mít chuť tvořit, ale v prvé řadě musíte získat určitou tvůrčí techniku. Pokud nemáte tvůrčí techniku, nic neuděláte. Každý podnikatel musí mít podnikatelský záměr, což je určitý způsob tvorby. Tato tvůrčí technika je určitý princip neboli Idea, která vzniká ve složce Boží Moudrosti. Pokud máme tvůrčí techniku, musíme mít k dispozici někoho, skrze kterého se tato tvůrčí technika bude aplikovat. Potřebujete mít k dispozici určitou Individualitu, skrze kterou se tento tvůrčí proces bude realizovat a která ho bude realizovat. Z toho vyplývá, že každý člověk ve svém nitru obsahuje určitou tvůrčí Individualitu, což je určitá Božská Bytost, která vznikla ve sféře kristovské Vůle. Bůh nemůže tvořit, pokud nemá k dispozici někoho, kdo to dělá. Ten, kdo dělá Boží tvorbu, jsou jednotlivé Boží Individuality, které vznikly ve sféře Boží Vůle.

Jeden jediný Bůh vytváří jednotlivé božské Individuality a každá tato božská Individualita je v kontaktu s jedním jediným člověkem. Každý člověk může říct, že má svého vlastního Boha – svého osobního Krista a současně všechny tyto božské Bytosti vyvěrají z jedné jediné chuti tvořit – z jedné jediné Lásky.

Když člověk duchovně pracuje a když se Božství ve vás začíná postupně čím dál více zpřítomňovat, vyvrcholení toho je, až se setkáte se svým osobním Bohem, tam je prožitek největší blaženosti. Teprve když se tento osobní Bůh ve vás začne zpřítomňovat, je to zvláštní nádherný pocit, že je to Bůh jen pro mne a máte k tomuto Bohu naprosto osobní vztah. A hlavně – tento Bůh se vám jeví i jako lidská bytost. Zjistíte, že to není Bůh jakožto nějaký princip, že to není Bůh jakožto nějaká všudypřítomná skutečnost bez tvaru, ale že to je Bytost včetně tvaru, která má normální lidskou postavu.

K božské Individualitě bych chtěl říct, že těchto Bytostí je spousta a každý člověk je v kontaktu s jednou z těchto božských Bytostí. Tato božská Bytost, božská Individualita je vaše pravé Já. Tyto jednotlivé božské Bytosti – Individuality (přičemž je každý v kontaktu s jednou z nich) jsou jednotlivé božské vlastnosti. Bůh má nekonečné množství vlastností, kvalit. Každá tato kvalita je vyobrazena jednou z těchto božských Individualit.

Bůh by nemohl nic vytvořit, kdyby neexistovaly božské Individuality. Božská Individualita – osobní Kristus není nic jiného než zosobnělá (projevená) určitá Boží vlastnost, kvalita, kterou představuje určitá božská Bytost. Každý člověk ve svém srdci ukrývá právě jednu z těchto božských Bytostí.

Podstata pozemšťana je, aby ve svém životě člověk odhalil přítomnost této božské Bytosti ve svém srdci.

Pokud někdo tvrdí, že se zabývá duchovnem, nebo že dělá nějaké duchovní praktiky, ale bude vám tvrdit, že chce dosáhnout to a to a to a to, a já se ho zeptám: Počkej a jedná se ti o to, abys objevil tuto božskou Bytost, která se nachází jenom v tvém srdci, děláš to? Pokud on řekne, že ne, tak vůbec nevede opravdový duchovní život, ale nějaký pseudoduchovní život. Konečným cílem duchovního procesu by mělo být odhalení této božské Bytosti v mém srdci, je to Bůh. Je jeden jediný Bůh v celém vesmíru, ale současně existuje Bůh, který je určen jen pro mne osobně. Když pochopíme, že každý má svého osobního Boha (podstata znamení Berana – individuální skutečnost), tak každý člověk, protože má svého individuálního Boha, musí tohoto Boha nacházet jiným způsobem. Teprve tehdy, když si toto uvědomíme, že každý člověk ve své podstatě musí nacházet Boha jiným způsobem, začnete tušit užitečnost astrologie a horoskopu.

Jakýkoliv tvůrčí proces u Boha a v životě, ve vesmíru, nemůže probíhat dříve než v tvůrčím Bohu neproběhne proces, kdy chuť tvořit se změní na tvůrčí techniku – Ideu, která se změní v určitou Individualitu – zosobnělou božskou vlastnost. Těchto božských Individualit je spousta, protože Bůh má v sobě nekonečné množství kvalit, a každý člověk je v kontaktu s určitou, jemu vlastní božskou Individualitou. Jestliže existuje určitá božská kvalita, vlastnost, Individualita (specifická neopakovatelná skutečnost), jak zjistíte, v čem je její neopakovatelnost? Jestliže existuje nějaká specifická, jedinečná, neopakovatelná skutečnost, tato skutečnost chce být poznána. Individualita se skrze sama sebe nemůže poznat, v čem je její jedinečnost, k tomu potřebuje nástroj. Každý z vás cítí, že je živý a že je nějak jedinečný, nikdo jiný takový stejný neexistuje. Představte si, že v životě neuvidíte zrcadlo a nikdy byste se neuviděli, jak vypadáte.

Jak může jednotlivá božská Bytost (Individualita) zjistit, jak vlastně vypadá, jaká je? Pomocí čeho? Musí mít možnost se na sebe podívat. Pokud jsme naprosto ztotožněný sám se sebou, tak se nikdy neuvidím. Znáte to všichni: Když jste neustále 24 hodin jen sami se sebou, tak vaše kvality vám budou připadat jako samozřejmé a ani si neuvědomíte, že takovou nějakou kvalitu máte. Kdy si začnete uvědomovat, že vaše kvalita je nějak specifická? Teprve tehdy, až se dostanete do určitých vztahů s jinými skutečnostmi. Co je vědomí vztahů? Mysl. Bez mysli je nemyslitelné, abyste si uvědomili, v čem spočívá výjimečná kvalita určité Individuality. Mysl slouží tvůrčímu Duchu (Bohu) jako zrcadlo, ve kterém On vidí sám sebe, mysl jsou božské oči. Každá Individualita nemůže existovat bez duše (mysli).

Duch bez duše nemůže existovat. Kdyby Duch neměl k dispozici duši, tak by nepoznával sám sebe, nepoznal by, v čem je jeho jedinečnost, specifičnost. Může to vidět teprve ve své mysli a mysl je vědomí vztahů, proto vždycky v kontaktu s jinými skutečnostmi se začínáme vzájemně ohmatávat a uvědomovat si, v čem jsme rozdílní. Bez vědomí odlišnosti by nikdo nepoznal, v čem spočívá jedinečnost. Opozice říká, že jedno nemůže existovat bez druhého. Božská Individualita (Beran) nemůže existovat bez vědomí odlišnosti, vztahů (Váhy - duše). Kdyby někdo neměl zrcadlo, neuvědomoval by si, v čem je jeho specifičnost. Vazba Duch – duše také vysvětluje vztah mezi mužem a ženou.
Jestliže božské Bytosti jsou rozdílné, každý představuje jinou specifickou božskou vlastnost, je jasné, že každý individuální Duch potřebuje jinou duši. Každá duše musí mít specifické kvality, aby mohla vyzrcadlit specifičnost určitého tvůrčího Ducha.

Pozemská duše musí splnit dvě kvality:
1. Prvním posláním je (a to mají společné všechny duše v celém vesmíru, v hmotném i duchovním), že každá duše musí mít takové kvality, aby mohla vyobrazovat specifického Ducha, se kterým je ve spojení a kterému slouží jako zrcadlo.
2. Pozemská duše musí v sobě vypěstovat schopnost vědomé samostatnosti a oddělenosti. Nesmíme se vnímat, že jsme součástí jedné Bytosti, ale naše pozemská duše nám musí dávat vědomí samostatnosti, které se mohlo vypěstovat pouze zde, na této planetě, v takové intenzitě, jak to máme my, pozemšťané. Naše mysl musí splnit tyto dva požadavky než se vrátí do kontaktu se svým duchovním Já.

Podstatou života je, že člověk rozvíjí svoji duši, aby mohl projevit svého Ducha. Náš Duch je dokonalý, není na něm co vylepšovat, ale musíte tuto dokonalost umět projevit směrem ven a abyste ji mohli projevit směrem ven, k tomu musíte mít nástroj, který si musíte vytvořit. Náš Duch už měl tento nástroj, když jsme ještě byli v ráji, či když jsme byli stvořeni, ihned jsme měli dokonalou duši, ale tato dokonalá duše byla tak dokonalá, že v sobě zahrnovala vědomí jednoty a my jsme se stále vnímali jako jedna Bytost, což bylo nežádoucí, protože pro sdílení Lásky potřebujeme mít pocit, že je nás víc. Nás bylo víc, protože byly jednotlivé boží Bytosti (Individuality), ale stále bylo dominantní vědomí jednoty. Potřebovali jsme se dostat do situace, kdy budeme mít duši neboli mysl, která v sobě neobsahuje vědomí jednoty, ale právě naopak dominantní vědomí separace, a to mohlo být jedině v podmínkách této planety – prožívat a pěstovat takovou mysl. Toto je dobré si uvědomit, proč musíme rozvíjet naši duši.

Horoskop říká, kterým směrem se má duše vyvíjet, aby byla vhodným nástrojem pro svého Ducha.

Horoskop není o tom, že se někdo narodil za určité konstelace, proto takový musí být. Lidská duše se narodila do přesně stanovených podmínek a božský Duch, který sídlí v té dané duši přesně věděl, jak má ta duše se rozvíjet. Jestliže chceme zažívat ve svém životě radost a štěstí a objevit zdroj tvůrčí Energie, každá duše to objeví a rozvine jiným způsobem, protože každá duše má za sebou nějaký jiný předcházející vývoj a navíc – každá duše v sobě obsahuje jiného tvůrčího Ducha.

Život je nemyslitelný bez procesu individualizace. Teprve když vznikne specifická kvalita, může se nastartovat tvůrčí proces.

Proces odpadnutí člověka od Boha udělal Bůh. To nebyl lidský proces, ale božský proces. Znamená to, že návrat člověka k Bohu obnáší – překonat Boha! Ten, kdo se chce navrátit k Bohu, musí být silnější než Bůh. Ne že někdo bude neustále klečet a modlit se k Bohu a očekávat spásu, ale pokud se chce někdo navrátit k Bohu, musí použít takové techniky, které jsou daleko intenzivnější a silnější než techniky, pomocí kterých Bůh od sebe odloučil člověka.

Dilema veškerých nauk: Ať je to astrologie, astrotheologie, fyzika, matematika atd. Jedna věc je nauka ve smyslu, že někomu dáváte informace, člověk si může tyto informace nastudovat a může potom oprávněně říct, že tyto informace zná, může tyto informace nějakým způsobem využít. Druhá věc je, že chcete poznat pravdu. Pravdu ale nemůžete poznat tím způsobem, že si něco přečtete. Pokud slyšíte nějaké informace na přednášce či si něco někde přečtete, dostanete pouze něco do své mysli.

Pravda není myšlenka, pravda je život sám. Pravda je někdo živý, kdo se vám nedá poznat, pokud se ho nebudete snažit poznat živým způsobem. Život slyší jedině na život, na nic jiného.
Až si vytvoříte atmosféru, že jste schopni duchovně pracovat (meditovat), až ucítíte chuť meditovat, protože bez meditace nelze poznat Boha, i vývoj vesmíru je proces meditace Boha, meditace je naprosto nezbytná tvůrčí záležitost. Bez meditace neexistuje žádná tvorba. Většina lidí si myslí, že meditace je něco pasivního, že vypnete a čekáte, že něco přijde. Jestliže vypnete, nepřijde vůbec nic. Meditace musí být naprosto tvůrčí akt. Meditace je vždy spojena se snahou, nikdy ne s pasivitou.

Člověk, který nepoznal své vlastní Božství, musí meditaci aplikovat v prvé řadě na objevení Božství. Je velký problém objevit něco, co už známe. Většina lidí si neuvědomuje, že to, co chce objevit, už zná. Oni to jen znají v té nečisté formě, znají to trošičku pokřivené. A protože to znají pokřivené, vůbec by je nenapadlo, že to je přímo ono.

Meditace není o tom, že slouží jen k tomu, abychom něco duchovního, božského poznali, a potom basta fidli. V této fázi nám má meditace sloužit, abychom vytvořili Boha, a až Ho poznáme, vytvoříme, garantuji vám, že budete meditovat dál.

KOAN:
Když existuješ ty, neexistuji Já.
Když existuji Já, neexistuješ ty.
Když neexistuješ ty, neexistuji ani Já.

Veškerá meditační práce spočívá v řešení těchto svou skutečností: Naprosto ostře si prožitkově vyhranit pocit TO JSEM JÁ a vymezit si myšlenku JÁ JSEM TĚLO.

Chci, aby se ve vašem vědomí zahnízdilo poznání, že se nacházíte ve stavu, kdy pocit TO JSEM JÁ a myšlenka JÁ JSEM TĚLO jsou ve vás tak skloubeny, že vám to připadá jako jedna a ta samá věc a že meditační práce není o ničem jiném než si to uvědomit, že tyto dvě skutečnosti ve vás existují (jeden pocit, jedna myšlenka) a tato meditační práce je o tom – začít to vnímat jako dvě samostatné odlišné skutečnosti a umět je od sebe odpojit.

Když půjdete do meditace, to znamená, že budete pracovat (protože aktivity, za které dostáváte peníze, nejsou žádná práce) a jediná skutečná práce, kterou budete v životě dělat, je aktivita, při které chcete poznat sami sebe. Už to, že si uvědomíme, že proces, při kterém chce člověk najít sám sebe, pro svět není vůbec nic, vám dává vysvědčení o tomto světě. Kdyby byl svět a společnost v pravdě, bude celý vzdělávací systém zaměřen pouze na poznání vlastního Já. A nejenom vzdělávací systém, ale byly by podporovány ty aktivity, které vedou k poznání Já. Ale protože pro svět poznání vlastního Já je chiméra, dokonce to svět vnímá jako naprosto nežádoucí, vám dává jen vysvědčení, kdo vládne tomuto světu.

Meditační praxe nemá jiný smysl a účel než nalezení sebe sama.

Zásadní věc je, že musíte pracovat s realitou. Meditace není o hypotetických věcech, ale musí být od samého počátku doprovázena reálností. Musíte pracovat s reálnými objekty. Nesmíte pracovat s něčím, co se teprve objeví. Když si připustíte myšlenku, že na základě meditace něco objevíte, neobjevíte to. Musíte od počátku být ve stavu, že pracujete s něčím, co už máte, co jste vždycky měli. Ne že objevíte něco nového. Pokud někdo medituje např. jako buddhisti, že objeví něco nového, neobjeví nic. To je zásadní předpoklad, aby meditace měla úspěch.

Pracujete s něčím, co už máte. Nebudete meditovat proto, abyste objevili něco, co jste neznali. To si musíte zapamatovat. Od samého počátku meditace musíte stavět na absolutní reálnosti, která je dána tím, že pracujete s něčím, co už existuje a vy víte z vlastní zkušenosti, že to existuje. Pokud budete meditovat z předpokladu, že teprve něco nového objevíte, zamezujete tomu, abyste mohli něco poznat, protože pravda je všudypřítomná, je v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, je všude kolem nás, ale i v nás. Člověk si to neuvědomuje, ale pokud medituje proto, aby objevil něco nového, nabourává tím základní axiom, že pravda je všudypřítomná a pokud je všudypřítomná, musí být i teď, když si myslím, že ji neznám. Je to jednoduchá idea: Už tím, když někdo medituje a myslí si, že pozná něco, co zatím neznal, nabourává Boha, protože Bůh je časově i prostorově všudypřítomný. V konečném důsledku je jiný problém: Ne že neznám Boha, já Ho znám, všichni Ho znají, akorát Ho nezažívají v plné nahotě, zažívají ho pokřiveně. To je problém, Boha známe, ale nezažíváme Ho v ryzí formě.

Jestliže někdo na počátku duchovní cesty zaujme postoj, že bude hledat pravdu, Boha, nemůže ji najít. Od samého počátku duchovního hledání musíte mít postoj: Znám Boha, nebyl okamžik, že bych Ho neznal. Akorát je tam drobný detail, že Ho nezažívám v ryzosti, že jsem k pocitu TO JSEM JÁ připojil myšlenku Já jsem tělo. Pocit TO JSEM JÁ zažíváme všichni (vždycky jsme ho zažívali), akorát ho musíme zažívat separovaně od myšlenky Já jsem tělo. To je všechno.

Jestliže začnete meditovat a pocit TO JSEM JÁ ztotožníte s meditujícím, který chce něco v sobě objevit, už nic neobjevíte. Musíte (i Bůh musí) udržovat stav, že jsou dva. Nemůžete udržovat stav nebo se snažit dosáhnout stav, že je jeden. Musíte dosáhnout stavu, že je objekt, který je pozorován a někdo, kdo pozoruje. Je naprosto nezbytný stav existence dvou bytostí, přičemž jedna Bytost je pozorovaná a druhá bytost pozoruje. To je základ. Problém je, že ty bytosti musí být dvě, jinak není život, interakce, tvořivost. Ale život je jenom jeden. Celý fígl spočívá v tom, že musíte navodit stav dvou bytostí, ale současně je k dispozici jenom jeden jediný život. Musíte se rozhodnout, komu tento jeden jediný život propůjčíte, jestli pozorovanému nebo pozorovateli. Jestliže na samotném počátku meditace propůjčíte život pozorovateli, už nic nenajdete, protože život je jenom jeden. Jestliže ztotožníte pocit TO JSEM JÁ s Milanem, nebo s Jardou a budete meditovat, tak Bůh medituje nad Bohem a žádného Boha už nenajde. Musíte tento jeden jediný život propůjčit objektu pozorování. Musíte se dostat do stavu, že meditace není nic jiného než to, že nutím pozorovatele (což je Moje mysl), aby se zaobíral Mnou. Nutím Mou lidskou mysl a mé lidské vědomí, aby se zaobírala Mnou.

Účelem meditace je zjištění, že existují dvě bytosti – objekt, který je pozorován a že existuje pozorovatel tohoto objektu. Objekt = TO JSEM JÁ, pozorovatel = myšlenka: Já jsem tělo.

Když bychom udělali nějaký veřejný průzkum, kterým myšlenkám věříme a kterým nevěříme, tak která myšlenka by byla mezi lidmi hodnocena, jakože je největší blbost, že tomu nelze ani uvěřit? Byla by to myšlenka JÁ JSEM Bůh, Já jsem božský. To budou odmítat všichni nebo skoro všichni. A i kdyby to někdo logicky zdůvodnil, že to tak musí být, stejně by to odmítli, protože ve své podstatě ani nechtějí být božští.

Obrovské duchovní uspokojení nepřichází jen v okamžiku, kdy zažijete Někoho, kdy s naprostou jistotou budete vědět, že to je Bůh, samozřejmě, když to zažijete poprvé, je to obrovská euforie, protože v tu chvíli ucítíte, že jste splnili svoji věc, že váš život nebyl marný, že jste naplnili své poslání - nejdůležitější poslání! Druhá euforie přichází tehdy, až si uvědomíte, že Boha ani ztratit nelze. A protože Boha nelze ztratit, nelze Ho ani najít.

Boha nelze ztratit, protože je neztratitelný, jinak byste zemřeli, ale zjistíte, že Boha nemůžete ztratit, když plně pochopíte, jak Ho ztratit. Až pochopíte mechanismus, jak se ztrácí Bůh, v tu chvíli pochopíte, že Ho nemůžete ztratit. Ve chvíli, kdy pochopíte, že buď uskutečním proces ztráty Boha anebo ho nechci uskutečnit. Potom ztráta Boha bude vaše vědomá volba, ne že to je nějaká nutnost, ke které jsem byl dokopán nějakou svojí nevědomostí atd., ale že to je moje normální svobodná vědomá volba, jestli Ho chci ztratit a tím pádem pro mne nebude anebo Ho nechci ztratit a tím pádem pro mne bude. V té chvíli ucítíte, až zjistíte, jak lze ztratit Boha, že to je naprosto vědomý proces, tehdy pochopíte, že Ho ani nemůžete ztratit.

Víte, jak se ztrácí Bůh? Někdo má rád holky a někdo vdolky. To znamená, že každý člověk, ať se mu to líbí nebo nelíbí, má své emoční tělo, v některém jsou holky, v jiném vdolky. Každého člověka něco láká a po něčem touží. Nerozhoduje váš intelekt, ani pozornost, primárním kořenem vašeho života je vaše touha a vaše emotivita. Jestliže nějaký člověk po něčem touží, co to způsobí? On se ve své mysli a svou pozorností zaobírá pouze objektem své touhy. Čemu věnujete pozornost, to je. I Bůh, aby existoval, potřebuje vaši pozornost.

Bůh může pro vás existovat hned teď, když Mu začnete věnovat svou pozornost. V čem je problém? Ve vašich touhách. Nikdo nemůže věnovat pozornost Bohu, pokud po Něm netouží. Anebo: když Mu bude věnovat pozornost, tak ne dostatečně intenzivně, aby On plně sestoupil do vašeho vědomí.

Pokud není pro mne alternativa setkat se s Bohem dostatečně emočně zajímavá, nemám šanci Mu dostatečně věnovat pozornost. Pokud Mu dostatečně nevěnuji pozornost, nemůžu se divit, že nesestoupí do mého vědomí, to nejde.

Intenzita prožitku Jáství ve vaší meditaci je dána myslí.

Musíte vzít svoji mysl a uvědomit si, že ji máte stále naučenou se dívat jakoby od sebe směrem pryč. Vaše mysl je neustále v postoji, že do ní vstoupí něco zvenčí a ona to začne promýšlet. Musíte mysl otočit jakoby o 180° a nasměrovat ji na sebe – na pocit TO JSEM JÁ. To je základní moment, abyste začali vnímat svůj pocit TO JSEM JÁ a jestliže svoji mysl otočíte o 180° a zaměříte ji vědomě na prožitek TO JSEM JÁ, okamžitě začne do vás vstupovat poznání, kdo je Bůh.

Ta největší duchovní pitomost, kterou hlásali lidé, kteří ani netušili, o čem mluví, protože říkali, že hledají nějakou duchovní realizaci a na konci této duchovní realizace je objevení Boha, že s tím Bohem splynou. To je přesné popření toho, o co vlastně Bohu šlo. Bůh byl za začátku sám, a právě proto se z toho chtěl vymanit, protože neměl možnost sdílet svoje štěstí, svoji Lásku. Láska – štěstí, které není sdíleno, zanikne. To je, jako když oheň nemá přístup ke kyslíku (vzduch). Proto jsem říkal, že protilehlé skutečnosti ve zvěrokruhu se vzájemně podmiňují, jedna bez druhé nemohou vůbec existovat. Duch potřebuje duši (mysl) a mysl potřebuje Ducha. Teoreticky jsem se vám snažil vysvětlit, proč musíme v procesu prožívání Boha (vlastního prožitku TO JSEM JÁ) pracovat v prvé řadě pomocí své mysli. Teprve pomocí své mysli můžete zažívat vztah, že je někdo – Bůh a někdo další, a mezi nimi probíhá interakce. Tam je to naplnění, tam je duchovní realizace, tam je ta blaženost, jak Boha, tak vaše.

Největším důkazem toho, že prožitek TO JSEM JÁ je ve vás dostatečně intenzivní, je to, že si budete vyprávět s Bohem. Až sami v sobě zažijete stav, že mluvíte s Bohem, máte důkaz, že prožitek TO JSEM JÁ jste vybičovali do dostatečné intenzity.

Paradoxy duchovního života: Z jedné stránky je to samotný Bůh, který vás inspiruje, abyste ho nalezli, to je jeho snaha, on ve vás vyvolává tu možnost, alternativu, že je možnost se k němu navrátit, setkat se s ním, a současně je to tatáž Bytost, která vás od sebe odehnala pryč. Ale proč nás vyhnal od sebe pryč? Jedině proto, aby získal svého parťáka. Dokud není ten parťák dostatečně vyvinutý, tak On vůbec ve vás nevyvolá myšlenku, že se můžete k Němu vrátit, protože On zatím pracuje na tom, aby si toho parťáka vypěstoval, a ten parťák, kterého si cvičí, je vaše mentalita, emocionalita a fyzično. Ale v okamžiku, kdy si vaše Já uvědomuje, že je jeho parťák již dostatečně propracován, začne vás okamžitě inspirovat k nalezení Boha.

Celý proces objevování Boha je, že jste to Vy, kdo musí uchopit svoji mysl a obrátit ji na Sebe sama.

Většina lidí si myslí, že když se zaobírají ve své mysli tělem, že se zaobírají sebou a to je finta, kterou vymyslel Bůh. Kdo je připraven, toho Bůh přinutí (vy sami se přinutíte), že svoji mysl uchopíte a otočíte ji na sebe sama – na prožitek TO JSEM JÁ. To je všechno. Když to uděláte, i v okamžiku, kdy prožíváte Boha, pořád musí být zachována situace, že jsme dva – Bůh a já. Jako Bůh jsem ztotožněný s prožitkem TO JSEM JÁ a jako člověk jsem Já, který je ve spojení s lidskou myslí a s tělem. Jedna poloha je – Syn Boží ( jak říkal vždy Kristus) a pak říkal, že je Syn člověka. On byl to i to. Stejně tak i my musíme být to i to.

Srdce je místo, kde jste v jednobodovosti. Jednobodovost není dosažitelná ve hmotě. Hmota nemůže navodit stav jednobodovosti, ani na fyzické úrovni. Stav jednobodovosti je dosažitelný pouze duchovně. Čím více se dostáváte do jednoho bodu, tím více ve vás vzniká Láska. Být v jednom bodě znamená – stát se srdcem.

Když zachytíte prožitek TO JSEM JÁ (víte, pocítíte, že je to Bůh – nejvyšší pravda), budete nadšeni, že vědomě prožíváte TO JSEM JÁ. Chcete ho ale zažívat silněji. Takže se mu začnete více věnovat a on zesílí. S každou větší intenzitou se začne prožitek TO JSEM JÁ (jakoby psychicky) stahovat do jednoho bodu. V tomto maximálním stažení do jednoho bodu (stupňování intenzity prožitku TO JSEM JÁ) vás začne zaplavovat čím dál větší Láskou, což je prožitek SRDCE. Když zjistíte, že necítíte Lásku, dostali jste důkaz, že prožitek TO JSEM JÁ přestal být stupňován.

Nesmíte vůči svému pravému Já být emočně lhostejní. To On nemá rád. Když vidí, že nejste do Něj zamilovaní, nedá se vám prožít dostatečně intenzivně. Najednou zjistíte, že jste schopni (a měli byste být schopni), i když jste jeden, být současně dva, uvědomujete si, že jste jak to, tak i to druhé, a uvědomujete si, že vaše lidská část musí hořet mileneckou láskou k božskému Já. Když budete zažívat, že váš člověk není do Vás zamilován, v té chvíli Vás nezajímá a on Vás tím pádem nemůže poznat. Nejenom je nutné pochopit mentálně, o co jde, a umět s mentalitou pracovat, otočit ji o 180° - směrem k Sobě, ale současně – tato lidská mentálně-tělesná záležitost (Mé lidství) musí ke Mně cítit i úžasnou lásku. Když jste se někdy v pubertě velmi zamilovali, tak přesně takovou lásku musíte cítit vy ke Mně. Mysl + srdce musí zaujmout ke Mně postoj, vztah.

Pokud se někdo snaží používat astrologii pro hmotné účely, je to úplně zcestné. Takový člověk si začne postupem času sám něco nalhávat a více méně si začne lži sám vsugerovávat. Astrologie má pouze duchovní uplatnění a slouží (měla by sloužit) k duchovnímu rozvoji člověka. To je její jediné určení. Astrologie popisuje Tvůrce vesmíru. Proto jsme si rozebírali zvěrokruh a pořád jsme to dávali do souvislosti s duchovními skutečnostmi. Astrologie by měla sledovat duchovní rozvoj člověka a nejenom člověka, ale i celého vesmíru.

Vaše duše je tělem pro Ducha. Ale i duše musí mít tělo. Ani duše nechce být nahá. Oděvem duše je vaše osobnost (emotivita). Duše musí mít zákonitě také své tělo. Vaše duše se musí nějak navenek manifestovat. Duše se navenek manifestuje vaší emotivitou, čili vaší osobností. Každá duše souvisí s určitým individuálním Duchem a proto každý individuální Duch potřebuje mít svoji duši o specifických kvalitách, které jsou dány postavením planet ve zvěrokruhu.

Mnoho lidí, kteří se snaží angažovat v nějakých duchovních směrech a v duchovnu obecně, samozřejmě přijdou do styku s meditací. Většina z nich ale nechápe, co je to meditace a k čemu má vlastně sloužit. I já ve svých začátcích jsem si myslel, že meditace je o tom, že člověk ztiší mysl a v rámci tohoto stavu něco do něho vstoupí nebo něco pochopí, zažije apod. Ale skončí to tak, že to, co má meditace člověku přinést, se právě zablokuje, protože lidé odpojí (či zruší) mysl a tím pádem nemůže nic přijít, protože aby člověk dosáhl nějakého vyššího poznání, musí mít naprosto aktivní mysl. Pokud člověk vnitřně cítí, že ho něco směruje k vyššímu poznání a chce poznat své vyšší Já, Boha, jsou rozhodující dvě věci – naše srdce a stejně tak důležitá je naše mysl. Podstatou vyššího poznání je – mít naprosto aktivní a vycvičenou mysl.

Pokud má člověk něčeho dosáhnout, musí se naučit pracovat se svojí myslí.

Pokud chce člověk rozvíjet svůj vnitřní hlas, aby mohl komunikovat přímo s Bohem, musí začít trénovat to, že vyloučí myšlenku, že mysl souvisí s mozkem, ale v rámci meditace se musíte obrátit do oblasti, kde sídlí duchovní srdce (místo v horní části hrudi – kde člověk cítí Lásku) a musíte se svojí pozorností stabilizovat v této oblasti - přestanete věnovat pozornost hlavě, ale veškerou pozornost zaměříte do této oblasti. Tam, kde věnujete svoji pozornost, tam jste.

Když budete věnovat pozornost vaší hrudi, octnete se tam. V okamžiku, kdy se stabilizujete v hrudi, mělo by to ve vás vyvolat pocity lásky, a pokud ne, vzpomeňte si na něco, co máte rádi, třeba na nějakou pěknou melodii nebo na nějakého člověka, který ve vás vyvolává pocity lásky či máte nějakou knihu, to je jedno, najděte si svůj vlastní způsob, jak ve vaší hrudi vyvolat pocit lásky, a když vyvoláte tento prožitek lásky, snažte se ho nějak udržovat a být v tom co nejvíce aktivní a když se vám nastartuje duchovní srdce, v té chvíli musíte začít myslet. Musíte ale myslet s pozorností obrácenou do oblasti duchovního srdce. Najednou si začnete uvědomovat, že můžete přemýšlet a vůbec nemusíte pozornost věnovat mozku, ale můžete být stabilizovaní v hrudní oblasti a naprosto aktivně vědomě myslet. Jinými slovy: používat mysl a přitom svojí pozorností a svojí existencí být stabilizován ve své hrudi. Když si to vyzkoušíte a zjistíte, že se vám to daří – myslet a současně být stabilizován v hrudi, můžete si začít postupně dávat otázky, pokud vás něco zajímá. V mysli položíte otázku, necháte působit prožitek Lásky a najednou zjistíte, že do vaší mysli vstupují nějaké myšlenky, jako kdyby vám někdo odpovídal. Když to tak budete dělat pravidelně, zjistíte, že na každou odpověď jste schopni dostávat odpověď přímo z hrudi.

Meditace není něco nudného, není to něco, do čeho by se měl člověk nutit, člověk začne mít nějaké výsledky v meditaci tehdy, když bude umět meditovat a bude vědět, co je to meditace. Pak zjistí, že meditace je obrovská zábava, opravdová meditace je zdroj obrovského poznání nehledě na to, že můžete cestovat do jiných světů, kde vás žádná cestovní kancelář nezaveze a ani vás tam nemůže zavést a můžete tam vidět takové obrazy a vize, že něco takového neuvidíte ani ve filmu. Je to velmi zábavný proces, když člověk ví, jak na to.

Doba pokročila tak daleko, že není třeba (pokud jsou lidé, kteří hledají něco, co se ukrývá za slovem Bůh) už na nic čekat. Je výsostný zájem Boha, aby vstoupil do vašich životů. Už to není váš zájem, ale Jeho zájem. Protože to je Jeho zájem, musí to být celkem snadno realizovatelné, a pokud se to ve vašich životech nezrealizuje, není to Jeho problém, že by byl Bůh moc složitý a těžce dosažitelný, ale je to o vaší neschopnosti, která spočívá v tom, že špatně myslíte a věříte bludům.

Dnes průměrný člověk mentálně, emočně a fyzicky má na to, aby se s Bohem setkal. A to za jediného předpokladu, že ve svém srdci není špatný a zlý. Pokud je člověk ve svém srdci aspoň průměrný, má na to, aby se setkal s Bohem. Mít na to – setkat se s Bohem spočívá v tomto - správně myslet a věřit ve správné věci.

Co to je – věřit? Víra je to, že určitou informaci musíte uložit hluboko do svého srdce. Věřit znamená, že určitý myšlenkový poznatek prožijete v srdci.

Na Zemi nejste Vy, ale vaše tělo. Vaše tělo nejste Vy, ale je to váš nástroj. Pokud ale si začnete myslet, že vaše tělo jste Vy, pokud uvěříte a vezmete své tělo a vložíte ho do srdce, kde tu myšlenku (jsem tělem) akceptujete, stanete se tělem a v té chvíli se stanete pozemšťanem a octnete se na Zemi. Jedna věc je to, co skutečně jste a druhá věc je, co si o sobě myslíte. To jsou dvě rozdílné věci.

Když jste se narodili, tak celý svět včetně vašich rodičů vás nutil a stále vám vsugerovával, že jste jenom tělem a ničím jiným. Vy jste tomu uvěřili, i já jsem tomu uvěřil. Někdo tomu bude věřit celý svůj život, ale potom zemře a bude se velmi divit, že nebude mít fyzické tělo a že existuje dál. Člověk se nemůže octnout v nebi, pokud nezačne sám o sobě přemýšlet, kým je. Je to úžasné, ale 99% lidí zajímá všechno možné, každá prkotina (kdo bude příští soupeř Baníku, co bude zítra na oběd), ale nikoho vůbec nezajímá, kým jsou.

Co by mělo být pro člověka mimořádně významné? On sám pro sebe! Člověka ale zajímá všechno možné, jen on sám pro sebe není zajímavý.

Chceš se stát Bohem? Mysli jako Bůh, ciť jako Bůh a konej jako Bůh.

Až přijde první opravdové setkání s Bohem, budete nevěřícně kroutit hlavou, jak jste tak dlouho mohli bez Něho žít. Nebudete tomu chtít uvěřit, že jste se připravovali tak dlouhou dobu o tuto nádheru a budete se ve svém duchu proklínat, že každou vteřinu svého života, kterou jste měli do té doby k dispozici, jste nevyužili pro hledání Boha - pravdy o sobě.

Bez meditace, bez procesu přemýšlení o sobě samém je Bůh nedosažitelný.

Esence meditace spočívá v tom, že když si člověk někdy vytvoří čas pro meditaci, příznivé podmínky, většina lidí během meditace zavře oči a myslí si, že zklidní svoji mysl a že v tom stavu zklidněné mysli se něco objeví. Samozřejmě se nic neobjeví. V okamžiku, kdy uvěříte myšlence, že vy jste ten meditující, který chce poznat vyšší Já, tím jste už zabránili pravdě. Nesmíte vůbec věřit tomu, že jste meditující, který usiluje o nějaké duchovní poznání. Pokud tento výchozí fakt meditace akceptujete, že Vy jste ten, kdo medituje a snaží se něco poznat, tento postoj je přímo překážkou, abyste něco nalezli. Pokud bude někdo meditovat, nebude to rozhodně vaše tělo, protože tělo není schopno ničeho, ale je to vaše mysl. Ale Vy nejste ani mysl. Pokud uvěříte, že meditující, čili vaše mysl, jste Vy, tak nemůžete nic poznat. Meditační proces není o tom, že Vy jste ten, kdo dělá nějaké psychologické cvičení nebo nějaký psychologický proces, a snažíte se objevit nějakou pravdu o sobě samotném, ale když začnete vstupovat do kontaktu se svým božským Já, zjistíte, že vlastně za celou tu dobu, když jste během života dělali meditace, nešlo o nic jiného, než že Vy jste se chtěli odhalit svému člověku. Přímo Vy jste byli tím, kdo se chtěl odhalit svému lidskému vědomí. Ale protože lidské vědomí si myslelo, že Vy jste přímo lidským vědomím, tak se neměl kdo odhalit. Jestliže vaše lidské vědomí, vaše lidská mysl si toto (Vás) přisvojila, a Vás nutila, ať hledáte Boha, tak jste ho nemohli nikdy najít, protože ten živý byl přímo Bůh.

Bůh není něco, co se má hledat, vyšší Já se nemá hledat, toto vyšší Já jste přímo Vy, a přímo Vy jste ti, kteří se chcete odhalit svému lidskému vědomí. Nejste ten, kdo hledá, protože ten, kdo hledá, je vaše mysl. Vy jste ale pořád svoji mysl škádlili, Vy jste to byli, kdo ji nechával se zabývat různými systémy a duch. směry, filozofiemi, pořád jste si sami o sobě lhali! Pořád jste svoji mysl hnali do všemožných myšlenkových zákoutí, aby mysl potom chudák zjistila, že tam to není. To jste byli Vy, kdo si hrál s vaší myslí jako kočka s myší. Tím, jak jste vaši lidskou mysl prováděli různými myšlenkovými záležitostmi, jste ji posilovali a vyvíjeli, což bylo také důležité. Nyní toho už zanechte, už toho bylo dost. Nyní musíte přesvědčit svoji mysl, kterou jste už dostatečně nasytili (mysl, i když je nasycena, přesto cítí hlad), že to, co celý život hledala (a nejenom tento život, ale tisíce předcházejících životů), jste přímo Vy!

Stačilo by v tento okamžik, tak, jako nyní věnujete svoji pozornost tělu, které stojí před vámi, kdybyste se stejnou intenzitou obrátili svoji pozornost sami na sebe, aby jste poznali Boha!

Problém poznání vašeho pravého Já je problémem vaší mysli. Boha nezažíváte, protože si myslíte, že nejste Bohem, ať vědomě nebo nevědomě.

Bůh je mimořádný, a přesto, že je mimořádný, se vůbec nebrání možnosti, aby se stal člověkem. Dokonce má na tom výsostný zájem, aby se stal člověkem. Ale člověk se brání tomu, aby se stal božským. Není to zvláštní? Člověku je opravdu velmi cizí myšlenka, že by se mohl stát božským.

Pro prožitek Božství je velmi důležitá mysl. Pokud nemáte mysl, nemůže být ani Bůh. Problém je v tom, že pokud mysl věří, že je tělem, tak když máte otevřené oči, stále periferně vidíte část svého těla. V okamžiku, kdy mysl vidí, že zde existuje nějaké tělo, je hned aktivní, protože se raduje, že je k dispozici živá bytost. Mysl nikdy nebude sloužit mrtvole. Mysl chce sloužit živé bytosti. To je důležitý mechanismus mysli. Mysl odmítá sloužit mrtvole, ale velice ráda aktivně pracuje pro živou bytost. Ale pokud si mysl myslí, že je tělem, v okamžiku, kdy máte otevřené oči, vždy vidíte periferně kousek svého těla nebo jiné tělo, a najednou si mysl říká: Jé, tady je živá bytost, a začne fungovat. Ale v okamžiku, kdy zavřete oči, přestanete vnímat svoje tělo a mysl řekne: Aha, on mi sebral živou bytost. Ona neřeší, kdo, ale řekne si: Nyní už není k dispozici živá bytost, tak já nemám pro koho pracovat. Mysl začne postupně otupovat a v té maximální tuposti mysli usnete. Musíte přesvědčit svoji mysl, že je přirozené, aby pracovala pro živou bytost, v tom souhlasíte, mysl nebude pracovat pro mrtvolu. Ale ta mrtvola je tělo! Mysl podlehla obrovské fikci! Musíte ji říct: To, že chceš sloužit živé bytosti a nechceš sloužit mrtvole, schvaluji, ale uvědom si, že je to přesně naopak, tou mrtvolou je tělo! A tou živou bytostí jsem Já. Moje milá mysli: Nesluž a neraduj se a nebuď tak aktivní, když pomyslíš na mé tělo, ale naopak: Má mysli, buď aktivní, když pomyslíš na Mne!

Zažijte pravdu o sobě a zjistíte, že jste věčná a nesmrtelná Bytost. Až si začnete takto sami sebe uvědomovat, že nepotřebujete pro svoji existenci jídlo, pití, nepotřebujete přijímat lásku od jiného člověka, nepotřebujete přijímat vůbec nic. Když si začnete uvědomovat, že tento prožitek TO JSEM JÁ jste Vy, vaše pravá totožnost, dojde k tomu, že se ve vás probudí obrovská radost, nadšení, Láska. Ucítíte, že Láska není ani interakce mezi dvěmi živými bytostmi, tak, jak si většina lidí myslí, ale Láska je radost z toho, že si uvědomuji sám sebe. Láska je výsledek procesu sebeuvědomění. Když si začnete uvědomovat, kým ve skutečnosti jste, vytvoří se ve vás obrovská euforie, Láska a radost, a teprve potom ve vás vzniká potřeba se o to dělit s někým jiným.

Bůh nám skrze zvěrokruh odhaluje dvanáct základních potřeb života. My si ani neuvědomujeme, že tyto potřeby máme. Zvěrokruh je vybudován logicky, není vybudován nahodile.

Člověk si to neuvědomuje, že v lidském nevědomí jsou obsaženy archetypy dvanácti zodiakálních znamení: V průběhu vývoje lidstva byly tyto archetypy hodně překrouceny, nebudu zde řešit, jestli byly překrouceny nevědomky nebo záměrně. Nemá smysl vytrhávat jedno znamení z kontextu celého zvěrokruhu. Jednotlivé znamení samo o sobě je neudržitelné. Každé znamení potřebuje pro svoji existenci zbývajících 11 znamení. To je asi to samé, jako kdyby si ruka myslela, že nepotřebuje hlavu, nohy atd. Tělo má smysl, pokud ho vnímáte jako celek. Není správné a žádoucí vysvětlovat, co je to Býk, Blíženec, vždycky musíte Býka či Blížence atd. vnímat v kontextu s celým zvěrokruhem:

Dvanáct životních principů:

1. Nejdříve musí být živá bytost, která je individuální – specifickou kvalitou. Beran
Neexistují dvě stejné živé bytosti.

2. Každá živá bytost má potřebu se svobodně navenek projevit určitou činností. Býk

3. Následuje potřeba se konfrontovat na úrovni inteligence. Blíženci

4. Vzniká možnost existovat v rámci určité skupiny (společenství). Rak

5. To aktivuje moje tvůrčí Já (tvorba v souladu s vlastním Já). Lev

6. To aktivuje svobodu poznávání – člověk začne cítit, že chce svobodně poznávat a svobodně vyjadřovat své názory. Panna

7. Svoboda poznávání nám dává možnost se konfrontovat svým bytím. Váhy

8. To vyvolává potřebu společné, skupinové práce, aktivity. Štír

9. Skupinová činnost aktivuje schopnost našeho Já vytvářet si vlastní názory (svoji životní filozofii). Střelec

10. Najednou chcete být svobodni, nechcete být omezováni ve vaší existenci. Kozoroh

11. Na základě této svobody existence máte potřebu se konfrontovat prostřednictvím činnosti. Vodnář

12. Jestliže jste konfrontováni ve své činnosti s jinými lidmi, automaticky ve vás vzniká nějaký skupinový názor. Ryby

1. Skupinový názor - víra (v konečném důsledku se vracíme tam, kde jsme začali) vytváří, kým jste. A tím jsem začínal: Jste tím, v co věříte. Beran

Vysvětlení verše z Bible – Nového Zákona: Spíše projde velbloud uchem jehly než aby vstoupil bohatec do království nebeského. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, údajně je to špatný překlad, velbloud v původním jazyce znamenal nějaké silné lodní lano, ale symbolika velblouda může být zachována. Protože každá věc něco symbolizuje, tak když se zamyslíme nad tím, k čemu slouží jehla? K šití – spojování dvou věcí. Je ostrá a kdyby nebyla špičatá a ostrá, nemůže proniknout žádným materiálem, což symbolizuje lidský intelekt. Nemůžete něco propíchnout či prostoupit určitou hmotu, objekt, pokud nemáte intelekt. Pokud nějakou věc pochopíte na základě svého intelektu, je to, jako kdybyste ji propíchli. Špičatost jehly symbolizuje lidský intelekt. Nestačí ale, abyste jen něco propíchli. V jehle musíte mít ucho, kterým protáhnete nit a abyste spojili nějaké dvě věci, nemůžete jen něco proniknout intelektem, ale musíte k tomu zaujmout nějaký emoční postoj. Teprve tehdy, když vůči nějakému objektu zaujmete určitý emoční postoj, se k tomuto objektu přivážete. Je to logické: Jestliže k nějakému objektu nemáte emoční postoj, neměli byste tendenci do něho píchat. Jehla tedy symbolizuje lidský intelekt, ale vždy musí být součástí emotivita, jinak nemůžete dvě věci spojit, i když je propíchnete. Velbloud je také pěkný symbol. Vše, co ve světě existuje, něco symbolizuje a vyobrazuje nějakou duchovní skutečnost. Charakteristické pro velblouda je, že má jeden nebo dva hrby, které jsou sice vyplněny jakoby tukem, ale slouží k tomu, aby si udělal zásoby vody. Proč velbloud potřebuje zásoby vody? Protože je to zvíře, které je využíváno pro přechody v poušti. Velbloud v duchovní symbolice symbolizuje nás samotné, poušť je místo, kde nic neroste, kde je velké horko (kde dominují silné vášně a touhy), což symbolizuje tento svět, kde také toho moc neroste (co se týče Lásky, Moudrosti), takže také žijeme v poušti i když málokdo to ví. Abychom v této poušti přežili a dokázali se zde pohybovat, musíme si také jako velbloud udělat dostatečné zásoby vody. Voda symbolizuje svět emocí, citů a abychom mohli žít v této poušti, musí si každý člověk udělat dostatečnou rezervu ve svém nitru, co se týče schopnosti cítění. Jinak bychom to zde ani nemohli zvládnout. Jestliže velbloud symbolizuje bytost, která je schopna si udělat dostatečné citové zásoby, a ucho jehly je součást lidského intelektu, to znamená, že jste schopni se k určitým věcem emočně vázat, tak ucho s velbloudem souvisí. Ucho jehly – schopnost se citově vázat (tím pádem propojuji, sešívám dvě věci) a velbloud je bytost, která má dostatečně velké citové (emoční) zásoby. Symbolika není tak daleko od věci, když Ježíš dával ucho jehly do souvislosti s velbloudem. V Egyptě byl jazyk symbolismu hodně rozvinut a je škoda, že se zde toto poznání symboliky ztratilo. Je pěkné, když člověk přemýšlí nad věcmi, které spolu zdánlivě nesouvisí.

Je smutné, že i lidé, kteří sami sebe považují za nějaké osvícence a duchovní mistry, propagují nesmysly. Nějaký indický duchovní mistr tam třeba tvrdí, že prožitek vyššího Já může být dosažitelný jedině v hlavě (v souvislosti s třetím okem), což je úplně zavádějící. Anebo jiný český tzv. duchovní velikán zase říká, že Bůh je beztvará skutečnost. Bůh není beztvará skutečnost, ale Bůh má tělo stejně jako vy. Když člověk vidí záplavu duchovní literatury, tak někteří tvrdí stejné nesmysly, někteří se zase v těch svých nesmyslech liší a z tohoto důvodu si velice cením astrologie, (spíše zvěrokruhu), protože zvěrokruh nám dává velice solidní a pevnou duchovní kostru, abychom se v té záplavě nějakých duchovních informací, které zde dnes máme, neztratili a abychom kráčeli po pevné půdě.

Život pro většinu lidí život znamená to, že se lidé vdávají, žení, rozvádějí, rodí se děti, umírají, sem tam se zamilujeme, sem tam se odmilujeme, a lidé hodnotí život podle povrchového dění, podle toho, co se nám děje v tzv. osudu. Osud je to, co se odehrává na našem povrchu. Ale to, co se odehrává v nás, moc lidi nezajímá a přitom je to mnohem podstatnější.

Život jako takový je proces, při kterém jedno absolutní Já se snaží neustále stupňovat samo sebe.

Náš veškerý život je o tom, aby se stupňovalo vědomí našeho Já. Vždycky říkám: Musíte být čím dál větší Egoisti. Ego je špatně lidmi pochopeno, protože oni vždycky říkají, že aby se mohl člověk duchovně probudit, musí se zbavit svého ega. Ale je to přesně naopak: Musíte své Ego podporovat a vysvětlím vám, proč. Je špatně pochopeno, co je to ego. Ego doslovně znamená – Já. Kdybych to bral doslovně, jestliže chce někdo dosáhnout nějaké duchovní realizace, znamená to, že se má zbavit svého Já, že jeho Já je překážkou na cestě k poznání? Když se zbavíte svého Já, kdo potom dosáhne tohoto poznání (když vaše Já zanikne)? Když zanikne vaše Já, zaniknete i vy. Ego je samotný Bůh, Bůh je největší Egoista. Když lidé říkají ego, mají na mysli nějaké pseudo-ego. Existuje pravé Já, pravé Ego a nepravé já, nepravé ego (pseudo-ego).

To, o co bychom měli v prvé řadě usilovat, je to, že byste si měli uvědomit, že existuje Bytost, která je naprosto reálná, živá a sídlí přímo ve vás. Člověk si nemůže dát v životě větší ambici než to, že chce odhalit určitou Bytost, která sídlí přímo v jeho nitru. Většina lidí tuto Bytost nazývají Bohem. Hledání Boha je ta nejvyšší meta, kterou si člověk může dát. Někdo hledá (nebo si myslí, že hledá) a nenalézá. Kdybychom s takovým člověkem rozebírali, proč nenalézá, zjistili bychom, že vlastně nic nehledá, že si to jen myslí, že hledá. Hledat Boha – vyšší Já znamená – velice intenzivně pracovat sám na sobě. Nestačí, že někdo uvěří v nějakou ideu a už to má vyřešeno. Takový člověk se bude muset jednou probudit ze svého snu a přiznat si, že pro hledání nějaké vyšší skutečnosti neudělal vůbec nic. Potom jsou lidé, kteří se nejen ztotožní s určitou ideou, ale jsou schopni pro ni i něco udělat. Když budou pracovat dostatečně intenzivně, setkají se s touto ideou a budou velmi zklamáni, že je ta idea o ničem. Měli bychom hledat přítomnost Bytosti, která sídlí v našem nitru a je důležité mít na mysli, že místo, kde tato bytost sídlí, není v hlavě, ale v hrudní oblasti. Tato Bytost je sice obsažena v každé buňce našeho těla, ale když existuje nějaký stát či říše, vždy existuje hlavní město, kde sídlí vládce. I když je naše tělo určitá říše, a samozřejmě ten, kdo má na starosti tuto říši, může být, kde chce, v této říši, ale přesto má tento vládce určité místo, odkud vládne. Toto místo se nalézá v hrudní oblasti.

Když se příště setkáte s nějakou duchovní literaturou či vůdci, kteří vám budou tvrdit, že vaším pravým Já je čisté bytí, je to sice dosažitelné, ale rozhodně to není vaše pravé Já. Bytí je předpočáteční stav, ze kterého vše vzešlo. Toto čisté bytí je vaše vědomí. Ve vašem životě existuje pouze to, co si uvědomujete. To, co si neuvědomujete, pro vás není. A co to je – si něco uvědomovat? Znamená to, že zažíváte existenci něčeho. Přímo vaše vědomí je tato existence. Nedívejte se na pojem vědomí, že je to nějaká psychologická kategorie, ale vědomí je něco, co zažíváte každý den, je to pocit, že něco existuje. Ať jste to vy sami či to, co se ve vašem vědomí nachází. Toto vědomí – prožitek existence, pokud se jím stanete, zjistíte, že nejste člověk z masa a kostí, ale jste přímo touto existencí. V této existenci není žádná kvalita, není tam ani velikost, ani malost, ani slanost, ani kyselost, ale jenom se JE. To je asi to, čemu se říkalo chaos. Chaos znamená, když je něco neuspořádané.
Vědomí samotné existence se samo začalo aktivizovat a najednou toto vědomí začalo samo v sobě instinktivně zažívat, kdo vlastně je tímto bytím. Vědomí začalo jakoby meditovat samo nad sebou a najednou došlo k prožitku Já. Když se vědomí ptalo, kým je, odpověď přišla z něho samotného: No přece Já! Původní stav JSEM začal nejdříve lehce vyciťovat JÁ JSEM a v tom vrcholném prožitku přišel prožitek JÁ JSEM JÁ.
Prožitek JÁ JSEM JÁ je prožitek obrovského štěstí a blaženosti, že když toto jednou zažijete, nebudete chtít zažívat nic jiného. Teprve toto je vznik Tvůrce vesmíru.

Život ve své rozmanitosti dějů a situací je o tom, že Já, které vzniklo z univerzálního bytí (vědomí) se nesnaží o nic jiného než o to, aby obhájilo svoji existenci vůči své matce (čistému bytí), ale nejenom že chce obhájit svoji existenci, ale Jáství chce neustále prožitek svého Já zintenzivňovat. Připusťte si do svých myslí, že tu nejste proto, abyste udělali kariéru či to nebo ono, nebo abyste měli nějaký mimořádný kulturní zážitek, klidně si to mějte, ale to je pouze povrch. Ve své podstatě žijete proto, abyste neustále intenzivněji a intenzivněji zažívali svoje pravé Já.

Při meditace je velmi podpůrný prostředek to, že když se svojí pozorností stáhnete do hrudi, představte si tam přítomnost zlatého světla (něco jako Slunce, ale velice intenzivní zářivé světlo), to pomáhá, ale důležité je myslet na to, že toto světlo není jenom světlo, ale je to živá Bytost a že tou živou Bytostí jste přímo vy sami.

Když člověk správně medituje, výsledky by měly přicházet minutu či dvě po začátku meditace. Když to nepřichází během pěti minut a nic mimořádného se neděje, přerušte to, začněte vnímat reálný svět a meditujte znova. Stává se, že když se vám během meditace otupí vaše tělesné vědomí, výsledky jsou potom nemožné. Proto je důležité, aby se mohl dostavit výsledek, je nutné mít ostré tělesné vědomí.

Víte, co je základ všeho? Realita. Když bych to vzal úplně z jiného úhlu pohledu: Pro člověka bude vždycky nejdůležitější to, co on vnímá, že je reálné. Všimněte si toho. To si zapamatujme. Ale co nám dává punc reality? Pro většinu lidí má punc reality jen to, co je hmotné a co se týká vašeho těla. Většina lidí má pocit reality jen z těla. Ale co je to tělo? Tělo je to, jakou představu si o něm uděláte ve své mysli a to, jak tělo cítíte. Tělo je pro vás reálné v prvé řadě proto, že ho cítíte. Realita je vždycky dána cítěním. Většina lidí si myslí, že reálné je to, co je hmotné, ale kdybychom šli na dno věci, tak tělo je reálné pro lidi, protože tělo cítí. Realita je dána pocitem, ne hmotou. Tělo je pro ně reálné, protože někdy cítí pocit hladu, žízně, cítí sexuální touhy. I realita Boha pro vás bude tehdy, když Ho budete cítit. Jestliže to platí pro tělo, platí to i pro realitu Boha. Tento pocit, když ho slovně formuluji, je pocit Já. Když zaměřím pozornost na svoje Já, tak neslyším znít někde v nitru Já, Já, Já, Já. Ale to je naprosto reálný pocit – sebe sama. Akorát, když to chci někomu sdělit, tak to je o tom, že to jsem Já. Duchovní snaha spočívá jenom v tom, že se musíte svojí pozorností (protože ve vašem vědomí je spoustu obsahů, různé myšlenky a pocity jakéhokoliv druhu), protože je tam naprosto reálný pocit sebe sama, zaměřit a zcela se trefit do pocitu Já. Musíte to dělat v prostoru duchovního srdce. I kdybyste se nezaměřovali na duchovní srdce, a i kdybyste se v tomto prostoru zaměřovali na pocit Já, a kdybyste Ho zachytili, tak se budete divit, ale to srdce vám začne samo automaticky pracovat. Uvědomit si své Já automaticky znamená, že Bůh začne milovat, protože to je Jeho radost z toho, že si On sám sebe uvědomuje. Láska je nadšení živé Bytosti z toho, že si je sebevědomá.

Pokora je o tom, že jste schopni odvrhnout všechno, a zcela se zasvětit svému Já. To je pokora, že vaše Já je pro vás na prvním místě a všechny ostatní věci jsou vedlejší. Bůh takové pokorné lidi vyhledává a chce, aby jich bylo co nejvíce. Ale před někým se krčit, to nemá s pokorou nic společného. A kdybyste se klaněla Bohu více než svému Já, v té chvíli nejste pokorná. Neexistuje nic ve vesmíru, co byste měla upřednostňovat více než vaše Já.

Ať jsi v jakékoliv situaci, je neustále možnost si uvědomovat Jáství. Samozřejmě se nebavím o nějakých silně extrémních situacích, že tvá emotivita bude natolik rozhozená, že nebudeš mít na to klid. Ale v takových banálních lidských situacích máš vždy možnost vnímat své Já. Je to dosažitelné.

Kromě meditace je důležité také to, aby člověk znal ten bod, na který se má zaměřit. Jeho pozornost se musí přesně cíleně zaměřit na ten jeden konkrétní bod. Tímto bodem je pocit Já. To je důležité, ale stejně tak důležité je, že tento pocit Já má své sídlo, kde se nejintenzivněji vnímá. Ty se můžeš zaměřit na pocit Já a nemusíš Ho jakoby lokalizovat, jen se budeš ve svém vědomí zaobírat pocitem Já a budeš třeba vnímat, že On je všudypřítomný. Najednou budeš mít pocit, že se někdo na tebe dívá shora (z nebe). Ale potom nakonec zjistíš, že je daleko účinnější, když se na pocit Já nezaměřuješ jen svojí pozorností, ale když Ho i místně lokalizuješ. Zaměř se do hrudi a myslí na to, že v této hrudi je přítomna reálná živá bytost a že živá Bytost se nemůže jinak nalézt než pocitem Já. Tato živá Bytost, která tam je, jsem Ty samotný.

Živá Bytost není nikdy spatřitelná očima, pouze tvojí pozorností a tvojí myslí a to – v tvém srdci. Živou bytost můžeš vidět jedině svojí pozorností a myslí.

Na počátku bylo čisté bytí (jak někteří říkají: živá prázdnota), „matka“, která se začala dynamizovat a ani nevěděla, proč, je to přirozenost života, že chce být čím dál aktivnější. Život se chce čím dál intenzivněji prožívat , takže se objevila pozornost, což je dynamické vědomí, vědomí, které se zdynamizovalo (zaktivovalo). Pozornost se nemohla věnovat ničemu jinému než tomu, z čeho vznikla. Pozornost se začala zabývat vědomím a nyní vznikla otázka: Kdo já vlastně jsem? Najednou vznikl pocit Já Jsem. Ne že jenom Jsem, ale Já Jsem. Nyní nastal kruciální moment: Vědomí se nyní mohlo zaměřit buď na toto Já, nebo na toto Jsem. V Já Jsem jsou obsaženy dvě složky – Já a Jsem. Kdyby se pozornost začala věnovat složce JSEM, vrátilo by se to do svého původu. Ale najednou se objevila nová složka – Já, která byla v té chvíli stejně intenzivně prožívána jako JSEM a život se rozhodl, že se zaměří výhradně na to Já. V ten moment JSEM šlo do pozadí a složka Já začala čím dál více nabývat na prožitku, až najednou dosáhlo takového stupně, že to explodovalo v obrovký (duchovní) orgasmus. V té chvíli došlo k takové intenzitě prožitku vlastního Já, kdy vznikla taková euforie, že Bůh už o to nechtěl nikdy přijít. To Ho potom přinutilo tvořit věci.

Ten, kdo je ten nejreálnější, je nevnímán a ten, kdo je tak nejméně reálný, je vnímán. Je to přesně naopak. Důležité je, že proces ztotožnění se Já s tělem udělal samotný Bůh, protože to potřeboval pro své určité záměry. Když chceš najít svoje Já ve své pravé podstatě, to, že jsi obyvatelem svého srdce, tak najednou jako kdyby Bůh bojoval sám se Sebou. Každý člověk, když hledá svoje Já, vlastně opakuje proces, který probíhal v samotném Bohu. Je to Bůh, který pořád opakuje tento proces, ale pokaždé na jiné úrovni. Prožitek Já je můj Život, a není zvláštní, že lidé ignorují svůj Život? Zajímá je všechno možné jenom ne jejich vlastní Život!

Zdrojem života je Duch. Duch je přímo život. V duchovních světech je hlavní náplň činnosti řešení duchovních problémů. A protože každý hmotný svět je řízen z nějaké duchovní sféry, vývojem došlo k tomu, že se někteří snaží jít v souladu s Duchem a někteří se snaží jít proti Duchu a vedou s Duchem duchovní válku. To, co se zde odehrává, že musíme chodit do práce, jít si něco nakoupit a dívat se na TV, to všechno je duchovní bitva. Síly, které jdou proti nejvyššímu Duchu, jen nutí lidi fungovat určitým způsobem, aby to bylo naprosto antiduchovní. To celé je obrovská duchovní válka, která tady probíhá. Každá lidská činnost má duchovní pozadí. Třeba takoví Svědci Jehovovi jsou ovládáni z duchovního světa a síly, které vytvořili Svědky Jehovovy, a pořád udržují a podporují jejich činnost, to dělají z toho důvodu, aby lidem, kteří se dostanou ke Svědkům Jehovovým, bylo zablokováno jejich Sebe-poznání. Ve své podstatě se jedná o to, že Bůh chce, aby Jáství rostlo, kdežto nepřátelé Boha chtějí, aby bylo Jáství potlačováno. Oni proto vždycky vytvoří takového boha, či takovou představu o Bohu, kde vůbec není místo pro Vás (Jáství).

To nejvýjimečnější můžete zažít jedině v hrudi, nikde jinde, protože jedině tam se setkáváte se svým Životem - sami se Sebou.

Bůh je přítomen v každém člověku, je tichý a nijak na sebe neupozorňuje, jen pozoruje člověka, jestli si lidská mysl uvědomuje, že vnímat Jeho přítomnost je to nejdůležitější v životě. Klidně se bavte s lidmi o čem chcete, ale vždycky si zkontrolujte, jestli je Já pro vás to nejdůležitější.

Veškerý život ve svých rozmanitých situacích není opravdu nic jiného než proces nalezení vlastního Já.

Když máš svoji pozornost zaměřenu do hrudi, mysl musí myslet na to, že chce, aby došlo k setkání s naprosto reálnou živou bytostí. Nechceš zažívat nějaký pocit Lásky nebo nějaký příjemný pocit, ale nekompromisně trváš ve své mysli na setkání s naprosto reálnou živou Bytostí. Klidně si můžeš dovolit vložit do hrudi představu živé bytosti. Tím, že znáš cestu, bude to snazší, protože už budeš vědět, čeho má být dosaženo. Překážka je to, že nemáš jistotu, že touto živou Bytostí jsi Ty sama. Pořád máš někde v nevědomí, že hledáš Někoho jiného než Sebe.

Neintenzivnější prožitek Božství nastává tehdy, když máš neotřesitelnou jistotu: TO JSEM JÁ!

Vědomí odlišnosti je velmi důležité, je to zvláštní stav, protože když se zaměříš do nitra a začne se ti tam zpřítomňovat Bytost, naprosto jasně cítíš, že TO JSEM JÁ sám a současně máš pocit, že to je někdo jiný než ty, že je to Bytost, která se odlišuje od tvého lidství. Lidství má určité kvality, kdežto ta Bytost je úplně výjimečná. Musí tam být oba dva tyto prožitky: Jsem to Já a současně to nejsem Já. Aby byl ten prožitek mimořádný, nemůžeš být sama, musíte být dva. A to je právě to, že ten, kdo pozoruje Tebe, je tvoje mysl. Bůh po určitou dobu dopustil, aby si tvoje mysl myslela, že jsi přímo tělem (že Já je přímo tělo) a protože tímto způsobem fungovala, že byla v kontaktu s já, které neodpovídá pravdě, ale tímto kontaktem se mysl stala jakoby živou bytostí. Původně byla mysl jenom nástrojem Jáství. Tím, že člověk ztotožnil svoje Já s tělem, se z mysli postupně stávala živá bytost – tvoje lidské já, duše. Toto lidské já potom musí připustit, že ono bylo jenom oživováno a ten, kdo ho oživoval, bylo samotné Já, které se nemusí s ničím ztotožňovat, jen samo se sebou. A jsi to Ty. Já se dívám, ale současně jsem i ten, na kterého se dívám. Když si člověk vzpomene na to, že sídlí v hrudi tohoto člověka, už jen při pomyšlení na tuto skutečnost musí cítit krásný pocit na srdci.

Někteří lidé si v procesu hledání nevěří a mají instinktivní potřebu se spoléhat na nějaké duchovní vůdce, autority apod., nebo klasičtí věřící mají svého papeže apod., ale když si člověk uvědomí, že já se snažím nalézt sám Sebe, tak mi do toho nikdo přece nemůže mluvit! Kdo by měl Sebe sama znát lépe než já!

Opravdová modlitba je o tom, že děláte něco pro to, aby došlo k uvědomění si Sebe sama.

Je zabudováno v každém člověku, že instinktivně cítí potřebu hledat něco vyššího. To je instinkt. Problém je v tom, že zde jsou určité síly, které nemají zájem na tom, aby lidé odhalili hlubší podstatu svého života a proto se tyto síly snaží tento základní instinkt, který je v každém z nás, podchytit, podvázat to a odvést ho tam, kde člověk něco vyššího v rámci své bytosti ani najít nemůže. Tím mám na mysli skoro všechny stávající náboženství, které zde jsou momentálně na této planetě a také k tomu přispívá velkým dílem i naše pozemská věda. Kdybychom to zjednodušili, jsou zde takové dvě krajní cesty a to je věda a náboženství, které odvádějí člověka od pravdy. Pokud chce někdo najít nějakou vyšší pravdu, nezbývá mu nic jiného než pracovat sám, v soukromí a nespoléhat se na nikoho ani na nic. Nebudu se bavit o lidech, kteří něco hledají a domnívají se, že něco najdou, a přičemž tito lidi – hledači obcházejí a se míjejí se svým vlastním Já. Každý člověk, který bude upřímně hledat a bude hledat dlouhodobě, může hledat kdekoliv, stejně jednou zjistí, že se k pravdě vůbec nepřiblížil, a že jediná možnost, jak se přiblížit k pravdě a zrealizovat pravdu, je opravdu jedině ta, že se začne člověk zaobírat svým vlastním Já. K tomu dojde jednou každý. Z lidí, kteří už opravdu pochopili, že dosáhnout vyšší pravdy znamená – se zaobírat svým vlastním Já. Málokdo chápe, že když si představíte, že se nacházíte v nějaké místnosti, a víte, že vedle je sousední místnost, ve které se ukrývá pravda, a chcete se do té sousední místnosti dostat, abyste tu pravdu objevili, musíte odemknout dveře do této sousední místnosti. Problém je však ten, že dveře, které nás můžou vpustit do té sousední uzavřené místnosti, nejsou zavřeny jen na jeden zámek, ale jsou zavřeny na čtyři zámky. Aby každý člověk vstoupil do říše Ducha, či do úrovně, kde může vnímat svoje vyšší pravé Já, si musí uvědomit, že je čtyřnásobně spoután. To si málokdo uvědomuje.

Když člověk začne vyznávat nějaké náboženství a stane se přívržencem nějakého duchovního směru, tak tam vždycky může existovat možnost, že ten, kdo dané náboženství vymyslel, či založil nějaký duchovní směr, tam mohl zanést nějakou lidskou chybu. Ta možnost tam je. Ale když se podíváte do zvěrokruhu, ten nevymyslel žádný člověk, zvěrokruh je dán životem samým. Jelikož zvěrokruh vyvěrá ze samotného zdroje života, máte bezprostřední možnost, pokud se snažíte zorientovat, co zvěrokruh znamená, mapovat a chápat život opravdu pomocí učení či učitele, kterým je samotný život. A kdo může životu více a lépe rozumět než samotný život.

Základem všeho je stav, kdy se pouze existuje. Prazákladem veškerenstva je stav nebo pocit EXISTUJI. Člověk může vnímat, že je určitě jiný než třeba láhev, která stojí na stole, materiál, tvar, obsah je úplně jiný, ale láhev i člověk mají jeden společný faktor: Láhev existuje. Člověk existuje. Slůvko JE je společným faktorem pro cokoliv. Pro některou lidskou mysl může být abstraktní si představit slůvko JE. Ale toto slůvko JE čili bytí je něco, co se dá uchopit prožitkem. Člověk, který bude neustále přemýšlet nad slůvkem JE (nad slůvkem bytí), jednou dojde k poznání, že to není nějaký hypotetický a teoretický stav, ale že to je určitý stav, který lze opravdu prožít. Najednou člověk jako kdyby se odpoutal od svého fyzična, myšlení, cítění, a stane se samotnou existencí. Pokud se to někomu podaří, že se sám prožije jako samotná existence, tak zažije obrovské osvobození, protože v té chvíli najednou nemáte žádné potíže, žádné problémy, nic se vás nemůže dotknout. Uvědomujete si, že jste všudypřítomná a nesmrtelná skutečnost, je to velice příjemný stav, nemáte tam žádné problémy, zjistíte, že jste nesmrtelný, zažíváte to jako stav, kdy jste se osvobodili od veškerých strastí, útrap pozemského života. Celkem chápu, že lidé, kteří tento stav zažili, začnou tento stav velebit, a budou tento stav hlásat jako nejvyšší pravdu.
Toto prvopočáteční nebo předpočáteční bytí v rámci své přirozenosti se začalo aktivovat, v rámci aktivace z tohoto prvopočátečního bytí se vynořila, jak víme, pozornost, to znamená, že pozornost je základní duchovní nástroj, to si málokdo uvědomuje. Pro vás může existovat pouze to, čemu věnujete pozornost. Jestliže něco existuje a vy tomu nevěnujete pozornost, tak jako kdyby to pro vás neexistovalo. Jestliže toto prvopočáteční slůvko JEST - bytí nazveme vědomím, protože to je vědomí, tak toto vědomí, které se trošičku zdynamizovalo a zaktivovalo, z tohoto vědomí něco vystoupilo a to něco byla pozornost. Pozornost jakožto základní duchovní nástroj se chce a musí něčemu věnovat, to je její přirozenost. Ale protože v této chvíli nebylo k dispozici vůbec nic, čemu by se mohla věnovat pozornost, existovalo pouze to, z čeho pozornost vznikla. To znamená, že pozornost vzešla z vědomí – bytí, z prožitku JSEM, a neměla jinou šanci než se obrátit na svůj počáteční zdroj (vědomí) a v té chvíli vznikl nový stav, kdy vědomí jako kdyby ucítilo otázku: Kdo já vlastně jsem? Kým jsem? V té chvíli, když vznikla tato pocitová otázka (nebyla to otázka, která by se dala formulovat myšlenkově), byl to takový intuitivní pocit, který máme každý z nás v sobě, člověk si to neuvědomuje, ale hluboko v nitru každého člověka se vznáší otázka: Kdo vlastně jsem? A tato otázka neustále působí v nitru všech lidí. Oni si to ale neuvědomují dostatečně silně. Jeden myslitel ve středověku v souvislosti s tímto říkal: „I kdyby se Ježíš Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, co by mi to pomohlo, kdyby se Kristus nezrodil v mém srdci.“ V okamžiku, kdy se pozornost obrátila na svůj zdroj (vědomí) a vznikla intuitivní otázka: Kdo jsem?, přišla odezva: No Já jsem. Když přišla tato odpověď a když vědomí ucítilo, že na otázku Kdo Jsem? si odpovědělo: Já jsem, tak došlo ke stavu, že u tohoto původního vědomí, které nebylo žádným způsobem diferenciované (tam je jen samotná existence, stav JSEM, bytí, není tam žádný rozdíl, žádná polarita, ani světlo, ani tma) došlo k polarizaci, vzniklo světlo a vznikla tma. Světlo symbolizuje toto Já jsem, to znamená uvědomování si sebe – sebevědomí. Tma představuje stav, kdy si sebe neuvědomujete. Můžete existovat, ale nemusíte si sebe uvědomovat. Člověk musí ve svém životě prožít všechny etapy, které zažíval i Bůh, když se vyvíjel.
V okamžiku, kdy došlo k tomu, že si bytí začalo sebe sama uvědomovat, byl to pro samotné bytí velice příjemný prožitek, protože si začalo uvědomovat světlo, a bytí začalo toto světlo vnímat jako něco navýsost pozitivního a příjemného. Proto začalo bytí čím dál více věnovat pozornost sobě samému a došlo k tomu, že bytí, které se změnilo na Já Jsem, začalo čím dál více preferovat samotné Já. Došlo k tomu, že slůvko JSEM jako kdyby šlo do pozadí (nebylo ignorováno, ale nemělo v sobě takový půvab jako samotné Já) a tím, jak prvopočáteční bytí se začalo pozorností zaobírat čím dál intenzivněji jenom samotným prožitkem Já, toto Jáství se začalo čím dál více zintenzivňovat, což mělo za následek, že to světlo začalo čím dál více nabírat na intenzitě, až v tom nejvrcholnějším prožitku, kdy byl prožitek Jáství vybičován do maxima, kdy bytí zažívalo prožitek Já jsem Já, kdy byla neotřesitelná jistota, že nejsem nikým jiným než samotným Já, došlo k explozi, záblesku neskutečně jasného světla. Toto neskutečně jasné světlo je prožitek Já jsem Já čili prožitek maximálního sebevědomí. V tomto okamžiku došlo k vzniku duchovního Slunce. Proto v nebi andělé vždycky vnímají Boha jakožto Slunce. Když v nebi vidíte Slunce na obloze, každý ví, že v tomto Slunce sídlí zdroj veškerého života. Zdroj tohoto života je živá Bytost, která sídlí v tomto Slunci a která z tohoto Slunce může vystoupit a ukázat se vám i v osobní formě.

Když budeme používat slovo Bůh, tak Bůh je stav, kdy si někdo s maximální intenzitou uvědomuje své vlastní Já. A protože sebevědomí (Já jsem Já) je stav, kde je obrovské světlo a teplo, je jasné, že tento stav je symbolizován živlem ohně, protože když řekneme oheň, každý si hned asociuje světlo a teplo.

Hmota je vyzářený Duch. Z toho vyplývá, že všechno, co se nachází ve vašich fyzických životech, včetně vašeho těla, vyzařuje vaše Já. Nedělá to nikdo jiný. Naše Já vyzařuje hmotu. Hmota vyzařuje mysl. Mysl vyzařuje emotivitu. Emotivita vyzařuje naše Já.

Pokud se identifikujete s jedním fyzickým tělem, získáváte jednotku velikosti. Atom ve vztahu k vašemu tělu je maličký, a ve vás vzniká pocit, že atom je malý, a vesmír je proti vašemu fyzickému tělu velký, proto máte pocit, že fyzický vesmír je velký. Ale pro vaše Já to vyjde úplně nastejno. Člověk si neuvědomuje, že pocit velikosti a pocit malosti je dán identifikací vaší mysli s lidským tělem. Co je větší než lidské tělo, vám připadá veliké a co je menší než lidské tělo, vám připadá malé. Ale pro Já je vesmír stejně velký a současně stejně malý. Atom pro Já je stejně velký jako malý. Oheň je stav stejnosti – to je jedno.

Kdyby Bůh zažíval za všech okolností, že Já jsem Já a znal by jen prožitek, že On sám se sebou je ztotožněný, a nic jiného, začal by se nudit, ta počáteční radost by vyprchala. On také potřebuje zažívat stav – Já nejsem Já. Tento prožitek, že Já nejsem Já a jsem odlišný od Sebe, může Bůh zažít jedině skrze vzduch – mysl. Kdyby Bůh neměl mysl, neměl by nikdy pocit, že se věci od sebe navzájem odlišují a že dokonce i On není sám sebou, že je od Sebe odlišný. To právě vysvětluje, proč se Duch neobejde bez duše. Je to naše mysl, která vnímá svoji odlišnost od našeho Já. Oheň je prožitek Já jsem Já, kdežto skrze mysl máme možnost prožívat Já nejsem Já. Duch potřebuje zažívat nejen prožitek vlastního ztotožnění se sám se sebou, ale Bůh také potřebuje prožitek odlišnosti od Sebe. To i to musí být současně.

Člověk může ustrnout v pasti myšlenkového poznávání, mnoho lidí duchovní realizaci během svého života nedosáhne a zůstávají jen ve fázi nějakého myšlenkového hledání. Jestliže já jsem živá bytost a někdo by sepsal můj životopis, a jiný člověk, který by byl instinktivně váben mojí osobou, by si přečetl můj životopis a přišel by za mnou a řekl by: Jardo, už tě znám! Já bych se na něj podíval a řekl mu: Ano, ty mne znáš jen na povrchu, ale ve své podstatě mne neznáš, protože kdybys mne chtěl opravdu znát, musel by ses ztotožnit s mým srdcem, musel by ses stát mým srdcem. Jedna věc je znalost povrchu, druhá věc je znalost a kdybych řekl nitra jiné bytosti, tak to nestačí, musím říct – znalost samotného středu – srdce jiné bytosti. Pokud se neztotožníte se srdcem jiné bytosti, tak tu bytost neznáte.

Spása nespočívá v tom, že dosáhnu nějakého obrovského myšlenkového poznání, ale je to má schopnost odhalit tajemství vlastního srdce, ale hlavně – získat sílu sám sebe neustále udržovat ve svém srdci.

Někdo používá mantry. Je to myšlenka, kterou člověk neustále opakuje dokola a toto opakování by mělo člověka přivést k nějakému prožitku. Přišla mi taková mantra, není to nic složitého, začal jsem si to opakovat a cítil jsem, že mi to pomáhá: Myslím na Tebe, který se nacházíš ve svém srdci. Bylo to zvláštní, protože logicky by znělo spíše… Ty, který se nacházíš v mém srdci. Ale On mi řekl: Ne. Tam je velmi důležité toto: Myslím na Tebe, který se nacházíš ve svém srdci. Kdybyste si to opakovali a pronikli do této mantry, zjistíte, že slůvko „svém“ je velmi důležité.

Podstatou duchovního probuzení je naše schopnost se udržovat ve svém srdci. Tím, že člověk získává schopnost a sílu upřednostňovat své srdce před svou hlavou, a bude se neustále snažit větší část dne (nepůjde to zpočátku na 100%, protože hlava má své nároky a potřeby) upřednostňovat pobyt ve svém srdci, bylo by jen otázkou času, než by mu došlo, že srdce není jen určitý psychický (duchovní) prostor v naší bytosti, ale že to je místo, kde se nachází živá Bytost a že srdce je prostor, kde se jedině s touto živou Bytostí můžu setkat a setkání s touto živou bytostí mi teprve odhalí tajemství, že miliardy a miliardy let jsem pracoval na této možnosti (šanci) se s touto Bytostí setkat.

Veškeré životní hledání (úsilí, které má k tomu vést) není nic jiného než to, aby člověk objevil prostor vlastního srdce, protože v mém srdci se ukrývá velmi dlouhou dobu živá Bytost, která toužila po tom, aby Ji člověk objevil.

Božská Bytost se neodhalí nikomu, kdo se k Ní snaží přistupovat pouze na základě vědění, ale tato živá Bytost se odhaluje jedině tomu, kdo po Ní touží a kdo si k této Bytosti vytvoří silný emoční vztah.

Pro většinu lidí je nemyslitelné, oni nevěří, že by se mohli setkat s Bohem. Většina lidí si myslí, že je to něco tak nedostupného, že v to vůbec nedoufají. Já tvrdím, že to samozřejmě není jednoduché, ale i když to není jednoduché, je to dosažitelné. Člověk jen musí být upřímný sám k sobě a hlavně ke svému srdci.

Když se setkáme s touto Bytostí (Bohem), nakonec zjistíme, že skutečnost, která se jmenuje Bůh, je něco, co se bude poznávat do nekonečna. V Bohu je obsaženo tolik věcí, že donekonečna Ho budeme poznávat a to je to krásné. Bůh je všudypřítomný. Ale i Bůh se nachází v různých stavech. Nikdo z nás se nemůže vyhnout peripetiím lidského života. Každý zažíváme nějaké radosti, starosti (těch je ještě více), někdo má obrovské starosti, někdo menší, ale každý má nějaké starosti. Některé problémové situace musí nastat a nelze se jim vyhnout a můžete dělat, co chcete, ale stejně si těmito problémovými situacemi budete muset projít, ať se vám to líbí nebo nelíbí. Jedna těchto problémových situací je třeba smrt. Každý moc dobře ví, že se s tím bude muset setkat. Před určitými věcmi neutečeme, ale otázka je, jak se k různým problémovým situacím postavíme. Když se k té situaci postavíme tímto způsobem, že budeme přebývat v hlavě, bude to hrozné. Zkusme se k této či k jakékoliv problémové situaci postavit svým srdcem. Problém zůstane problém, ale zjistíme, že najednou nás naše srdce (ten dotyčný, který sídlí v našem srdci) začne utěšovat, podporovat, dávat nám odvahu, najednou cítíme, že v situaci, i když je problémová, osten problému není tak ostrý.

Mysl je taková zvláštní věc, že někdo, co se týče vlastního duchovního probuzení, mysl přeceňuje (upřednostňuje ji před srdcem) a tedy se nemůže nikdy dostat do svého srdce, a druhý případ je, že někdo svoji mysl podceňuje, což je také problém, protože nikdo nemůže dosáhnout duchovního probuzení bez toho, aniž by používal mysl, protože mysl ve své podstatě je stejně tak božská jako Bůh sám. Problém je ale v tom, že mysl musí zaujmout to postavení, které jí přísluší. Bez mysli se nikam nedostanete.

Až se setkáte s Bohem, s pravým Já, teprve doceníte svoji mysl a teprve tehdy pochopíte, jak je důležité svoji mysl rozvíjet.

Pokud nemáte ostré vědomí a ostrou mysl, nemůžete se setkat s Bohem. Zkuste se někdy v klidu, kdy budete sami, zamyslet: Meditace není něco, kdy je třeba uklidnit mysl. Někdo si stále myslí, že meditace je o tom, že zklidní svoji mysl. Sedněte si, zavřete oči a pozorujte ten proces, že když máte zavřené oči, vaše mysl má tendenci ochabovat a být čím dál lenivější a lenivější. Uznejte, že to tak je. Když si toto uvědomíte, tak si uvědomíte, že je to špatně. Udělejte tohle: Říkejte si stále. Já myslím. Já myslím. Já myslím… Opakujte si třeba hodinu: Já myslím. Víte, co začnete zažívat či vám to začne intuitivně přicházet? Je zde někdo, kdo myslí. A ten, kdo myslí, je živá bytost. A kdo to je ta živá bytost, která myslí? Bezděky byste mohl odpovědět: No přece tělo, ale tak to není! Tělo nemyslí, to myslím Já. Co je to za Já, které tady pořád myslí? Najednou zjistíte, že ve vás nastal nějaký vnitřní dialog, že Já mluvím sám se sebou, ale jednou jsem Já takové a podruhé jsem zase jiné já. Ale pořád jsem to Já. Jedna poloha se ptá a druhá odpovídá. Obě tyto polohy jsou ale mé. Potom si zase řeknu: Já myslím. Já myslím. Já myslím. A zjistíte další věc: Když jsem říkali zpočátku: Já myslím. Byli jste nějak vtaženi do tohoto prostoru (srdce), ale tím, jak to budete jako robot pořád opakovat, vciťte se do toho, že opravdu někdo myslí, že opravdu někdo používá svoji mysl, Já myslím. Já myslím. Já myslím. Zjistíte, že to dělá někdo, kdo sídlí v hrudi. Zjistíte šokující věc, že jste schopni myslet a vůbec k tomu nepotřebujete hlavu. To je šok. Myšlení je přece produktem mozku, který sídlí v hlavě, ne? Myšlení může přece probíhat jedině v hlavě, kde jinde by mohlo probíhat myšlení než v hlavě? Zkuste si hodinu opakovat: Já myslím. Zjistíte, že myšlení začne najednou probíhat v hrudi. Myslí zde najednou někdo, kdo je v srdci. Zjišťuji, že ten, kdo ve mně myslí, je srdce a ne mozek. Potom vám začne docházet, že větší část mé mysli je přímo v srdci a pouze kousek mé mysli je v hlavě. V hlavě, v kontextu s mozkem je jen část mysli, která potřebuje řešit záležitosti fyzických poměrů mého těla. Daleko větší část mé mysli je v mém duchovním srdci. Ta část mé mysli, která sídlí v mém srdci, nemá potřebu se zaobírat mým tělem, ale má potřebu se zaobírat přímo Mnou, jakožto živou Bytostí. Tehdy začnete chápat, co je podstatou duchovního probuzení: Opustit hlavu a přemístit se do srdce. Máte tři možnosti: Být jenom v hlavě nebo být jen v srdci anebo být v hlavě i v srdci současně. Třetí možnost je správná.

Buďte na Zemi, ale nebuďte z tohoto světa. Uvědomujte si tento svět, ale vnímejte, že těžiště vašeho bytí je v srdci.

Když řekneme mysl, zapomeňte na to, že mysl souvztažní pouze s hlavou a mozkem. S hlavou a mozkem souvisí pouze kousek naší mysli, to je ta část naší mysli, která potřebuje řešit záležitosti našeho těla. Větší část naší mysli se nachází v srdci.

Hodně lidí si vůbec neumí představit, než fungovat v kontextu s myslí, která souvztažní s mozkem. Spánek není nic jiného než to, že v průběhu usínání opouštíte svět své hlavy, který potřebujete pro řešení praktických věcí a stahujete se do srdce – do vašeho domova. My stále bydlíme ve svém srdci, akorát jsme na to zapomněli.

Nemůžeme zcela ignorovat naše pozemské záležitosti, to nejde. Někteří lidé jsou frajeři, skončí v práci a pracují ještě i v hospodě. Pracují vlastně pořád. Ale naše duše a Duch má také požadavky! Také si na nás činí nárok! Zabývejte se podstatou svého života a tím, kým jste a proč tu jste! A to je ten problém, jak to vše dát dohromady. Tam se právě začne projevovat naše zralost, že pozemským věcem věnujeme jenom to nezbytně nutné, co si zaslouží a zbytek našich schopností, naší energie, naší mysli věnujeme tomu podstatnému. To je to, co měl na mysli Ježíš, když za ním přišli a ptali se ho, komu mají platit daně. On řekl: Ukažte mi peníz. Čí je to podobizna? Císaře. Tak dejte císaři, co je císařovo a Bohu dejte, co je Boží. My musíme řešit pozemské věci, to nikdo za nás dělat nebude (pokud nemáme dobrého sponzora), ale současně musíme také řešit to podstatné. Každý sám si musí zvolit ten správný poměr.

Život – Bůh má obrovský zájem, aby tato vaše mozková mysl vznikla, aby se vyvíjela. Ale to neznamená, že když má Bůh zájem na rozvoji naší racionální mysli, že byste měli zapomínat na tu mysl, která je ve vašem srdci! Musíte mít to i to! V tom je umění života – Bůh je VŠE! Bůh není jenom jednota. Bůh není jenom mnohost. Bůh je jednota i mnohost!

Jestliže se člověk přistihne, když si udělá sebekontrolu, že není právě šťastný a radostný, tak má jasný a neklamný důkaz, že nevnímá jádro – střed vlastní bytosti. Jádro = srdce.

Srdce nemá potřebu ignorovat problémy. To není podstata srdce. Přirozenost srdce je taková, že chce problémy řešit. A chce je řešit tím správným způsobem – tak, aby se odstranila příčina problémů. Ne aby se problém řešil nějakým způsobem, který jádro problému neodstraní. Srdce je férové. Jedině srdce je schopno ti ukázat, že máš problém, o kterém, když se na něj podíváš z roviny srdce, řekneš, že to vlastně žádný problém není. To si jen myslíš, že to je problém, ale ve skutečnosti to žádný problém není. Je to problém pouze na základě nějaké tvé fikce. Srdce ti řekne: Jak můžeš vůbec vnímat, že něco je problém, když se tato záležitost vůbec nedotýká podstaty života. Jestliže je něco, co nazýváme problémem, a je to určitá myšlenka, která přitom vůbec neřeší podstatu života, tak srdce opravdu vnímá, že to není žádný problém. Ty máš řešit podstatu života. A co je podstatou života? Být radostná a šťastná bytost.

Veškerý vesmír vznikl na základě toho, že byl někdo radostný a šťastný. To znamená, že uvědomit si obrovskou radost, štěstí je přesně to samé jako uvědomit si, že mám chuť něco dělat. Když jsem radostný a šťastný, úplně ze sebe chrlím tvůrčí energii.

Zvěrokruh není o ničem jiném než o tvořivosti, o určité tvůrčí technice (živ. stylu) a o určité kvalitě. A tuto kvalitu musíme představovat my.

Hlavním posláním jakéhokoliv partnerství je to, abychom si uvědomili, že jsme navzájem odlišné (jiné) bytosti. Kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda. Byla by vůbec možná situace, aby byl pro tebe někdo přitažlivý, kdyby nebyl od tebe odlišný? To nejde. Všimněte si, že každý člověk je někým přitahován, každý člověk navíc sám chce být přitažlivý pro jiné lidi, ale tyto síly přitažlivosti by vůbec neměly šanci existence, kdyby nebyl svět odlišnosti. Kdyby byl svět stejnosti, tak přitažlivost neexistuje. Život bez přitažlivosti by nebyl žádným životem. To vše zase všechno vyvěrá z podstaty samotného Boha. Vždycky jsem si myslel, že se jedná o to, aby člověk dosáhl přímo toho prožitku, že přímo Já jsem Bůh, že moje Já je božské. A je to pravda. Ale stejně tak potřebuje Bůh zažívat, že je od člověka odlišný. Bůh nechce být zažívám jenom tím prožitkem, že jsem to přímo Já. Bůh usiluje o to, aby byl vnímán jinou bytostí a aby tato bytost měla prožitek, že Bůh je někdo jiný než já. A to je naše mysl (duše). Protože Bůh se chce předvádět, je exhibicionista. Kdyby On byl ztotožněný sám se sebou, neměl by se komu předvádět.

Bůh nechce být sám, protože když bude ještě někdo jiný než On, to znamená, že musí mít jiné kvality než má Bůh, a tím má On možnost se předvádět. Když to aplikujete sami na sobě, můžete mít prožitek, že vaše Já je božské, budete mít pocit, že Bohem jste přímo Vy sami, ale potom je ještě takový zvláštní prožitek, že vnímáte sebe, svoje Já a máte pocit, že to Já stojí před vámi a vy se díváte na Sebe a jste ze Sebe úplně paf! Je to velice zvláštní a příjemný prožitek. A tehdy, když budete mít možnost si porovnat tyto dva prožitky, garantuji vám, že si vyberete tu možnost, že můžete Boha vnímat, jak stojí před vámi, že je to někdo jiný než vy, že vám to dává daleko větší satisfakci. I když budete vědět, že se díváte na své vlastní Božské Já. Ale chcete zažívat toto božské Já, jako kdyby to byla Bytost jiná než jste vy, že toto božské Já je naprosto dokonalá a všemohoucí Bytost a vy jste šťastní, že se můžete na Někoho obracet, kdo vám může pomáhat a že vám může ukázat svoji Sílu, svoji Lásku, Moudrost.

Jedna část mé bytosti je můj Duch – pocit TO JSEM JÁ a druhá složka mé bytosti je moje mysl, která mi dává pocit TO NEJSEM JÁ. Mistrovství života spočívá v tom, že tyto dvě složky se musí naučit spolupracovat.

Kdyby Bůh nepěstoval pocit, prožitek TO NEJSEM JÁ, odlišnost, tak by se z Boha nikdy nestalo více bytostí, což On potřebuje a dokonce potřebuje, aby byl vnímán jinou bytostí, jakože Bůh je někdo jiný než tato bytost. A to je naše mysl, duše. Pro naši duše bude naše Já vždycky odlišné. A jenom díky tomu, že naše mysl vnímá naše Já jako odlišnou Bytost, může být mezi nimi vztah – partnerství. Potom už pochopíte, proč my musíme rozvíjet pocit TO NEJSEM JÁ, protože pro Boha je to velmi důležité. Pro vaši duši je to důležité, aby vaše mysl Boha vnímala, že je to jakoby jiná Bytost, vy sice víte, že to je vaše Já, ale musíte mít pocit, že je to Bytost jakoby od vás odlišná. A ten, kdo bude vnímat, že Bůh je Bytost odlišná, je vaše mysl, váš myšlenkový člověk.

Účelem našich partnerských vztahů je to, aby se ve vás vytvářel pocit TO NEJSEM JÁ. Protože účelem partnerských vztahů je vytvářet prožitek TO NEJSEM JÁ, pocit, že existuje odlišná bytost ode mne, je jasné, že v okamžiku, kdy se setkáváte v partnerských vztazích s lidmi, máte silný prožitek, že se stýkáte s někým odlišným. Ale kdo v něm žije, vaše Já. Ale přesto potřebujete, abyste vnímali tu bytost, jakože to je někdo odlišný od vás, protože díky tomu se vyvíjí vaše duše (mysl) a stabilizuje se v ní prožitek TO NEJSEM JÁ, prožitek odlišné bytosti a potom díky tomuto budete vnímat sama sebe jako od sebe odlišnou bytost. Jak paradoxní stav. Já se dívám na Sebe jakožto na odlišnou Bytost. Ale ten, kdo pozoruje mne jakožto odlišnou Bytost, to je mysl, moje duše. A Já jakožto Duch chci být někým vnímaný. A ten, kdo Mne vnímá, je moje duše, můj myšlenkový člověk.

Životu nejde ani tak o to, abychom měli harmonické vztahy, i když, proč ne, ale životu jde hlavně o to, abychom si uvědomili, kým jsme.

Tělesná mysl souvisí s mozkem. Člověk má ale ještě jinou mysl, která nesouvisí s mozkem, ale která souvisí s duchovním srdcem. Tato mysl v sobě obsahuje mnohem více než naše mozková mysl. V této srdeční mysli jsou obsaženy všechny zkušenosti od okamžiku vzniku naší duchovní Individuality. Dá se říct, že mozková mysl, která má svůj počátek se vznikem tohoto těla, po smrti fyzického těla zůstává se všemi zkušenostmi, které člověk v průběhu svého života prodělal (to si vše budeme pamatovat dál). Představte si, že tato racionální mysl, která počátkem našeho fyz. života je jako nově vznikající buňka, bude po smrti zakomponována do větší, mnohem starší mysli, kterou nosíme ve svém srdci.

Dvě úrovně mysli:
Musíme chápat, že člověk má dvě mysli – srdeční a mozkovou:
- Mozková mysl, protože je vytvořena tělem, se zaobírá fyzickými záležitostmi, záležitostmi našeho těla a tím, co naše tělo prodělává ve fyzickém světě.
- Srdeční mysl se neustále zaobírá záležitostmi života jako takového.

Víš, kde sídlí satan? Satan má sídlo v každém lidském těle a sídlí v mozku. Upřesním – přední mozek je sídlo satana. Každý člověk, který prožívá svůj život pod dominancí racia (předního mozku), je v podstatě satanista. Člověk, který je pod nadvládou předního mozku, nemůže mít ponětí o duchovních věcech, veškeré duchovno je pro něho nesmysl. Člověk, který je ovládán satanem (a satan je nepřítelem Boha), nemůže mít touhu a buňky na to, aby se zaobíral věcmi, které se týkají Boha.

Pokud chce člověk řešit podstatu vlastního života, své vlastní Já, nikdy to nemůže řešit mozkem, ale musíte to řešit srdeční myslí.

Základní ambice každého člověka – nutnost naučit se rozmlouvat s Bohem. V rámci duchovního rozvoje by měla být jedna ze základních ambicí každého z nás, abychom se naučili rozmlouvat s Bohem a vnímat Jeho hlas. Aby se člověk naučil vnímat Boží hlas – hlas vlastního Já, je velmi důležité si uvědomit, že máme nejen mysl, která souvisí s mozkem, kdy většina lidí si myslí, že je to jediná mysl, kterou máme k dispozici a žádná jiná mysl pro většinu lidí neexistuje, proto ani nemůžou chápat, že v noci žijí někde jinde, v jiném světě, nemůžou chápat, že po smrti něco existuje dále atd. Aby mohli začít chápat tyto další roviny existence a života, musí člověk začít aktivovat srdeční mysl.

Pokud se chce někdo naučit rozmlouvat s Bohem, musí se naučit vnímat svůj střed a musí se naučit vnímat mysl, ke které tento střed promlouvá. Tento střed nikdy nepromlouvá k mozkové mysli. Mozková mysl patří jinému duchu (ne božskému). Nikdy nemůžete slyšet, jak k vám hovoří Bůh, v hlavě (v mysli, která souvisí s mozkem). Boží hlas můžete slyšet jedině v mysli, která souvisí se srdcem (která sídlí v srdeční oblasti).

Život, který by se nezviditelňoval, není ani životem. Jestliže Duch, který sídlí ve vaší hrudi, má svoji mysl, ke které promlouvá, tak také samozřejmě chce, aby se tyto myšlenky projevily směrem ven. Aby se tyto myšlenky, které Duch odevzdává vaší srdeční mysli, mohly dostat ven, potřebujete k tomu nějaký nástroj – mozek. Kdybyste neměli mozek, nebyli byste schopni tyto srdeční myšlenky zaregistrovat jakoby svým fyzičnem a nemohli byste je potom projevit ve fyzickém světě. Právě proto vstoupil do hry Lucifer - Světlonoš, což byl Duch, který dostal za úkol budovat fyzický mozek. Po určitou dobu to dělal dobře (proto to byl Lucifer - Světlonoš). Teplo je Láska a světlo je Moudrost, proto Světlonoš – nositel Moudrosti. Lucifer dostal za úkol, aby to, co Bůh sděloval srdeční mysli, roznášel do stvoření. Měl uchopit tuto Moudrost Boha a přenášet ji do světa. K tomu jsme ale potřebovali nástroj a dá se říct, že aby to mohl Lucifer dělat, musel si k tomu vybudovat určitý fyzický orgán. Zpočátku to dělal dobře, když budoval malý mozek (zadní část našeho mozku). Zadní mozek je součást naší fyzické mysli, ale je to ta tělesná mysl, která má kontakt s duchovním světem (s duchovní myslí). Když byl Lucifer Luciferem, byla v mozku dominantní zadní část (malý mozek), což vám vysvětluje, proč měli Egypťané protaženu zadní část hlavy. Oni měli vyvinuty zadní partie mozku. Právě proto faraoni, kněží, i když byli fyzické bytosti, měli hluboký vhled a přístup do duchovních existenčních rovin. Je také jasné, že přední mozek nikdy nemůže pochopit, jak postavili pyramidy a k čemu sloužily, přední mozek se bude neustále dohadovat, k čemu to všechno bylo a ani to nikdy nepochopí, protože pyramidy nestavěl přední, ale zadní mozek. Jednou ale došlo k tomu, že staviteli mozku – Duchu, který byl za to zodpovědný, najednou jako kdyby bylo líto, že on sám není zdrojem Moudrosti. Bylo mu líto, že je jen přenašeč Moudrosti (Světla). Tehdy v něm vznikla myšlenka, že tuto funkci plnit nebude, nespokojil se pouze s funkcí přenašeče, posla, ale rozhodl se, že on sám bude zdrojem veškeré moudrosti, on sám chtěl mít ten titul a chtěl být veleben pro svoji moudrost. Chtěl být ne Světlonošem, ale samotným Světlem. V té chvíli došlo k tomu, že přestal budovat malý mozek a zaměřil se na tvorbu předního mozku. Tím, že došlo k tomu, že začal být preferován přední mozek a jeho budováním a zanedbáváním malého mozku, došlo k tomu, že tato mozková mysl ztratila spojení se srdeční myslí.

Když budete meditovat, musíte nekompromisně sledovat, jestli jste v hlavě nebo v srdci. Pokud jste v hlavě, nemůžete zažít Boha, protože jste ve sféře satanově, satan nechce, abyste znali Boha, a ani nemůžete slyšet Boha, jak k vám promlouvá, protože On nepromlouvá nikdy k mysli, která souvisí s mozkem, vždycky bude promlouvat k mysli, která je v kontaktu se srdcem. Samozřejmě, že každý den není posvícení, někdy člověk nemá takovou duchovní náladu a meditace se mu nedaří, jak by si představoval, ale v rámci meditace musíte nekompromisně trvat na tom, že chcete opustit hlavu (vymanit se z regionu, kde vládne satan neboli racio) a chcete se octnout ve své hrudi.

Měli byste si uvědomit, že myšlení nemusí být (jak se většina lidí domnívá) pouze v kontextu s mozkem, ale myšlení může probíhat i v hrudi. Pokud chcete hovořit s Bohem, musíte se naučit myslet v hrudi, v hrudi si klást otázky a pouze v hrudi čekat na odpověď. Nikdy neklást otázky v mozku a nečekat odpověď v mozku. V hrudním prostoru se musíte naučit vnímat někoho živého, se kterým chcete komunikovat. Někdy můžete slyšet Jeho hlas, aniž si uvědomujete, kdo vám to konkrétně sděluje. Lepší ale je, když víte s kým komunikujete a navíc ho ještě vnímáte.

Satan je duch, který se snaží v člověku udržovat stav, že mozek je 100% a duchovní srdce je nula. Proto dokáže být hodně necitelný a krutý. Všechno řeší pouze z pozice intelektu, tam není ani kousek citu. Bůh ale vše hodnotí jinak. U Boha je na prvním místě cit - Láska a na druhém místě je jakoby Moudrost, která je však rovnocenná Lásce. Satanská mysl všechno řeší z pozice fyzických výhod. Ji nezajímá nic jiného než si zajistit fyzické výhody na úkor všeho a všech, tam není ani kousek citu.

Pokud je někdo v postoji, že hledá Boha, nemůže Ho najít. Když si opakuješ větu: Buď tichý a věz, že Já jsem Bůh, říkáš to proto, že ses někde dočetl nebo ti dal někdo tuto informaci, že opakováním této věty nalezneš Boha. Ale hledání Boha je samotná překážka. Ale když řekneš: Já myslím, tak ti nedávám nějaké ambice, že něco objevíš, cítíš, že je to fakt: Já myslím. A když si toto budeš opakovat, najednou tě někdo uchopí a začne ti říkat: Kdo je to ten, kdo myslí? No přece Já! A to je přesně to Já, které má být odhaleno. Ale když řekneš a opakuješ si větu Já myslím, tak v tom nikdo nehledá nic mysteriózního. Každý to bere jako přirozenou věc. A když si to budeš stále opakovat, řekneš si, no to je fajn, že myslím, ale kdo je to ten, který myslí? No přece Já. Nemůže nikdo jiný myslet než Bůh, protože myslet může jedině živá Bytost. A kdo je živý? Jedině Bůh, nikdo jiný živý není. Je tam jen jediný fígl: Když ve svém životě myslíš, tak přímo On (tvoje Já) myslí, ale On ještě udržuje tu myšlenku, že ten, kdo myslí, je tělo, ten fyzický člověk. Tímto způsobem se On před tebou skrývá. A pokud Ho v tom necháš, bude tě v tomto udržovat ještě hodně dlouho!

Člověk by tím, že má otevřené oči, neměl dopustit, aby se jeho pozornost očima vytáhla ven do světa, ale pořád by měla být zaměřena do hrudi. Ten, kdo se zaměřuje do hrudi, neexistuje, ale existuješ jako Ten, který sídlí v té hrudi. Ten, kdo se zaměřuje do hrudi, je jenom tvoje vnější vědomí a vnější mysl, kterou Ty nutíš, aby vnímala Tvoji existenci v hrudi. Ty se máš vždycky vnímat jako Ten přítomen v hrudi a ne jako ten, který se do hrudi dívá. Ten, kdo se dívá do hrudi, existuje, ale to nejsi Ty! To je tvoje vnější vědomí a vnější mysl. Ty jsi Ten, který se snaží tvé vnější vědomí a mysl přinutit, aby se už konečně podívala na Tebe, který sídlíš v hrudi. Najednou zjistíš, že to tak vždycky bylo. A nebylo to jenom proto, že sis ve své mozkové mysli myslel, že jsi pouze fyzické tělo. Jiný důvod v tom není.

Až vaše tělo a osobnost budou dostatečně vyvinuty, vaše Já přestane hrát hru na schovávanou a postupně vás začne přivádět k poznání, že jedině reálně existující je Bytost, která sídlí ve vaší hrudi a že touho Bytostí jste přímo Vy sami a že člověk je jen nástroj, který jste si vyvíjeli k tomu, abyste se skrze tento nástroj mohli projevovat v tomto světě. Všechno je pouze otázka naší schopnosti překonávat naše staré zlozvyky. Musíte začít opravdu bojovat a překonávat starý způsob myšlení a starý způsob cítění.

V procesu hledání Boha (nalézání vlastního Já) musí být někdo, kdo se o to snaží. Osobnost musí mít pocit, že ona má tu zásluhu v procesu nalezení Boha. Ona musí mít ten pocit, že pro to něco podnikla. Kdyby to všechno udělal Bůh, nebude mít z toho radost. Ale když má Bůh najednou pocit, že Ho někdo hledal, kdo měl na to skromné podmínky a přesto se nezalekl tohoto procesu a něco pro to udělal, tak z toho bude mít radost jak Bůh, tak osobnost. Proč myslíš, že říkal Ježíš: Hledejte a naleznete. Klepejte a bude vám otevřeno. Osobnost musí něco pro to udělat. Bůh, i když jste to Vy, tak budete mít pocit, že je někdo, kdo Vás hledá, tak budete mít potom k této Bytosti nějaký vztah, ne? Osobní vědomí je hodně důležité a Bůh chtěl, aby toto osobní vědomí existovalo a aby toto osobní vědomí mělo pocit vlastní nezávislosti a samostatnosti, i když to ve skrytu dělá všechno Bůh. Ale On to dělá tak, aby to osobní vědomí existovalo a aby existovalo vědomí, že jsem od Boha oddělený. A dokud toho vědomí oddělenosti od Boha není dostatečně konstituováno, Bůh vůbec v této osobnosti nevyvolá proces hledání Boha. Teprve, až bude osobní vědomí dostatečně vyvinuto, teprve tehdy Bůh začne sám Sebe hledat. Ale když potom si tato osobnost uvědomí, že existuje jenom jedna jediná živá Bytost a tou je Já – Bůh, osobní vědomí nezanikne. Duch ho miliony let pěstoval a potom by ho měl zničit? Ne.

Pokud má někdo smysl pro hledání pravdy, měl by si uvědomit, že pravda nemůže být nalezena v hlavě a skrze hlavu, ale jedině v srdci a skrze srdce. Pravda, která má být nalezena v srdci, jsem JÁ. Když se jednou přistihnu, že ve své hrudi rozmlouvám se samotným Bohem, po určitou dobu mne to může uspokojovat, že mám tuto výsadu, ale jednou by mělo dojít k tomu, že bych měl přímo Boha vidět a spatřovat Ho přímo v hrudní oblasti. Nejenom s Ním rozmlouvat, ale také Ho spatřit. Když budete neustále myslet (pomocí srdeční mysli) na to, že se tam nachází Bůh a budete tomu živě věřit, že to je naprosto reálná živá Bytost, Ona vám začne postupně dávat najevo, že tam opravdu je. Postupně začnete mít záblesky, objeví se před vaším vnitřním zrakem nějaká Bytost, je však třeba to pravidelně trénovat a zkoušet. Bude se to stupňovat, ale nakonec dojde k vyvrcholení, kdy pocítíte, že tato bytost jste Vy sami, že jste vždycky byli a budete touto Bytostí, která sídlí v hrudi a srdci člověka. Ten, kdo chce tuto Bytost objevit, ani neexistuje, protože existuje pouze vaše vnější vědomí a vaše vnější mysl, kterou se snažíte přivést k poznání, aby si uvědomila Vás, který jste v srdci. Protože když máte pocit, že jste ten, který chce tuto Bytost v srdci objevit, tak Ji nemůžete spatřit. Živá Bytost je jenom jedna a jestliže tuto živou Bytost identifikujete s tím, kdo Ji chce v srdci objevit, nemůžete už nikoho najít. Musíte si uvědomit, že tou živou Bytostí jste Vy, protože se cítíte, že jste živou Bytostí, a pocit vlastní životnosti necítíte jinak než pocitem Já, což je přímo to, co cítíte ve svém srdci.

Rozhovor s Bohem probíhá tak, že Vy, jakožto Já ztotožněné s člověkem, položíte otázku, potom se odpojíte od člověka, stanete se Bytostí ve svém srdci a začnete si odpovídat. Rozhovor mezi člověkem a Bohem je rozhovor mezi vámi a Vámi. Pokud se ztotožníte se svou lidskou osobností, spoustu věcí nevíte a položíte si otázku. Potom se od této lidské osobnosti jakoby odpojíte, plně se soustředíte, že jste pouze Bytostí v srdci člověka, kdy se z této pozice začnete cítit jako Bůh a začnete své lidské osobnosti odpovídat. To je účelem vývoje, aby Bůh měl možnost být jeden a současně dva.

Když se začnete vciťovat do pocitu Jáství, když začnete vnímat, že toto Jáství jste přímo Vy, začnete lehce vyciťovat, že toto Já je všude, v celém vesmíru, ve veškerém prostoru. A čím silněji se vciťujete do Jáství (Sebe sama), začnete vnímat, že se jakoby stahujete do jednoho bodu (v té chvíli začnete cítit v hrudi horko a když budete Jáství cítit maximálně, stáhnete se do jednoho bodu zcela) který sídlí ve vaší hrudi a Vy jste přímo tímto Bodem. Začnete cítit hlubokou Lásku, Energii, a nakonec zjistíte, že nemůžete říkat, že je Bůh – Jáství a je Láska, ale Láska je výsledek intenzivního prociťování (prožívání) vlastního Já. Láska = intenzivní prožitek vlastního Jáství.

Pokud chce někdo zažívat Boha (své Já), nemáte jinou šanci než skrze srdce, protože prožitek srdce ve středobodu vaší bytosti je současně prožitek intenzivní Lásky a vašeho Jáství (uvědomování si Sebe sama). Proto je neustále zdůrazňováno, že Bůh je Láska. To, co nazýváme Láskou, je intenzivní prožitek vlastního Já.

Když člověk medituje, základní starost, kterou by měl mít v průběhu meditace, je opustit hlavu. A to si určujete vy sami, nikdo vám neurčuje, kde máte být. Pokud chcete být v hlavě, buďte si tam, ale nepoznáte svoje Já a nebudete mít možnost s Ním mluvit. Pokud je to ale pro vás lákavá varianta – poznat svoje vlastní Já a hovořit tak s Bohem, nemáte jinou šanci než sestoupit z hlavy do hrudi. V první fázi máte pocit, jakože zaměřujete pozornost do hrudi. Když se tam zaměříte, stabilizujte svoji pozornost v hrudní oblasti a když začnete dominantně vnímat svoji hruď (a nebudete vůbec vnímat hlavu), když ucítíte jistotu, že vám to nedělá problém tam být, v té chvíli si musíte položit otázku: Jsem ten, kdo se zaměřuje na hrudní oblast anebo jsem Ten, který tam sídlí? Pokud jste dostatečně duchovně intuitivní, měla by vám naskočit odpověď: Ne, že jsem ten, který věnuje pozornost hrudní oblasti, ale jsem to přímo Já, kdo tam sídlí! Pokud vám toto nenaskočí, začnete si myšlenkově utvrzovat, že to tak je, protože to tak opravdu je. Já jsem Ten, kdo sídlí v hrudi, ale kdo je to ten, který se na hrudní oblast zaměřuje? Moje mysl, ale ne Já! Já jsem Ten v hrudi, který se naopak snaží moji mysl uvědomit o této obrovské skutečnosti, že jsem Ten sídlící v hrudi. To je velmi důležité: Musíte opustit polohu, že se zaměřujete na hruď. Musíte trvat na pravdě: Vy jste Bytost, která sídlí v hrudi a ten, kdo se zaměřuje, je vaše mysl, a zaměřuje se proto, protože Vy nutíte svoji mysl, ať se zaměřuje na Vaši přítomnost v hrudi člověka. A Ten, kdo sídlí v hrudi člověka není nikdo jiný než neotřesitelně živý pocit Já. To jsem Já!

Když budete meditovat, nezabývejte se tím, jestli máte klidnou nebo neklidnou mysl, jestli právě jste v duchovní formě pro meditaci a honí se vám pořád něco v hlavě. Neřešte, jestli je mysl klidná nebo ne, ale řešte, jestli jste v kontaktu s myslí mozkovou nebo s myslí hrudní! Musíte opustit mysl, která je v hlavě a musíte sestoupit do mysli, která je v hrudi. Pokud se vám nepodaří vyřešit tento základní krok, bude meditace nudná, úporná, nikam nevedoucí. Ale když se stabilizujete v hrudní mysli, zjistíte, že když si začnete klást otázky, začnou vám najednou přicházet odpovědi (ve formách lehkých myšlenek), ale hlavně by mělo docházet k zahřívání duchovního srdce a (když budete myslet pomocí hrudní mysli) k tomu, že tam sídlí nějaká duchovní Bytost, a zjistíte, že tam opravdu tato Bytost je. Když pomyslíte, že touto živou Bytostí jste sami Vy, začnete pomocí hrudní mysli chápat, že jste to opravdu Vy, že to je vaše Já a že to jste opravdu VY. Také začnete chápat, že ten, kdo se dívá do srdce, nejste Vy, ale že to je vaše srdeční mysl, kterou nutíte, ať se dívá a obrací na Vás. A když se podíváte zpět do hlavy, tak ta s tím nemá vůbec nic společného, protože ta ani na to nemá! Ta pouze opustila satanský princip, že tato mysl se dobrovolně vzdala svého panství a nechala dominovat srdeční mysl. Mozková mysl tam je pořád, není mrtvá, ale ve své znovunalezené pokoře uzná, že když bude chvíli v klidu a nebude nic řešit, nebude otravovat srdečnou mysl, která řeší podstatné věci. A až se srdečná mysl nají a napije, občerství ze zdroje, potom se zase můžete vrátit do hlavy a pomocí mozkové mysli začnete do světa vlévat to, co jste objevili srdeční myslí v hrudi.


Konec části 4.

HK dne 18.5.2008